Lucie Jánská už jednou vyprodukovala v Instinktu článek ohledně pořadu Pošta pro Tebe. Nečetla jsem ho, ale vím že se dotkla spousty lidí, co takhle našli svoje třeba rodiče, které nikdy nepoznali. Prostě to shodila. Asi taková ta ambiciózní mladá novinářka - ale jenom moje domněnka. Až bude mít sama miminko, však ono jí to dostihne A jak jí bude trápit, že miminko dva dny nekaká, že ho trápí zoubky, jako každou mámu.

Co se týče těch dětí - hraček. To si nedovedu představit, fakt ne.

A je to škoda, že ženy, co děti nechtějí, jsou tak společensky zavrhované. Může jich být takhle víc třeba v politice, ve vedení firem, když se chtějí realizovat jinak.

Já sama moc na tikání hodin nevěřím. Jen si myslím, že na rodičovství nemá každý a pak je fajn, že si to uvědomuje a nepřivádí na svět nešťastné děti.

Jinak moje asi "nejoblíbenější" hláška z okolí: počkej až budeš mít druhý, to si teprv mákneš ...
Jedno dítě = žádné dítě = brnkačka

No to mám úplně podobně. Taky mě občas napadají myšlenky na sourozence, ale jenom napadají. Při "tuli tuli" si to nakonec vždycky rozmyslím
Koneckonců nepředpokládám, že tihle chytráci mi s tou makačkou budou nějak pomáhat...
Po deseti letech se to nepočítá, to dá rozum, to si spolu nemůžou hrát a sourozenci se dělají přeci, aby si mělo dítě s kým hrát

Ahoj,

tak jsem si zase početla názory Myslím, že se shodneme, že tolerance je z obou stran nutná (ať ze stran matek či ne-matek). Což o nás také mnohé v dobrém vypovídá
Nicméně, úhrnem řečeno, v daném článku ta tolerance poněkud chyběla a to považuji za krajně neprofesionální, bulvární metodu blbounké autorky a ještě blbější fotografky (btw. napadá mne, jestli by si autorka vybrala i jinou kamarádku s méně "prestižním" povoláním... - nic proti, fotografům, manžel také fotí, byť ne za peníze.)

Jen to celé zavání úpo*n snahou být COOL, FREE a já nevim co ještě. A to je mi čím dál tím víc k smíchu.

Nechápu, jak tento článek mohl projít redakční radou, že se nikdo nepozastavil nad jeho tendenčností, jednostranností a rádoby-šokujícím obsahem.

A tak udělám to, co bych radila i slečně Jánské: jejím dalším článkům se obloukem vyhnu (a ona by se měla obloukem vyhnout diskuzím, které ji nebaví, nezajímají, štvou pro svou - mnohdy skutečně zdánlivou - infantilnost a kterým nerozumí (viz. problematika prenatální péče, bezpečnosti výbavy pro děti v porovnání s cenou apod.).

Krásně to naznačila Fidorka - paní fotografka byla buď tak líná oběhnout pár krámu a naučit se vybrat mezi kvantem kočárů ty, které by splňopvaly bezpečnostní parametry a vyhovovaly jí vybavením i cenově, anebo prostě na to ten její COOL a FREE mozeček nestačil.

Jinak, ještě jedno téma, které už nakousla Želvička - a sice kojení. V jiné časopisu (Reflex) byl před nedávnem článek (tentokrát bych řekla vcelku objektivní) na téma laktační ligy a  problematiky kojení a jeho prezentace. Suma sumarum: když se ženská z jakéhokoliv důvodu rozhodne nekojit (i když mlíko má), bývá velmi často (hlavně odbornou veřejností) odsouzena jako krkavčí matka. Rovněž tam bylo naznačeno, že je dost problém sehnat náhražky mateřského mléka (prý to v podstatě bez lékařského předpisu nejde). Vynálezce Sunaru bývá terčem kritiky náruživých kojících matek, což vyústilo až v částečnou demolici prezentačního stánku na nějakém kongresu...
Opět je to o toleranci. Pro mne je kojení součástí budování si vztahu s dítětem, ale chápu, že existují ženy, které prostě kojit nechtějí.
Co si o tomhle myslíte? Článek je zde: http://www.reflex.cz/Clanek35023.html

Ivko, no koukám, že budete mít brzy PÁREČEK, no to je supr A tím pádem máte SPLNÍNO.
Ad kojení - já osobně jsem zvolila v daném okamžiku variantu nekojící x v pohodě matka, než kojící (možná) x depresivní matka (a bůhví kam bych to až dotáhla). Je to čistě moje věc a rozhodnutí, za kterým si stojím.
Ona totiž ta nejlepší péče se nemusí týkat jenom potravy...
Paní Jánská myslím svůj článek jednou určitě přehodnotí.

