každý jsme si žili vlastní život ve vlastním bytě...teď jsme spolu, občas vládne ponorka, přijde mi,že se ztratil zájem...já nevím, jak to funguje jinde..ale aby jsme trávili celý den v práci, večer si spolu dali kafe a každý si šel po svém bez jakéhokoli náznaku romantiky...nebo lásky..to je divné..

Ja som s asťahovala po pár týždňoch(myslím, že sa to nedá nazvať nai pár mesiacoch), k priateľovi a jeho synovi(cca 6-ročnému). Záhul, ale vcelku sme to zvládli... Boli sme každý iný, každý iný životný štýl - ja študentka, knihomoľka, milovníčka reprodukovanej hudby a kvetov; on starší, podnikateľ, otec, plno koníčkov technických, milovník sci-fi a PC hier... Ale nejako to šlo, muselo. Deväť rokov, aby som teda bola presná.

mashanka napsal(a):

..................

Hlavně zapomeň ve vztahu na výraz ..moje vina.. nebo za pár let bude tvoje vina úplně všechno....- ve vztahu dvou lidí mají vždycky svojí část viny oba.

No, Mashanko, to je to, na co  jsem v manželství dojela já taky, všechno byla moje vina, furt jsem se za všechno omlouvala, aže mi došla trpělivost a došla jsem k závěru, že to není MOJE vina, ale JEHO. PAk už to šlo ráz naráz. Našel si ženskou, která neodporovala. A já si dovoluju dnes ten luxus, že prosazuju svoje a bohužel, pánové věkem ke mně, to špatně snášejí, anžto jsou povětšinou navyklí na poslušný holky. A to já už nejsem.
A obdivuju tě, že jsi po 4 měsících začala s někým žít. Já jsem s přítelem rok a půl a bydlet bych s ním nechtěla. Po víkendu se těším domů na svůj klid. Vlastně nechci bydlet s nikým, vyhovuje mi volnost a svoboda. A asi jsem přestala být tolik tolerantní, protože mi vadí, když nemůžu dělat to, co chci. Musím brát ohled na přítele, když jsme spolu a je to těžký, protože on chce, aby to šlo podle něj. Už jsem prostě nepřizpůsobivá.

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

A obdivuju tě, že jsi po 4 měsících začala s někým žít. .

Jestli 22 je věk, tak věřím, že chtějí být spolu pořád .

Aprill, ve 22 letech jo, ale mně bude přesně za měsíc 40 a to už nejsem taková idealistka

Modroočka napsal(a):

mashanka napsal(a):

..................

Hlavně zapomeň ve vztahu na výraz ..moje vina.. nebo za pár let bude tvoje vina úplně všechno....- ve vztahu dvou lidí mají vždycky svojí část viny oba.

No, Mashanko, to je to, na co  jsem v manželství dojela já taky, všechno byla moje vina, furt jsem se za všechno omlouvala, aže mi došla trpělivost a došla jsem k závěru, že to není MOJE vina, ale JEHO. PAk už to šlo ráz naráz. Našel si ženskou, která neodporovala. A já si dovoluju dnes ten luxus, že prosazuju svoje a bohužel, pánové věkem ke mně, to špatně snášejí, anžto jsou povětšinou navyklí na poslušný holky. A to já už nejsem.
A obdivuju tě, že jsi po 4 měsících začala s někým žít. Já jsem s přítelem rok a půl a bydlet bych s ním nechtěla. Po víkendu se těším domů na svůj klid. Vlastně nechci bydlet s nikým, vyhovuje mi volnost a svoboda. A asi jsem přestala být tolik tolerantní, protože mi vadí, když nemůžu dělat to, co chci. Musím brát ohled na přítele, když jsme spolu a je to těžký, protože on chce, aby to šlo podle něj. Už jsem prostě nepřizpůsobivá.

Možná je to o tom "musím brát ohled na přítele, protože chce, aby jelo všechno podle něho" - s takovým bych také nežila.

My jsme se s mužem prostě našli, oba se přizpůsobíme rádi a nikdo z nás nemá pocit, že je nějak omezován, přesto, že jsme oba dost silné osobnosti. Ale prostě nemáme potřebu spolu soupeřit  - asi cítíme, že by to byla stejně remiza potkala jsem zřejmě toho pravého.

Měla jsem před tím pár partnerů a stejné stanovisko jako ty - jedině vztah spřátelených garsonek. Ale pak přišel on a bylo to najednou všechno takové přirozené

Upravil(a) mashanka (24. 5. 2009 8:37)

mashanka napsal(a):

Možná je to o tom "musím brát ohled na přítele, protože chce, aby jelo všechno podle něho" - s takovým bych také nežila.

My jsme se s mužem prostě našli, oba se přizpůsobíme rádi a nikdo z nás nemá pocit, že je nějak omezován - asi jsem našla toho pravého.

