Týna napsal(a):

Kdo si che přečíst článek o milenkách, který podle mě napsala avalonka tak může v dnešním prvním čísle magazínu deníku MFD ONA DNES. STr. 14 titulek "Už nikdy nechi být milenkou".

Juj, to bude mít avalonka asi radost...

avalonko,
klid, ono ac to tak nevypada, ja jsem velmi tolerantni tvor a i kdyz s nazory druhych nekdy nesouhlasim, neberu jim je To, ze moji vlastnost vse rici "na plnou hubu" mnozi zamenuji za utok a nedovedou rozdejchat, to tebe trapit nemusi, protoze to neni tvuj pripad Nu a jelikoz je venku -18, nas kopec se leskne jak zrcadlo, tak stejne nehrozi, ze bych se vydala na nakupy.
Nakonec si umim predstavit, co jsi napsala a muj nazor na to znas. Tesi mne, ze te zajimal

avalonko,

jo jo Tvrdim furt ze jsem sqela a naprosto uuuzasnaaaaa Jen fakt nechapu, proc to fsechny tak neskutecne drazdi Ze by mi to lidi neprali??? Ze by to lidi sami sobe neprali???..... Protoze kdo se stara sam o sobe, ulehcuje praci ostatnim, neb nemusejic se starat o nej, maji cas se starat taky sami o sebe Leckdo se ohani znamou pravdou: Miluj sveho blizniho jako sebe sameho, nicmene druhou cast tohoto moudra naplnit neumi, tudiz nema sanci naplnit ani tu prvni (
Holka, ale vis, co mne moc zajima? Ohlasy, ktere na tvuj clanek budou. Na to jsem fakt moooooooc zvedava, doufam, ze se podelis. A taky ze se neutopis v te rece narku, ktera se na tebe nejspis vylije

Avalonko,
je zbytečné se cítit jako na pranýři, nejsem literární kritik. Nenechala jsem si příležitost ujít a zakoupila MF. Chápu asi pro jaký okruh lidí byl článek napsán, asi i chápu cos tím chtěla říci, ale je to takový ten článek, který přečtu a večer už nevím o čem byl. Ale to jsme si už někde vysvětlili, aniž bychom znění článku znali. Tak alespoň známe Tvé jméno :-) Co mě ale opravdu dostalo - to jak jsi se zeptala přímo milenek. To je fakt dost laciné. Několikrát mě nutili novináři, abych jim předala otázky ze svého oboru a odpověděla na ně a oni je vydávali, za dotazy čtenářů. Dost otřepané. Tys to ještě vylepšila tím, žes "ukradla" příběhy z Babinetu. Příběh Marcely H. - to jsem psala o své kamarádce a o životě v čekárně, příběh Kateřiny S. - to je příběh té druhé milenky, opět mé kamarádky, o které jsem psala, no a třetí příběh sice není ode mne, ale je ze stejného pramene. Bylo to určeno pro Babinet, ne pro zveřejnění v novinách - to je holt to riziko psaní na net. Nicméně, pokud to někoho osloví a pokud to dokonce nějakou milenku odradí od dobrodružství s ženáčem, je Ti odpuštěno :-))

Pandorro,
já to slyšela trochu jinak - "Miluj svého bližního a kde můžeš, natři ho" a mám ti nějak pocit, že se to dneska nějak uplatňuje spíš, než to původní rčení... Není to tím, že pro samou lásku k sobě už na ty druhé nezbývá?

JoJO..Pan jenže nás nikdo od dětství neučil,mít rád sám sebe.Patřím ke generaci dnešních 40-nic.A to bylo  jen pořád ..jsi ženská krb rodiny ..napřed manžel pak děti..musíš být všem oporou..jen mně maminka nějak zapomněla naučit,abych taky myslela na sebe.Myslím že to nás naučil až život.6e když nejsem v pohodě já pak jsem protivná a zákonitě tím trpí i mé okolí.Ted vím ,že na prvním místě musím být já a pak teprve to ostatní.Snažím se to naučit i svoje kluky.Vychovat z nich sebevědomé,samostatné  lidi,kteří znají svoji cenu.Ale někdy je to děs a stojí to spoustu energie;)snad není zbytečná.Já vím ..nejlepší je osobní příklad..se snažím co mi síly stačí.

Avalonko..ten článek je fajn...

