mary.one napsal(a):

mashanka napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

kdyby mi nekdo rekl, at si jdu do postele povidat, tak si jdu varit kafe taky...

To se nediv, že se bojí. Z jednoho ze tří důvodů.

1. Bojí se, že se při tom společném ležení neovládne a přejde k sexu, čmž ti zkazí tu pointu, kterou sis naplánovala - jen ležet a povídat si

2. Bojí se, že čekáš, že se to zvrtne na sex a on zrovna není při chuti

3. Neví, jestli si chceš opravdu jenom povídat nebo chceš, aby se to zvrtlo, takže, ať udělá cokoli, může to být špatně, tak do toho raději nejde

Když neví, ať se zeptá, ne?

Kdyby se zeptal, tak to by to zase vypadalo, že něco neví - to není tak jednoduché, jak my, slepice, si to představujeme, nemysli si

Upravil(a) mashanka (27. 5. 2009 18:11)

mashanka napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

papa22 napsal(a):

když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

kdyby mi nekdo rekl, at si jdu do postele povidat, tak si jdu varit kafe taky...

To se nediv, že se bojí. Z jednoho ze tří důvodů.

1. Bojí se, že se při tom společném ležení neovládne a přejde k sexu, čmž ti zkazí tu pointu, kterou sis naplánovala - jen ležet a povídat si

2. Bojí se, že čekáš, že se to zvrtne na sex a on zrovna není při chuti

3. Neví, jestli si chceš opravdu jenom povídat nebo chceš, aby se to zvrtlo, takže, ať udělá cokoli, může to být špatně a nesplní tvoje očekávání, tak do toho raději nejde.

Skutečnost, že tím, že půjde pařit na kompu, tvoje očekávání nesplní zcela určitě a bude to špatně na 100%, zatímco předešlé možnosti jsou 50 na 50, je sice dobrý argument, ale pochopitelný jen pro ženy - oni tak složitou věc nepochopí - nemohou za to

Zajimava interpretace, bohuzel na me neplati.
Kdyz potrebuju "si popovidat", tak neavizuju to, nemluvim o tom a proste si popovidam. Kupodivu na to ani nepotrebuju postel.
Jinak v posteli radeji fakt provozuju veci jineho razu nez povidani ;-)))

21SOPTIK napsal(a):

pro papa...no po 5měsících bydlení řešit jen provozní věci ,žádná romantika, a že dává přednost pc před tebou by bylo pro mě taky drobet zarážející.Já s přítelem začala bydlet v podstatě po měsíci chození, rok v podnájmu ted ve vlastním.A můžu říct,že začátky byly krutý, co dva dny sme se hádali jak psi, pak sice vášnivé usmiřování,ale do dneška se divím,že sme to spol vydrželi.No vydrželi a i ty hádky poleviliBylo to přesně o tom,že sme každej soupeřili o tu svou moc,kor já ,palice tvrdohlavá...ted už jsem naučila drobet podvolovat a dělat kompromisy.

Papu myslím si,že po 5měsících bydlení je ten váš vztah ,fakt zvláštní a asi bych si taky říkala, jestli není něco špatně.Tak víš co zkus?Jevit o něj nezájem vyraž si někam skámoškama, prostě jakobys bydlela sama,třeba otočí :-)

Vyrazím si, když chci, když potřebuju vydechnout, ale jevit nezájem je chvilkový pokus, nepřijde mi, že takhle jde žít..
Jsem asi takový to pako, co stále věří, že to bude dobrý, že všechno jedním dnem překonáme a bude nám skvěle..
Asi naivita...možná hledání...nevím..

papa22 napsal(a):

... jsem tam asi jen ten malej přistěhovalec, co nemá co mluvit...uklidit, uvařit, obstarat a tečka..

Papa, tvým pocitům moc dobře rozumím, tohle jsem poznala na vlastní kůži v minulým vztahu. Bývalého rodina se tam zjevovala zničehonic a tahala do jeho bytu starý nefungující krámy, nesměla jsem je odmítnout ani vyhodit, neb v jeho bytě rozhoduje jenom on!. Bývalý doma nehnul ani prstem, to bylo vše na mně, ani neodnesl talíř byť jen ke dřezu, oblečení pohodil tam, kde ho zrovna svlíkl... O čištění wc a vany ani nemluvě - prostě ač jsme byt obývali a užívali oba, vše jsem měla na starost já, ovšem práva žádný, neb jsem byla jenom polo-host. Co poradit ale nevím

papa22 napsal(a):

To spíš ani není o sexu jako o romantice..

Ono v tom možná i hodně dělá přítomnost starší generace..život bez kouska soukromí...

Jenže to je realita, která se nedá změnit, protože přítel se nehne, o vlastním nechce slyšet. Barák je velkej dost a stavět jiný či jít do bytu - neexistuje..
Je známé, že to nedělá dobrotu, ale přesto všechno tam jsme nuceni zůstat.

Chtěla bych mít spokojený život a snažím se všechno brát s nadhledem a překousávat, ale jsem tam asi jen ten malej přistěhovalec, co nemá co mluvit...uklidit, uvařit, obstarat a tečka..

Co už bylo na Babinetu podobných osudů....
Kolik žen roky doufalo v zázrak (=změnu), ale on nepřišel....
Proč taky... že?

Lepší to nebude. Bude to čím dál víc stejné.  Ba možná bude i hůř...
Pokud ty svůj život znovu neuchopíš do svých rukou... budeš životem trmácena a vláčena - až bude pozdě na změnu.

