Ten článek je síla, autorka má asi nějaký problém. Už jsem taky vyslechla, od jednoho důchodce, že se všude maminy cpou s kočárky, a prý by radši měly doma sedět na zadnici. Že za něj  tohle nebylo.

Upravil(a) topazio (2. 5. 2009 12:58)

Když se nad sebou zamyslím a mám se v článku najít,tak používám termín "manža". Když jsem sem začala chodit, tak jsem vypisovala všechno "normální" řečí, pak jsem pochytila slang a manža mi přijde prostě osobnější a hlavně se mi líp píše. Podle situace použivám slova. V práci bych  na poradě manža řediteli neřekla, ale tady, proč ne? Když se někde člověk cítí dobře a přijde mu to přirozené, nevidím v tom problém. Autorka by možná mohla začít psát o počtu sekt v Čr, asi by svůj článek nikdy nedopsala, protože by jich bylo tolik (rybáři, sportovci, IT, Dr., ....prostě lidé se společným zájmem pro určitou věc) a pořád nové a nové
A přijde mi tedy vkusnější napsat tulčo než šukání
Nejsem pro, aby ve větě o deseti slovech bylo devět zdrobněle.  Na svoje dítě mluvím normálně, některé věci nazývám zdrobněle, jiné zase ne, určitě na ně něšišlám. Ale přijde mi přirozené vyvíjet něhu k dítěti verbálně i neverbálně.

Kvůli tomu článku jsem si Instinkt koupila a z velké části s ním souhlasím.
Neznám žádnou maminku v okolí, se kterou by bylo možno bavit se i o něčem jiném než rozebírat počet zoubků, četnost stolice a pokroky dětí. Dost mě to mrzí, myslím si, že celodenní péče o miminko je dost náročná a já hledám spíše odpočinek, co se týče kamarádek, takže momentálně se stýkám s těmi co ještě děti nemají nebo jsou starší než já a děti mají odrostlejší, ne - li už dospělé.
Zároveň chápu, že do toho "mimískování" spadnout lze docela snadno. Pak ten návrat například do práce a mezi lidi vůbec musí být hodně krutý.
My také doma s manželem rozebíráme hovínka apod. , ale nevyplňuje to náš život a hlavně - nerozebíráme to s "cizími" lidmi.

Tak zdrobnělinu nebo přezdívku pro svého "mimíska" máme asi každý
Jen chápu, že když je kolem tolik těhotných a tolik miminek, tak těm bezdětným to asi může začít vadit.  A kam utéct, těch možností už dneska tolik není, nenarazit na "maminu"
Co mě v článku zarazilo byla poznámka něco ve smyslu: On sere... To už je asi trošku jiný extrém

Mně ani to slovo "sekta" nepřijde úplně od věci, i tady na babi jsou fóra věnovaná dětem dost uzavřená společnost... Tím myslím, že hodně velká část těhotných a čerstvých maminek píše jenom sem. Z toho mi vyplývá, že se o nic moc jiného nezajímají...

A když si vzpomenu, jak tady před časem pokusila upozornit na nadužívání zdrobnělin tehdy čerstvě těhotná Avalonka a co se na ni sesypalo, myslím, že trocha nadhledu a symslu pro humor zdejším maminám fakt chybí, i když tak přeslazené, jako ve zmiňovaném článku, to tady opravdu není.

ivuš, jo souhlas.
Mně hrozně mrzí, kolik kamarádek z období před těhotenstvím a dětmi se změnilo a neumí se bavit jinak než o těch prckách. Jenže nikdy nebude to moje nejhezčí, nejchytřejší, nejúžasnější miminko nikoho tak zajímat, jako mě. Pro ostatní je to úplně normální prcek ne? Já třeba čtu takový ty maminkovský a miminkovský časopisy, je pořád čemu se učit, mám ráda články o výchově o vývoji mimina a tak. Ale třeba jak tam ženský popisujou průběh porodu, div ne minutu po minutě ve stylu "otevřená na jeden prst, na tři, na pět po dvaceti hodinách"... já tohle číst dřív než jsem počala, tak snad do toho těhotenství ani nejdu... a navíc... tohle mi přijde až moc osobní věc...

janabas napsal(a):

Želvičko to je dost individuální,  já se moc ani s těhotnýma ani s mamainama o dětech nebavím, máme spoustu jiných zájmů a námětů k hovoru, ze začátku se něco odětech  načne , ale pak přes psy  zabrousíme úplně někam jinam
a má zkušenost i tady z babinetu - že se často baví i o práci i o koníčcích , nejen o snažení , porodech a dětech

Já si nemůžu pomoct, ale ten pocit nemám. To přece nemůže být jenom nějaká "smůla" Aby se ty holky tak změnily. Najednou. Chodíme na plavání, chodíme do heren pro děti, povídám si tam s maminkama a jen s jednou se to "prolomilo" i na ta mimodětská témata Jinak mi přijde jako přehlídka dětí, jejich oblečení a tak vůbec jejich úžasnosti Řada z nich se mnou mluví jakoby přes ty děti: Terezko co to děláš tetě? Nebo zase mluví na moje dítě a jakoby konverzace - kamarádka - kamarádka, nějak vázne. Respektive je často přerušována třeba Terezčiným prdnutím, které je potřeba náležitě okomentovat...

