A byla jsem tam s bývalým přítelem atd.
Není to tak. Jen si myslím, že jako pracovní partneři to chce trpělivost. Je to jiná mentalita, na vše dost času.
Ale to je v Itálii nebo Španělsku taky.
I když je fakt, že jsem komunikovla s japonskou firmou a furt nějaký problém. Tam jsem si furt říkala, že to půjde jako na drátkách. Houby.

Jinak k těm povahovým rysům Balkánu. Že jsou horké hlavy o tom žádná. Někdy nám to není po chuti,ale za ukázku stojí můj rozhovor se Srbkou,která tu v ČR už žije 10 let. Za manžela měla Rumuna.
Bylo to loni v Krkonoších v jedné hospodě. Nějak jsme se dali do hovoru s její rodinou a ona říká, že jsme skvělí lidé, dobrá práce, více peněz a pracovních příležitostí pro jejího muže. Že se má líp, než její matka. Ale, že se jí děsně po lidech u nic doma stýská.
Tady jsme studení a že si stále stěžujeme, jak máme málo času na přátele,ale že si to děláme sami.
Ona když byla doma  třeba měla nějaké starosti, zazvonila na sousedku, ta nechala vaření vařením a šla jí pomoci, nebo vyslechnout. Tady v ČR když řekne kolegyni v práci pojď na kafe, probereme ty tvoje problémy, ona řekne "moment, musím se podívat do diáře, kdy mám volno". To prostě nechápe. Ona bere rodinu, pomoc přátelům jako prioritu. My se zahrabáváme doma, zabeďnujeme okna a okolí přehlížíme.
Něco na tom bude.

Upravil(a) Klubko (4. 8. 2009 12:17)