Vlastní máma odešla od nich a vzala si jednoho syna a druhý syn (ten můj přítel) zůstal s otcem, který asi celý dětství jen chlastal. Neumí se asi chovat k ženám, neví co je slušnost, prostě mu to asi nikdo nikdy neukázal,když měl tátu hulváta, který prej jen řval a nadával mu

bléééé tohle mi připomíná mého bývalého...na tohle je jen jedna rada: pryč od něj a co nejdříve. Ale mně samotný to trvalo dva roky, než jsem k tomuhla prozření došla Nemá to smysl. On se nezmění, jeho nepředěláš. Nečekej žádné zázraky a příjemné změny v jeho chování. Ty musíš změnit svůj přístup k němu. Asi ho máš ráda, vkládala jsi do vaší "druhé šance" hodně nadějí a očekávání, ale tohle mi přijde hodně špatný

No to jo. Máma se k němu nehlásila a ani se nevýdali. Právě jeho chování nezměním, to už vím, ale trošku by ho mohl sám koordinovat. Sám chtít,aby to nebylo jako u nich doma. Sám to říkal, že by nikdy takhle nechtěl jednat jako jeho otec. Má i odpor k alkoholu, jako dá si ho občas,ale jen zřídka.

Kvůli tomu jsme se rozešli tenkrát, kvůli komunikaci a věčným hádkách a je to tu znovu a znovu to jeho neomalené chování. Vydržel to nedělat zhruba 4 měsíce (tleskám)

jo jasně lidi se nemění,ale můžou se trochu krotit ve svém chování (já to dělám,ale stejně bez výsledku on to nevydí) a stejně vždycky ze všech sporů vyjdu jako já ta špatná, co by se měla omluvit a držet hubu a krok

Jeste porad se hovori o nadavkach?
Teda ja na to zvykla z domova nejsem, rodice si NIKDY (prede mnou) nerekli krive slovo a NIKDY na sebe (prede mnou) nezvysili hlas, natoz aby kriceli. Zaroven se NIKDY doma nepouzivala slova hrubsi nez sakra nebo nech toho. To je vyznamny faktor. Nedokazu se citit v pohode v prostredi, kde se lidi castuji nadavkami nebo po sobe krici, i kdyz "to tak nemysli" a za pet minut o tom nevi. Ja o tom vim uz naporad. S chlapem, ktery se navzajem se svym otcem kazdodenne posilali do pr..., jsem nevydrzela. I kdyz se mi oba omlouvali, vedeli, jak se tim trapim, je to navzajem netrapilo.
S tim kricenim - v klidne chvili jsem to muzi vysvetlila, ze na krik nejsem zvedava, ani kdyz jsou emoce vzbourene a za chvili by se mi omluvil, neb to "tak prece nemyslel". Proste na me ani prede mnou se kricet nebude, kdyz ma pnuti, at si jde ven. Opravdu to dodrzuje a ja se snazim si nebrat osobne, kdyz z okna vidim, jak na zahrade mlati zeleznou traverzou do zeme. Stejne se vzdycky citim spatne, i kdyz to vubec neni kvuli mne. Proste nejsem na takove situace zvykla, davam si to za vinu, traumatizuje me to, bojim se.
Kazdopadne nic horsiho nez "ty trdlo" jsme na sebe nepouzili.

Mě kdyby někdo toto řekl(že jsem debilka, že ho seru, a že se nehodlá omlouvat, protože si za to můžu sama) , to bych neskousla. Minimálně bych trvala na omluvě, a dala bych vědět, že pokud mi takto ještě jednou řekne, tak s ním končím.
Ale toto je postoj můj, u nás se nikdy takto nemluvilo, a použít proti někomu "jsi debil (debilka)" jsem si nikdy nedovolila, pro mě to je těžká urážka.
Ale znám rodiny, kde si vynadají do debilů apod, řvou na sebe, ale za deset minut už o tom neví, a zas jsou zlatíčka a miláčkové. Chci říct, v některých rodinách je to normální komunikace. Ale u mě ne.

