Zkus si po sobě svoje psaní přečíst. Vybrat si, kde mluvíš sama za sebe, kde za vás a kde za partnera. Pokud budeš zapomínat na "já", pak se ani klíče nedobereš.  Přítel chce pomoci,ale chceš si pomoci také ty sama? A jak by sis takovou pomoc představovala?

Zuzi, pokud se kvůli depresím začínáš stranit lidí, tak to s přítelem sami nezvládnete.
Vyhledat odbornou pomoc nená žádná hanba, se zlomenou nohou jdeš taky k doktorovi.
A majka se ptá správně: co se ti stalo, co se ve tvém životě před časem změnilo? Ta změna může být kdekoliv a vědomě ji vůbec nemusíš odhalit.
Zajdi si za odborníkem a ničeho se neboj

PH, M, P: ... co dodat? Zuzko, vyhledej odbornou pomoc. Psychterapeuta. Přeju hodně síly... (pozn.aut.: jasné příznaky počínající deprese...) Vykecej se u odborníka a pak se přijď podělit o pocity a dojmy...

Zkus se nechat vyšetřit na neurologii a udělat si EEG. To pomalejší chápání a špatné vyjadřování je podezřelé. A co koordinace pohybů ? Zakopáváš třeba častěji, než dřív ? Cítíš se nejistě v nerovném terénu ?

Upravil(a) mashanka (3. 5. 2009 23:15)

Upravil(a) eremuruss (5. 5. 2009 6:10)

ARZINOE napsal(a):

Zuzi a bereš hormonální antikoncepci?Když jsem byla v tvém věku brala jsem ji a měla velmi podobné pocity jako máš teď ty.S přítelem jsem taky nechtěla nikam chodit a chtěla jsem mít hlavně klid.Mívala jsem často dojem,že mě vůbec nic nebaví,v práci jsem se zase bála že něco pokazím atd.
Když jsem HA přestala brát,tak  jsem to zase byla já.Někdy ta antikoncepce má vliv na psychiku.

Na mě tak antikoncepce taky působí. Ale vždy je to spojené s koncem cyklu, resp. s týdnem před menstruací. Četla jsem, že HA zhoršuje příznaky předmenstruačního syndromu. Myslím si, že pokud má Zuzka problémy častěji a i během cyklu, tak to nejspíš nebude způsobeno HA, ale všechno je možné. Určitě by měla navštívít odborníka. Přeju hodně štěstí, ty pocity jsou opravdu nepříjemné

luminka napsal(a):

to koukáš, když se zeptám, co vaří nebo peče, řekne: to budeš koukat, nebo: já se nestrachuju, jsem zdravá. Já bych říkala asi toto: já tam možná půjdu, zkusím tam jít, snad někdy, až bude čas, peníze, dá-li pánbůh...,

tohle je naprostá blbost! Sebevědomý člověk nemá potřebu říkat to koukáš, a běžně říká možná, snad, uvidím jak se mi to povede... sebevědomý člověk totiž klidně snese, když se mu to nepovede, a když přijde mezi ty kolegyně, tak to podá k lepšímu jako povedenou historku: "Představte si, co jsem včera zase vyvedla. Chtěla jsem vyzkoušet nový recept, ale... to se zasmějete."

A hlavně - sebevědomý člověk klidně řekne: "Až budou peníze, teď na to nemám" , to rozhodně.

Je to tak: zdravo sebavedomý človek nestavia svoju hodnotu na tom, ako ľudia berú jeho účes, jeho jedlo, jeho oblečenie, jeho reči... Niekomu sa ten účes páči, inému nie. NO A ČO? Na tom svet nestojí, ani to nezaženie občiansku vojnu v Angole či hlad v Sudáne. Jedlo trvá pol hodiny, kým sa zje, účes jeden deň, kým spľasne. Alebo mesiac-dva, kým vlasy dosastú alebo farba vybledne... Moja mama absolvovala minulý rpok chemoterapiu, zatiaľ sa zdá, že úspešne. Spočiatku sa tiež rúcala, ale potom sa pozbierala a snažila sa robiť, čo jej lekári kázali, a zmeniť trochu životný štýl. Rúcala sa aj z holohlavostitiež jej nepcohopiteľne záleží na výzore a na tom, čo si ľudia myslia), ale kúpila si parochňu krajšiu, než má svoje vlasy a nosí ju dodnes, aj keď vlasy už dorastajú. Každý problém má riešenie, ale tebe tuším problémy normálne chýbajú k životu, tak si ich umelo vyrábaš. Priznaj si, Lumi, že ťa nebaví mať hladký a jednoduchý život bez problémov... skús si raz povedať (je jedno, na aký problém..): NO A ČO? Svet sa kvôli otmu nezborí... a opakuj si to, kým tomu neuveríš.

Selima napsal(a):

Je to tak: zdravo sebavedomý človek nestavia svoju hodnotu na tom, ako ľudia berú jeho účes, jeho jedlo, jeho oblečenie, jeho reči... Niekomu sa ten účes páči, inému nie. NO A ČO? Na tom svet nestojí, ani to nezaženie občiansku vojnu v Angole či hlad v Sudáne. Jedlo trvá pol hodiny, kým sa zje, účes jeden deň, kým spľasne. Alebo mesiac-dva, kým vlasy dosastú alebo farba vybledne... Moja mama absolvovala minulý rpok chemoterapiu, zatiaľ sa zdá, že úspešne. Spočiatku sa tiež rúcala, ale potom sa pozbierala a snažila sa robiť, čo jej lekári kázali, a zmeniť trochu životný štýl. Rúcala sa aj z holohlavostitiež jej nepcohopiteľne záleží na výzore a na tom, čo si ľudia myslia), ale kúpila si parochňu krajšiu, než má svoje vlasy a nosí ju dodnes, aj keď vlasy už dorastajú. Každý problém má riešenie, ale tebe tuším problémy normálne chýbajú k životu, tak si ich umelo vyrábaš. Priznaj si, Lumi, že ťa nebaví mať hladký a jednoduchý život bez problémov... skús si raz povedať (je jedno, na aký problém..): NO A ČO? Svet sa kvôli otmu nezborí... a opakuj si to, kým tomu neuveríš.

To by ses divila, ale život bez problémů by mi docela vyhovoval. A té chemošky se taky bojím, a nejvíc té holohlavosti. Myslím, že bych na paruku ani nenašetřila, a pojišťovna myslím teď už nepřispívá. Jdu asi za měsíc na mamograf, tak se bojím, co by, kdyby...

luminka napsal(a):

To by ses divila, ale život bez problémů by mi docela vyhovoval. A té chemošky se taky bojím, a nejvíc té holohlavosti. Myslím, že bych na paruku ani nenašetřila, a pojišťovna myslím teď už nepřispívá. Jdu asi za měsíc na mamograf, tak se bojím, co by, kdyby...

, kde je pozitivní myšlení, proč vůbec o takových věcech uvažuješ!

Dost možná, že máš trochu pravdu. Ono mě pár lidí už opravdu poslalo někam. Jenže já se těch věcí opravdu bojím. A když mě pošlete někam po internetu, není to tak zlé, jako kdybych vás slyšela. Taky jsem myslela, jestli by mi vůbec neprospělo sem pár dní nechodit, jestli by nerozpitvávané problémy nebyly najednou menší. Možná hledět si  domácnosti, zahrady a nechodit sem, nevím.