a co takhle mu ukázat, že toho moc nevydržíš a musí hodně přemýšlet o tom, jak se k tobě chovat, pokud se nechce dočkat okamžiku, kdy ho pošleš do řiti ?

Slavek17 napsal(a):

papa22 napsal(a):

Jsem znamenim rybka, takové to citlivé snivé stvoření, co pořád doufá v lepší...jedním slovem naivita...
pamatuju si, že mi jednou řekl, že ví, že je na mě hnusnej, ale že je to jen přechodné období, že musím vydržet... a že má tendenci mě zkoušet...co vydržím..
pak mě hned objal na důkaz, že si uvědomuje co dělá špatně....ale stačí to?...to asi ne..

Aha, no jo, rybka - tak to rovnou dávám ruce pryč - jednu rybku už jsem zachraňoval, dokonce před partnerem násilníkem, který ji fyzicky bil...
Dopadlo to tak, že se po půl roce k němu vrátila. Prý kvůli dětem (byly její, nikoli jeho) - prý ho mají rády , pana podnikatele....
Vzdávám se, poněvadž rybkám já nerozumím.

rybka v první dekádě...dravec....ale uvnitř..silná vůle po všech směrech ale neumím se vzdávat...
Chápu Tě...

Papa, neblázni, život máš jen jeden, proč si ho tak evidentně kazíš už teď? Vždyť sama vidíš, co všechno je špatně - už teď! Psy mám taky ráda, ale opravdu - je to "jenom" zvíře. Kvůli psovi budeš celé roky tiše trpět s plakat do polštáře pod jednou střechou s člověkem, který není na stejné vlně jako Ty? To snad ne.... Pes tu bude možná 10 let a Ty  si pak ve 40ti řekneš: panebože...

Zipi napsal(a):

no na me to pusobi tak ze si te nastehoval k sobe, a ted zkousi jako malej kluk jak daleko od tebe muze odbehnout bez nasledku. cetla jsem v jedne knizce ze tohle maji maly kluci v genech vuci maminkam .. pokud je mamka honi, tak o to vic od utikaji,  a maji s toho naramnou prcu, ale jakmile je nehonite,  hura kontrolovat zpatky zda se nam ta mamka nekde nezatoulala.

moc bych neresila ceho se boji nebo neboji, a resila bych za ktery roh se schovat aby me chlapecek musel hledat....

to jsi napsala hezky a výstižně..
dneska jsem měla pokec s kámoškou, co má za sebou poslední dny docela pekelné období...přítele ji na pět let zavřeli..aniž by věděla o co jde...netušila jediný jeho průšvih... je pravdou že každý v sobě něco má...jeden je nevěrný, druhý lže, další je žárlivy...pije..kouří..ulítává na lehkých drogách...prostě na každém se najde něco, co působí velký problém a pak se najednou zastavíme a zjistíme, že se musíme dívat na to pěkné...příjemné...prostě na ty pozitiva...
brát toho druhého jaký je,...asi ani oni to nemají snadné a když si kolikrát říkám, která by tohle s tebou vydržela...třeba je ta moje volba být s ním právě o tom, že je to ON...asi stupidní teorie, jen pocity z dnešního reálného světa...z toho že jsem si uvědomila...že je doma, legálně vydělává..nepodvádí...ale je to tak? člověk musí věřit...moct věřit...