|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Zdravim vsechny lidicky...
Vite objevila jsem vase forum a napadlo me ze prave tu bych se mohla konecne nekomu vypovidat protoze je my celkem smutno ze vseho pomalu me nic netesi...Je my 16,5 let a asi cekate ze budu psat o vecech typu sex,kluci a tak,ale neni tomu tak.Ani nevim kde bych vlastne zacala je to tezke,mam toho spoustu na srdci a neco nedokazu rict primo tak jak bych chtela ale pokusim se to rict co nejuprimeji...
Asi zacnu u korene vseho - rodina . Moje rodina neni velka tata,mama,ja
Asi do svych 12 let sem je mela jako priklad,byla sem na ne hrda,mela je rada,ale postupem casu jsem s nimy zacala ztracet kontakt.Vlastne jsem si s nimy nikdy moc nerozumela.Zacnu s otcem...S otcem jsem si nikdy moc nerozumela ma jine zajmy,nemame si o cem povidat,pro nej existuje jen skola,vysledky a proste tak jak to chodi,nikdy jse me nezeptal jestli me neco trapi,co kluci a tak nikdy...Neprejimu k vanocum,svatku,narozeninam stale my to vycitaji...situace je ted takova ze s otcem se jen hadam at uz jde o malickosti nebo cokoli,vzdy to skonci velkou hadkou.Pokud nemusim,nezdravim ho,nevidim ho rada,je to pro me cizi clovek...Kdyz mam neco udelat tak me hned zacina schazovat ze neumim tohle ani tamto...Nikdy my nerekl:Dobre si to udelala nikdy...Drzim se od nej dal,bojim se ho,kdyz neco zvoram jedine co umi je rvat,fackovat.Kazdy den si preju aby se domu nevratil,kdyz neni doma citim se moc dobre,svá a vim ze se na nej nebudu muset koukat...
S mamou si take moc nerozumim mam ji rada ale take si s ni nemam co rict.Asi jen to nejnutnejsi:co ve skole,ahoj,atp...Mama studuje VŠ - jinak dela ucitelku.Ona vi ze si nerozumime a ze s tatou nemuzu byt v jedne mistnosti,rezpektuje me a toho si vazim.Ale chybi nekdo s kym bych si mohla o vsem popovidat,podelit se,resit cokoli,zasmat se a to ona neni.A zrejme to asi nevi - Ale mama my chybi
V 9 tride jsem se seznamila s jednou nevim jak to napsat...Pani...dejme tomu.Ona sama ma 3 dcery a seznamili jsme se nahodou ve skole kde pracovala jako uklizecka.Kazdou prestavku jsem si s ni chodila povidat,navstevovat ji,bylo my s ni moc dobre...Zacala jsem byt casto u ni doma protoze jsem si mela s kym povidat o vsem o cemkoli co jsem si jen vzpomela a ja vni zacala videt cloveka ktery neni jen tak nekdo....Zacla jsem v ni videt mamu...
Byla jsem s ni den co den,pily jsme kafe a povidaly si o vsem o cem sem chtela.Mam ji moc rada...Zacla jsem ji rikat mamy a ona to prijala coz me prekvapilo.Kdyz jsem ji tak poprve rekla tak my udelala kafe a rekla my:terko ja nechci aby sis myslela ze te chci tvim rodicum vzit/prebrat a ja rekla: ja to prece vim...mam te rada.Muj zivot byl tu dobu plny radosti a stesti bylo my opravdu moc dobre - brala jsem ji jako svou mamu,po skole jsem nesla domu ale za ni.Byla zvedava co ve skole,co kluci,jestli me neco netrapi...Vzdy poznala kdyz me neco trapi,nebo mam brouka v hlave.Opravdu my rozumela.Tu dobu jsem se chodila domu opravdu jen vyspat a rodicum to neprislo nijak divne vzdy jse me ptaly:Kde jsi byla cely den? a ja na to vzdy:Venku s kamarady.
