Dobrý vliv v tom, že se cítím volnější. Když to přestane fungovat, můžeme jít den ze dne po svých bez dalších dramat s alimenty (ty mi stále platí) a s rozvodem.

Jasně, každý to má jinak. Já jsem poznala, že žádná jistota není ani v manžesltví.

javena napsal(a):

Kdyby byli lidi rozumní, nebyli by války, hlad a globální oteplování, Tercilo. Nemám ráda kdyby. Kdyby táta nepotkal mámu, tak bych se nenarodila, kdyby se rozešli, když jsem se narodila, neměla bych bráchu...

Nemám ráda kdyby?? Proč? Slovo kdyby ti utváří tvůj život - je to slovo možností a tvého výběru. Můžeš si vybírat z variant - kdyby to, nebo kdyby tamto....
Já slovo kdyby ráda mám - dává mi tu možnost výběru a rozhodování a dívání se do budoucnosti.
příklad - kdyby mi můj muž znova byl nevěrný, tak od něj odejdu. Je to moje rozhodnutí. A dál se na to vztahuje to polemizované - být rozumná/ý nebo blbá/ý. Jelikož jsme rozumná, nenechám si drásat nervy nevěrníkem . když budu blbá, tak budu brečet v koutě - ne do konce života, ale snad do té doby, co jemu bude fungovat "nářadí" - pak teprve bych mohla být spokojená. Je to hezká představa pro život? Není. Pro mě není - pro někoho to je naděje, že jim konečně bude ten chlap doma sedět na (_!_).
Slovo kdyby lze aplikovat všude, kde hledáš výběr. Kdyby jsem seděla doma na zadku a nehla prstem, umřu hlady. Kdyby jsem šla pracovat do fabriky, k pásu, do pokladny do Tesca, hlady neumřu, kdyby jsem přemýšlela a uměla přemýšlet do budoucna, vymyslím to, že můžiu sedět doma na zadku a přesto hlady neumřu a ještě navíc nehnu prstem Slovo kdyby miluju

Vy totiž stále to kdyby spojujete s minulostí - ale zkuste ho spojovat s budoucností - pak např. můžete mít i dobrou přítomnost. Kdyby totiž ukazuje směr. To vaše kdyby spojené s minulostí ukazuje buď na dobré směry, nebo špatné, protože jste nevybírali - nechali jste právě plynout tu přítomnost v tom okamžiku. (poslední odstavec hlavně pro majku - na to její nechat plynout... i když i mnozí se tím řídí...)

Upravil(a) Zklamaná (25. 5. 2009 10:52)

majkafa napsal(a):

Ale "kdyby" do budoucna, ale ne do minula. Protože minulost už nijak nezměníme.
A do budoucna se používá - když. Když udělám tohle, tak ... Když udělám tohle, tak.
Kdyby chyby.

Já vím majko, že se ti to nelíbí, tak alespoň na mě s pravidly, či njak se co píše - jistě, můžeš napsat kdyby, můžeš napsat když, můžeš napsat kdybych.

ale správně říkáš, kdyby - chyby - spojené s minulustí....těch tam nasekaných asi je, viď? Kdybych přemýšlela do budoucna a nenenchala přítomnost plynout bez toho, abych ji utvářela - mohla si být (nebo kdokoliv) úplně někde jinde

Hm, já ve spojitosti s budoucnem volím spíš slova KDYŽ , JESTLI...
Ono, říct :"kdyby udělám k tomu masu knedlík, nebude to vadit?" mi nějak nejde "do pusy".

Kdyby jsem seděla doma na zadku a nehla prstem, umřu hlady.

Já bych použila :"Když budu sedět...."  nebo "Kdybych seděla..."  nebo "Jestli budu..."
Používej co chceš a já budu taky používat co chci. Pro mě jsou kdyby - sliby a chyby...

javena napsal(a):

Jelikož jsme rozumná, nenechám si drásat nervy nevěrníkem . když budu blbá, tak budu brečet v koutě

Jistě, zklamčo, každej to udělá, jak to cítí. Pokud by ti to mělo ubližovat a měla bys nervy v (_._) tak to fakt nemá smysl. Mě to nervy nedrásalo, tak jsem schopná pochopit i ty, co to prostě ustojí.

