Pandorraa napsal(a):

Ronja napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Je to naprosto jednoznačné, čeština zná pouze kondicionál minulý a kondicionál přítomný. Budoucí kondicionál v našem jazyce zcela logicky neexistuje.

Není to Pokud? "Pokud budu zdravá, půjdu nakoupit"? jen mě zajímá jazyk

Ronjo,
tady se jedná o podmínkovou vedlejší větu - za té podmínky KDYŽ budu zdravá - ale slovesný způsob není podmiňovací, není to kondicionál, nýbrž sloveso je v budoucím čase - BUDU zdravá a slovesný způsob je oznamovací.
"Bycha" lze "honiti" jen v minulosti a nebo v přítomnosti, v budoucnosti ještě děj jako takový můžeš uskutečnit
Ty jistě víš, jak vypadá podmínka v angličtině - uskutečnitelná x neuskutečnitelná - tohle je totéž.

Takže z hlediska jazyka a logiky použiti kondicionálu je v budoucím čase nesmyslem. Ani ty jsi ho nepoužila, ale použila jsi POKUD (budu) či adekvátně KDYŽ (budu)

Je to jak píše vanda o zkušenosti:
KDYBYCH BYLA BÝVALA (minulost), tak BYCH teď (přítomnost) a příště KDYŽ (POKUD) budu (budoucnost)
Do tohoto vzorce si můžeš dosadit cokoliv, jakýkoliv text. Pochopitelně s tím, že hovorová čeština složitý kondicionál (kbych byl býval...) nepoužívá, často ho nahrazuje například infinitivem: Být tenkrát chytřejší, tak bych dnes.... bla bla... a příště budu..bla bla

Pan díky když jsem se nad tím zamyslela, tak jsem se toho dobrala, a pravdu máš Mě se do toho právě vpletla angličtina, která cosi jako budoucí kondicionál má...ale mě chybí pořádné vzdělání v obou jazycích 

Upravil(a) Ronja (27. 5. 2009 10:54)

Pan, vysvětlováním minulého kondicionálu v češtině právě vždycky začínám výuku anglického třetího kondicionálu (dokud jim není jasný rozdíl mezi  "kdybych býval věděl" a "kdybych věděl", nemá cenu se do ničeho pouštět.)

Omluvám se za , klidně to promázněte (i když zároveň jedovatě podotýkám, že je to alespoň off topic o něčem, narozdíl od většiny plevelných příspěvků, které jsou tu jindy k vidění).


Právě s tím "would" se to dá celkem pochopit, protože to vlastně v anglickém budoucím "kondicionále" taky chybí, (I will go there if you go with me). Jupí, teď mi to konečně kompletně zapadlo do sebe..úžasné jak člověk pochopí věci, které by si mohl normálně nastudovat a neobjevovat Ameriku

Upravil(a) Ronja (27. 5. 2009 11:31)

Ronja napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ronja napsal(a):

Není to Pokud? "Pokud budu zdravá, půjdu nakoupit"? jen mě zajímá jazyk

Ronjo,
tady se jedná o podmínkovou vedlejší větu - za té podmínky KDYŽ budu zdravá - ale slovesný způsob není podmiňovací, není to kondicionál, nýbrž sloveso je v budoucím čase - BUDU zdravá a slovesný způsob je oznamovací.
"Bycha" lze "honiti" jen v minulosti a nebo v přítomnosti, v budoucnosti ještě děj jako takový můžeš uskutečnit
Ty jistě víš, jak vypadá podmínka v angličtině - uskutečnitelná x neuskutečnitelná - tohle je totéž.

Takže z hlediska jazyka a logiky použiti kondicionálu je v budoucím čase nesmyslem. Ani ty jsi ho nepoužila, ale použila jsi POKUD (budu) či adekvátně KDYŽ (budu)

Je to jak píše vanda o zkušenosti:
KDYBYCH BYLA BÝVALA (minulost), tak BYCH teď (přítomnost) a příště KDYŽ (POKUD) budu (budoucnost)
Do tohoto vzorce si můžeš dosadit cokoliv, jakýkoliv text. Pochopitelně s tím, že hovorová čeština složitý kondicionál (kbych byl býval...) nepoužívá, často ho nahrazuje například infinitivem: Být tenkrát chytřejší, tak bych dnes.... bla bla... a příště budu..bla bla

Pan díky když jsem se nad tím zamyslela, tak jsem se toho dobrala, a pravdu máš Mě se do toho právě vpletla angličtina, která cosi jako budoucí kondicionál má...ale mě chybí pořádné vzdělání v obou jazycích 

Anglina si to zjednodušila "IF", ktoré sa používa aj na kondicionál, aj na tzv. "časové vety", aj na podmienkové vety... Proste leniví Angláni, no...

Tak to joo, já chodila na střední v jiném státě, tam jsme to měli slovensky, ne latinsky.

Pandorraa napsal(a):

Holky, angličtina to má v podmínkových větách jednoduchý - po if prostě platí časová slouslednost, v hlavní větě je will, would + inf, would have + 3.tvar a nebo opačně? Už jsem to přes rok něřešila...