Jenze vsechno krasne nekdy konci to uz je zivot moje "mama" se odstehovala pryc a ja opet nemela nikoho...Byla jsem sama.Samozrejme kamarady vse to ano ale nikdo my ji nemohl nahradit.Probrecela jsem spoustu noci a dodnes to v sobe dusim je my velmy ouzko kazdy den na ni myslim,volame si atak ale neni to jiz ono.
Po te jsem se do sebe vic uzavrela a je to mu tak i dnes...
Zacla jsem hrat online-hry.Ptate se proc?Je to pro me svet kam se chodim schovat,jsem tak nekym jinym,mam tam sve pratele s kterymy si povidam a vim ze je nikdy neuvidim a oni me take ne...Jenze jak uz sem napsala vse krasne nekdy konci.Odpojily my internet a tudiz uz se ve hre moc neukazu...Nyni chodim na SŠ a nevypada to se mnou prilis dobre.spatne znamky,neomluvene hodiny - pripadam si sama a svuj vztek v sobe dusim aje to stale horsi...Nevim co se mnou bude...Pritom by stacilo tak malo opravdu malo.Zivot me jiz nebavi je to stereotyp,skola,doma,skola,doma atd...Casto brecim a je my to k nicemu nemam to komu rict,neni na blizku nekdo kdo by me pohladil a rekl:To bude dobry,my se s tim poperem...Opravdu si se sebou nevim rady.Pisu jsem protoze jsem si chtela vylit srdicko a musim rict ze je my o neco lip.
Asi jse my ted smejete,nebo to zavirate uz pri prvnich par vetach,chapu to slo my jen o to se nekam sverit to je vse.Mam vas rada a doufam ze se mate lip nez li ja pokud mate co napsat,napiste budu moc moc rada
Není tady
Odpojili Ti internet - a sem píšeš odkud? :-)
Je fajn, že se vypovídáš, pomáhá to.
Pokud chceš něco řešit, otázka je: "co chceš"? ... aby se změnilo atd.
Jinak si myslím, že už jsi dost "stará" na to, abys věděla, že chození za školu a špatné známky, že za to nemůže nikdo jiný než Ty... - resp. Ty to můžeš změnit.
Na psychické problémy - což Ty popisuješ - můžeš zavolat na linku důvěry, jít za školním psychologem - pokud nějakého máte, pokud ne, tak za normálním. Existují psychologové, kteří jsou placení zdravotní pojišťovnou, doktor by Tě doporučil.
Jinak v tom začátku psaní jsem viděla svoji minulost, tak jenom abys věděla, že nejsi sama, kdo má problémy s rodičema... je to běžné... Spíš si myslím, že je míň časté, když puberťáci s rodičema vychází...
Ohledně školy se Ty sama rozhodni, jestli chceš skončit u lopaty (možná teď budu znít jako Tvoji rodiče), nebo jestli chceš nějakou normální nebo lepší práci... se základkou moc velké vyhlídky nemáš. Tak na Tvém místě bych se sebrala, začla pořádně chodit do školy a aspoň tu maturu (když už ne VŠ) si udělala. Dneska maturitu potřebuješ skoro na každou práci...
Není tady
Internet mam takovy ze je to jen internet zadne ICQ atp.
Se skolou mas samozrejme pravdu...Je to jen na me to moc dobre viiim
Co bych vlastne chtela? Chci aby to uz skoncilo ale nevim kde zacit - rodice si clovek nevybira...
Není tady
Asimka napsal(a):
Internet mam takovy ze je to jen internet zadne ICQ atp.
Se skolou mas samozrejme pravdu...Je to jen na me to moc dobre viiim
Co bych vlastne chtela? Chci aby to uz skoncilo ale nevim kde zacit - rodice si clovek nevybira...
No aby ses nespletla, na určité úrovni si člověk rodiče vybírá 
No to by bylo na delší diskuzi. Pokud připouštíš, že existuje reinkarnace, tak dítě si "vybere" komu se narodí... samozřejmě že svůj "plán" pak zase zapomene... (nejpozdějc při porodu)... :-)
Jinak nechápu, co to znamená, že máš internet bez ICQ... když si dáš http://www.meebo.com/ tak se na ICQ můžeš připojit přes internet.
