Jsem ho naučila nechodit pozdě?

Nu dobrá, maminko. A co dál?

majkafa napsal(a):

Jsem ho naučila nechodit pozdě?

Nu dobrá, maminko. A co dál?

Dál jsem zatím nic nezkoušela nic jiného mě netrápilo. A tím naučila nemyslím, že jsme si dělali večerní lekce chození včas Stačilo párkrát vyjádřit nespokojenost. Tak to je snad v každém vztahu, že se vymezují nějaké hranice.

No a co Majkafo? Tak prostě na něj měla dobrý vliv (že ho naučila nechodit pozdě), já myslím, že to je OK ovlivnit v dobrém partnera a posunout ho někam dál.
U nás to teda funguje, domlouváme se a občas jeden druhému něco připomínáme, nevidím v tom nic špatného. Ono je fakt, že každý člověk má dost starostí, takže se může stát, že něco vypadne, tak proč to nepřipomenout, že?
Vy jste tu některé hrozně kategorické - jakože pryč od takového chlapa, co zapomíná, jenže to už začíná zavánět tím, že ideální muž (jako i žena) prostě neexistuje!

majkafa napsal(a):

henrietta napsal(a):

Ale jestli uvidím, že to spěje k tomu, že bude zapomínat vyzvedávat děti ze školky.. tak v tom případě mám svůj jiný životní plán

Mám kolegyni, kamarádku. Když chodila se svým manželem, tak circa před deseti lety, stávalo se, že na něj čekala u auta a on zapoměl, že tam čeká a že už mají jet domů, nakoupit, ... To ještě neměli děti. Byl (a stále je) hrozně nespolehlivý. Tenkrát jsem si v duchu říkala, šmarjá, vždyť on jednou zapomene, že má vyzvednout děti ze školky.
Nu a - hádej, co se stalo dnes? Zapoměl vyzvednout dcerku ze školky a synka z jeslí, kolegyně byla na školení.
A nebylo to bohužel poprvé. A obávám se, že ne naposledy.

On dokonce minulý rok zapomněl, že má doma skvělou manželku a dvě úžasné děti, že manželku miluje. A jak tak zapomněl, čeká dítě s jednou naší kolegyní.

Uff, tak to je opravdu síla. Tak černě bych si svou budoucnost nerada představovala.

Pandorraa napsal(a):

henrieto,
pokud má vztah fungovat, musí být harmonický, to znamená v rovnováze.
Tudíž pokud už teď hodnotíš přítele jako nezodpovědného, aby se vztah vyvážil, ty musíš být ABNORMÁLNĚ zodpovědná. S tím nic nenaděláš, to je zákon přírody
Takže z toho plyne co?

Že se k sobě moc hodíme vzhledem k naší zodpovědnosti x nezodpovědnosti, ale že spolu stejně nemůžeme být kvůli naší oboustranné nepořádnosti

henrietta napsal(a):

Že se k sobě moc hodíme vzhledem k naší zodpovědnosti x nezodpovědnosti, ale že spolu stejně nemůžeme být kvůli naší oboustranné nepořádnosti

Pokud to takhle vidíš, tak to tak samozřejmě je
Jen mi pak trochu uniká, nač si tedy vlastně stěžuješ?

No popravdě jsem si ráno stěžovala a pak díky vám jsem poprvé v životě přijala myšlenku, že možná budu muset ve společném životě s chlapem "zařizovat věci". Takže teď už si vlastně nemám na co stěžovat Díky všem

Blossom napsal(a):

Henrieto, jestli budeš kvůli tomu, že on je nezodpovědný, ty muset být abnormálně zodpovědná a všechno zařídit sama, tak to s rovnováhou vztahu nemá nic společného - naopak, to je nesmysl, naprostá cesta do pekel.

Na tvém místě bych se s ním pokusila promluvit a vyjasnit si, co a proč ti vadí, co chceš jinak a co chce on. Podle toho co píšeš, je tvůj partner nezodpovědný jen na něco, není to salámista absolutní, tak věřím, že máte šanci najít řešení.