určitě to chce toleranci na obou stranách

Želvičko  asi mám štěstí , ale u nás to tak fakt není , možná i tím, že mám dost kamarádů chlapů , ale i s těma již maminama  - takže od práce, přes politiku, přes počítačové hry, hudbu, psy, pařby

Upravil(a) janabas (2. 5. 2009 22:37)

anais.de napsal(a):

Velmi zive si pamatuji jednu zahranicni diskusi, kde se jedna "childfree" pani pred ctryricitkou snazila obhajovat (slusne) svuj zivotni styl. Byla to lekarka, jeji manzel tez, a oba se angazovali v organizaci "medecins sans frontieres" (organizace, ktera zajistuje lekarskou pomoc v krizovych oblastech). Nicmene kdyz se vyjadrila, ze deti nema a mit nehodla, snesla se na ni zuriva kritika a hejno rodicu (zen i muzu) se ji snazilo presvecit, ze dokud neporodi, vi h...o o zivote, ze si vlastne jen mysli, ze je stastna a ze jednou pochopi atd. Ja jsem se s timto pristupem jiz taky setkala (ac rodicovstvi jen odkladam a neodmitam) a nevim, proc nekteri lide s detmi maji takovou nutkavou potrebu vnucovat svou "pravdu o zivote"...

No to snad ne?!
Já to vidím tak, že kdo je spokojen se svou životní situací, tak jak se rozhodl sám, nemá potřebu někomu vnucovat svůj způsob života.
V téhle netoleranci bych viděla spíš nepřiznanou závist a nespokojenost sama se sebou, pocit, že jsem nestihla dokázat to co ta doktorka. A to tak potlačené a podvědomé, že to až přechází do agrese.
Spokojený člověk tohle nedělá, nemá potřebu druhé napadat za jeho životní rozhodnutí.

Paní doktorka měla zřejmě víc rozumu, že si uvědomovala své hranice a priority, a neudělala další dítě vědeckých pracovníků nešťastným. Takže se vůbec nenarodilo.

Bohužel jsem poznala i takové děti (moji vrstevníci), které se narodily pod tlakem doby (70. léta, Husákovy děti, podpora porodnosti, společenská nutnost mít dítě...), právě vědcům, lékařům, vysoce postaveným lidem. Jesle, celotýdenní školky, družiny a kroužky. Vychoval je stát. Ne rodiče. Svých rodičů si váží jako lidí, co je zplodili. Citové vazby jsou k nim jen společenské. Ve skutečnosti celý život citově strádali, podobně jako děti v DD.
Jakou asi založí rodinu takové "děti"? V tom lepším případě žádnou...

Také si myslím a tuším že snad i v tom článku to bylo - žena - matka je něco víc než žena - nematka.
A pokud se tato nematka věnuje práci, která ji baví a naplňuje, je to žena divná, kariéristická.
Každý má mít tolik dětí, na kolik si troufne a dělat něco jenom proto, že se to má... chudáci děti...
Nevím jak jinde, ale u nás ta "starostlivost" o ostatní je docela rozšířená - mladí lidé se vezmou a dokud nemají do roka dítě - "tak kdy bude mimčo?"... pak se narodí - "a kdy mu pořídíte sourozence"? Nedejbože kdyby ten druhý sourozenec byla taky holčička - "taková smůla" No a protože dvě jsou standard, tak kdyby přišlo třetí - "ta ženská asi nikdy makat nebude... "

Damila napsal(a):

Želvičko, musím se řehtat při čtení Tvého příspěvku. protože PŘESNĚ TAK TO JE! To je teda sranda...

No a teď si vezmi, že já měla obrovské problémy s kojením a následně díky nasazení AD jsem skončila i s těmi kojícími pokusy. I sousedka u výtahu mi položila otázku, jestli kojím. Měla jsem pocit, že snad i lidi na ulici to na mě musí vidět - to stigma - ona nekojí !!!
Ale tedy na druhé straně, abych byla spravedlivá. Zatím se mne nikdo neptal na to druhé, kdy bude ... Ale třeba je ještě jenom brzy, tuším se optimální věkový rozestup jsou tak dva roky... ? A jenom začne Petruška trošku chápat, už se na ní jistě začnou sypat otázky typu: chtěla bys sestřičku? Nebo bratříčka? No radši toho bratříčka, abyste měli PÁREČEK

původně mě jen hodně bavilo číst a nechtěla jsem se zapojit, ale teď už mi to nedalo - Želvi, fakt se tu bavím, vystihlas to naprosto přesně
netolerance je u obou stran... my čekali na malou docela dlouho a hodně jsem od známých cítila jako bych byla méněcená jen proto, že ještě nemáme dítě... no a teď dítě máme a už slyším poznámky typu "no, jedno dítě je pohoda, co je to mít děti poznáš, až je budeš mít dvě"... tak asi teď vozím v kočárku panenku a jak už padlo v předchozích příspěvcích - kdo je nespokojený s vlastní situací, asi vždycky bude kritizovat všechno kolem a házet rozumy...
Pro mě osobně je život bez dítěte nepředstavitelný, ale pokud se někdo dobrovolně rozhodne děti nemít, proč ne? Myslím, že za těch zhruba 25 let plodnosti (u ženy) má dost času si promyslet, jestli se toho opravdu chce vzdát a získat v životě něco jiného...

k vyjadřování ve zdrobnělinách - já osobně se snažím udržet se a moc je nepoužívat, ale občas to prostě nejde, aby něco nevyznělo vulgárně a i když jsem už narazila na příspěvky, které mi škubaly oči, tak jsem prostě dál nečetla a našla si diskuzi, kde mi používaný slang vyhovuje...

