Vidím, že potřebuju něco doplnit. Nesouhlasím s Martininým názorem, že si za všechno může máma sama. Mnoho vlastností je vrozených. S určitým charakterem se prostě rodíme a lze jej pouze ovlivnit, nikoli změnit. Jediné co mi vadí je způsob argumentace - nemáš VLASTNÍ děti, nemůžeš radit ani posuzovat. Proto jsem pokládala za důležité toto sdělit diskutujícím.

Ne všem je dána dospělácká láska. Některé mámy se tak upnou na děti, že kromě nich nic jiného nevidí. Dělají samozřejmě vše podle svého nejlepšího vědomí a přesto - přesto chybují. Když svého potomka včas nepustí do světa a přivážou si jej opičí láskou. Na vztahu Ilony a syna je třeba zapracovat. Ilonu zbavit pocitu, že její dítě je náplní celého jejího života. Dodat jí sílu, aby zpřetrhala vazbu "dítě -dospělý" a uznala, že syn je zodpovědný sám za sebe. Tak by mu mohla dát i šanci dospět, postarat se sám o sebe a možná, možná by energii vydal i na něco jiného než na agresi.

dekuji vsem za podporu.v jedne diskuzi bylo ze jsem se na syna moc upnula nevim asi ne ma 3 deti i vnucku tak mam dost prace.ale v jednom jsem udelala chybu ze jsem s nim nedochazela do poradnytreba by to k necemu bylo ted je pozde .uz bych chtela mit klid a byt sama s manzelem nevadi mi byt sama netesknim za detmi.nejsem ten typ.mozna ze to zni divne ale asi jsem si zvykla na ty jeho vylevy.a kdyz je klid tak jsem tak stastna.chci mu pomoct a vysvetluji mu ze je mlady a muze svuj zivot kdykoliv zmenit a dokud budu tady tak mu pomuzu ale asi to nechape.je pravda kdyby mel co na praci tak by nemel silu na agresi. avsem moc moc dekuji za pochopeni nejsem v tom sama.necekala jsem ani takovou odezvu dekuji ilona

aprill napsal(a):

PavlaH napsal(a):

Selimko a další. Tohle je podle mě jeden obrovský mýtus. Stejně tak, jako mi bude tvrdit matka postiženého dítěte, že jí nemohu poradit, protože sama takové dítě nemám. Ach jo. Je mi z toho hodně smutno. Mě to přijde stejně praštěné, jako kdyby si odhodila třeba Matějčkovu knihu s tím, že vlastní děti s LMD neměl.

Teorie je jedna věc a praxe druhá.
To je stejné jako by jsi dělala přednášku o parašutismu a sama to nikdy nezkusila.

Což přece neznamená, že by ta přednáška nemohla být dobrá, ne?

Ilono - pokud se sem ještě někdy vrátíš musí to být hrozně těžký, sami jsme měli v rodině vzteklouna, jenže tomu bylo pět a dalo se to vyřešit ponořením do vničky se studenou vodou, což v tvém případě asi nepůjde takže já bych si nejdřív vyjasnila co vlstně chci... (teda ty):
Chceš bydlet sama, mít svůj klid a pohodu, ale možná za cenu toho že se nebudete se synem stýkat?
Máš odvahu na razantní řešení typu "vyhodím jeho věci před barák" nebo " až bude někde na kole, tak se seberu, najmu stěhováky a šupem zmizím"?
Nebo (což by jako první krok nemuselo být špatné) co třeba navštívit psychologa? Mohl by ti pomoci ujasnit si spousty věcí
A jestli ti tady někdo tvrdí jak špatně jsi vychovala svoje dítě? z toho si holka nic nedělej jejich názor

