Katafyge,

jak jsi vyrůstala? Jaké to bývalo u vás doma? Maminka, tatínek - jak se k tobě chovali.

Jaký máš nejhezčí zážitek z dětství a jaký nejhorší? Napiš - zajímá mě to... :-)

re :

myslím si, že destvo som mala úplne normálne, vyrastala som na dedine, ešte za socializmu, dvaja súrodenci, nadšandartne starajúci sa rodičia, silno preferujúci vzdelanie, šport, lásku k umeniu, všetkým trom nám dopriali vš aj možnosť voľby pri všetkom, milujúci starí rodičia, s maminou mám dodnes láskavý vzťah, typická bezhranične obetujúca sa mamina, aj dušu by dala za svoje deti, bez ohľadu na následky, teraz mi pomáha s deťmi, aj keď bývame 100 km od seba, užíva si byť  láskavá starká, zbožňuje ich aj ona aj otec,  ocino je komplikovanejší, dosť neústupčivý, tak veľa nám chce dať,  až nás niekedy nepustí k slovu, ale ináč po pravde je dosť vzdelaný, takže aj tak musím uznať , že má väčšinou pravdu , vždy sa zaujímal len o svoje tech. vedy a hlavne o rodinu, nikdy žiadna milenka, žiadny kamaráti mu neboli prednejší ako jeho rodina, faktsa o nás veľmi staral,

- takže asi tak, no neviem, či z toho niečo vyčítaš, uvidíme, nechám sa prekvapiť

Ach jo, Katafyge.

Dokonalé, bezstarostné dětství s dokonalými, stoprocentně milujícími, stoprocentně se obětujícími, stoprocentně majícími pravdu a dobře to s tebou myslícími rodiči.

Vyrůstala jsi jako v bavlnce, není-liž pravda? Vyrůstala jsi ve sterilním prostředí, kterým příliš často nepronikly ty ozvěny "krutého a chladného světa".

Svět není tak chladný a krutý. Jen ty ho tak vidíš. Ráda by ses v něm cítila stejně přirozeně, milovaně a bezpečně jako ve své původní rodině.

Hodnotíš svět skrz své vlastní projekce. Když odezněla ta sladká doba tvého dětství a tys vstoupila do života, čekala jsi, že tam najdeš samé obětující se maminky a tatínky, co mají vždy pravdu.

Hovořím samozřejmě jen v symbolech. Pochopitelně to tak nevnímáš vědomě. Je to ve tvém nevědomí.

Původní atmosféru naší rodiny si totiž s sebou do života neseme jako vzor, jak by měl svět vypadat.

Jenže v tomhle reálném světě si budeš stále připadat "ztracená a osamělá" - dokud nepochopíš, že musíš dospět, vzít odpovědnost za své štěstí do vlastních rukou a nečekat, že tě budou na úřadech hladit po hlavě.

Život je občas boj, ale když umíš bojovat, stane se z něj docela zajímavá hra. A když se jí naučíš hrát fér - pak se můžeš cítit nejen silná a bezpečná ale i jako správný člověk.

Ahoj,
jak píšeš o svých pocitech, mám to s tebou docela podobné, i když když dva dělají totéž...znáš to.
Mám z toho pocit, že to z velké části pramení z tvého životního postoje. prostě  jsi tzv. hodila flintu do žita...
Kolikrát jsi zkoušela z této situace ven? Myslím konkrétně?
Já vím, že "pocit" člověka dokáže paralyzovat tak, že není schopen pak dělat nic "rozumnýho", tj. racionálně uvažovat a dle toho se alespoň snažit něco dělat....

Já propadám depkám zhruba 1x za 2 dny. jeden den věřím, že to bude dobrý (konkrétně manžel opustí milenku a řekne, že zůstane se mnou a dcerkou) a druhý den to vidím černě.Ale co horšího se mi stane, když odejde? Nic horšího už mně snad nečeká. Jsem osamělá už teď......takže už to může být leda lepší...