Není tady
Za ten odkaz diky vypada to slibne.
Vis ale asi nemam odvahu zajit ve skole za psychologem nechci aby se o tom dozvedeli rodice nebo tak neco
Není tady
Asimka napsal(a):
Za ten odkaz diky vypada to slibne.
Vis ale asi nemam odvahu zajit ve skole za psychologem nechci aby se o tom dozvedeli rodice nebo tak neco
Tak zkus linku důvěry, tam by to mělo být anonymní.
Není tady
taky bych zavolal na linku důvěry pro mládež.
tady máš nějaká čísla:
http://www.detskaprava.cz/nactileti/pomoc.htm
Není tady
Samozrejme dekuji za odkazy ale radsi bych si popovidala z ocka do ocka vis : - /
Není tady
Asimka napsal(a):
Samozrejme dekuji za odkazy ale radsi bych si popovidala z ocka do ocka vis : - /
Jsou i soukromí psychologové, tj. nemusela bys jít za školním nebo přes doktora (když nechceš aby o tom věděli rodiče)... ale připrav se na to, že budou docela drahý... Tj. otázka peněz.
Není tady
Martinka1 napsal(a):
Asimka napsal(a):
Samozrejme dekuji za odkazy ale radsi bych si popovidala z ocka do ocka vis : - /
Jsou i soukromí psychologové, tj. nemusela bys jít za školním nebo přes doktora (když nechceš aby o tom věděli rodiče)... ale připrav se na to, že budou docela drahý... Tj. otázka peněz.
Blbost, obvodak ji muze napsat doporuceni k psychologovi, hrazenemu pojistovnou. Konec koncu psychologicko-pedagogicko poradny jsou od ceho? Chce to umet hledat.
Upravil(a) baba.jaga (16. 5. 2009 1:14)
Není tady
baba.jaga napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
Asimka napsal(a):
Samozrejme dekuji za odkazy ale radsi bych si popovidala z ocka do ocka vis : - /
Jsou i soukromí psychologové, tj. nemusela bys jít za školním nebo přes doktora (když nechceš aby o tom věděli rodiče)... ale připrav se na to, že budou docela drahý... Tj. otázka peněz.
Blbost, obvodak ji muze napsat doporuceni k psychologovi, hrazenemu pojistovnou. Konec koncu psychologicko-pedagogicko poradny jsou od ceho? Chce to umet hledat.
To jsme zavrhli, protože by se to dozvěděli rodiče... stačí číst pozornějc...
Není tady
S penezi na tom tedy moc slavne nejsem bohuzel : - (
Není tady
Asimka napsal(a):
S penezi na tom tedy moc slavne nejsem bohuzel : - (
To předpokládám...
Tak zkus zavolat na tu linku důvěry, a oni Ti snad poradí, jak by ses mohla dostat k psychologovi na pojišťovnu, tak aby se to rodiče nedozvěděli...
Není tady
Az si dodam velke sousto odvahy asi tam zavolam kazdopadne itak moc dekuji:)
Není tady
Ahoj Asimko,
tak trochu mi připomínáš moje školní roky, byla jsem na tom podobně. Nejsem ale jedináček. Myslím, že Tvoji rodiče buď nedoceňují to, že se rodiči stali, nebo prostě jen mají jiné priority - práci, koníčky, atd. Na jednu stranu bys mohla být ráda, že s Tebou nerozebírají každou prkotinu a nesledují každou minutu Tvého času, kterou by chtěli znát, co jsi kde dělala, kohos potkala, atd. Já za rodiči taky nemohla přijít s nějakým popovídáním. Upřednostňovali mé dva mladší sourozence a měli plno pracovních a zdravotních problémů sami se sebou. A taky spolu zrovna nevycházeli, takže jsem si spíš hodně četla /tehdy bylo sportovní+kulturní vyžití nevalné a o vymoženostech jako jsou internet a mobily jsme si mohli nechat zdát, navíc mě rodiče vůbec nikam nepustili - kamarádské vztahy jsem měla minimální, o nějakém chození s klukem nemluvě/ a byla ráda, že čas ubíhá směrem k dospělosti a že snad bude líp. Protože jsem byla hodně mladá jako Ty, neuvědomila jsem si, že bych ty roky, než se budu moct osamostatnit, mohla využít ve svůj prospěch. Sice jsem přemýšlela, plánovala, ale taky smutnila a trápila se. Dneska bych se vrhla na učení, abych měla co nejlepší výsledky a našla si nějakou brigádu, kde bych spojila příjemné s užitečným. Taky bych se naučila praktické věci, které jsou pro život zapotřebí. Byla bych připravenější a nemusela se učit vařit jako čerstvě vdaná či přemýšlet, kam se probůh chodí platit inkaso.