Upravil(a) Želvička17 (4. 5. 2009 16:52)

ke kojení- já bych viděla rozdíl v tom- rozhodnutí už předporodem nekojit třeba z estetických důvodů
a nekojit, protože to jde špatně a mamina je pak z toho špatná - asi se nemá nic dělat na sílu a když to nejde je nervózní a neštastná  maminka bude i pak to dítko, protože  to bude cítit z ní
já rozhodně kojit chci zkusit a uvidíme jak to půjde
když to nepůjde tak bude UV

Jj, želvičko, máme skoro splníno - víc než 2 už neplánuju
Jinak na kojení jsem expert Kojila jsem do 3 let
Ale přesto nebo právě proto jsem v tomto směru hodně tolerantní. Mě to prostě šlo samo, neřešila jsem nedostatek mléka nebo že by malá nechtěla. Ta srsala jak divá. Pro mě to bylo hodně o emoční stránce - měla jsem hrozně ráda takové to intimčo, které jsme měli jenom my dvě pro sebe a nikdo nám tam nemohl.
Ale naprosto chápu, že maminka, které to prostě nejde, má nervy v kýblu a ještě na ni tlačí okolí, může zbytečnou snahou o kojení hodně trpět.
Jako velkou výhodu vidím i to, že "cestovní mlíkárny" mi šetřily čas a sílu (chystání mlíka v noci nebo někde na dovolené). No finančně nám to taky pomohlo , když bylo mlíko zdarma.
Co moc nechápu a ani nikoho takovýho snad neznám, kdo by zamítl kojení z estetických důvodů. Mám kámošku - modelku, vzala si fotografa, má s ním 2 děcka a normálně je kojila. Takže tohle neberu.
Ale rozhodně jsme pro pohodový užívání si mateřství a pokud to bude znamenat pro tu určitou maminku nekojit, no tak to bude rozhodně pro mimčo lepší, než mít vystresovanou matku, která se stejně snaží marně, protože v takovém stavu kojení nemůže být úspěšné.
No radši končím, protože jsem jaksi moc rozkecaná

teda holky závidím vám, že už máte "splníno" a jste v klidu s okolím... my máme sice děti 3, ale "bohužel" všechno holky... tudíž otázka kdy jako bude ten kluk atd je na denním pořádku...
když už jsem hodně naštvaná tak odpovídám, že ho máme v mrazáku a je klid...

jinak nové téma kojení - želvičko asi to mám jako ty.... volila jsem mezi vystreslá matka a hladové děti a mezi matka v klidu a děti s plným bříškem...
samozřejmě jsem měla představu toho ideálu jak kojím obě holky najednou atd... když jsem se o to pokoušela byl to krásný pocit.... ale bohužel mlíko nebylo, takže díky za UV  
takže prostě fandím těm co kojí a nesoudím ty co nekojí...

Verann, počáteční mléka nejsou na předpis, jsou normálně k dostání v lékárně a běžná i v drogeriích, hypermarketech (pouze některá mléka určena k speciální dietě jsou na předpis)... jen jde o to, že informace o možnostech UV v prvním půl roce jsou docela strohé a občas se něčeho dopátrat je nemožné... všechny letáky začínají několikastránkovou přednáškou o tom, jak je pro dítě nejdůležitější kojení (asi kdyby žena mohla kojit, neshání informace o UV...)... občas s nádechem, že pokud nekojím, je jedno, že se dítěti maximálně věnuji, ale ono už tím definitivně bude poznamenáno a ještě v dospělosti bude mít trauma z toho, že ho jeho neschopná matka nekojila...

mmch, všimly jste si reklamy na Nutrilon, co běží v televizi? jsou tam jen pokračovací mléka (označené 2, 3), jako by počáteční mléka pro děti od narození ani neexistovaly...

