Kéž bych se mýlila, ale zatím stále z Mulze cítím, že on děti prostě chce, bez ohledu na to, co bude pro ně lepší. Protože on je přesvědčený, že lepší bude, když budou s ním. (Nebude ohrožovat jejich morální výchovu )
Zatím je plný vzteku a bolesti, rozum je schovaný.

že takhle malým je to asi fakt šumák, proč jdou rodiče od sebe
Ale není jim šumák, že jdou od sebe. Proto si myslím, že by (věku přiměřeně) měl být na jejich přání brán ohled, když je to jen trochu možné. Dospělí se rozcházejí protože si to aspoň jeden z nich přeje a nakonec rozchod rozumově zdůvodní nebo si dokonce odechnou , ale děti jen zcela výjimečně touží, aby táta/máma odešli pryč - dokonce i když se jedná o rodiče patologického.

majkafa napsal(a):

Zklamaná, včera po tom, co jsem ti napsala, jsem měla pocit, že si mám vzít Osho zen tarot. Do ruky mi padla tato karta.
TRPĚLIVOST
ZAPOMNĚLI JSME, JAK ČEKAT; čekání je téměř opuštěný prostor. Přitom je to náš nejvzácnější poklad - umět počkat na správný okamžik. Celá existence čeká na pravou chvíli. I stromy to vědí - kdy je čas vykvést a kdy je čas vzdát se všeho listí a stát nahý proti obloze. Ve své nahotě jsou stále krásné a s bezmeznou důvěrou, že staré odešlo a nové brzy přijde, čekají, až jim naroste nové listoví. Zapomněli jsme čekat, všechno chceme hned, ve spěchu. To je pro lidstvo velká ztráta. V tichosti a očekávání uvnitř tebe cosi vyrůstá - tvoje ryzí bytost. A jednoho dne vyskočí a vzplane, otřese celou tvou osobností; staneš se novým člověkem. Novým člověkem, který ví, co je to obřad, novým člověkem, který zná věčné životní šťávy.

Někdy nám nezbývá nic jiného, než čekat. Semeno bylo zasazeno do země, dítě roste v lůně, ústřice obaluje zrno písku a přeměňuje ho v perlu. Tato karta nám připomíná, že máme být bdělí, trpěliví a vyčkávat. Přesně to také dělá žena na obrázku. Spokojeně, bez jediného náznaku úzkosti, jednoduše čeká. Zůstává trpělivá v průběhu všech fází měsíce, měnících se jí nad hlavou, je tak sladěna s rytmy měsíce, že se téměř staly jedním. Ví, že nyní je čas být pasívní a nechat přírodu vykonat svoje dílo. Není však ospalá ani netečná; ví, že je čas připravit se na něco důležitého. Je to období, plné tajemna, podobně jako hodiny těsně před úsvitem. Doba, kdy jediné, co můžeme dělat je čekat.

Slovo trpělivost má mnoho významů a mnoho skutků. Já jsem také trpělivá. Ale promiň, ženská, co ji chlap zahne si určitě nepujde na noční stolek vzít karty, aby si z ní vytáhla dejme tomu tu trpělivost a podle toho se řídila. Nemá snad svůj vlastní úsudek, své vlastní pocity, aby jí řekly, co je a není pro ni dobré? Ale je možné, že i takové ženy jsou, co si pujdou ke katrářce nechat vyložit karty a bez vlastního uvážení se jimi budou řídit - hlavně, že si to pak budou umět zdůvodnit - karty mi to řekly. Mám jinou náturu, sice tenhle směr občas zkouknu, ale nejsem ovce, abych se tím řídila.
Jediné, kdy můžeme čekat, je například, když ti někdo blízký leží v kritickém stavu na operačním stole - tam ti opravdu nic jiného nezbývá, nevěra není situace, kdy máš čekat s rukama v klíně, jak ji jiní za tebe vyřeší, nebo až se sama vyřeší - ona se může vyřešit, ale nemusí se ti to pak líbit.

majkafa napsal(a):

Slova, slova, slova.
Já cítím, že u tebe je rovina spojená s tvrdostí. Ale takhle to není.
Zaujalo mě tvé - vlastní tvrdost. Proč? Ke komu? K tobě? O to víc - proč?
Že se rozbrečíš u dojemných situací, jestě nemusí nutně znamenat, že nejsi tvrdá. Ale pokud ti tvá tvrdost vyhovuje, budiž.