Abych to ale zkrátila, můžu ti říct, že teď, po různých životních kotrmelcích a změnách, žiju přesně tak, jak jsem vždycky chtěla. Trvalo to, ale dokázala jsem to. Pokud chceš, můžem si psát po mailech, pošli mi soukromou zprávu. Ahoj.
Není tady
Já bych začala u mámy... Možná, že kdyby věděla,že k ní nemáš takový vztah,jaký bys chtěla mít, tak by nad tím zapřemýšlela... Nejdříve se musí začít komunikovat, pak když je komunikace v pořádku, může se něco začít dít... Myslím, že by Ti přesně toto poradil i psycholog. Roli Tvé mámy nikdo nezastoupí, alespoň ne navěky... Možnáv budoucnu přítel, manžel, někdo, na koho se budeš moci spolehnout.
Není tady
Asimko, tys jen ztratila "kontakt" s rodiči, v 16 letech je to normální, dospíváš.......... původně si psala, žes na ně byla hrdá, tak si myslím, že nebudou až tak špatní, když se nad tím zamyslíš, chyba je na obou stranách, ty se jim vzdaluješ a oni k tobě neumí najít cestu, myslím, že by ji rádi našli, jen neví jak. Evidentně se ti nechtějí vrtat do života, což má své výhody, i nevýhody. Podle mě nejsi případ pro psychologa, stačil by rozumný sourozenec, nebo kamarád, který bude zažívat podobné a vím to proto, že jsem taky jedináček a zažila jsem něco podobného. Být tebou, budu se snažit promluvit s mamkou, tak, jak jsi mluvila s tou "kamarádkou"( svěř se jí se svým trápením), určitě to nebude snadné, ale věřím, že i ona uvítá tvou otevřenost, pokus se prolomit bariéru mezi vámi, přinese to ovoce. Věř, že jednou se váš vztah zlepší tak, jako se zlepšil u mě a mých rodičů.
S tou školou jsem taky vymýšlela psíkusy, ale nakonec vše dobře dopadlo a dnes lituji, že jsem nestudovala i VŠ( do budoucna si ji chci dodělat, ale je to mnohem složitější, než když jsem byla svobodná a bezdětná). Tím chci říct, "holka ZAPNI, nechoď za školu ( jinak to bude ještě horší), přestaň se zbytečně trápit a svěř se mamce. Pomoc v cizím člověku hledej, až budeš mít jistotu, že o tebe rodiče nestojí ( já vím, že stojí).
Upravil(a) verynka (16. 5. 2009 21:14)
Není tady
Asimko, zkus si promluvit s mámou - počkej, nezavrhuj tu možnost hned, ale popřemýšlej o tom - a pověz jí všechno, co tě trápí anebo na začátek jen to nejdůležitější, ona se tě bude snažit pochopit a uvidíš, že si k sobě najdete vztah. Myslím, že by ti to mohlo hodně pomoct.
Nekašli na školu, naopak se na ni zaměř, to tě zaměstná, snaž se o dobré výsledky, to jsou te'd tvé jediné povinnosti, takže si je plň (později budou další a další starosti, až se nebudeš stačit divit), vzdělání je dnes důležité pro život.