Ještě k tomu kojení... pokud se někdo rozhodne jen kvůli tomu, že si zkazí postavu, nekojit (rovnou odmítne, aniž by zkusila, jestli to nepůjde), je to podle mě pěkně hloupé rozhodnutí a tuto ženu bych upřímně asi v duchu "odsoudila" (nebo si aspoň něco negativního pomyslela), ale nahlas bych asi nic neřekla - je to její rozhodnutí... jak napsala Fi - dobrovolně s sebou všude tahat flašky, mléko, ohřátou vodu.......  a pořád přemýšlet, jak dlouho se tam nebo tam můžu zdržet, co budu dělat, když to dítěti nebude stačit a nebudu už mít další nutrilon.... opravdu v tomto není nad pohodlí kojení (bohužel toto znám jen z vyprávění, my s sebo od začátku museli tahat ty flašky a odsávačku)... ale pokud má někdo psychický blok nebo jiný problém, rozhodně bych ženu neodsoudila...
já osobně jsem plně kojit nemohla vůbec a od uk.4.měsíce je malá jen na UV... a můžu říct, že jsem se setkala s blbými komentáři, s tím, že každá žena může kojit a asi jsem se málo snažila (přála bych dotyčné zažít si týden, jaký jsme při "kojení" měly my s malou)... taky od Dr vždycky slyším otázku, jestli plně kojím (nemůže si to už konečně zapsat do karty???) a když jsem tam šla s malou, že je nachlazená, tak mi bylo řečeno, že je to všechno kvůli tomu, že nekojím ze svého okolí znám kojené i nekojené děti, které jsou 100% zdravé, ale také kojené i nekojené děti, které občas nějaký ten bacil dostane...

no a také je zajímavé, že když mě někdo potká (teď už to asi není tak časté nebo jsem si zvykla, ale když byla Dorča úplně malinká), první jeho otázka je, jak spí a jestli je hodná a hned následuje, jestli kojím (občas i v opačném pořadí)... co je komu do toho??? opravdu je to pro něj tak důležitá informace, že se na něco tak osobního každý ptá, nebo nemají nic jiného, na co by se zeptali??? proč se třeba nezeptají, jakou má velikost oblečení, jestli nám hezky roste, co už umí... ne, na to se většina lidí neptá, ale na to, jeslti kojím, se ptá téměř každý (i ten, kdo o péči o dítě a kojení ví prd....)...
Je hezké, že se kojení propaguje a podporuje víc, než tomu bylo dřív a že se máme kam obrátit s problémy při kojení, ale občas mi to přijde už spíš jak fanatismus a kdo nekojí, je špatnou matkou...

Souhlasím s Lenkou a musím k tomu dodat, že většinu žen nemožnost kojení trápí a náhražky mat. mléka zbytečně otravují. Já kojícím "záviděla", sice jsem mléka měla dost,  ale Kika se po 6 týdnech v inkubátoru, už nenaučila sát z prsa, (do 6 měsíce jsem plně odstříkávala, každé 3 hodiny a mrazila) moc mě to mrzelo, při každé vyjížďce ven, každém nočním vstávání a ohřívání zmraženého mléka připomělo, jak ráda bych kojila, klidně do 2 let.

annie napsal(a):

Čtu tuto diskusi a vystihly jste to přesně.
Nazvala bych to "žití ve škatulkách".
Stále je hodně lidí, co žijou podle schémat.
Chození - ideální délka /doplň/, svatba /vždycky to tak bylo/, do roka dítě /vy nechcete, ach tááák, vy si užíváte.../, druhé dítě /nejlepší je mít je při sobě/, nejlépe opačného pohlaví /jak jste už psaly - páreček a je splněno/, dítě stůj co stůj kojit /když to nejde, je to jen výsledek nedostatečné snahy matky/, v roce musí dítě vylučovat výhradně do nočníku / přece nebude nosit plínu - zvlášť babičky prožívají vylučování vnoučat víc, než je nutno/, v šesti MUSÍ do školy / s odkladem by ztratil rok života /kam?/, to že se potom zbytečně trápí je jiná.... A tak to jde až zase k chození, svatbě...
Na škatulkování jsem hodně alergická hlavně "díky" tchánům.
Ale musím uznat, že některé stereotypy mám v hlavě taky - třeba u bezdětného páru jsem si říkala: jaký je to život bez dětí? Asi nejsou moc šťastní...
Nakonec budu třeba v jejich kůži a věšet se kvůli bezdětnosti nehodlám - aspoň zatím.
Nejlepší bude, když začnu u sebe. Mám taky na čem pracovat.