Nečetla jsem všechno, ale snad jsem pochopila , o co jde.
Ilono, pokud Ti to pomůže, prošla jsem situacemi, kdy jsem si přála, aby syn odjel do světa , byl šťasten a zdráv, ale daleko ode mně, vyhodila jsem ho a pak jsem lítala po městě a hledala ho.
Se svými poruchami byl už takový. V afektu nadělal doma škody a čekal moji účast. Někde jsme se minuli, byla to velmi často domácí Sicilie, ale nikdy jsem mu nezapoměla zdůraznit, že ho velice miluji , že mu ráda pomůžu, ale i on musí projevit chuť spolupracovat a o své se postarat sám.
" Nemusíš pracovat, žij si v bahně, pokud je Ti tam dobře, ale mě sebou nestahuj. Já chci žít jinak a vůbec je mi jedno, že se Ti můj styl života nelíbí. Vem si žebráckou hůl, choď od města k městu, žij sobě jak se Ti líbí, ale beze mně."  V podobném duchu se nesly naše nekonečné  disputace, jeho komentáře ani nebudu uvádět. Ve smyslu, že je moje povinnost se o syna postarat a že je můj problém, že svého syna neuživím, , se si mám najít lepší práci atd. atp /to byl  už plnoletý./
"Když ruku nepřiložíš, samo se neudělá"- toto je citát z pohádky, kterou měl velmi rád a tak mu to nebylo neznámé.
Dnes je spokojeně ženatý, miluje svou rodinu, miluje svou matku a nemá problém mě objímat kdekoliv, pilně pracuje  a je prostě úžasný. Muž několika řemesel ,se svými slabostmi, a kdo je nemá, že jo.

No, tak aj môj nevlastný syn momentálne seká dobrotu a v podstate robí radosť, ale... bohužiaľ čakám, ako dlho to vydrží. Som už nedôverčivá. Ale zasa: Ja si počkám a dám tomu (jemu aj sebe) tú šancu. Cez víkend sa asi uvidíme a celkom sa teším.

Damila napsal(a):

Nemá nějakou duševní poruchu? Takto se nechová normální člověk! Možná potřebuje psychiatra. To myslím úplně vážně.

spíš velký bič a malý dvůr - drába za zadkem.

Nojo, to jsou ty dětičky, co měly už od narození svoji identitu, nic nemusely, protože kdyby je někdo do něčeho nutil, měly by z toho frustrace - a tohle jsou konce.

Řekni mu, že jeho demokratické dětství skončilo a tím skončila i tvoje péče a nastává tvrdá totalita - bez práce nejsou koláče, kdo nepracuje, ať nejí.... . Ať kouká mazat něco dělat a přispívat na domácnost nebo ať si jde bydlet třeba do stanu, že je ti to šumafuk. On panáček asi spoléhá na to, že maminka bude vždycky při ruce a svého bobánka obstará - mám v práci kolegyni se synem a je to totéž - tedy, ten alespoň občas chodí do práce, vždycky, než ho vyhodí - ale on nechce přispívat na domácnost - nechápe, proč by měl, když oba s tátou dělají, tak proč chtějí peníze od dětí (najednou je dítě ) nakopat mu řiť, to je první, co bys měla udělat

Kuty napsal(a):

Ilonalinda: jako mámu mě úplně přejel mráz po zádech při této tvojí větě: "jezdi nakole  je to blbe ale preji si aby se nevratil ".Proč se rovnou tedy vzájemně nepovraždíte?!Po tom co si napsala,se tě ptám,cos to za rodiče,jak si vychovala svoje dítě?Odpověz si po pravdě sama,já osobně si iluze o tobě nedělám a doma máš to,co si zasloužíš.Chudák kluk,kdyby měl alespoň jednoho kvalitního rodiče,nemusel by být takový jakého si ho "vychovala ".

Přesně.......ten kluk se vůbec nechová normálně a nemá kamarády, je to chudák.........nemá normální život , možná proto vybuchuje a máma není schopná se v tom zorientovat a vidí jen sebe............kdyby jí na něm záleželo,najde lidi co mu pomůžou .....a všichni se budou cítit líp.........tohle napsat , přeji si aby se nevrátil, to vypovídá o naprostým sobectví a zahleděnosti do sebe .........když dítě nemá dost lásky, reaguje prudce na kritiku........chudák kluk.

ilonalinda napsal(a):

cetla jsem nektere pribehy je toho moc japrozivam psychicke tyrani ze strany meho23leteho syna chytaji ho zachvaty vztaku ze rozbiji veci.jindy by se rozdal a je rozumny ale staci mu neco vycist nebo nevyhovet a uz je zle .nemam odvahu zavolat policii ti nic nevyresi ani zachranku kdyz sili nevim jestli by mu pomohly je to horsi a horsi furt si neco vymysli at jsou to veci nebo jidlo .jednou rekl jeden tatinek vraha v televizi "co muzu delat furt je to moje dite a to se tezko odsuzuje"ja si na to vzdy vzpomenu i kdyz tolerovat do nekonecna to nejde.nevim si rady.ilona

Přesně se takto chová můj 16 letý syn. Který je úplně stejný jako jeho otec.