henri - já bych to neřešila... když bys ho hlídala, dělala bys mu maminku.
Nech ho, ať nese následky svých rozhodnutí (i rozhodnutí nic nedělat) a neřeš to za něj.
Budeš víc v klidu.

No a když nezvládne školu - to je jeho věc.
Pokud nezvládne s přihlásit na kolej s Tebou - budete bydlet každý zvlášť.

Chlapa nezměníš...

Jinak - znám lidi, kteří vystudovali celou školu a pak ani nešli ke státnicím... jsou to proto horší lidi?

Pro mě je spolehlivost ve vztahu důležitá. Je fakt, že nezapsání kreditů na státnice, by mě moc netankovalo, protože je to jeho věc. Ale pokud by to byly věci, které by se týkaly našeho vztahu a opakovalo se to, tak bych to se svojí povahou těžko vydýchávala. Mám ráda spolehlivé muže.
Ale je fakt, že je to prostě jenom o rozhodnutí, buď se s tím smíříš nebo na tom společně (pokud bude mít zájem) zapracujete, aby to vyhovovalo všem zúčastněným anebo si řekneš, že tohle ti za to nestojí a nechceš to a půjdeš o dům dál.

Mám za sebou  let manželství s nezodpovědným mužem a nikdy víc. Spolehlivost dnes řadím mezi nejdůležitější vlastnosti partnera. Ty se samozřejmě rozhodneš podle sebe, ale já bych utíkala. Zničilo by to mě i dítě. Zapomněl zaplatit nájem, zapomněl na termín v práci, několikrát týdně mu nevyšlo přijít včas do práce, nevyšlo mu přijít včas domů. Když mu podnik zaplatil jazykový kurz, nevyšlo mu přijít na lekci, zapomněl dítě ve školce atd. Teď když to píšu, tak mi to připadá až neuvěřitelné.

Martinka1 napsal(a):

henrietta napsal(a):

Já vím, že on se "nevykoupe", on si přeplave řeku a jde v poklidu dál) Jenže já jsem taková "řešička" mám v každé situaci dva náhradní plány. Například, když mi teda řekl, že zapomněl na tu kolej, tak jsem si myslela, jak začne vymýšlet, jak to uděláme jinak. Jenže on nic. No a najednou jsem se ocitla v pozici té matky právě. Já to nějak neumím se na to vykašlat a měsíce čekat, jestli 1.10. nenastane zázrak a my se sejdeme na jednom pokoji na koleji

Vverčo, můj přítel není tak úplně že by to za něj dělala maminka. On to za něj nedělá nikdo. Naopak občas on doma zastává práci jejich věčně někde v háji tatínka. Ale s tvým spolužákem má jednu podobnost, vždycky to nějak  zázračně dopadne



No uklidnily jste mě, počkám, jak se to vyvine

Henri - budu hádat. To společné bydlení - s tím jsi přišla první Ty, viď?

Taky si myslím, že to nebyl jeho nápad.

Máš dvě možnosti. Buď se s tím smířit a přijmout roli toho, kdo to všechno ohlídá nebo se s tím nesmířit a najít si někoho jiného.
On je prostě typ, které já nazývám salámisti. Neuděláš s tím vůbec nic.

Co se týká společného bydlení - věř, že když na něco zapomenout opravdu nechce, nezapomene

henrietta napsal(a):

Jj, řekla jsem to první. Ale taky jsem mu řekla, že jestli nechce, tak se nic neděje. Říká že chce a řekl to několikrát. Odjela jsem do zahraničí, a pustila svůj privát (vlastní pokoj, dost levný a hned vedle školy) s tím, že už se tam nevrátím. Takže měl dost možností říct, že nechce. Už jen proto, že mohl v poklidu chodit za mnou kdykoli jsme chtěli. Teď budu na kolejích s nějakou novou cizí holkou a proto se zlobím, že nebyl schopný si o tu kolej zažádat včas.

Nemyslím si, že by to v tom bydlení byl nějaký nátlak z mé strany, když řekne, že něco chce, tak to platí. Jinak ale jak to bydlení vidím já.. záleží mi na tom, protože nechci po pěti letech vztahu (například po pěti) zjistit, že nejsme schopni spolu vydržet víc jak týden v jednom bytě.

A proč s Tebou teda nešel bydlet na ten privát?

