xxx - tak to už jsem pohnojila
ale dík
jen jsem chtěla vědět, jestli je někdo taky tak blbej, jako já

Fazolko - ničí chyba. Jen dva rozdílné pohledy na stejnou situaci. Jako s tou flaškou, kterou pesimista vidí poloprázdnou, ale optimista se raduje, že v ní ještě půlka je

Martinka1 napsal(a):

javena napsal(a):

To ale nemusí být jenom na sex... ne každýho si musím ale brát nebo stěhovat domů. Může jít o vážný vztah. Můžeme chodit do kina, divadla, na večeře, na fesťáky, trávit spolu dovolenou... Může nám být fajn, ale to neznamená, že ho deprimovat tím, že MĚ nevyhovuje po sexuální stránce. Můžeme být přece dál přátelé a vynechat jen ten sex. Nemusím mu ubližovat a použít jiný důvod.
Já prostě lidi nepředělávám.

Blossom to napsala úplně přesně.

Jasně že můžem být přátelé... Ale pak neřeším sex - protože s kamarádem se k tomu ani nedostanu, ne?

No, dá se udělat kamarád i z někoho, s kým jsi se intimně stýkala. S přáteli neřeším sex. S partnery ano. Pokud mi nevyhovuje, vynecháme sex a je kamarád. Pokud chceme tedy oba být dál přátelé. Někdo to třeba neustojí.

KALIK napsal(a):

Dle mého je pravda nejlepší řešení. Určitě to v první chvíli víc bolí, ale správnej chlap se z toho nezhroutí. Navíc pravdou se může o sobě něco dozvědět a zapracovat na tom a tím se zlepšit. Máš tedy příležitost ho někam posunout Spíš si myslím, že když nechceš říci pravdu, že je to čistě tvůj alibismus a že tím ve skutečnosti nechceš ranit sebe

No, nevím... zrovna v téhle oblasti bych pravdu říkala veeeelmi opatrně.  Říct někomu , že je v posteli slabej jak čajíček a že teda  takovou nudu jako s ním jsem ještě nezažila je taky  možné vyjevení PRAVDY...
Pokud je to člověk, který má moje sympatie jako kamarád, asi bych to zabalila do    měkčího podání : Víš, není to ono, jak bych si to představovala( nemyslím teď jen sex!!), našla jsem  si někoho jiného.  Nějaké podrobnosti o kvalitách v posteli bych  po  2měsíce trvajícím vztahu vynechala stejně jako  v případě rozchodu po 15 letech- tam by to zas bylo jen   zbytečné dloubnutí...

Fazolka zelená napsal(a):

javeno - to je ono. Jeď s ním na dovolenou jako bratr a sestra a nedeprimuj ho.

Včerejší rozhovor probíhal asi takto:
Vrať se ke mně!
to nejde
proč, co mám ještě udělat?
nemůžeš nic udělat
nelíbím se ti, vadí ti něco?
Líbíš se mi, mám tě dost ráda, ráda si s tebou povídám a chodím ven
Tak proč se mnou nechceš být?
prostě to nefunguje
co nefunguje?
(bože, jak mu to mám říct?) TO
jak TO?
no prostě moje prožitky jsou jiné než tvoje
aha... a půjdeš se mnou aspoň na čarodějnice? nechci tam být sám.

Půjdu s tebou na čarodky, protože je mi s tebou fajn, můžu si s tebou povídat atd.
Můžeme být přátelé, ale nic víc. Je to problém z mojí strany, ty to opravdu nemůžeš ovlivnit. Můžeš to jen zhoršit tím, že na mě budeš naléhat a tím ztratit i to přátelství. To by mě mrzelo, ale pokud by to jinak nešlo, nemohli bychom se stýkat.
Ty to můžeš mít zpracovaný ale ještě to musí zpracovat on. Někdy to nejde, být přátelé. Když to ustojíte, uvidíš. Nemůžeš vědět, jak se co vyvrbí. Třeba se odmiluješ s novým objevem a s tímhle to naskočí...

KALIK napsal(a):

Dle mého je pravda nejlepší řešení. Určitě to v první chvíli víc bolí, ale správnej chlap se z toho nezhroutí. Navíc pravdou se může o sobě něco dozvědět a zapracovat na tom a tím se zlepšit. Máš tedy příležitost ho někam posunout Spíš si myslím, že když nechceš říci pravdu, že je to čistě tvůj alibismus a že tím ve skutečnosti nechceš ranit sebe

Jak chceš zapracovat na tom, že s někým si prostě nevoníš, nepřeskočí jiskra, co já vím... za to nikdo nemůže.
Jediný, co si rozumný chlap/ženská z téhle informace může vzít je, že jsou na světě lidi, se kterými si sexuálně nesedne. Ve dvaceti je to tragedie, ve třiceti to vezmeš jinak. Ale pracovat na tom, abych sexuálně přitahoval/a na koho se podívám?