Majko, víš, že já se stále divím, že máš potřebu rozebírat mě? Jestliže ze mě tvrdost cítíš, cítíš ji asi správně. Jestliže já z tebe cítím rozpolcenost, určitě ji taky cítím správně - ale ty mi to budeš vymlouvat, viď? Že z tebe cítím, že stále nevíš, co se svým životem teď a natož, co s ním v budoucnu? Proto ti vyhovuje žít "přítomností" a nechat se vláčet situacemi, co se ti připletou do cesty - budeš v budoucnu s nimi bojovat, až na to uzraješ? Nebo tě to položí na lopatky, dle tvého nedělat právě nic...?
Když - nebo "kdybych" ti někdy v budoucnu odpověděla na ty tvé otázky, proč vlastní tvrdost, ke komu, k sobě, k jiným - proč?.....nebude ti to k ničemu, protože ty bys to ani nedokázala pochopit, natož zjistit, že to má nějaký cíl.

Čas vše ukáže.

Teď mám v hlavě asociaci z jednoho příběhu:
Jen čas ví, jak je láska důležitá.

A být k sobě tvrdý? Jsou různé druhy tvrdosti.

Upravil(a) majkafa (28. 5. 2009 13:17)

Kerrin napsal(a):

Já se také snažím žít přítomností a na tom není nic špatného, ne? V tom s Majkou souhlasím.
Co plánovat dopředu...budoucnost, která pak nemusí vyjít podle vysněných představ.

Zklamaná...také mám ráda jednání na rovinu a ještě k tomu přidám já osobně upřímnost. Ale ne každý člověk umí jednat na rovinu.
Ale jinak jsi dobrá když jsi k sobe "tvrdá" to teda já nejsem a vyměnknu...to přiznám.

Kerrin - jsou sny a sny. Když tu píšeme o nevěře - tak můj sen je reálný - nežít po boku s nevěrným mužem. Jak se mi ten sen může vyvinout? Leda tak, že s ním žít nebudu - což je mé rozhodnutí. Jeho rozhodnutí by bylo, být nevěrný - což může. Jeho sen je třeba žít se mnou a mít milenku. Naše sny nejsou stejné, nemohou tedy být u jednoho sp¨lněny. Může si však najít ženu, která bude mít za sen mít nevěrného muže - pak to bude ten sen a vysněné představyfungovat - ku spokojenosti obou. Se mnou bohužel takovou vysněnou představu nemůže mít.

A ještě k těm plánům do budoucna - když neplánuješ, nikdy se do budoucvna nedostaneš - budeš stále jen v přítomnosti. Také žiju v přítomném čase, ale ten se snažím si utvářet svými vizemi, plány, vytyčit si trasu - cestu, kam chci a kam nechci dojít.

S tím Javeno souhlasím. Šlo jen o přiměřenou informaci dětskému věku a plně s přihlédnutím k jejich otázkám. Psala jsem to jen z důvodu, že doplnění v té chvíli bezva informace:"Protože taťka je takový a onaký, případně mamka je ..., je nekorektní k dětské duši." Osobně si myslím, že zbytečné ryze dospělé záležitosti, se nepropírají přes děti. Později, později se na všechno zeptají. Ptali se postupně. A myslím, že ať se mezi mnou a manželem, kdy stalo cokoliv, tak si naše děti myslí, že si jeden druhého vážíme, nepomlouváme ho a respektujeme ho. Svět dětí je-li už pochroumán rozchodem rodičů, pak v míře, kdy neskončí dětství, je velkou výhrou.

Abychom odešli od sebe si nepřáli ani jeden. Dneska má už jejich svět rovnováhu, ale i tím, že jsem měla na druhé straně parťáka, který se mnou bral ohled hlavně na ně.

majkafa napsal(a):

Zklamaná, možná sis ještě nevšimla, ale o svých vztazích a o tom, jak je to teď, sem už nějakou dobu nepíšu. Takže vaříš z vody.
Omlouvám se za

to byl příklad - nikoliv skutečnost....ale tím, jak ses na to hned ozvala, asi zas tak z vody nevařím...a mmch. jak to tedy bude příště? Poučení sis vzala, nebo zase budeš žít přítomností? Brát věci tak, jak ti přijdou pod ruku bez toho, abys dohlédla konce? už končím....ale myslím, že daleko od pravdy nejsem
PS. píšeš stále o svých vztazích

majkafa napsal(a):

No vidíš, sice píšu o vztazích, a třeba momentálně zrovna vůbec žádný nemám. Píšu o svých vztazích celkově, minulých, současných s jinými lidmi než zrovna partnerem.
A jak to mám? Nu, tak, aby mi bylo dobře.