Blossom napsal(a):

Lulu1983 napsal(a):

No to taky nechápu, řekne,že se tady na to vysere a půjde a pak jde spát. To on jen tak vyhrožuje a myslí si asi, že mě tím zacpe hubu a zarazí a já ,že se leknu a budu naivní, pitomá nanynka,která je v koutě a ani necekne. To mě ani nehne, takhle se nikdy chovat nebudu. Ale on je toho názoru, to mi včera řekl, že je na mě hnusnej proto, abych si uvědomila, jak se mám chovat a nezatěžovat ho trapnýma otázkama a že to je pro mě jako ponaučení, že se zamyslím nad tím a že změním k němu postoj. Já nejsem přeci jeho dítě, aby se to takhle řešilo. Že zařve a já budu poslouchat

Tak na tohle bych zareagovala - ano, máš pravdu. Měním postoj. S takovým člověkem, jako jsi ty, už dál nebudu.
Sbal si a odstěhuj se.

Kubula napsal(a):

Lulu1983 napsal(a):

Já nejsem přeci jeho dítě, aby se to takhle řešilo. Že zařve a já budu poslouchat

No ale některý lidi se takhle ke svým partnerkám (a partnerům) chovají. Jsou tak prostě naprogramovaní, z dětství, z předchozích zkušeností... Tohle uspořádání ti nevyhovuje. Ty nechceš, aby tě předělával, on nechce, abys ty předělávala jeho. Mně z toho vychází jediný možný řešení

... dvě: jeden druhého přijme takového, jaký je... a budou spolu v pohodě žít dál
... jeden druhého bude chtít předělat - pak se zákonitě musí rozejít, protože tohle nefunguje

Martinka1 napsal(a):

Kubula napsal(a):

Lulu1983 napsal(a):

Já nejsem přeci jeho dítě, aby se to takhle řešilo. Že zařve a já budu poslouchat

No ale některý lidi se takhle ke svým partnerkám (a partnerům) chovají. Jsou tak prostě naprogramovaní, z dětství, z předchozích zkušeností... Tohle uspořádání ti nevyhovuje. Ty nechceš, aby tě předělával, on nechce, abys ty předělávala jeho. Mně z toho vychází jediný možný řešení

... dvě: jeden druhého přijme takového, jaký je... a budou spolu v pohodě žít dál
... jeden druhého bude chtít předělat - pak se zákonitě musí rozejít, protože tohle nefunguje

Pro mě furt jedna   Možnost, že přijmu člověka, kterej na mě řve debilko, je mu jedno, že se nevyspím, a nezvedne zadek od kompu s výjimkou situace, že něco potřebuje kámoš, pro mě jaksik neexistuje

Pro co? To se mi ňák nezdá.
Šmarjá, ono to existuje. Dokonce i u Junga, jak o něm momentálně diskutujeme na duchovní.

Upravil(a) majkafa (23. 4. 2009 20:16)

Lulu1983 napsal(a):

Já jsem mu to včera jasně řekla, že to přehnal a že takhle se ke mě chovat nebude. On na to nedokázal ani nic říct. To je ta jeho komunikace. Mlč nic neříkej ono se to samo asi vyřeší. No je jak natvrdlej. A jestli si myslí,že já se s ním o tom dneska budu znovu bavit to ne, prostě jsem mu to řekla už včera a tím to haslo. nebudu pořád dokola jen žadonit o vysvětlení, proč to říkal a o to ,abych na tom vztahu pracovala jen já, aby byl lepší. Ať si to uvědomí hoch sám. Nebo co byste mu řekli vy, po tom včerejším výstupu? Nebaví mě tichá domácnost,takže na to nejsem, abych dneska přišla domů a dělala uraženou.

Já bych mu řekla, že ještě jednou se ke mně bude tak chovat, okamžitě pojede, o kdyby to mělo být třeba o půlnoci.
A taky, že v mém bytě určuji pravidla já, takže, počítač poběží jen do té doby, dokud mě nebude rušit.

Děkuji všem za názory, no včera jsem se s ním vůbec nebavila, nějak to nešlo. Něco ve mě bylo fakt uražený. A finále večera bylo to, když si odešel povídat s kamarádem v 11 večer před barák a přišel v půl 1,ani se nenamáhal mi říct, že jde ven, prostě nic, nechal odemčeno a rozsvíceno, nevím asi je to fakt sobec