No to byla spíš reakce na Pandoru, já vím, že si můžeme o věcech promluvit a vyřešit je. Jen jsme teď od sebe pár tisíc kilometrů, tak to není úplně ono. Stejně nemám v plánu dělat všechno, nejsem ten typ, co se rozkrájí pro všechny okolo. Jen jsem se tady teď zbavila dalších iluzí. A navíc to není tak, že bysme plánovali svatbu a život během dohledné doby. Teď jsem si tady ujasnila, co jsem ochotná zvládat a co už ne. Teď už se mi asi nestane, že za deset let a se dvěma dětmi zjistím, že to s ním prostě nejde, protože je nezodpovědný až moc. Hádám, že to poznám, dokud bude ještě čas a pokud přijdou další šílenosti, které nebudu ochotná ustát, přijde řešení z mojí strany a nebude to typu "všechno zařídím". Ale to je ještě daleko a myslím, že na to ani nedojde.

henrietta napsal(a):

No to byla spíš reakce na Pandoru, já vím, že si můžeme o věcech promluvit a vyřešit je. Jen jsme teď od sebe pár tisíc kilometrů, tak to není úplně ono. Stejně nemám v plánu dělat všechno, nejsem ten typ, co se rozkrájí pro všechny okolo. Jen jsem se tady teď zbavila dalších iluzí. A navíc to není tak, že bysme plánovali svatbu a život během dohledné doby. Teď jsem si tady ujasnila, co jsem ochotná zvládat a co už ne. Teď už se mi asi nestane, že za deset let a se dvěma dětmi zjistím, že to s ním prostě nejde, protože je nezodpovědný až moc. Hádám, že to poznám, dokud bude ještě čas a pokud přijdou další šílenosti, které nebudu ochotná ustát, přijde řešení z mojí strany a nebude to typu "všechno zařídím". Ale to je ještě daleko a myslím, že na to ani nedojde.

Bacha na tato prohlášení!

majkafa napsal(a):

henrietta napsal(a):

No popravdě jsem si ráno stěžovala a pak díky vám jsem poprvé v životě přijala myšlenku, že možná budu muset ve společném životě s chlapem "zařizovat věci". Takže teď už si vlastně nemám na co stěžovat Díky všem

To jsi teda dobrá, žes to dokázala přijmout za pouhý jeden jediný den.
Nějak se mi tomu nechce věřit.

Aa promiň, ne přijala - připustila!

Já nedělám kategorická prohlášení, snažím se přemýšlet a najít cestu ke své osobní spokojenosti. Netrápím se nikdy víc než pár hodin, neočekávám že moje štěstí přijde zvenku a od někoho. Ale jinak ano, zatím přijímám věci rychle, jsem tu stále jen já a moje očekávání všeho dobrého, co přijde. Už jsem se spálila, poučila a někdy si stále ráda nechám poradit od zkušenějších.

Ad "salámista" - to je jeden můj kamarád, např. když jsme spolu před lety měli jít na Silvestra, tak přišel o 5!!! hodin pozdě... místo v 17 mě vyzvedl ve 22 hodin...
Včas nechodil nikdy.
Nejdřív mě to strašně štvalo, pak jsem si zvykla - např. když se stalo, že jsme měli jet stejným vlakem, a on nepřišel na nástupiště - tak jsem v klidu šla do vlaku, a on buď do vlaku dorazil - to pak prošel celý vlak až mě našel - nebo poslal zprávu, že vlak nestihl... já jsem s tím už počítala předem, že to pravděpodobně stejně nestihne...

No ale žít s takovým člověkem bych fakt nechtěla.

Hmm, já znám jednoho podnikatele, co ani nedává doklady své účetní, má pro to různé výmluvy, i když mu k ničemu nejsou, jen si zhoršuje své problémy i beztak už velké finanční těžkosti.
Taky si nevyzvedává dopor.poštu, no děs běs!

Blossom napsal(a):

Leri napsal(a):

Proč by měl všechno zařizovat chlap? Proč na tom tak lpět?
Já myslím, že je to na domluvě - ty zařídíš tohle a já zase toto - a domluvme se, že už to tak zůstane, takže každý má na starosti něco.Jestliže vím, že chlap je v těchto věcech nespolehlivý, tak si prostě všelijaké to placení a vyřizování vezmu za své já, no a co? A chlap ať se stará zas o něco jinýho.
A dobu platnosti řidičáku nebo občanky bych za něj nehlídala - to je věc každého. Nedovedu si představit, že by to za mě měl někdo hlídat, to by mě docela i ponižovalo, že mi někdo leze do věcí a něco připomíná.

Ano, takto byto ideálně mělo fungovat. Ale co když ty tu svou část zařídíš, a chlap ne? A opakovaně a dlouhodobě ne? Pak nastupuje jenom možnost udělat to za něj a být sobě i jemu za blbce, a nebo jít od toho.

Ale kde pak, ptom preci nastupuje tzv. prace na vztahu. A poradaji se opakovane jaltske konference o rozdeleni sfer vlivu a tak az do uplneho vycerpani.

Chapu, ze si ovlivnena svou zkusenosti, ale takovy kousek, jak si popsala ve svem prispevku, henrietta asi nema, asi by s nim tak dlouho nevydrzela. Aspon doufam.

Upravil(a) elena007 (13. 5. 2009 5:09)