Heluška napsal(a):

Keito,
bylo moc fajn, že v těch Jedlích jsme po snídani nemusely řešit odjezd, ale zůstaly jsme uvolněné a v poho až do dalšího dne. Byl čas na společné plkání o čemkoliv a bylo dost prostoru pro  ponor jak indivindy, tak ve dvou, či v malé grupce. Všechno se nádherně prolínalo, ale je fakt, že se malá vycházka do lesa zvrhla v hromadný "výlet".
Les nám však  nabídl rozdrobení společenství tak, jak to kdo cítil , potřeboval, nebo přirozeně byl rozvinut pokec s ženou , která byla nejblíž a hafoši tu pohodu korunovali.
Žádný termín, nic nezačínalo, jen nádherný víkendový bezstarostný veget.
Díky Hani jsem cestou  do Jedlí nasosala info o Cestě a teď se vrátila z Cesty moje dobrá známá , dnes jsme se viděly a poplkaly.Ta hromadnost jí napoprvé nebyla úplně vhod, nedokázala se plně uvolnit. Překvapilo ji, jak báječně to funguje, tak se těším, až toho nasbírá trochu víc a řekne víc.
Možná i něco s někým zkusí. Pracuje s dětmi, takže Cesta jako cesta k dětem.
Už dlouho říkám, že na každé škole by měl fungovat někdo, kdo se těmito věcmi zabývá a byl ku pomoci ihned, když se vyvalí nějaký vřed.  Nebylo to shledáno jako dobrý nápad , psychlogická poradny mi neřipadá jako to pravé. Důležitý je papír , no nebudu to pitvat. Sama jsem tam se synem chodila ,ale velké pomoci , kromě zmíněné bumážky se nám nedostalo.
Tohle by byla pecka. A kdyby to bylo hrazené zdr. pojišťovnou, muselo by být i vzdělání státem uznané, no , je to ještě velký kus práce.
Trochu jsem odbočila, ale s Cestou to vlastně souvisí.

Heluško, jak líčíš jak to bylo v Jedlích, muselo to být fakt úžasný.... Snad příště – pokud budou –s váma budu moct jet.
Cesta kdyby byla hrazena pojišťovnou? To by teda bylo. Ale víš co ti řeknu?  Teď nevím jestli v Africe nebo kde to bylo, tam tu Cestu praktikují ve školách. A tyhle děti se učí líp než ostatní...No, mezi námi by stačilo, kdyby se ve škole – případně už ve školce – učily takový ty základy jak to v životě funguje, jako se probírají třeba na základním semináři Modrá alfa. A hned by se měnil přístup k životu, k ostatním. Čím dřív se o tom člověk dozví, tím líp. Lehčejc se pak orientuje a proplouvá životem....

keito napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Můžu ale potvrdit, že chudák Keito se pěkně zmítala před Jedlema...klasickej Pakayaní komplex ......

Lupi, moc nerozumím, co myslíš tím Pak…komplexem? Mně bylo „normálně“ zle kvůlivá tomu mýmu astmatu.....a bylo mi blbě i na tom semináři....

Jéžiš, Keití, to není nemoc! To je jedna pohádka - Jak přišel pavouk ke svému tenkému pasu.
Prozradím pointu - tak, že se chtěl zúčastnit dvou slavností ve dvou sousedních vesnicích a protože nechtěl o nic přijít, opásal se provazem a konce vrazil do ruky mládenci v každý vesnici s tím, že až to začne, ať zatáhnou. No jenže to začlo současně, oni tudíž současně táhli a tak přišel Pavouk Pakayana k svému tenkému pasu
Takže Pakayaní kompelx říkám stavu, kdy se člověk nemůže rozhodnout mezi dvěma stejně lákavejma věcma
Heluš, napsalas to fakt krásně...asi by to chtělo vytisknout a přihodit někam k fotkám

POletuško, já bych  ale  teoreticky neměla mít pas vůbec .