článek jako takový jsem nečetla, ale z úryvku se mi zdá, že není zrovna profesionálně odvedený (chybí tomu ten nestranný náhled a možnost druhé strany vyjádřit se také)... mně spíš pobavil, než nadzvedl ze židle.... v něčem je malinko pravdivý, ale pejskaře taky nikdo nekamenuje za to, že svým miláčkům dopřávají pomalu víc, než vlastním (odrostlým) dětem

Tak článek se mi už konečně dostal do ruky celý a tudíž ho můžu okomentovat. Teda ne že by mi za to stál, ale když už jsem to téma načala...

V první řadě teda musím potvrdit, že nejen z úvodní ukázky, ale z celého článku je cítit animozita autorky Lucie Jánské vůči komunitě rodičů. Nejen vůči matkám, ale i otcům. Opírá se totiž i do otců, kteří jsou na svoje otcovství pyšní, z pohledu autorky je to pomalu totéž jako kdyby jim to ubíralo na chlapství. Podle ní totiž bylo zjevně lepší, když se před dvaceti lety pyšnili absolvovanou vojenskou službou.

Dál se článek věnuje babyboomu. Ten popisuje jako výnosný byznys, s čímž nelze než plně souhlasit. Vše co je spojené s mateřstvím a dětmi, je neskutečný obchod. S čím ovšem nemůžu souhlasit je to, že za babyboomem stojí móda, že mít děti je prostě "in". Asi jí ušlo, že ročníky 1970-90 jsou tzv. silné. Tak jako se rodily děti v letech sedmdesátých a osmdesátých, tak stejně se asi budou rodit o čtvrt století později jejich děti. A stejně jako byl pokles porodnosti v letech devadesátých, bude i za 15 let - tedy pokud si děti devadesátých let nepořídí 3-4 děti, samozřejmě. Mě to přijde logické, autorce ne. 

S autorčiným viděním babyboomu souvisí i to, že se domnívá, že matky mají děti jako hračky. Jinak si neumí vysvětlit, že megabajty internetového prostoru zabírají diskuse na tak plytké téma jako jsou kočárky a výbavička. Již zmíněná fotografka, matka "seroucího" chlapečka, doplňuje, že matky povýšily svoje hobby pomalu na vědu, jako například v otázce látkových plen nebo výběru kočárku. Terminologie a celá problematika jí přišla natolik složitá a časově náročná, že raději dál používá jednorázové pleny a kočárek koupila použitý od kamarádky.
K tomu nemám co dodat, snad jen to, že inteligentnější nebo méně pohodlné matce "z řad sektářek" pomůže zvládnutí "celé složité problematiky" kolem výbavy nakoupit dobře, kvalitně a levně, aniž by musela dělat kompromisy jako paní fotografka. Určitě jsou matky, kterým je skutečně jedno jestli je jejich kočár zelený nebo fialový, stejně jako jim je jendo jestli jsou jejich kalhoty černé nebo červené, nicméně troufám si říct že to z nich lepší matky nedělá, stejně jako ty, kterým na barvě kočárku záleží a dokáží si z palety vybrat, nejsou automaticky horší.

Asi nejvíc odstrašující a trestuhodné hodnotím (ze svého pohledu) odstavec, kde se pouští na tenký led kritiky prenatální péče a diagnostiky v našich podmínkách a označuje ji za přemrštěnou. To, že husa fotografka si zase přihřívá polívčičku a fňuká jak nedělala nic jiného než že lítala po doktorech (opravdu nevím co jí bylo, že se holka tak naběhala, já těhotenství po čekárnách nbetrávila a to bylo rizikové), to ještě lze přejít. Ale názor, že za výbornými výsledky statistiky zdravých novorozenců stojí genetické screeningy, které mají na svědomí to, že u nás je až 18 procent přerušených těhotenství oproti 1% v cizině a tudíž ti, kteří se jinde ve světě narodí, ale několik hodin po porodu zemřou, se u nás ani narodit nesmějí, mě šokoval. Jestli si slečna nebo Jánská myslí, že je lepší porodit těžce psotižené dítě a nechat ho zkapat, než ukončit jeho nitroděložní vývoj dejme tomu v 16 tt, tak jí přeju hodně štěstí.

Jinak ale souhlasím s kritikou infantilního slovníčku nebo s názorem, že bezdětné matky jsou společností podceňované. Asi jim byl článek věnován...