Ze svých chyb obvinoval akorát tebe. Myslím, že to zatím děláš dobře. Nemluv moc o sobě, co ty máš nachystat, ale spíš co bude malá potřebovat. Na co se má malá připravit. V9š, že jemu na ní záleží. Trocha diplomacie...

Co si budem povídat, nové partnerky mohou se vztahy pořádně zatočit.

Slunicko - nevim, kolik je male, ale rozhodne je na tobe, co ji nachystas a jak ji na setkani s tatinkem pripravis - a nikdo jiny nez ty a on do toho nema co mluvit ( i kdyz teda ja jsem v soucasnosti na strane "te druhe"    ).
Ale podle meho by bylo uplne nejlepsi, a to jak pro tebe tak i pro malou, aby jsi stanovila setkáváni s otcem soudne. Ja vim, je to neprijemne a zdlouhavejsi, ale do budoucna asi nutne. Ne vsichni, ale vetsina tatinku bere setkavani se s děti jako pravo, kdezto pro maminku je to pravo i povinnost. ale pokud to urci soud, prece jenom je to vic zavazne, a mel by to respektovat tainek i jeho nova partnerka.
Drzim palce:)

Upravil(a) jaspinn (2. 5. 2009 21:48)

Sluníčko, kolikrát jsem si říkala, jak to s tebou asi dopadlo - a teď jsem narazila na tohle. Jsem ráda, žes sebrala sílu odejít   Představa maniaka mlátící kočičí hlavičkou o židli mě strašila ještě pěkně dlouho   Taky myslím, že hodně záleží, co si necháš líbit ty - stejně jako když jste byli spolu. Soudní dohoda o přesných časech by myslím nebyla od věci,  protože dohadovat se "dohodou" s někým, kdo dělá takovýhle brikule, musí být o nervy.. navíc pokud by měl něco soudně, může to zavřít pusu i jeho současné přítelkyni, protože už to nebude, že "exka si zas něco vymejšlí", ale je to něco "oficiálního", co už nejde tak docela přišít na triko tobě.

A jestli se ti o tom chce psát, jak proběhl váš rozchod? Myslím, že ses tenkrát odmlčela a nevím, jak to vlastně dopadlo.. každopádně jsi dobrá, žes dokázala odejít a zvládáš to s Malou sama

Kubulo, jak to myslíš s tou kočkou ???

ty vado tohle je na cvokaře

JJJ,holky,s tou kočičkou to tak bylo a vlastně to Kubulo skončilo tak,že on už tenkrát měl tu svoji budoucí ženu(za měsíc se žení),proto byl tak hnusnej:-),ale to je jiný příběh...zkusím to napsat do svého vlakna:-)"Nevím,jak dál"
  Jinak co se týče malé,máte pravdu...uplyne třeba 10dní,kdy se neozve,pak si dojede v ne a je naštvanej,že je Malá nemocná...,ale ani jedna sms,ani tel...,když se snažím mu říct,co jí je,nebo co potřebuje,nevnímá a dokonce jednou špatně odkliknul můj tel...a slyšela jsem,jak ji cpe nemocnou zmrzlinou a říká. Doufám,že tvoje matka...atd.
Prostě mu nemůžu věřit.
Víte,kdo bude s malou,až onemocní....,jsme pořád samy,nastupuju do práce a musím zvládnou hypo na byt atd.
  Nejhorší je,že mi pořád vyčítá náš rozchod,přitom se žení...nesnáší mne,uráží,píše mi,že Malá si nemohla vybrat horší matku,že snad nebude po mně atd a k tomu ještě ta jeho....
Strašně bych si přála,aby jsme se mohli bavit normálně.
vím,možná jsem někdy až moc pečlivá,ale proč bych být neměla!!???

