29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Milé babinetky a babineťáci, zdravím vás. :) Určitě jste tady na fóru narazili nebo někde zaslechli pojem „CESTA“ nebo jméno BRANDON BAYS. Pokud ne, tak Brandon Bays je paní, která se díky metodě CESTA vyléčila z rakoviny, a pak o tom všem napsala úžasnou knihu Cesta. Jedná se o jednu z dalších metod, jak se dopátrat emočních bloků, zátěží v našem podvědomí, díky nimž jsou nám do života přihrávány stále ty samé situace, které nás mírně řečeno dostávají, někdy až se.ou ;) . A díky nimž jsme pak i nemocni, ať už jednorázově nebo v horším případě chronicky.
Metod, jak se dostat do svého podvědomí, je spousta. Každý si vybere tu, která mu vyhovuje nejvíc - jak pro danou chvíli, tak pro daný problém... Musím říct, že metod nebo terapií s ohledem na to, co všechno jsem si do tohohle života naplánovala, jsem absolvovala na můj vkus dost :/ . A když je tak všechny zpětně hodnotím, přijde mi, že tahle je nejlepší. Dokáže to samé co regrese, akorát není tak „otravná“ a zdlouhavá. Navíc bych řekla, že při Cestě na rozdíl od regrese si člověk podstatně víc sáhne na emoce, které třeba celý život úspěšně zatloukal. ;) Cesty jsou dvě – fyzická, kde se jde po linii fyzických problémů, nebo emoční, kde se „klouže“ po emocích, z jedné emoce do druhé ...a když se zadaří, dostane se až k JEDNOTĚ, ke ZDROJI. Což je zážitek nad zážitky... (Až na to budu mít čas a hlavně myšlénky, napíšu zase o svých prožitcích v souvislosti s cestou na svém webu... Fakt to bylo úžasné a radikálně mi to zasáhlo do života - teda v tom dobrém :D ... Bohužel na mém zdraví, resp. na nemocech se to zatím neprojevilo .....ale každý to máme naplánované jinak, žj :P
Takže to bylo stručně o metodě jako takové.
Možná jste knihu od Brandon četli a hledali jste možnost, jak tuto metodu na vlastní kůži vyzkoušet, ale nepodařilo se vám sehnat kontakt na terapeuta, který ji provádí. Oficiálně jsou totiž v celé republice akreditované terapeutky jenom dvě , všichni ostatní to dělají neoficiálně, víceméně bez oprávnění. Což samozřejmě nevadí, jen že to není oficiálně CESTA jako taková.... Teď se ale v České republice projekt The journey - CESTA oficiálně s požehnáním centra v Americe rozjíždí (ČR je první zemí ve východním bloku, která je do tohoto projektu zahrnuta) , ale hlavně se tu koná první oficiální seminář INTENZIVNÍ CESTA, který proběhne v Praze ve dnech 6 -7. června 2009 v hotelu STEP v Praze 9. Přidávám odkaz na web, kde je k této akci leták. Je to:
http://www.thejourney.com/czech/flyer_d … _druck.pdf, nebo pokud se chcete o projektu jako takovém dozvědět něco víc, je to: http://www.thejourneyusa.com/.
Kdo se chystá se sebou něco udělat, podniknout nějakou terapii a nemůže se rozhodnout, která to bude, vřele tuto doporučuji. :) . Je :supr:
P.S.
Nejsem na téhle akci nijak zainteresovaná, jen mi přišlo, že se někomu tahle informace může hodit. :)
Jo a ještě jedno pozitivum tahle metoda má - pokud si ji člověk jednou, dvakrát s někým projde , může si ji pak dělat i sám...Což mi přijde jako obrovská výhoda!
Proč se mi nezobrazili smajlíci ?!!! 8-(
Upravil(a) keito (17. 4. 2009 18:51)
Není tady
Tuhle knihu jsem četla. Naprosto výtečná.
Ale autoterapie není to ono. Chce to dobrého terapeuta, který ví co má dělat.
Není to jediná cesta k vyléčení, spousta jich je podobných, založených na stejném principu-znovuprožití a ošetření traumat.
Spousta lidí si myslí, že nejlepší je, když na svá traumata "zapomenou", když na ně nebudou myslet. Ale to je únik, problém si nás dožene.
Já mám u svého psychologa terapii založenou na podobných principech, je nenápadnější, zdlouhavější, ale vede ke stejnému cíli.