Nestává se to, že je to lepší?
Dneska mi během pár minut předhodil, že mám averzi vůči jeho otci a jeho přítelkyni...nechtěla jsem večeři, v devět běžně nejím no..a tím to začalo..
je mi 27, asi věk nic moc, že, i když mnohé už mají děti a spokojené manželství...
Třeba to jen nemám souzené a několik let se jen o něco snažím....těžko říct..
klidně bych se sbalila a šla do původního bytu nebo na podzim odjela s kámoškou do ciziny..ale to znamená opustit psa...a to je holky v tomhle věku...jak opustit dítě....vychutnala jsem si ho jako malinké štěňátko s max péčí a teď se ho vzdát...ty možnosti co zatím mám, nedovolují mít zvíře sebou...
To se to fakt nezlepší...
Čekala jsem...hele tohle má každá ze začátku...hmm...asi nevhodný partner...a nebo je to ve mně..

A zvíře, které milujete byste opustili..?



papa22 napsal(a):

A zvíře, které milujete byste opustili..?

Než od přítele odejdeš definitivně, můžeš to taky "jen zkusit" - aby se ukázalo, zda o Tebe je ochoten
zabojovat, uvědomit si, že něco nebylo v pořádku, že nechceš být považována za kus inventáře...

Pejska bych s sebou nebral, svěřil bych mu ho, snad se o tu němou tvář dokáže postarat.
Pokud je pravděpodobné, že by se pejskovi stýskalo, tak bych ho jezdil venčit...

Jo a kdyby se přítel snad chtěl mstít.... (nedej Bože na pejskovi) ... tak

Uvědom si ale, že srovnáváš cenu svého života s cenou života psího.
řečeno natvrdo:
Na čem ti více záleží?

Upravil(a) Slavek17 (1. 6. 2009 15:44)

Vladena napsal(a):

Je ti 27 let, tak proč to řešíš? Já už bych byla dávno pryč. Máš krásná léta,plány,své sny....nenech se o ně připravit špatným výběrem partnera.

Přesně tak. To není první fórum, kde papa píše o příteli. Jsou tam i jiné problémy.
Teď z nadhledu prožitých let a zkušeností vidím, že zahrabávat se takhle mladá a bezdětná s mužem, se kterým řeším problémy už teď, je promarněný čas. Ale bohužel si na to každý musíme přijít sám.

O to zistiť, nakoľko to SAMA Papa 22 myslí vážne... v prvom rade.
Psa - môže fungovať aj striedavá opatera... skús vymyslieť, ako by to mohlo ísť, nie ako to nepôjde(ak to teda chceš, ale ty podľa mňa stále dúfaš, že zahrmí a stane sa zázrak...)

Slavek17 napsal(a):

papa22 napsal(a):

A zvíře, které milujete byste opustili..?

Než od přítele odejdeš definitivně, můžeš to taky "jen zkusit" - aby se ukázalo, zda o Tebe je ochoten
zabojovat, uvědomit si, že něco nebylo v pořádku, že nechceš být považována za kus inventáře...

Pejska bych s sebou nebral, svěřil bych mu ho, snad se o tu němou tvář dokáže postarat.
Pokud je pravděpodobné, že by se pejskovi stýskalo, tak bych ho jezdil venčit...

Jo a kdyby se přítel snad chtěl mstít.... (nedej Bože na pejskovi) ... tak

Uvědom si ale, že srovnáváš cenu svého života s cenou života psího.
řečeno natvrdo:
Na čem ti více záleží?

Jsem znamenim rybka, takové to citlivé snivé stvoření, co pořád doufá v lepší...jedním slovem naivita...
Jsou dny, kdy je to s ním strašně fajn...jdem do kina, pak někam na romantickou prochajdu...bere mě na místa, která jsou jak z pohádky, ale to jsou světlé vyjímečné okamžiky...kterých si vážím a na kterých stavím svou naději na lepší zvrat...
samozřejmě že mi záleží na sobě, ale zároven už musím vidět i okolnosti a nebýt jen ten sobec, co nechá všechno ladem a jde...je to sice němá tvář ale někdy nejlepší přítel...
mstít se na pejskovi nebude...to si nemyslím...
pamatuju si, že mi jednou řekl, že ví, že je na mě hnusnej, ale že je to jen přechodné období, že musím vydržet... a že má tendenci mě zkoušet...co vydržím..
pak mě hned objal na důkaz, že si uvědomuje co dělá špatně....ale stačí to?...to asi ne..

mary.one napsal(a):

papa22 napsal(a):

pamatuju si, že mi jednou řekl, že ví, že je na mě hnusnej, ale že je to jen přechodné období, že musím vydržet... a že má tendenci mě zkoušet...co vydržím..
pak mě hned objal na důkaz, že si uvědomuje co dělá špatně....ale stačí to?...to asi ne..

Papa... bejvalej mě taky zkoušel, co vydržím a taky mi to i řekl... já nevím, to pro toho tvého není zrovna dobrá vizitka. Já bych to brala jako dost varovné znamení

tak tohle by varovalo i mně je to jako hra "kdo s koho"...
Slávku, myslela jsem to přesně tak, jak psala Selima - nejdřív si musí být Papa jista, že tohle VÁŽNĚ chce ona sama...pak i její přítel zjistí, že to není jen nějaký trucpodnik.