Jonynka napsal(a):

JJJ,holky,s tou kočičkou to tak bylo a vlastně to Kubulo skončilo tak,že on už tenkrát měl tu svoji budoucí ženu(za měsíc se žení),proto byl tak hnusnej:-),ale to je jiný příběh...zkusím to napsat do svého vlakna:-)"Nevím,jak dál"
  Jinak co se týče malé,máte pravdu...uplyne třeba 10dní,kdy se neozve,pak si dojede v ne a je naštvanej,že je Malá nemocná...,ale ani jedna sms,ani tel...,když se snažím mu říct,co jí je,nebo co potřebuje,nevnímá a dokonce jednou špatně odkliknul můj tel...a slyšela jsem,jak ji cpe nemocnou zmrzlinou a říká. Doufám,že tvoje matka...atd.
Prostě mu nemůžu věřit.
Víte,kdo bude s malou,až onemocní....,jsme pořád samy,nastupuju do práce a musím zvládnou hypo na byt atd.
  Nejhorší je,že mi pořád vyčítá náš rozchod,přitom se žení...nesnáší mne,uráží,píše mi,že Malá si nemohla vybrat horší matku,že snad nebude po mně atd a k tomu ještě ta jeho....
Strašně bych si přála,aby jsme se mohli bavit normálně.
vím,možná jsem někdy až moc pečlivá,ale proč bych být neměla!!???

Teda Jony, ten člověk asi není úplně v pořádku. Možná by si v první řadě měl uvědomit, že jako matku si tě vybral spíš on (matku svého dítěte), i když, ve skutečnosti si většinou ženy vybírají chlapy, žeáno. Nejsem si jistý, je-li účelné se trápit tím, jestli se bavíte normálně či ne, protože není zřejmé, je-li to vůbec možné.

ahoj, máte tady někdo zkušenost s rozchodem svých rodičů ? je mi 39 let a mí rodiče si teď v 60 a65 letech "vzpomněli", že se celý život vlastně nemilovali....tak se rozchází. Napíšu to úplně ve zkratce - matka, vychovávaná studenou rodinou, žádné projevování citů, chvála, láska - nic. Otec - vychovávaný svou matkou, s ní si povídal, mazlil a taky byl na nás s bráchou takový. Ikdyž přísný. Máti je konzervativní, pesimistická, nepružná a vždycky většinou bývalo po jejím, hodně autoritaitvní, ve vztahu držela kasu, chytřejší, má větší přehled o dění, kulturní zájmy. Otec, srdečný, jezdil s námi na dovolené, obyčejný zedník...ale dodělal si střední školu, ve společnosti oblíbený..rád se baví. Máti ho shazovala před příbuznými, neviděla jsem , že by ho pohladila, pochválila, vždycky ho odstrkovala od sebe.on to tiše trpěl, nekomentoval to..no a teď si našel přítelkyni a máti to nemůže rozdýchat..začal jednat sám za sebe, je spokojený. Ona na něj teď hází špínu, nadávky atd. Otec o máti mluví hezky, jako by se nic nedělo. To taky asi není dobře. Něco se děje, mají se od sebe odstěhovat, ale on to neřeší. Máti si mě "vybrala" za zpovědníka a je u mě téměř denně, brečí mi doma, a vím, že tím zatěžuje i okolí a další příbuzné. Ti ji už asi nikam nezvou, tak jsem jí zbyla já - dcera. Jen jednou jsem byla s otcem na výletě na kole, večer mi máti volá, že proč jsem jí to neřekla a že jsem ji zradila, že si myslela, že stojím při ní...atd. atd..že se mi svěřovala se vším, určitě jsem mu to všechno řekla , co o něm vykládala. Jestli je to pravda, že to co vykládala, že se u nich děje, tak pak to otec musí vědět taky, že. No a jestli si to přikrášlila aby v očích ostatních vypadal opravdu jako hajzlík, co ji opustil po 40 letech manželství kvůlijedné ženské, tak pak je to průšvih. Ale já mu nic neprozradila. Ona mě teď má za zrádkyni a já jí nejsem schopna vysvětlit, že kvůli jejich krizi a rozchodu ho zavrhnu, zřeknu se ho, nebudu se s ním bavit. Ano ta komunikace byla na bodě mrazu na chvíli, ale otec si neztěžoval a ani to se mnou neřešil. Nevím, jak otevřít mámě oči, jak ji donutit, aby navštívila psychologa, který ji z toho dostane, nejrpve se s tím stavem musí ssmířit a pak začít jednat a plánovat do budoucna..ona brečí, že už budou cnost žádná není, žádné světýlko na konci tunelu, ale nechodí do práce už 10 let, jen sedí doma a kouká na televizi...Potřebovala by jít do práce, zaměstnat mysl něcím jiným než je můj otec. Ale ona pořád čeká a já nevím, ale asi na zázrak, že někdo přijde, vezme ji za ruku a dovede ji do zaměnstání, byť na půl úvazku, ale alespoň nebude sedět doma. že ji někdo vezme za ruku a řekne, tady máš právníka,  ten je dobrý na ošetření majetku, pojď tady máš psychologa, ten ti pomůže...už jsem z toho vážně unavená, vyčerpaná a naštvaná, že si myslí to, co si myslí´. Má pesimistickou povahu , ale tak moc, že to snad není ani zdravé. všechno dopředu odsuzuje, shazuje, neguje...nemá sebemenší radost z ničeho..chjo.