A ano, docela přesně vystihuje ten princip, že každá nemoc, než se projeví fyzicky, nejdřív dlouho existuje v duchovní rovině. Že každá nemoc má svou příčinu v duši. To, co lékaři zásadně nechtějí slyšet. A bohužel tím i většina pacientů.
Není tady
Milé holky a kluci babinetí
Před časem jsem vás zvala na seminář Cesta. Konal se tento víkend, plus navíc v pondělí. Možná jste si říkali, proč se hrabat v minulosti ve starých traumatech. Já vám k tomu něco řeknu. Pro mnohé je to známá věc, ale možná jsou i tací, kteří o těchhle věcech nic nevědí.
Pokud prožijeme nějaké emoční trauma a nezpracujeme ho, vznikne v našem podvědomí blok, obranné schéma, na základě něhož pak prožíváme běžné situace neadekvátně, tj. vždy nám na příslušnou situaci naskočí příslušné schéma, kterým se bráníme, abychom nebyli znovu zraněni. Takže prožíváme znovu a znovu lítost, vztek, vzdor, smutek, strach…a další. A my se trápíme a trpíme a nevíme si s tím rady. A život nám takových situací naděluje dost a dost, abychom pochopili a zjednali nápravu.
No a další věc je, že tato zranění se zapíší do naší buněčné paměti. A ačkoli se buňky našeho těla neustále obnovují a my bychom měli být za pár let komplet vyměněni, (teda naše buňky ), tudíž bychom měli být zdraví, naše buněčná paměť způsobí, že nové buňky, které vznikají, jsou poznamenány informaci o prožitém zranění, tudíž jsou poškozené. Což v důsledku znamená, že jsme kvůli tomu starému prožitku nemocni i nadále. ...A Cesta je jedna z metod, jak se můžeme – poměrně snadno a rychle - do té buněčné paměti dostat a všechny emoce, které jsou tam uloženy, rozpustit, vyčistit... Jestliže se nám to podaří (což se ovšem až na výjimky nezdaří napoprvé), po celkové výměně všech buněk, pokud si ovšem nezaděláme dalším traumatem
, bychom se měli postupně uzdravovat.
Možná vás kniha Cesta zaujala a možná byste na ten seminář i šli, ale třeba vás odradilo, co odrazuje spoustu lidí. A sice takový ten americký styl, velké akce, davy lidí....Přiznávám, že mně všechno tohle vadí a vadí mi spousta dalších věcí Ovšem tady mi nevadilo vůbec nic. Naopak od prvního okamžiku jsem cítila, že jsem někde, kde mám být a vše ostatní bylo zapomenuto. Dozvědělali jsme něco o Brandon Bays a její nemoci, o tom, jak došla k Cestě, spoustu nového, co v knize nebylo, a pak další užitečné info.....Absolvovali jsme tři Cesty. Dvě fyzické a jednu emocionální. Byli tam trenéři, na které stačilo jen zamávat, když jsem se proces nějak zasekl, a oni přišli a pomohli nám dotáhnout to do zdárného konce. A pak mi přišlo úžasný, že když se někdo nedostal do Zdroje ani takhle s pomocí, nabídli možnost projít si cestu ještě jednou se zkušeným trenérem. A pokud se to nepovedlo ani takhle s pomocí, znamenalo to jediné – ten člověk z nám neznámého důvodu se tam dostat neměl A nezbývalo než to tak přijmout..... I když jsme mnozí už prošli vším možným, teď jsem prožívali – teda většina z nás, hluboké očišťující procesy, kdy se z nás dralo na povrch, co bylo celý život skryto, nebo naopak něco, co už jsme mnohokrát zpracovávali, teď ovšem z jiného úhlu pohledu.... . Určitě se tak dařilo i proto, že tam byla nádherná atmosféra, krásné čisté energie. Prostě jedním slovem nádhera.
Neberte to, co píšu, jako reklamu. Za prvé jsem se chtěla podělit o zážitky, pak mi přijde, že Cesta je fakt super metoda, zatím nejlepší, kterou znám... no a jde mi taky o to, aby se o téhle metodě dozvědělo co možná nejvíc lidí. Přijde mi úžasné, že poté, co si člověk tímhle seminářem projde, může si Cestu vyměńovat s někým, kdo ho taky absolvoval. Někdy postačí jen si Cestou sám párkrát projít a můžou si ji vyměňovat taky....Někdo na to stačí úplně sám.......No prostě každý podle svých možností, schopností.....