Ja si myslim, ze je mozne byt stastny s detmi i bez deti. Kazdy zivotni styl ma sva pozitiva i negativa. Je pravda, ze jsou pocity a udalosti, ktere clovek jakozto "nerodic" nikdy nezazije, ale je tomu i naopak. Je nepopiratelny fakt, ze zejmena v nasi kulture, kde jiz moc nefunguje sirsi rodina, je rodicovstvi dosti razantnim zasahem do svobody. Hezky to popisuje francouzska spisovatelka (a matka 2 deti) Corinne Maier ve sve knize "40 duvodu proc nemit deti" Zdejsim maminkam by se kniha patrne nelibila, jezto je psana misty v podobnem duchu jako vyse zmineny clanek, ale obsahuje o mnoho inteligentnejsi argumentaci.

Jinak vsem zde, ktere jsou spise child-less nez child-free samozrejme preji, aby se jim jejich sen o miminku brzy splnil (a doufam, ze se splni i mne ).

No musím přiznat, že já moc ráda koukám na maminky jak třeba po plavání kojí a je to určitě krásný pocit.
Prostě ta největší blízkost jaká může být. A nesouhlasím s jednou sestrou v porodnici, od které jsem si nechala po porodu nasadit do hlavy brouka, že když se nerozkojím, nevytvořím si s miminkem ten správný vztah. Dneska už tomu nevěřím.
To vyvařování, příprava mléka v noci, na to si člověk časem zvykne a když už to takhle dopadlo, tak zas aspoň jsme se s manželem střídali, jeden měl krmení ve tři v noci a druhý pak ráno po probuzení A po čase jsme si to prohodili.
Tu knížku o těch 40 důvodech proč nemít děti, na tu jsem narazila když už jsem byla skoro na konci těhotenství, byli jsme s manželem koupit takovou tu knížku, co se do ní dávají fotografie miminka a píšou se pokroky a tak... Přišla mi docela vtipná, tenkrát jsme se tomu chechtali, že mu to ukazuju tedy brzy
Včera jsem potkala po dlouhé době na cvičení bývalou kolegyni z práce, vím že se vloni vdávala. A musím říct, že jsem měla fakt na jazyku  větu ve smyslu A co mimčo? Takže ono je to fakt těžký uhlídat Ale držím se, protože člověk může i nechtěně takhle ublížit a trefit se do něčeho citlivého.
Co se týče plen, nočníků, dudlíků, díky bohu že manželovo rodiče jsou v tomhle rozumní a tolerantní a opravdu jsem neslyšela jediný dotaz, poznámku, nic. Taky na toto téma narazím na internetových diskuzích, ale raději si sedím na rukou, než bych něco napsala. Nikdo se nemusí nikomu zpovídat ohledně těchto věcí, já jsem ochotná o tom diskutovat (v klidu:lol:) s dětskou lékařkou, jinak pokud toto někdo načne, raději odvádím řeč jinam, jelikož cítím, že mě to rozčiluje.
Myslím že vše by mělo probíhat přirozeně, v klidu, bez nervů. I když třeba kojení ve 3 letech věku je často negativně komentováno, mně přijde toto úplně super, přirozená cesta ke klidnému odstavení.

Jenom k tomu kojení a nekojení. Korunu tomu dala má kolegyně z práce, která se mě zeptala už ted, když je mimi ještě v břiše ..a BUDEŠ kojit? . To mi přijde jako opravdu už vrchol nevím zvědavosti ? Copak já vím, jestli bude nějaký mlíčko ? U prvního nebylo, šli jsme s příkrmem už z porodnice a v měsíci jsme to vzdali úplně ..nemělo to smysl ..nakojila jsem tak 5 ml max. A co jí mám jako vysvětlovat ? A nebo další výbornej dotaz .. zase jiná .. A kolik jsi už přibrala ?
No nic ...musela jsem si ulevit ..pardon

LenkoB, mě taky upřímně řečeno "píp" otázky jestli kojím.. A kojící liga útočila ze všech stran, že 99% matek je schopno kojit.. Děs běs.. V porodnici Motol jsem si užila.. Prsa mi tam mačkal kde kdo, odsávalo se, aby se MM rozjelo.. Ve dne v noci po 2h stejný kolotoč.. Chodila jsem tam s brekem, ať už mi konečně dají něco pro N., že už má jenom 2,5kg.. Odcházela jsem s modřinama a s obříma strupama.. Doma je doma, takže tam už psychika byla o.k., ale stejně se mi nikdy prsa nenalily MM. A pediatrička viděla, že mám MM nula nula prd, takže sama řekla "zajděte koupit UM"