Někde jsem četla(asi na tom něco bude), že pokud vědomě změníš svůj postoj, ovlivníš tím i své smýšlení. Tzn., že budeš-li na věci vidět i to dobré, posílí tě to...a tak.
Pravda, realizovat to je asi to nejtěžší, ale z vlastní zkušenosti vím, že to jde. I když pak zase upadnu do bláta...plácám se(a určitě se plácat ještě budu), jsou chvíle, kdy z bláta vylezu a vidím to jinak-na chvíli sice, ale je to tak!

Nesmutni proto víc než je zdrávo. Pokud uvažuješ o terapeutovi, utíkej. Držím palce!

prečítala som..........., na tom, že budem musieť ešte dospieť je niečo pravdy....

-aby som dodatočne vysvetlila, po celkom príjemnej mladosti prišla zmena, partner, deti, ....a šok, nevhodná kombinácia ľudí, ktorí sa rozhodli žiť spolu,a pritom nie som žiadna bábovka, ..................dosť láskovo som pojala partnerstvo.... a narazila som, nesmiem vedieť, nesmiem mať, nesmiem nič, môžem a musím žiť podľa predstáv chlapa, moje výhrady, akokoľvek prednesené boli útokom, a za to bol trest, a zaň som si mohla ja, a postupom rokov som vlastne ani nevedela, kto som, a čo chcem, vôbec, totálna závislosť, a keď ma mal uvarenú začalo pravé peklo, robil si už absolútne po svojom, ani ma nebral do úvahy, skrátim môj výber muža bol nerozvážny a viac než katastrofálny, toľko k tomu

-život ide ďalej, ako sa hovorí žiť sa musí, skúšam ...., nebojím sa budúcnosti, som celkom fajn, čo sa týka podnikania, už sa nemusím tak hnať , s deťmi si užívam nadmieru, ale, ale, ale .....postupne som sa pokúšala poobzerať ako žijú iní.....a.........je to to isté, len v rôznych iných odtieňoch............. neverím mužom, vidím čo robia, v mojom okolí sa v biznise pohybujú len chlapi, naozaj je hrozné keď človek vie, tak ako sa mám na nich pozerať, keď klamú , kľudne, veď je to normálne, ba priam prirodzené, len mi fúrie to nechápeme!, ...ja fakt neviem, veď každý ten chlap sa stará, a on sa aj stará, mne to príde pokritecké, len aby si mohol zdôvodňovať a útokom obhájiť, že si môže robiť vlastne čo len chce, tak čo ešte by tá žena chcela ?!, ..............nevidím význam v tom, aby som niekoho stretla, žila, skúšala, načo, aby mi zase niekto vysvetlil, že som neni správna, chápavá žena, že som priam idiot.............nerozumiem

a že správna cesta je .....pozitívne myslenie...je, určite, skúšam, jediné ma drží nad vodou.................. ale aj tak nechápem prečo si ľudia tak veľmi, veľmi ubližujú

Katafyge, myslím, že se rozhlížíš okolo sebe dost špatně nebo málo  nebo ještě lépe řečeno často vidíš jen to, co vidět chceš.
Moje dětství zase nebyla žádná idyla,ale muže kterého jsem dostala ( tedy přesto , že jsem spíš zdravě dominantní, si vybral spíš on mě) s ním jsem jako v bavlnce a tím nemám na mysli jen a jen materiální stránku života. (Taky jsme si prošli spolu obdobím materiální krize) ale každodenní život a řešení společných problémů. Je přirozeně inteligentní, tolerantní, svou práci dělá rád a závislost na ní nepřehání. Pokud vím, naši přatelé žijí podobně, nikde necítím takový nesoulad jaký poisuješ ty.  Myslíš že žiju na jiné planetě??? Určitě ne, jen jsem ti chtěla říct, že spokojená partnerství existují a není jich tak málo.
Jak by ses charakterizovala jako dominantní nebo pasivní typ?

myslím si, že určite nie som dominantná, pasívna som bola, to je pravda, teraz to mám niekde  uprostred,

Katafyge,

říká se "lehce na cvičišti, těžko na bojišti". Ty jsi měla "ideální dětství", takže moc na cvičišti natrénováno nemáš a teď tě zaskočí každý křivý pohled nebo nepříjemné slovo.