Víš, on Ti mohl říct, že chce... ale protože nechtěl dělat dusno, například. Je to stejně jiný přístup, když s tím přijde ON SÁM, ŽE CHCE A ZAŘÍDÍ, abyste byli spolu... než když jenom ODKÝVE to, co chceš Ty... - vnímáš to?

Ještě jednou ten příklad se svatbou... já jsem příteli říkala, že si ho chci vzít, a on na to - že ano. Ale nejdřív musí vyřešit bydlení, práci, pak dostal výpověď atd. - tudíž by se k tomu nikdy nedostal. Vlivem vnějších okolností - ne. Nechtěl doopravdy.

Pak přišla změna, on přišel na to, že to skutečně chce - a jde to.

S takovýmahle zásadníma změnama je lepší, když jako první přijde ten chlap... nebo to dopadá, jako u toho Tvého - prostě ZAPOMENE to zařídit... - protože tak úplně nechtěl, ale taky ti nechtěl odporovat.

henrietta napsal(a):

.....
Teď mám obavy, že celý život budu řešit, jestli on někde na něco nezapomněl, jestli zaplatil za elektřinu, jestli jsme neměli být tady nebo támhle, co mu kde uteče v práci a já nevím co všechno dalšího. Nemůžu myslet na všechno a hlavně ani nechci. Můj táta se stárá o praktický chod domácnosti od auta po placení daní z nemovitostí a já jsem si to takhle představovala prostě taky. Nechci dělat v rodině chlapa.

V ostatních ohledech je všechno ok, nikdy nelže, nepodvádí, je zábavný, chytrý, vymýšlí aktivity, umí spravovat věci (nevím proč mě to stále tak fascinuje:) ) a vůbec, myslela jsem na něj jako na životního partnera ale tahle jeho nezodpovědnost mě začíná děsit.

Rada bys tu odpovednost na nekoho presunula, protoze te to stejne nebavi jako tveho pritele?

Muj prvni muz byl v tomto ohledu taky naprosto nespolehlivy. Nejdriv jsem se ho snazila predelat a o odpovednost se delit, ale kdyz nam urizli elektrinu, protoze zapomel na nedoplatek, pochopila jsem, ze je pro mne jednodussi, kdyz vezmu oprate do rukou ja. Nez jsme se vzali, stejne jsem se starala o chod cele sve domacnosti sama, ze. Nemela jsem pocit, ze delam v domacnosti chlapa, jen jsem to umela lip.
Jeho pracovni terminy a uredni zalezitosti, ktere se tykaly jenom jeho, jako platnost pasu, ridicaku, obcanky.... me samozrejme vubec netrapily. Ani nebylo treba, s pracovnimi zalezitosmi problem nemel, tam nezapominal. Tento problem nebyl ani duvod k rozvodu.

Chlapa, ktery ma jen tento nedostatek bych se ja nezbavovala, ale kazda to mame jinak.

Upravil(a) elena007 (12. 5. 2009 16:35)

Martinka1 napsal(a):

henrietta napsal(a):

Jj, řekla jsem to první. Ale taky jsem mu řekla, že jestli nechce, tak se nic neděje. Říká že chce a řekl to několikrát. Odjela jsem do zahraničí, a pustila svůj privát (vlastní pokoj, dost levný a hned vedle školy) s tím, že už se tam nevrátím. Takže měl dost možností říct, že nechce. Už jen proto, že mohl v poklidu chodit za mnou kdykoli jsme chtěli. Teď budu na kolejích s nějakou novou cizí holkou a proto se zlobím, že nebyl schopný si o tu kolej zažádat včas.

Nemyslím si, že by to v tom bydlení byl nějaký nátlak z mé strany, když řekne, že něco chce, tak to platí. Jinak ale jak to bydlení vidím já.. záleží mi na tom, protože nechci po pěti letech vztahu (například po pěti) zjistit, že nejsme schopni spolu vydržet víc jak týden v jednom bytě.

A proč s Tebou teda nešel bydlet na ten privát?

Víš, on Ti mohl říct, že chce... ale protože nechtěl dělat dusno, například. Je to stejně jiný přístup, když s tím přijde ON SÁM, ŽE CHCE A ZAŘÍDÍ, abyste byli spolu... než když jenom ODKÝVE to, co chceš Ty... - vnímáš to?