Avalonko,
popíši Ti průběh dnešního dne.Ráno před odjezdem do práce jsem se dozvěděla o článku v novinách.Aniž bych ho četla neodpustila jsem si svému ženáčovi napsát SMS ať si magazín koupí  a přečte str.14., že je psán na základě i mé výpovědi.Nevím proč, zda ze strachu před veřejným skandálem, je přece jen vážená osoba, udělal to.Já si koupila časopis cestou a přečetla si jej.Na rozdíl od Blanch se mi moc líbil neboť je o holé pravdě.A mít tu možnost napíši jej sama jen s tím rozdílem, že by byl trochu trvdší.Že jsi můj příběh použila mě nepohoršilo, ale naopak potěšilo.Nejsem exibionista, ale když jsem psala na net bylo mi jasné, že jsem na náměstí plném lidí.Já své chyby schovávat nechci a ať jsou mementem pro
ostatní.Klidně jsem přilepila fotku ke svému nicku.
Odpoledne přišla reakce ženáče ,bohužel jsem s ním měla služební rozhovor."Tak ten článek jsem si přečetl, ale nejsem z něj moudrý"Nepochopil vůbec nic.Byl asi zmatený cizím jménem, jiným věkem,cizím městem a tím že dítě žije.Je to smutné, ale dítě se nenarodí.
Dokonce mluvil jako kniha s velmi klidným, chladným hlasem.Nuž co?, to je dovětek pod čarou k Tvému článku, ale i pro mne.Zřejmě se mu hodně ulevilo, že zůstal utajen.
Jetli článek kohokoliv pohoršil mě opravdu hodně pomohl.A pomůžeš-li byť jednomu člověku mělo to význam.Ženáči jsem jen sdělila, že tohle je to co jsem mu chtěla někdy říci, ale děkuji redaktorce, že to udělala za mne a je mi líto,že to nepochopil neboť to hovoří o mé fatální chybě, kterou si sama těžce přiznávám.
Hodně štěstí v další práci.

poblinka napsal(a):

JoJO..Pan jenže nás nikdo od dětství neučil,mít rád sám sebe.Patřím ke generaci dnešních 40-nic.A to bylo  jen pořád ..jsi ženská krb rodiny ..napřed manžel pak děti..musíš být všem oporou..jen mně maminka nějak zapomněla naučit,abych taky myslela na sebe.Myslím že to nás naučil až život.6e když nejsem v pohodě já pak jsem protivná a zákonitě tím trpí i mé okolí.Ted vím ,že na prvním místě musím být já a pak teprve to ostatní.Snažím se to naučit i svoje kluky.Vychovat z nich sebevědomé,samostatné  lidi,kteří znají svoji cenu.Ale někdy je to děs a stojí to spoustu energie;)snad není zbytečná.Já vím ..nejlepší je osobní příklad..se snažím co mi síly stačí.

Avalonko..ten článek je fajn...

Poblinko - děkuju. Na internetu se snesla taková smršť reakcí (moudrá Pandorraa to předpokládala, já jí nevěřila, halt se mám stále co učit :-), že jsem z toho dočista ztumpachověla.

Ty reakce byly od "je to super článek" až po "opravdu se najde někdo, kdo takovéhle :-X čte?". Víš, já myslím, že jsem doslova a do písmene píchla do vosího hnízda. Ani jsem netušila, pro kolik lidí je nevěra aktuálním tématem a kolik hrozně odlišných emocí s ní mají lidé spojených. Každý si ten článek vyložil po svém, takže nejhorší reakce jsem zaznamenala od mužů. Možná se bojí, že jim ty jejich čičinky zatnou tipec a to se jim přirozeně vůbec nelíbí.

Psaní tohohle článku, to, že mne přivedl na báječný babinet, vaše příběhy, moje rezonance s nimi, i ty nejhorší reakce byly trochu bolestnou ale hodně cennou zkušeností.

Takže ti ještě jednou děkuju za pochvalu - opravdu mne potěšila.