Na závěr vám chci říct, že se chystá další seminář někdy na jaře příštího roku. Kdo má zájem, občas se podívejte na odkazy na začátku, nebo až ho budu vědět, tak sem ten termín hodím....Kdyby měl někdo zájem o další info, napište mi maila nebo SZ
Upravil(a) keito (9. 6. 2009 18:58)
Není tady
Do Cesty bych šla zásadně jen sama s terapeutem. Nikdy bych nesnesla mít u toho kohokoliv jiného, nebo to dělat dokonce současně. Je to hluboce individuální záležitost, přece se to takhle masově nedá. To rovnou můžou vysílat v TV nebo vydat na DVD a člověk nemusí nikam chodit...
Není tady
keito napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
keito,
Cestu už jsme probíraly s haniA...?
hani už má za sebou několik kurzů Cesty, já se věnuji RUŠ. Zjistily jsme, že obě metody si jsou podobné a probraly jsem i havajské hooponopono
Není tady
Damila napsal(a):
Do Cesty bych šla zásadně jen sama s terapeutem. Nikdy bych nesnesla mít u toho kohokoliv jiného, nebo to dělat dokonce současně. Je to hluboce individuální záležitost, přece se to takhle masově nedá. To rovnou můžou vysílat v TV nebo vydat na DVD a člověk nemusí nikam chodit...
Damilo, souhlasím s tím, že mít terapeuta sama pro sebe je určitě lepší. Myslím, že spoustě lidem by to bylo příjemnější. Ale vzhledem k tomu, že takovými a podobnými semináři prošlo a prochází tisíce lidí po celém světě a nevadí jim to, vnímám tvůj postoj a to jak ses vyjádřila, za ryze individuální a koresponduje s ....sama víš, s čím...
Mimochodem, na těch seminářích je to „ošetřeno“ tak, že ačkoli je v sále spousta lidí, slyší tě jen tvůj parnter, který je tvým terapeutem
Není tady
Pandorraa napsal(a):
keito napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
keito,
Cestu už jsme probíraly s haniA...?
hani už má za sebou několik kurzů Cesty, já se věnuji RUŠ. Zjistily jsme, že obě metody si jsou podobné a probraly jsem i havajské hooponopono
Jo, jo,. Přece jsem psala, že je to jedna z metod, jak tu buněčnou paměť vyčistit. Jen to hooponopono mi příjde, že je trochu z "jiného soudku" . ..Teda to je můj názor....
Není tady
Damila napsal(a):
Do Cesty bych šla zásadně jen sama s terapeutem. Nikdy bych nesnesla mít u toho kohokoliv jiného, nebo to dělat dokonce současně. Je to hluboce individuální záležitost, přece se to takhle masově nedá. To rovnou můžou vysílat v TV nebo vydat na DVD a člověk nemusí nikam chodit...
Dam - a kde myslíš, že se to ten terapeut naučí?
Nechce se mi příliš rozepisovat o semináři, protože je to prostě a jednoduše nesdělitelné. Jen jedna věc - pokud jsi citlivá na energie, a já tuším, že jsi - trenéři a terapeuti v místnosti, kde seminář probíhal, seděli už tři hodiny předem, meditovali, zvedali energii v sále, a řeknu ti, byla to síla. S několika z nich jsem se bavila a nemám důvod jim nevěřit, že Cesta v takovéto společné energii je často hlubší, než když přijdeš sama za terapeutem. Proto se to nedá vysílat v televizi, na DVD. Navíc musíš být jako terapeut naladěná na člověka před tebou, musíš reagovat na jeho pocity, vzpomínky, prožitky, musíš ho podle nich vést - a to vážně žádná televize neumí.
Upravil(a) Hani (10. 6. 2009 7:50)
Není tady
Páni.... A to ještě neděláte takový věci v nějakým pěkným kromlechu! Pořád si totiž myslím, že byly právě k tomu - ke zvedání a synchronizaci energie a děsně by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby to někdo zkusil
Dam, já hlásím, že je dokonce rozdíl i mezi dvěma dobrými terapeuty subtilní, ale je a Cesta pak vypadá pokaždé jinak.
Prostě "nejdůležitější je, kdo je s kym"
Není tady
Lupi, bych řekla, že to určo někdo někde zkouší - a možná už ani nezkouší, ale prostě praktikuje.
A ta synchronizace - podle mě pokaždé, když přijde do určité skupiny lidí jeden, který tu energii má jemnější, tak nutně dochází k vzájemnému ovlivňování, resp. k ovlivňování tím s vyšší či jemnější energií. A nemusí to být na první ani druhý pohled patrné.
Není tady
Keito, zdravím!