A co kamarádky, kamarádi? Ty přece k životu v tomhle věku patří...
Doufám, že to nebudeš brát jako nějaké moralizování, třeba to o té škole -zkus se nad tím zamyslet.
Není tady
Asimko - asi bych taky zkusila zajít za mámou, jen bych jí hned neříkala to nejdůležitější. Člověku se blbě svěřuje někomu s kým ztratil kontakt, tak proč to ještě komplikovat tím "nejdůležitějším". Prostě bych zkusila najít něco s čím bych se jí mohla svěřit. Její reakce bude určitě dost vypovídající. Myslím že většna ldí ztratila v určté době "kontakt" s rodiči. Nezoufej, zkus to s mámou, pak kdyžtak přijdou na řadu další kroky 
22.10.2009 - 3389 g, 51 cm 
22.6.2012 3 3780 G, 51 cm Není tady
Asimko, ve svých 15 jsem taky "ztratila" kontakt se svými rodiči, táta vůbec nezvládl mou pubertu, a to nebyla zdaleka nijak divoká, kromě toho, že jsem si našla staršího přítele. Bylo to příšerné období a trvalo to několik let. Že bych se s nimi někdy od té doby bavila o soukromých věcech se nestalo. Ani s jedním z rodičů jsem neměla kamarádský vztah, jak o něm vypráví některé kamarádky. Ani teď nemůžu mluvit o všech věcech, co mě na nich tehdy trápily, vytěsnila jsem to úplně z paměti, ale popravdě, nevím, jestli tátovi někdy odpustím jak se choval a mamce to, jak se k tomu tehdy stavěla (nijak). Ale teď je mi 24 a na jiném mém vláknu si můžeš všimnout, že se mi i tak na nich něco líbí (jejich vztah). Smířit se s tím, že máš takové rodiče, jaké máš a najít na nich něco dobrého je podle mě jediná cesta, jak budeš sama moci být v příštích letech spokojená. Našla sis paní, která ti je na chvíli nahradila, ale teď je pryč. Zkus si najít znovu něco, co tě zabaví. Například přátele. Ale neupni se na jediného člověka, může odejít zase. Najdi jich víc nebo koníčka, kterého ti nebude moci ovlivnit nikdo jiný.
V jednom mém oblíbeném science fiction seriálu byl díl, kde objevili komunitu lidí, kteří úplně odstranili model rodiny, protože "je dokázáno, že rodiče můžou za všechny naše duševní problémy". No s trochou nadsázky, já tomu věřím. Tohle musíme překonat, až se od nich jednou odstěhuješ, čas to snad odnese a ty s nimi dokážeš zase normálně komunikovat. Jsem teď v zahraničí a moji rodiče za dva týdny za mnou na tři dny přijedou. Vidím to jako naši novou šanci na sblížení, trochu se toho bojím a taky se těším. Sama jsem je pozvala, všechno hezky naplánuju, aby se nám to všem líbilo. Tebe určitě taky jednou čeká taková chvíle, pokud o to budeš mít zájem.
Není tady
Asimko, Ty potřebuješ velkou porci objímání a lásky... Slečno, přeji Ti, aby se ve Tvém životě brzy našel někdo, kdo Tě bude objímat, kdo se bude o Tebe zajímat.... kdo Tě bude mít rád takovou, jaká jsi.... kdo bude rád, že jsi na světě a koho bude těšit Tvoje přítomnost... kdo Tě vyslechne a pohladí na dušičce.... Posílám velikánské objetí... jako bys byla třeba v kočičích tlapičkách...
Není tady
Vse se hezky cte a moc vam diky za vase rady
Mate pravdu je to vse jen na me samozrejme pratele mam sem s nimi casto a mam je rada
Akorat jde o to ze ja ses rodici ani sblizit nechci...
Tatovi neco rikat,to nikdy,nemuzu ho citit natoz se s nim bavit.
A s mamou ta by to brala ostatne jako vzdy a vsechno z poviseneho hlediska (jako ucitelka - pracuje jako ucitelka)
Proste oni my nic nerikaji,nemohu si pomoci...
