že by byl vůbec schopný pobrat naše příspěvky a zamýšlet se nad nimi
Nezdá se mi, že by se nějak zamýšlel - spíš mám dojem, že mu jde o potvrzení jeho názorů, možná i chování k partnerce. On nijak zvlášť nepochybuje o tom, kdo je u nich padouch a kdo kladný hrdina.

helena napsal(a):

že by byl vůbec schopný pobrat naše příspěvky a zamýšlet se nad nimi
Nezdá se mi, že by se nějak zamýšlel - spíš mám dojem, že mu jde o potvrzení jeho názorů, možná i chování k partnerce. On nijak zvlášť nepochybuje o tom, kdo je u nich padouch a kdo kladný hrdina.

Holky, já si nemůžu pomoct, vidím to jinak.
Kolik z vás (sebe nepočítám, páč my jsme vystrájali oba) si těsně po provalení nevěry nemyslelo, že padouch je ten nevěrnej chlap, ha? Já ti to povím: Do jednoho všechny. To probřesknutí přišlo (a to jen u některých) až později.

Fanny5 napsal(a):

Kolik z vás (sebe nepočítám, páč my jsme vystrájali oba) si těsně po provalení nevěry nemyslelo, že padouch je ten nevěrnej chlap, ha? Já ti to povím: Do jednoho všechny. To probřesknutí přišlo (a to jen u některých) až později.

Hlásím, že já. Byla jsem přesvědčena, že chyba je ve mně, že jsem všechno zkazila já.
Jak poslední dobou často říkám NEPAUŠALIZOVAT. Vždy se najdou výjimky.

Upravil(a) majkafa (21. 5. 2009 11:14)

majkafa napsal(a):

Fanny5 napsal(a):

Kolik z vás (sebe nepočítám, páč my jsme vystrájali oba) si těsně po provalení nevěry nemyslelo, že padouch je ten nevěrnej chlap, ha? Já ti to povím: Do jednoho všechny. To probřesknutí přišlo (a to jen u některých) až později.

Hlásím, že já. Byla jsem přesvědčena, že chyba je ve mně, že jsem všechno zkazila já.
Jak poslední dobou často říkám NEPAUŠALIZOVAT. Vždy se najdou výjimky.

Šmankotku, to musím psát všude skoro všechny?

Nemluvím o sebeobviňování, ale o uvědomění si, že asi něco blbě bylo na OBOU stranách. Jistěže je to až druhá myšlenka v pořadí (někdy i třetí - po úvaze o koulích a kuchyňském noži ), ale důležité je k ní vůbec dojít. Takže ani "on je gauner a já světice", ani "já ho k tomu dohnala", ale "čím jsem se podílela na jeho chování?".

Fanny5 napsal(a):

Pan, já tady už několikrát psala, že důležití jsou oba rodiče, ale někdy to prostě není možné, aby spolu žili a obětovali svůj život pro to, aby děti měly úplnou rodinu. Mylím, že někdy je lepší, když se rozejdou. Pak záleží už jen na tom, jak se k tomu porozvodovému vztahu postaví.

Tak s tím naprosto souhlasím.
Škoda, že spousta párů tohle ve vzájemné ukřivděnosti neumí naplnit - rozejít se jako partneři, ale zůstat rodiči.
Jako tortura to obvykle vypadá jen zpočátku, ona je to totiž dřina a ne každý vydrží až do konce, kdy už to může být naopak i příjemné.
Nu, ono je to o bezpodmínečné lásce a pokud jí někdo není schopen, jak tu někde napsala Wiki, protože význam tohoto spojení vůbec nechápe, pak si uchová nenávist a odpor ke své bývalé lásce a jede to s ním celý život.
Blbý.

Fanny5 napsal(a):

majkafa napsal(a):

Fanny5 napsal(a):

Kolik z vás (sebe nepočítám, páč my jsme vystrájali oba) si těsně po provalení nevěry nemyslelo, že padouch je ten nevěrnej chlap, ha? Já ti to povím: Do jednoho všechny. To probřesknutí přišlo (a to jen u některých) až později.

Hlásím, že já. Byla jsem přesvědčena, že chyba je ve mně, že jsem všechno zkazila já.
Jak poslední dobou často říkám NEPAUŠALIZOVAT. Vždy se najdou výjimky.

Šmankotku, to musím psát všude skoro všechny?

Hlavně nepiš - do jednoho všechny.
To si dělám legraci.

Huš mlčim.
Tak tedy oprava. Ne všechny do jednoho, ale skoro všechny kromě majky a Sel
Tak a teď se ozvou další ........ Neva, já si jen tak vzpomínám, jak jsem byla tehdy děsně ukřivděná, muž byl taky děsně ukřivděný a vyčítali jsme si všechno, co nás jen napadlo i několik let zpětně.
Mně osobně to dalo dost zabrat, abych se dostala do té fáze, abych na celou situaci dívala trochu objektivně. Fakt děs.

javena napsal(a):

[b]Právě proto, aby moje děti nevyrůstaly v blbě fungujícím vztahu, jsem se rozvedla. A jsme všichni spokojení, kupodivu i děti. Z toho jsem měla podvědomě strach, jak to vezmou. Když jsou lidi rozumní, funguje to. Zatím jsme rozumní.

Určitě.
Pokud si uvědomí, že ani ne tak rozvod, ale to co se mnohdy děje po něm (vzájemné pomlouvání se, boje, naschvály), je pro děti největší psycho.

Tercila napsal(a):

javena: "Když jsou lidi rozumní, funguje to"

Na tohle říkávala moje máma: kdyby byli lidi rozumní, nemuseli by se rozvádět a způsobovat děckám traumata.
Jenomže úplně pořád to nejde, být hned rozumný v každé životní situaci, že jo...

Kdyby byli lidi rozumní, nebyli by války, hlad a globální oteplování, Tercilo. Nemám ráda kdyby. Kdyby táta nepotkal mámu, tak bych se nenarodila, kdyby se rozešli, když jsem se narodila, neměla bych bráchu...
Já si naopak myslím, resp. vím, že jsem rozumná byla, proto už nejsem s manželem.
To se odvíjí od konkrétní situace. Manželka notorickýho alkoholika je rozumná, když veme děti a podá žádost o rozvod, znuděná manželka pana podnikatele, co zahybá, protože se nudí a zaláskuje se do nabíječe, kterej z ní tahá prachy jejího manžela, je blbá. Znám obojí.

Nene, Javeno a majko, šlo tehdy, když to vyslovila, o to, že jim soudce při vleklém rozvodu říkal: "a nemůžete se nějak dohodnout?"
Na to tehdy odpověděla: "kdybychom se mohli dohodnout, tak bychom se nerozváděli."
Tak asi v tomto smyslu. V tom jí dávám stoprocentně za pravdu.
Jinak samozřejmě, že "kdyby" se musí brát s  rezervou.

Fanny5: "Terci, například my jsme se opravdu nebyli schopní dohodnout."

Jasně, vždyť o tom to právě je: když se dohodnete, jste schopní být spolu; když dohoda možná není, následuje rozvod.... 

Fanny5 napsal(a):

Mezi námi to byla změť výčitek, hrubostí ....... Itálie hadr. My jsme tak mocně oba prosazovali každý sám sebe, že nebylo východiska.
Tak jsme se rozvedli, dali jeden nepovedený pokus o návrat a teď jsme spolu na podruhé zatím spokojení.

U nás to samé, včetně té současné spokojenosti, akorát že my jsme vypustili tu mezistanici zvanou "rozvod"...