Mně takové procesy "urychlení" a odblokování nějakých starých věcí jdou právě ve skupině, škoda, že jsi nemohla jet na Jedle s Lupinkou. To prostředí a podobně naladění lidičkové, to byl úžasný balazám, kdy jsem mohla vyjít ze své ochranné ulity a chovat se jak doma- a cítila jsem, že se tak chovaly i ostatní víly.
V tom pocitu sounáležitosti je ohromná cesta. I v tom klevetění a probírání nesmrtelnosti chrousta je úžasná terapie, a když to ještě dokáže někdo citlivě regulovat, usměrňovat a ten prožitek násobit a zužitkovat, tak to funguje jako úžasné léčení.
Mám ověřeno léty, že z bolesti duše a srdce se můžu jen vypovídat, vabrečet- a s ačasem přijde úleva a porozumění.
Ve skupině , která sdílí stejnou myšlenku,to funguje mnohem rychleji- takže když jsem třeba přišla na první Pandořinu školu, byla jsem žumpa emocí, co potřebovaly vytáhnout, vyvětrat a pustit po vodě dál.... abych se vrátila k původnímu příspěvku, je důležité si uvědomit, co nás bolí a proč nás to bolí, a tím, že jsme ve skupině, se dá rychleji přijít na to, kde nás tlačí pata- a pak už se o to naše tělo se sdílenou mocí postará, aby se buňky zregenerovaly, zrestartovaly na správnou vlnu.
Upravil(a) Regina (10. 6. 2009 13:41)
Není tady
Hani, když já mám tu SF, já bych mezi tolika lidmi zblbla a už vůbec bych se nedokázala uvolnit natolik, aby mi to něco dalo. jsem prostě individualista, no.
jinak věřím, že tohle někomu sedět může. Proč ne. Jen já nejsem ten případ. Metodu bych nazavrhovala, naopak, jsem z "Cesty" nadšená, jen tenhle způsob mi nesedí.
Není tady
No jasně, Dam, u tebe by to bylo, jako bys co téměř neplavec chtěla po vlastních přes La Manche
Ale já myslela, že to malounko polevilo? Žes něčím hnula? Tahle Cesta, jako individuální terapie by ti s tím možná taky mohla pomoct, abys s náma mohla časem třeba na Jedle, jak psala Regi - to byl fakt balzám. Úplně přesněs to řekla, Regi....jak se hezky začlo rozuzlovávat, co? A člověk by řek - prd, nějaký setkání pár bab se žranicí
Mně ten kurs začíná lákat, holky, jak o tom tak bájíte...kdyže je to příště?
Není tady
Lupí, já se hnula, ale svině si mě vždycky nečekaně najde. Z velké části ja to naučené vyhýbavé chování. Zvykle jsem si vyhýbat se těm situacím, i když už bych to třeba zvládla, ten způsob reakcí mi zůstal.
Taky vždycky dobrý dobrý...a bác ho, najednou na mě skočí ataka jako hrom. ale posledně to bylo jasná reakce na rozkrývání...taky dobrá známka, že se něco děje.
Není tady
Jj..tyhle mrchy bejvaj zažraný, až běda A je to dřina - taky mám takovou sviňu a ani nevím, kde a co to je, natož, kde to má ocásek, za kterej to chytit a vyhodit....ale zase, pěknejch pár už jsem jich zlikvidovala a když se to člověku povede, tak svět nečekaně zavoní
Není tady
Regina napsal(a):
Keito, zdravím!
Mně takové procesy "urychlení" a odblokování nějakých starých věcí jdou právě ve skupině, škoda, že jsi nemohla jet na Jedle s Lupinkou. To prostředí a podobně naladění lidičkové, to byl úžasný balazám, kdy jsem mohla vyjít ze své ochranné ulity a chovat se jak doma- a cítila jsem, že se tak chovaly i ostatní víly.
V tom pocitu sounáležitosti je ohromná cesta. I v tom klevetění a probírání nesmrtelnosti chrousta je úžasná terapie, a když to ještě dokáže někdo citlivě regulovat, usměrňovat a ten prožitek násobit a zužitkovat, tak to funguje jako úžasné léčení.
Mám ověřeno léty, že z bolesti duše a srdce se můžu jen vypovídat, vabrečet- a s ačasem přijde úleva a porozumění.