To Miši:To bych si opravdu prala,dekuju za hezke psanicko : -)
Není tady
Asimka napsal(a):
Vse se hezky cte a moc vam diky za vase rady
Mate pravdu je to vse jen na me samozrejme pratele mam sem s nimi casto a mam je rada
Akorat jde o to ze ja ses rodici ani sblizit nechci...
Tatovi neco rikat,to nikdy,nemuzu ho citit natoz se s nim bavit.
A s mamou ta by to brala ostatne jako vzdy a vsechno z poviseneho hlediska (jako ucitelka - pracuje jako ucitelka)
Proste oni my nic nerikaji,nemohu si pomoci...
To Miši:To bych si opravdu prala,dekuju za hezke psanicko : -)
Já jsem se s nimi taky nechtěla sbližovat, nikdy jsem nechápala, proč si děti bohatých rodičů stěžují, že jsou jejich rodiče jen v práci, dávají jim peníze ale "ne lásku". Já jsem tak akorát chtěla, aby mi táta dal pokoj. Místo toho jsem se děsila, kdy přijde z práce a bude nadávat, hledat na mě chyby a dělat dusno. Moje mamka je taky učitelka, povýšená ale určitě není. Jen to prostě nezvládla a tátu neusměrnila. Nebo se mě aspoň nezastala. Mrzí mě to pořád.
Není tady
henrietta napsal(a):
Asimka napsal(a):
Vse se hezky cte a moc vam diky za vase rady
Mate pravdu je to vse jen na me samozrejme pratele mam sem s nimi casto a mam je rada
Akorat jde o to ze ja ses rodici ani sblizit nechci...
Tatovi neco rikat,to nikdy,nemuzu ho citit natoz se s nim bavit.
A s mamou ta by to brala ostatne jako vzdy a vsechno z poviseneho hlediska (jako ucitelka - pracuje jako ucitelka)
Proste oni my nic nerikaji,nemohu si pomoci...
To Miši:To bych si opravdu prala,dekuju za hezke psanicko : -)Já jsem se s nimi taky nechtěla sbližovat, nikdy jsem nechápala, proč si děti bohatých rodičů stěžují, že jsou jejich rodiče jen v práci, dávají jim peníze ale "ne lásku". Já jsem tak akorát chtěla, aby mi táta dal pokoj. Místo toho jsem se děsila, kdy přijde z práce a bude nadávat, hledat na mě chyby a dělat dusno. Moje mamka je taky učitelka, povýšená ale určitě není. Jen to prostě nezvládla a tátu neusměrnila. Nebo se mě aspoň nezastala. Mrzí mě to pořád.
Henrietto: To samé bylo u nás, chtěla jsem hlavně, aby mi naši dali pokoj. Dokonce jsem si přála být v děcáku. Našla jsem k nim ten láskyplný vztah, kdy je bereš takové, jací jsou a pochopíš, že to možná dělali blbě, ale mysleli si, že pro tebe dělají to nejlepší, až v mých ca. 40 letech.
Kdysi jsem někde četla, že dospějeme, až odpustíme svým rodičům. Asi je to pravda.
Není tady
Asimko, právě jako pedagog by se tě měla snažit pochopit, vždyť je to jejím povoláním. Že se jim nechceš svěřovat sice chápu, ale pak si na ně nestěžuj, když je k sobě ani nepustíš, krom toho, kdo jiný by ti měl být blíž, než vlastní rodiče. Podle mého názoru je samotné trápí, že vztah mezi vámi je špatný a bylo by dobré s tím něco udělat ( všichni), jinak ti bude čím dál hůř, je hloupost hledat mamku v cizích lidech, jednu máš doma, ta cizí ti tu vlastní nikdy nenahradí. Přemýšlej nad sebou a nad svými chybami ( i tys jich určitě udělala dost) a nad tím, kde se to zlomilo. Časem se všechno vylepší, pokud nezačneš dělat hlouposti a možná jejich chování jednou pochopíš...........
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