Jistě, že si to každý udělá, tak jak uzná za vhodné - proti tomu absolutně nic nemám - ale už jsem i tady mnohokrát četla postesk nad tím...kdybych něco udělala - týká se nevěry (cokoliv - promluvila s nevěrníkem, chtěla znát stanovisko, dala pomyslný nůž na krk, udělala vlastní rebelii) nemusela jsem se s tím pocitem bezmocnosti trápit i několik let...postesk nad tím, proč jsem to s ním neskončila hned, proč jsem (tajně) doufala, že se tomu chlapovi v hlavě rozsvítí a začne si mě hledět víc, než milenky. Jestliže nechám přítomnost plout, nemůžui se pak divit, že mě to převálcuje tak, jak jsme nechtěla. Jestliže něco nechci, jdu proti tomu, bojuju. Moc mě mrzí, že tu kolikrát se říká, nech to být, ono to nějak dopadne - jo, ono to dopadne vždycky nějak, ale bez tvé angažovanosti to většinou dopadne tak, jak sis nepřála. To není o tom, přikazovat někomu smíš, nesmíš - je to o tom, že ty tomu druhému říkáš, můžeš, ale nepočítej s tím, že to budu tolerovat. (toto se stále váže k té nevěře). Všimni si, kolik holek tolerovalo nevěru a přebíhání nevěrníka (osla) od jedné k druhé....do té doby, než jedna z nich, nebo obě současně konečně začaly něco konat. Jinak by si ten nevěrník v tom liboval dál - on to cítí, že je to asi v pořádku, když proti tomu neřekneš ani popel. Já chápu, někdo to tak má, nebo to tak nechá plynout, žije přítomností a bezmezně se možná raduje, že ten nevěrník se občas věnuje i jí...ale většinou to má své meze, které jednou dřív, nebo později stejně přijdou - pohár trpělivosti přeteče. Já jsem  a můj názor to je a nemusíte s tím souhlasit - vyříkat si to na rovinu, nastavit hranice - to není o zákazu - nesmíš se válet s milenkama - je to o tom, že já nejsem ten člověk, co to bude tolerovat. Jestliže ten nevěrník se chce válet s milenkama a tahat se s nima a občas pobýt doma, abych mohla zajásat radostí - jéé, zase se mi chvilku věnuje - tak na to já nemám žaludek. Může se s nima válet a dělat psí kusy - ale bez mé asistence. Ten nevěrník má stejnou možnost volby, jak já. Vybere si milenky - nemůže mít mě. Vybere si mě, nemůže mít milenky. Jestliže by chtěl mít mě i milenky, musela bych mít kachní povahu a žaludek - a to nemám. Musí si tedy najít tolerantnější ženskou. Kolik jich na světě běhá, která toleruje milenku(y)? Některá to toleruje jen určitý čas, než se ji to samotné v hlavě srovná, že tohle není ten život, ve kterém by chtěla dál setrvat - a pak začne konat a pak začne říkat to pomyslné kdyby - kdybych mu řekla hned, mohla jsem si ušetřit tolik trrápení, mohla jsem už to mít vše za sebou (v případě, že se stejně s ním rozejde), nebo mohlo to být už dávno v pořádku, kdybych neseděla sklíčeně v koutě a nečekala, jak se pán rozhodne, nebo až se vyblbne - a zjistí, že všude chleba o dvou kůrkách - otrlejší dokonce říkají - každá ... po tmě černá

javena napsal(a):

Hm, já ve spojitosti s budoucnem volím spíš slova KDYŽ , JESTLI...
Ono, říct :"kdyby udělám k tomu masu knedlík, nebude to vadit?" mi nějak nejde "do pusy".

Kdyby jsem seděla doma na zadku a nehla prstem, umřu hlady.

Já bych použila :"Když budu sedět...."  nebo "Kdybych seděla..."  nebo "Jestli budu..."
Používej co chceš a já budu taky používat co chci. Pro mě jsou kdyby - sliby a chyby...

javeno - ono to už je uplně o slovíčkaření - v tvé větě kdyby udělám knedlík....? bych raději tedy volila kdybych udělala knedlík....?nebo když udělám knedlík...? Kdyby jsem je snad správně češtinářsky kdybych...ale tady snad nerozebíráme slovní větu, nebo ano?
ale zase můžu říct že to kdyby - sliby - chyby...se naprosto dobře váže právě s tou minulostí, protože tam už můžeš říct - byla to chyba - neměla jsem to udělat tak, měla jsem to udělat jinak. K nevěře - neměla jsme mu ji tak dlouho trpět a tolerovat, stejně jsme se za 2 roky rozešli - nešlo to. A když už tedy tu chybu s tím kdyby jsem v minulosti udělal - budeš z toho poučená a při další nevěře - třeba s jiným (nevím, zda s tím svým si zůstala) zase budeš 2 roky čekat a pak se rozejdete, nebo to raději utněš, poučena minulostí hned?
Já poučena minulostí (nedala jsem vědět, že nehodlám tolerovat nevěru) jsem se jí dočkala, protože on to nevěděl, že jsem proti nevěře. Teď to ví - a je čistě už jen v jeho kompetenci, jak s tím faktem naloží. Zatím s tím nakládá dobře. Máme oba jasno v tom, co by - kdyby v budoucnosti.

javena napsal(a):

To není o tom, přikazovat někomu smíš, nesmíš - je to o tom, že ty tomu druhému říkáš, můžeš, ale nepočítej s tím, že to budu tolerovat. (toto se stále váže k té nevěře). Všimni si, kolik holek tolerovalo nevěru a přebíhání nevěrníka (osla) od jedné k druhé....do té doby, než jedna z nich, nebo obě současně konečně začaly něco konat.