Měla jsem před tím pár partnerů a stejné stanovisko jako ty - jedině vztah spřátelených garsonek. Ale pak přišel on a bylo to najednou všechno takové přirozené

No, tak to je krásný, ale na to, že by mě tohle ještě potkalo, už moc nevěřím. I když, kdoví, že jo.................

mě je 27, přítel je o šest let starší..
co mi přesně vadí? třeba to, že žiju u něj společně s jeho otcem..tak nějak oddělené byty...
jezdí si na noci pryč na akce, což neni pro mě zas až takový problém, ale štve mě, že nepřijde a neřekne, nevadí, že tu budeš sama?
nebo že jsme neměli za celou dobu žití romantický večer...zasedne k notebooku a skončí v jednu (většinou usne v křesle s pc na klíně), zaleze, já už mám dávno půlnoc...
žádná společná koupel, vínko..film...jako dřív..
sms pouze typu, dojedeš nakoupit ty nebo já...
problémy v práci - neposlechne si ani větu a zapne tv...
atd atd atd..
mluvila jsem s ním o tom, ale je to typickej chlap, snaha o vysvětlení, že tohle mrzí, je opačná, než co bych chtěla...zasekne se ještě víc..
když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

papa, já Tě chápu, chování partnera dle Tvého popisu by mi taky vadilo. Navíc, jste-li spolu tak krátkou dobu. Spíš mi jeho chování připadá jak po dvaceti letech manželství (tím nechci říct, že každé manželství po dvaceti letech vypadá takhle). Mluvila jsi s ním o tom, řekla jsi mu, že tě to takhle nenaplňuje?

papa22 napsal(a):

mě je 27, přítel je o šest let starší..
co mi přesně vadí? třeba to, že žiju u něj společně s jeho otcem..tak nějak oddělené byty...
jezdí si na noci pryč na akce, což neni pro mě zas až takový problém, ale štve mě, že nepřijde a neřekne, nevadí, že tu budeš sama?
nebo že jsme neměli za celou dobu žití romantický večer...zasedne k notebooku a skončí v jednu (většinou usne v křesle s pc na klíně), zaleze, já už mám dávno půlnoc...
žádná společná koupel, vínko..film...jako dřív..
sms pouze typu, dojedeš nakoupit ty nebo já...
problémy v práci - neposlechne si ani větu a zapne tv...
atd atd atd..
mluvila jsem s ním o tom, ale je to typickej chlap, snaha o vysvětlení, že tohle mrzí, je opačná, než co bych chtěla...zasekne se ještě víc..
když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

Papa, já ti naprosto rozumím, tohle jsem zažila v minulém vztahu, když jsme se s přítelem sestěhovali, ty poslední dva roky, co jsme bydleli spolu, byly fakt krize. A popravdě, nechci to zažít znova ve svém současném vztahu.

Zároveň ale cítím, že je čas na další level ve vztahu, chci se s ním sestěhovat, akorát se bojím, že to bude dopadat špatně, že bude spát do áleluja, zatímco já budu mít na krku celou domácnost a když se konečně vzbudí, zmizí někam pryč a vrátí se, až sám uzná za vhodný...

Navíc, my se nemůžeme dohodnout, kde vlastně bydlet, oba máme kde bydlet (jenže každý s rodiči), a to je právě ten problém. Já nechci bydlet s tchánovci, on s tchýní. Já cítím, že tady u sebe doma mám zcela jistě lepší postavení, mám větší možnost si udělat vlastní domácnost, u nich bych musela poslouchat ještě tchána a tchýni a pořád bych se cítila jako host, který musí všechno s někým konzultovat a dovolovat se a zároveň automaticky pečovat o jejich návštěvy a ve stáří i o ně... jenomže já už mám vlastní záležitosti na starání: ne zrovna mladou a zdravou mámu a dům v ne zrovna nejlepším stavu.

Já nevím, měla bych se sebou něco dělat, vždycky si daleko líp dovedu představit černou budoucnost než světlou..

Upravil(a) mary.one (27. 5. 2009 13:02)

papa22 napsal(a):

když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

kdyby mi nekdo rekl, at si jdu do postele povidat, tak si jdu varit kafe taky...

pro papa...no po 5měsících bydlení řešit jen provozní věci ,žádná romantika, a že dává přednost pc před tebou by bylo pro mě taky drobet zarážející.Já s přítelem začala bydlet v podstatě po měsíci chození, rok v podnájmu ted ve vlastním.A můžu říct,že začátky byly krutý, co dva dny sme se hádali jak psi, pak sice vášnivé usmiřování,ale do dneška se divím,že sme to spol vydrželi.No vydrželi a i ty hádky poleviliBylo to přesně o tom,že sme každej soupeřili o tu svou moc,kor já ,palice tvrdohlavá...ted už jsem naučila drobet podvolovat a dělat kompromisy.

Papu myslím si,že po 5měsících bydlení je ten váš vztah ,fakt zvláštní a asi bych si taky říkala, jestli není něco špatně.Tak víš co zkus?Jevit o něj nezájem vyraž si někam skámoškama, prostě jakobys bydlela sama,třeba otočí :-)

baba.jaga napsal(a):

papa22 napsal(a):

když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

kdyby mi nekdo rekl, at si jdu do postele povidat, tak si jdu varit kafe taky...

To se nediv, že se bojí. Z jednoho ze tří důvodů.

1. Bojí se, že se při tom společném ležení neovládne a přejde k sexu, čmž ti zkazí tu pointu, kterou sis naplánovala - jen ležet a povídat si

2. Bojí se, že čekáš, že se to zvrtne na sex a on zrovna není při chuti

3. Neví, jestli si chceš opravdu jenom povídat nebo chceš, aby se to zvrtlo, takže, ať udělá cokoli, může to být špatně a nesplní tvoje očekávání, tak do toho raději nejde.

Skutečnost, že tím, že půjde pařit na kompu, tvoje očekávání nesplní zcela určitě a bude to špatně na 100%, zatímco předešlé možnosti jsou 50 na 50, je sice dobrý argument, ale pochopitelný jen pro ženy - oni tak složitou věc nepochopí - nemohou za to

Upravil(a) mashanka (27. 5. 2009 17:59)