Mám na to pomůcku, kterou všichni museli nabiflovat nazpaměť jak matematický vzorec, zkusím si vzpomenout:

If the wather is fine, we will go out - reálná, protože budoucnost
If  -"-         was fine, we would go out - nereálná, hypotetická úvaha - přítomnost tomu neodpovídá (třeba prší)
If -"-       had been fine, we would have gone out - nereálná, dávno pasé, protože minulost - honění bycha
Prostě English is easy

Snad si to ještě pamatuji dobře, jsem líná to hledat

Kam jsme se to až od kondicionálu - Majko, to je latinská terminologie, která se přece běžně používá na středních školách - dostali
Konec exurze

Ještě po If jsem si vzpomněla v předmětných větách je will, což u podmínkových nepadá v úvahu.

Po if môže byť len prítomný čas(first conditional) alebo minulý (second, resp. third conditional). Durhá veta má prítomný, budúci alebo minulý čas... (Blbé je, že v slovenčine sa už ten tretí kondicionál - keby som bola bývala... nepoužíva a študenti remcajú ). Kondicionál = podmieňovací spôsob, len pozor, nepliesť si s spodmienkovou vetou(Ak zapadne slnko, bude tma.).

Ja sa tým čiastočne živím(teda, nie češtinou ).

Sorry, tak s5 k topicu: Mulz, ako je?

Já si nemyslím, že to dopadne špatně pro děti, ať už to dopadne jakkoliv, pokud to oba budete mít při řešení vaší situace na paměti. A o ty ti přece jde v první řadě, nebo ne?

Upravil(a) majkafa (28. 5. 2009 10:39)

majkafa napsal(a):

Já si nemyslím, že to dopadne špatně pro děti, ať už to opadne jakkoliv. A o ty ti přece jde v první řadě, nebo ne?

Jde, ale stehovali by se do ciziho prostredi bez taty a zazemi (museli by zacit znovu). Myslim, ze to neni dobre.
A samozrejme me jde i o sebe sameho..... Co si budeme povidat, to je snad jasne.

Mulz napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já si nemyslím, že to dopadne špatně pro děti, ať už to opadne jakkoliv. A o ty ti přece jde v první řadě, nebo ne?

Jde, ale stehovali by se do ciziho prostredi bez taty a zazemi (museli by zacit znovu). Myslim, ze to neni dobre.
A samozrejme me jde i o sebe sameho..... Co si budeme povidat, to je snad jasne.

Udělej to tak, abys vyloučil z řešení své sobectví, jak to nejvíc půjde. Aby to bylo dobře hlavně pro děti. Cizí přostředí je jenom výmluva. Zázemí taky. Nemyslím si, že by jim ho tvá paní neposkytla.
Bez táty - to je jiná. Myslím, že byste měli brát i ohled na přání dětí, to starší už by mohlo vědět. Třeba budeš překvapen, že chce být s tebou. Kdoví. Děti vědí. Měli bychom jim víc věřit a dát na ně.

Upravil(a) majkafa (28. 5. 2009 10:59)

Mikeš napsal(a):

Jinak řečeno, Mulzi - jdete tedy definitivně od sebe? "Na milost" ji nevezmeš ani za nic?

Jdeme, ani ona nechce zptátky, ani já.

Když jsem se rozcházela s mužem, tak jsme se byli v dětské pedagogicko-psychologické poradně zeptat, jak na situaci nejlépe připravit děti. Tehdy jim bylo 4 a 6.

Psycholožka nám řekla, že takhle malým dětem je do rozborů, proč se rodiče rozcházejí houby. Tj. ve smyslu rozebírat, že jsme se přestali mít rádi a tatínek se od nás proto stěhuje. My jsme se nepřestali mít rádi, my jsme se přestali milovat a už jsme spolu nechtěli být. Ze skončené lásky rodičů rozebírané s dětmi vzniká největší strach dětí, že je rodiče taky přestanou milovat.

Trochu jsme to tehdy lidsky přizpůsobili znalosti reakcí našich dětí, ale v prvotní fázi jsme jim to sdělili oba najednou, že jsme se rozhodli bydlet zvlášť a tatínek si je bude brát k sobě tehdy a tehdy. Kdykoliv jim bude smutno, tak můžou zvednout telefon a brnknout mu. Táta si je bude brát tehdy a tehdy, ale kdykoliv to půjde (z jeho strany), tak i kdykoliv navíc. To oba najednou, věcný klidný tón vysvětlení, laskavé ujištění, že naší lásky k nim se to netýká, hodně pomohlo. Vysvětlili jsme kde bude táta bydlet, že opravdu není možné abychom tam bydleli všichni, protože jsme se tak s tátou dohodli. Resp. mluvil tehdy manžel, já jsem mluvila z důvodu přece jenom většího problému "nebrečet" méně.

Hodně to pomohlo a otázky, proč se lidi rozcházejí, když se ani nehádali, proč se dospělí lidi přestanou milovat přišly později a odpovídali jsme na ně vždycky dost otevřeně.

Je to asi problém se dohodnout na společném postupu. Chce to mít společný postoj, končíme jako partneři, ale rodiči chceme zůstat oba a stejně rovnocenně v postojích a podmínkách. Chce to, aby děti neměly strach, že o některého z rodičů tím přicházejí. Držím pěsti.