Btw ty máš křišťálovou kouli, jestli ty "dohlédneš do konce"? Já v ní takhle číst fakty neumím.

Na křišťálové koule tu jsou jiné odbornice - a když nemají kouli, tak se alespoň uspokojí kartami

jak to máš - právě te´d - aby ti bylo dobře - fajn...a jak to budeš mít v budoucnu? Víš? Nebo děláš alespoň pro to něco, nebo jen čekáš, co ti OSUD přihraje do cesty?
BTW. já vím, že právě teď nikoho nemáš, si to už rozebírala jinde - a navíc, z tvého psaní se to dá docela dobře poznat...a že nevíš jak ?

Zklamčo, tím, že žiju a snažím se žít přítomností a budoucnost myslím všeobecně. ne že na tu budoucnost nemyslím, ale ted v té přítomnosti ze dne na den...víkend od víkendu..........hezky si to užít, takovej ten bežnej život. JInak já jsem ponaučená......nesnažím se plánovat moc dopředu.
Vubec jsem neměla na mysli nic z toho, co jsi napsala o těch nevěrnostech...kdo jak komu.
Jestli neco takového  do života někomu přijde,tak přijde, pak je záležitost jak se k tomukdo postaví a co ustojí a co ne, ale to už tady bylo milionkrat probírané.Tak nemá cenu to řešit.
Ale díky.

jinak to je téma na jiné vlákno..

Mulz...jak se daří, zvládáte to doma?

javena napsal(a):

Zklamčo, rozepsala jsi se hezky, ale co takhle poradit Mulzovi, když už mu tedy píšeš do vlákna?

já jsem mu už poradila z počátku a na mém názoru se zatím nic nezměmilo a jak je vidět, ani na jeho konání také ne. Myslím si, že kdyby opravdu Mulzovi vadilo, že mu píšu názory na právě proběhnuvší diskuzi do vlákna, asi by se ozval - a také je možné, že si i z toho, co píšu dokáže něco vzít, byť se to netýká přímo jeho a jeho partnerky - ale k něčemu, možná v budoucnu ( ) mu to může být dobré...třeba

Kerrin napsal(a):

Zklamčo, tím, že žiju a snažím se žít přítomností a budoucnost myslím všeobecně. ne že na tu budoucnost nemyslím, ale ted v té přítomnosti ze dne na den...víkend od víkendu..........hezky si to užít, takovej ten bežnej život. JInak já jsem ponaučená......nesnažím se plánovat moc dopředu.
Vubec jsem neměla na mysli nic z toho, co jsi napsala o těch nevěrnostech...kdo jak komu.
Jestli neco takového  do života někomu přijde,tak přijde, pak je záležitost jak se k tomukdo postaví a co ustojí a co ne, ale to už tady bylo milionkrat probírané.Tak nemá cenu to řešit.
Ale díky.

jinak to je téma na jiné vlákno..

Mulz...jak se daří, zvládáte to doma?

Kerrin, jistě, pokud je někomu jinak, než jak by si přál, nevidí budoucnost třeba růžově, tak se snaží žít (někdy přežít) ze dne na den - funguje jen v rámci nutnosti a snaží se v tom najít alespoň kousek něčeho hezkého. Ale když je člověku fajn, nebo dobře - tak přeci jen už vidí dál, nebo si plánuje něco dál. Tohle myslím všeobecně. Když člověka něco semele  - většinou si z toho vezme ponaučení, že takhle by to už nechtěl, nechtěl by, aby se to opakovalo...a tím už vlastně tvoří tu svou budoucnost. Je však potřeba k tomu třeba ta trocha tvrdosti a nepolevit. Člověk vyměkne (i mě se to občas stane) a zjistím, že to byla chyba. A může se stát, že klidně vyměknu 2x - 5x i víckrát, než si to v palici srovnám, že fakt takhle by to nešlo. Protože tím ubližuju sobě. Můžeš něco ustát hned napoprvé, někdy se to prostě neustojí. Já to taky před víc jak rok a půl neustála (ne vztah - ale věci okolo) a fakt teď, kdyby mi to mělo přijít znova do cesty, jsem (budu) nekompromisní - protože myslím i na svou budoucnost.