Ve skupině , která sdílí stejnou myšlenku,to funguje mnohem rychleji- takže když jsem třeba přišla na první Pandořinu školu, byla jsem žumpa emocí, co potřebovaly vytáhnout, vyvětrat a pustit po vodě dál.... abych se vrátila k původnímu příspěvku, je důležité si uvědomit, co nás bolí a proč nás to bolí, a tím, že jsme ve skupině, se dá rychleji přijít na to, kde nás tlačí pata- a pak už se o to naše tělo se sdílenou mocí postará, aby se buňky zregenerovaly, zrestartovaly na správnou vlnu.
Ahoj Regi
no jo, já se těšila a moc, jenže mi do toho neočekávaně vletěl jeden seminář a já holt dala přednost sebevzdělání....teď zpětně nevím, jelsti jsem neměla raději jet s váma - hlavně kvůli tomu odreagování
Skupiny jsou dobrý, už kvůli těm společným energiím. Jenže já mám dojem, že tohle pro mě moc není. Pro mě víc než velká grupa je lepší hovor jen s jedním člověkem, se kterým se naladíme na stejnou vlnu a pak nám může leccos dojít. Aspoň takhle to mám vyzkoušeno... Úplně nejhorší je, když je člověk snad s "dobrým" úmyslem "mlácen" po hlavě takovejma těma všeobecnýma duchovníma radama. Ty jsou absolutně naprd, jen člověka otráví a naštvou ... A na to, abych se dostala k jádru problému potřebuju ten hlubokej ponor, a je jedno jakou metodou....i když pro mě je teď absolutní jedničkou právě Cesta
Není tady
tak jest. Důležité je , aby to neubližovalo. Aby to pomohlo.
Není tady
Holky, to zní úplně úžasně . Regi, pamatuju se, jak jsem odjížděla ze školiček naprosto happy a nabitá energií. Jen ta poslední s regresí mě dostala, fujtajbl a sotva jsem odjela, bylo znát den ode dne ta mizící energie..... Jdu si to prostudovat, pak jdu prochroustat RUŠ
Můžu ale potvrdit, že chudák Keito se pěkně zmítala před Jedlema...klasickej Pakayaní komplex
Teď mě holky napadlo, jestli právě ta...uvolněná atmosféra na Jedlích neuvolnila hezky i spoustu těch uzlíků? Když my pořád táák na něčem makáme!
Není tady
Lupi, ale až budeš odcházet z tohoto světa, můžeš si říci: Žila jsem plnohodnotý a naplněný život . Neproflákala jsem ho.....
Tss....hodlám si říct: měla jsem pěknej život, jojo a ty flákáníčka mezi tím.....jéje...."smajlík s blaženým blbým úsměvem:
Není tady
Keito,
bylo moc fajn, že v těch Jedlích jsme po snídani nemusely řešit odjezd, ale zůstaly jsme uvolněné a v poho až do dalšího dne. Byl čas na společné plkání o čemkoliv a bylo dost prostoru pro ponor jak indivindy, tak ve dvou, či v malé grupce. Všechno se nádherně prolínalo, ale je fakt, že se malá vycházka do lesa zvrhla v hromadný "výlet".
Les nám však nabídl rozdrobení společenství tak, jak to kdo cítil , potřeboval, nebo přirozeně byl rozvinut pokec s ženou , která byla nejblíž a hafoši tu pohodu korunovali.
Žádný termín, nic nezačínalo, jen nádherný víkendový bezstarostný veget.
Díky Hani jsem cestou do Jedlí nasosala info o Cestě a teď se vrátila z Cesty moje dobrá známá , dnes jsme se viděly a poplkaly.Ta hromadnost jí napoprvé nebyla úplně vhod, nedokázala se plně uvolnit. Překvapilo ji, jak báječně to funguje, tak se těším, až toho nasbírá trochu víc a řekne víc.
Možná i něco s někým zkusí. Pracuje s dětmi, takže Cesta jako cesta k dětem.
Už dlouho říkám, že na každé škole by měl fungovat někdo, kdo se těmito věcmi zabývá a byl ku pomoci ihned, když se vyvalí nějaký vřed. Nebylo to shledáno jako dobrý nápad , psychlogická poradny mi neřipadá jako to pravé. Důležitý je papír , no nebudu to pitvat. Sama jsem tam se synem chodila ,ale velké pomoci , kromě zmíněné bumážky se nám nedostalo.
Tohle by byla pecka. A kdyby to bylo hrazené zdr. pojišťovnou, muselo by být i vzdělání státem uznané, no , je to ještě velký kus práce.
Trochu jsem odbočila, ale s Cestou to vlastně souvisí.
Není tady
I když nic nedělám, je to občas pohynb vpřed. Pro mě určitě.
Není tady