A s tvým názorem "já na prvním místě" zcela a naprosto souhlasím. Když budeš milovat sebe, vytvoříš si ohromnou hromadu lásky, empatie a energie, kterou pak můžeš rozdávat ostatním. Posílám pusu! :-*

Žena 2 napsal(a):

Avalonko,
popíši Ti průběh dnešního dne.Ráno před odjezdem do práce jsem se dozvěděla o článku v novinách.Aniž bych ho četla neodpustila jsem si svému ženáčovi napsát SMS ať si magazín koupí  a přečte str.14., že je psán na základě i mé výpovědi.Nevím proč, zda ze strachu před veřejným skandálem, je přece jen vážená osoba, udělal to.Já si koupila časopis cestou a přečetla si jej.Na rozdíl od Blanch se mi moc líbil neboť je o holé pravdě.A mít tu možnost napíši jej sama jen s tím rozdílem, že by byl trochu trvdší.Že jsi můj příběh použila mě nepohoršilo, ale naopak potěšilo.Nejsem exibionista, ale když jsem psala na net bylo mi jasné, že jsem na náměstí plném lidí.Já své chyby schovávat nechci a ať jsou mementem pro
ostatní.Klidně jsem přilepila fotku ke svému nicku.
Odpoledne přišla reakce ženáče ,bohužel jsem s ním měla služební rozhovor."Tak ten článek jsem si přečetl, ale nejsem z něj moudrý"Nepochopil vůbec nic.Byl asi zmatený cizím jménem, jiným věkem,cizím městem a tím že dítě žije.Je to smutné, ale dítě se nenarodí.
Dokonce mluvil jako kniha s velmi klidným, chladným hlasem.Nuž co?, to je dovětek pod čarou k Tvému článku, ale i pro mne.Zřejmě se mu hodně ulevilo, že zůstal utajen.
Jetli článek kohokoliv pohoršil mě opravdu hodně pomohl.A pomůžeš-li byť jednomu člověku mělo to význam.Ženáči jsem jen sdělila, že tohle je to co jsem mu chtěla někdy říci, ale děkuji redaktorce, že to udělala za mne a je mi líto,že to nepochopil neboť to hovoří o mé fatální chybě, kterou si sama těžce přiznávám.
Hodně štěstí v další práci.

Ženo,

na tohle není co říct. Jen veliké DÍKY - tobě patří můj největší dík, protože jsem byla v průběhu dne totálně zdeptaná. Na internetu někdo napsal, že jsem příběhy "vykradla z babinetu" - ale já tam přeci na férovku napsala, že jsem redaktorka a sbírám vhodný materiál k tématu. Nic jsem neskrývala.

Ano - tvůj případ by MĚL být mementem. Ty tři uvedené případy jsou tak smutné, tak bolestné, že jen takhle "přehnaně přepjaté" příběhy mohou mladé naivní holky snad (možná) odradit. Mladé naivní holky, protože PRO NĚ BYL URČENÝ MŮJ ČLÁNEK. Ne pro nespokojené manželky (které milence rozvést nechtějí), ne pro vypočítavé mrchy (které ženáče jen stahují o prachy) a ne pro jakoukoli jinou ženu, jejíž milenecký příběh je odlišný.

To se stále snažím všem vysvětlit. Na rozsah článku nebylo možno pojmout všechny varianty - na to by opravdu musela být přetlustá kniha.

Je mi líto, že jsi měla tak smutný život. A o to víc smekám, že máš odvahu se ke svému příběhu přihlásit. Není moc takových...

Přeju ti velkou hromadu štěstí dobudoucna. Jsi velmi laskavá!

Avalonko, i Tobě díky a konec komplimentů.Máme před sebou ještě velký kus života a práce.

Milá Pandorro a Avalonko, čtu vaše příspěvky, jak perlíte své krásné myšlenky, které vykouzlily na mé tváři úsměv a navodily pohodu.
Moc se mi líbí vaše příspěvky a moc vás zdravím. Il.

Mě se článek moc líbil... Osobně potvrzuji, že život milenky je předem prohraná bitva. Nejhorší na to je, že vkládáte svůj osud do cizích rukou. Čekáte a doufáte, až někdo rozhodne, jak to s Vámi bude dál. Vždycky je tu ale volba. Já naštěstí nestrávila takový čas v čekárně jako mnohé, které tady přispívali, ale musím zkonstatovat, že i přes to to byl vyčerpávající zážitek. Znám ze svého okolí spoustu mužů, co žijí "dvojí život". Někteří z nich mají dokonce dvě rodiny už řadu let a jedna o druhé neví. Je to smutné. Zejména, když jsou tam děti... Na druhou stranu byl pro mě tento vztah obrovskou školou života a jsem za něj ráda. Chyba je vždy na obou stranách a my nejsme až tak slabé a bezmocné, jak si mnohdy myslíme.


Díky