Rozvod a utrpení dětí.

Po 10 letech manželství,ze kterého vzešly dvě krásné děti,kluk a holčička.Měl jsem ženu která mě milovala a žila pro svou rodinu.Stále čekala na šťastnou rodinu,kterou si malovala ve svých představách.Bohužel já jsem to nedokázal ocenit a místo toho,abych byl se svou rodinou,tak jsem často býval dlouho v práci a nebo u kamarádů.Věčer jsem se pak vrátil domů a chtěl jsem pomilovat se svou ženou,ale ona často neměla na nějaké dlouhé hraní náladu a já se jen divil a choval se pak neurvale.Nemohl jsem čekat,že to vydrží věčně.Jednou mi prostě oznámila,že odchází i s dětmi ode mne.Nejdřív jsem si z toho moc nedělal,ale začal jsem nad sebou přemýšlet a pomalu mi docházelo,že jsem ztratil svou rodinu,kterou miluju.Dnes mám spoustu volného času,který pokud to matka dovolí strávím s dětmi.Najednou nepotřebuji být dlouho v práci a ponocovat u kamarádů.Vím také,že nejvíce jsme ublížili našim dětem,které to stále těžce nesou.Exmanželka  se mnou stále "bojuje" i když už není proč.Rád bych našel opět stesku do nitra Ilonči duše.Vrátit dětem rodinu a splnit jim všem sen o dokonalé rodině,vidět a vnímat jejich pocit štěstí a radosti,je můj veký sen.Jen nevím jak ho zrealizovat.

Poradíte někdo?     Čau Roman Bartoň

Nejdřív jsem si z toho moc nedělal

Krásnej příklad toho, jak my ženský to děsně řešíme, budu sama s dětma, beru jim tátu... vydržím ještě pět , sedm let takhle žít? A chlapi si z toho moc nedělaj.
Ale jo, řekni jí to. A uvidíš.
Než se tvá žena rozhodla, trvalo to jistě dlouho a celou tu dlouhou dobu, kdy zvažovala, jestli odejít, čekala a doufala se něco ve vašem vztahu změní. Možná naznačovala, že není vše O. K. a snažila se to s tebou řešit. Nebylo to jednoduché rozhodnutí a tak nečekej, že ti padne k nohám. Spíš si myslím, že ne. Ona ti začala chybět, až když se odstěhovala. Nechybí ti spíš ta jistota, že s někým jseš, že se máš kam vracet - i když je tam unavená ženská? Není to spíš strach z toho, co budeš dělat než láska k někomu, u koho ti nějakou dobu ani nevadilo, že odešel?
Bartoňáku, nemáš ty strach spíš o sebe, než o svou rodinu?