Tiina - jo, můj problém. Vždycky se totiž rozešel on se mnou (že já ho nemiluju tak šíleně) a pak mě zas chtěl vídat - na procházky, na výlety. Jedno jak, hlavně aspoň vídat. A já to připustila. Takže žádné definitivum, což je špatně.

javena - přesně na tomhle nikdy zapracovat nemůže.

nedlužím, akorát mám prostě blbý pocit

Navíc pravdou se může o sobě něco dozvědět a zapracovat na tom a tím se zlepšit. Máš tedy příležitost ho někam posunout...
když nechceš říci pravdu, že je to čistě tvůj alibismus a že tím ve skutečnosti nechceš ranit sebe
Prd a vořech, chlapče. To, že mně nevyhovuje, jak se pan Z projevuje v duchnách, nemá nic společného s jeho "zlepšováním". On totiž nemusí bejt vůbec špatnej a pro jinou dámu může být splněný sen
Alibismus to možná je - jenže ne ve smyslu "ranit sebe", ale neranit druhého - tedy mít pocit, že jsem na něj nevybalila svoji pravdu ať to (jeho!) stojí co chce.

dík všem, já se hlavně potřebovala vykecat
ale názor pánů mě moc zajímal

Amriana napsal(a):

Tiina napsal(a):

No tak když pominu co přesně bylo důvodem k rozchodu, tak podle mě největší peklo je, to partnerovi natvrdo neříct, pořád se s ním vídat, něco vysvětlovat, řešit, prostě v něm udržovat tu naději. Jednou je konec a měl by být definitivní - žádné absurdnosti typu "budeme kamarádi" když vím, že ten druhý mě miluje a kamarád je to poslední, co by chtěl slyšet.

S tímhle musím úplně souhlasit ...nejhorší varianta je, když to ten druhej neukončí naráz a nabídne kamarádství eventuálně se tomu říká "pauza" . Člověk kterej je v tom vztahu ještě pořád citově angažovanej, se pak nemá šanci smířit, odpoutat, protože si pořád dělá nějaké naděje. Nejlepší je to ustřihnout naráz, na rovinu hned.
Mě se líbí jedno přísloví : Nabízet přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát krajíc chleba tomu, kdo umírá žízní.          Myslím, že na tom něco je.
Fazolko, podle mě nejlíp co můžeš pro toho mužskýho udělat je, že s ním přerušíš veškerý styky, aby měl čas si lízat rány a neupínal se k falešným iluzím .

Ano,  pokud se mi jedná o skutečně nežádoucího partnera, se kterým nechci být, spát, nic...tak se musím vyjádřit jednoznačně a styky přerušit, přesně jak píše Am. Fazol dokonce psala, myslím, že i zakoketovala, což je úplně špatně...a neohleduplné.

Většinou si lidé myslí, že když si dva v sexu nesednou, je to nevhodnou technikou, malým rozměrem u muže, nebo tím, že si nevoní. Důvod však může být ještě další - nevhodné (nebo tedy prostě aspoň pro mě nepřijatelné) chování. Dám příklad: Chodila jsem s jedním mužem. Rozuměli jsme si psychicky, a i ta intimní sféra se zpočátku zdála OK.
Hned po první společné noci však u snídaně poznamenal rádobyvtipně - no to je hrozný, tady člověka ani vyspat nenechaj, to by člověk neřek, co ženský dovedou... Tehdy jsem se tomu zasmála. Když ale v tomto duchu mluvil takřka pokaždé (ale přitom bylo jasně vidět, že se mu strávené chvíle moc líbily), začlo mě to štvát. Několikrát jsem muto řekla, ale nezabíralo to. Pořád rádobyvtipně poznamenával Já, takovej slušnej, se dostanu do spárů takový zvrhlice...atd., atd
Navíc - měl ten nejblbější způsob smyslu pro humor: Když jsme bývali u něj, vedle bydlela jeho matka. Když jsme byli v nejlepším, zadíval se k oknu a pravil - á maminka se dívá...    
Byl to jen pitomej vtip, ale na mě to působilo jak kyblík studený vody, a měla jsem chuť mu nafackovat. Řekla jsem mu tehdy svoje a rázem bylo po milování.

Ale on ani přes mé výtky v podobných kecech nepřestal. Absolutně mě to s ním přestalo bavit a rozešla jsem se s ním.
Někdy můžete tisíckrát říkat naplno co chcete, co nechcete, co vám vadí, radit, napovídat, diskutovat apod., a je to úplně k ničemu. Lidi to už mají v sobě hluboko zažraný, ten přístup.

Rozešla jsem se s ním, i když jsem ho v podstatě litovala a pochopila jsem pak , proč takový je: Vyrůstal v puritánském prostředí, a když si prý dva v (socialistické!!) televizi dávali pusu, musel se on a jeho sourozenec na přání jejich matky otočit a nekoukat. Prostě výchova v duchu "sex jsou ty prasečinky, co slušný člověk nedělá". A on tak moc chtěl být slušným člověkem!
Pochopila jsem, že ty jeho kecy typu "já za nic nemůžu, to všechno ona, to je hrozný, co se mnou dělá..." jsou takovou psychickou obranou, aby sám sobě zdůbvodnil rozpor, že se mu líbí sex, ačkoli je slušným člověkem.
Vlastně se za to styděl, že se mu to líbí,a byl takovým nepříjemným způsoběm nesmělý.

Tak se mi nedivte, že nesmělé a puritány už tedy nemusím, že se jim vyhýbám. Pro mě takovéto výše popsané chování JE důvodem rozchodu.

Fazolka zelená napsal(a):

Wiki - to bys koukala, jaké jsem dostávala doplňující otázky na jemné "něco nefunguje tak, jak má"
ale beru tvoji kritiku, bylo to nefér, nečestné a nesportovní, Mirek Dušín by to neudělal.

Já bych neřekla, že to Wiki myslela jako úplně kritiku ..spíš jako na vysvětlenou, že by ses neměla divit, že to ten chlap "nechápe", že už ho nechceš, když ty signály co posíláš jsou pro něj nejednoznačný a pořád má pocit, že je oč bojovat, co vylepšovat ... znáš to o tom tonoucím a stéble ne ?