Jo, tak s tímhle naprosto souhlasím.
Já prostě nějak nepochopila ten slovní rozbor. Už chápu. Tys myslela něco v tom smyslu - kdybych ho bejvala vyrazila hned a nečekala pět let, jestli to skončí... To jo. Ale třeba KDYBYCH si já ubohá vzala Pištu Hufnágla... to mě bere amok.
A myslím, že proto ho nemám ráda a nepoužívám. Je dost lidí, co si za to kdyby schová svoje chyby ve smyslu - já za to nemůžu. Těžko se to vysvětluje. Já to mám tak, že tak to bylo a hotovo, můžu se z toho poučit, ale fňukat nad tím, z toho mi je .

5 let - to už je vlastní sebevražda. Pochopím tu, která dá nějakou lhůtu - i s tím, že ještě v té lhůtě ten dotyčný běhá sem a tam a neví a sám kalkuluje, možná si i sám říká - no když ona mi to ještě toleruje a přitom o tom ví, tak ono to nějak dopadne, ono to asi není zas tak horké..... ale jestliže někomu tzv. "teče do bot" a má začít jednat - tak jsou určité situace, kdy není dobré dávat velkou benevolnci v rozhodování. Tak, jako se člověk dokáže rozhodnout v minutě při stresové situaci a cit a intuice mu napoví správně, i tady lze to rozhodnutí nevěrníka docílit poměrně včas - však ono mu také tím "dáním nože na krk" začne téct do bot a je nucen se rozhodnout. Pro někoho je tento pomyslný nůž osvobozením - třeba sám neměl odvahu odejít a teď se mu naskytla příležitost to udělat. Jiného ten pomyslný nůž vrátí nohama na zem a začne zase normálně přemýšlet.

Zklamaná napsal(a):

Já chápu, někdo to tak má, nebo to tak nechá plynout, žije přítomností a bezmezně se možná raduje, že ten nevěrník se občas věnuje i jí...ale většinou to má své meze, které jednou dřív, nebo později stejně přijdou - pohár trpělivosti přeteče. Já jsem  a můj názor to je a nemusíte s tím souhlasit - vyříkat si to na rovinu, nastavit hranice - to není o zákazu - nesmíš se válet s milenkama - je to o tom, že já nejsem ten člověk, co to bude tolerovat

Víš, zklamaná, někdy je daleko těžší žít přítomností, nedělat nic,  než všechno zničit a rozkopat, jen aby člověk NĚCO udělal. I nedělat nic - je dělat něco - právě to nic.
S vyříkáním na rovinu souhlasím, ale - na to jeden nestačí. Co uděláš, když ten druhý nechce? Přinutíš ho k tomu? Jak?

S mnoha tvými názory souhlasím. Ale ty se často vyjadřuješ tak hrubě a nelidsky. I ten nevěřník, i ty milenky, se kterými se "válí", jsou lidé. I ta nevěřnice, i ti milenci, se kterými se "válí", jsou lidé.
Jsi tvrdá jako kámen. Cos tam v sobě uvnitř uschovala do zdí z kamene? Nenávist? K sobě?

Upravil(a) majkafa (26. 5. 2009 21:32)

Já si myslím, že v minulosti jsme dělali rozhodnutí, jak nejlépe jsme uměli, a naše dnešní "kdyby" s pohledem do minula se může týkat leda poučení, které si z toho můžeme vzít. Stejně tak naše dnešní konání a rozhodování nám zakládá na budoucí "kdyby", až se ohlédneme. Říká se tomu zkušenost.

Upravil(a) Vanda (27. 5. 2009 7:01)

Pandorraa napsal(a):

Tercila napsal(a):

majkafa: "A do budoucna se používá - když. "

To není tak úplně jednoznačné, Maji.

Je to naprosto jednoznačné, čeština zná pouze kondicionál minulý a kondicionál přítomný. Budoucí kondicionál v našem jazyce zcela logicky neexistuje.

Není to Pokud? "Pokud budu zdravá, půjdu nakoupit"? jen mě zajímá jazyk

Já teda česky neumím, nechodila jsem do českých škol, ale myslím, že odkud - pokud je "měření" a nemůže nahradit KDYŽ.