Přesně jak píše Irenka a Somaia - život ti připadá takový, jaký ho chceš vidět. Skrz své vlastní projekce.

Také si nemyslím, že jsou všichni muži a lidé hajzlové. Ale vzpomínám si, že i já tohle období měla.

Problém ale není ve světě kolem tebe, problém je přímo v tobě. Nijak tě nehodnotím ani neříkám, že jsi špatná. Nechápej to nesprávně. Ale chceš-li být jednou šťastnější, hledej problém u sebe.

Máš depresi - najdi si psychologa. Pomůže ti zaručeně, sama si s tím sotva poradíš.

u psychológa som bola, keď bolo potom, a bolo najhoršie, teraz je zle asi tak každý druhý deň, niekedy sa mi zdá, že už aj menej, deti a práca zaberajú celkom úspešne, navonok aj v realite vyzerá, že všetko sa dáva a už aj je v poriadku, len tá ubolená dušička potrebuje pohladiť  a ja , ako som aj vás čítala, si ju zatiaľ neviem sama sebe pofúkať a len tak urobiť si radosť, ani neviem ako sa to robí.......z čoho by som mala radosť, celkom spontánnu......

Katafyge: neviem aká doba prešla od tvojho rozchodu, ale aj sama cítiš, že sa niečo zlepšuje. Ja som tiež mala obdobie, keď všetko okolo mňa bolo čierne, beznádejné a dokonca ma bolelo aj keď som videla, že niekde je niečo pekné, ale nepatrí to mne. Takéto obdobie si musí každý prežiť, musí si „zvyknúť“ na veci, ktoré ho zranili, až potom sa začne okolo seba pozerať realistickejšie a tiež optimistickejšie. Je jasné, že hneď po rozchode sa zdajú všetci muži rovnakí = nespoľahliví, neverní, falošní...(doplň čo sa ťa osobne týka). Neskôr, keď najhoršie prebolí, zbadáš, že predsa len nie sú všetci úplne rovnakí. Nepozeraj sa však na každého hneď ako na potenciálneho manžela. Ale nebráň sa ani porozprávať sa s niekým, kto sa ti prihovorí. Možno neskôr si dáte spolu kávu a nájdete spoločnú reč. Mne najviac pomohlo, keď som po určitom čase zistila, že je v mojom okolí človek, ktorý sa o mňa zaujíma, vypočuje, poradí, pomôže. Bola to veľká úľava, keď som tú ťarchu sklamania a bolesti konečne striasla zo seba a začala znovu normálne žiť. Nepredlžuj si zbytočne to čierne obdobie.

Avalonko, i ty jedna radit lidem, aby zmenili nejprve sami sebe, jake kacirstvi. Za chvili skoncis v "klatbe" jako ja Tesis se?

Avalonko,
tak to jsme taky na tom stejne. Jen mne to uz nekdy unavuje. A pycha mi myslim uz zas tak nehrozi, vidim ji vsude kolem sebe. Hlavne u tech, kteri krici cosi o netoleranci a napadani. Mam taky sve pratele a ti funguji jako zrcadlo naprosto spolehlive, jsou to lide, kterych si vazim a vim, ze kdyz mne seknou, neni to pro jejich, ale pro moje dobro, tedy pro dobro nas vsech

katafyge
ty se netrap, udelat radost sama sobe je urcite pro tebe ted to nejtezsi, co existuje, ale neni to nemozne. Tak to zkus, za pokus to prece stoji. Kdyz je clovek sam a topi se v problemech, musi z nich alespon vystrcit ruku, aby ho ti, co ho chteji z nich vytahnout, meli za co chytit