Ještě jednou ten příklad se svatbou... já jsem příteli říkala, že si ho chci vzít, a on na to - že ano. Ale nejdřív musí vyřešit bydlení, práci, pak dostal výpověď atd. - tudíž by se k tomu nikdy nedostal. Vlivem vnějších okolností - ne. Nechtěl doopravdy.

Pak přišla změna, on přišel na to, že to skutečně chce - a jde to.

S takovýmahle zásadníma změnama je lepší, když jako první přijde ten chlap... nebo to dopadá, jako u toho Tvého - prostě ZAPOMENE to zařídit... - protože tak úplně nechtěl, ale taky ti nechtěl odporovat.

Ten můj pokoj byl fakt maličkej, ani by se nám tam dvě postele nevešly, takže proto jsme tam nešli bydlet spolu. A právěže on to jen tan neodkýval tu kolej, i se na to občas zeptal a to, že zapomněl o kolej zažádat zjistil ve chvíli, kdy šel do kanceláře ohlásit, který pokoj chceme. Takže jakoby něco dělal. Já nevím, když před rokem se mnou bydlet nechtěl, tak prostě nechtěl a nebydleli jsme. Myslím, že teď už fakt chtěl. Ale do hlavy mu nevidím a zvlášť ne na dálku

henrietta napsal(a):

Ten můj pokoj byl fakt maličkej, ani by se nám tam dvě postele nevešly, takže proto jsme tam nešli bydlet spolu. A právěže on to jen tan neodkýval tu kolej, i se na to občas zeptal a to, že zapomněl o kolej zažádat zjistil ve chvíli, kdy šel do kanceláře ohlásit, který pokoj chceme. Takže jakoby něco dělal. Já nevím, když před rokem se mnou bydlet nechtěl, tak prostě nechtěl a nebydleli jsme. Myslím, že teď už fakt chtěl. Ale do hlavy mu nevidím a zvlášť ne na dálku

Pokud to není v tom, že doopravdy nechce... tak je prostě takovej, má to v povaze. A to změnit nejde.
Buď se s tím smíříš, a nebo se rozejdete. Jinak se zblázníš :-)
Budeš fungovat jako elena - o domácnost se budeš starat Ty... on má třeba jiné přednosti, kvůli kterým stojí za to s ním být...

Moje zkušenost... když jsme bydleli v mojem bytě, starala jsem se o byt já.
Teď bydlíme u přítele... stará se o byt on. Protože je to jeho byt. Myslím, že pokud chlap SKUTEČNĚ chce, že to jde... - když by mu ustřihli elektřinu atd. - já mám pořád kam jít bydlet

Já jsem to nevydržela, ale je pravda, že mě to přivedlo k samostatnosti. Taky jsem čekala, že to bude jako u mých rodičů.

henrietta napsal(a):

Já vím, že on se "nevykoupe", on si přeplave řeku a jde v poklidu dál) Jenže já jsem taková "řešička" mám v každé situaci dva náhradní plány. Například, když mi teda řekl, že zapomněl na tu kolej, tak jsem si myslela, jak začne vymýšlet, jak to uděláme jinak. Jenže on nic. No a najednou jsem se ocitla v pozici té matky právě. Já to nějak neumím se na to vykašlat a měsíce čekat, jestli 1.10. nenastane zázrak a my se sejdeme na jednom pokoji na koleji

ále vykoupe. Jen počkej. Zatím je ještě mladý. Jednou to přijde. Jestli mu ovšem lidi kolem nebudou furt zametat cestičky a bude mít možnost poučit se.
Až zapomene děti ve školce, se bude divit, jak ho vykoupou. Nebo až nezaplatí a přijde mu veliké penále. Ale je na tobě, jestli s ním chceš tohle snášet, nebo furt budeš řešička a nenencháš ho dospět.

Upravil(a) majkafa (12. 5. 2009 16:59)

lea64 napsal(a):

Taky jsem byla řešička. Nevyšlo, tak náhradní řešení. Bylo to strašně únavné, pořád hlídat něco. Stejně jsem neuhlídala.

Můj učitel říká, nech ve vztahu chlapa dělat úplně co chce - na začátku, nějakou dobu - tak poznáš, jaký ve skutečnosti je. A pak se rozhodni, jestli ho takového, jaký je, chceš. Na začátku je ještě čas utýct :-)