Ještě jsem chtěla dodat, i kdyby ti lidé v dětství chtěli zaútočit na agresory, dostalo by se jim jen odpovědi v potupném středním rodě: ono by se to pralo? A i pak jsou všichni ostatní důležitější a nadřazení, i když někdy mají jen 9 tříd základní školy.

Taky si myslím, že to ti lidé vyzařují...možná, že to má počátky ve výchově.

Rozhodně budu pěstovat dceři sebevědomí už od malinka.

Natálie napsal(a):

Taky si myslím, že to ti lidé vyzařují...možná, že to má počátky ve výchově.

Rozhodně budu pěstovat dceři sebevědomí už od malinka.

Hlavně to nepřeháněj, protože přehnaně sebevědomí neschopové jsou ještě víc k smíchu, než ti, co to o sobě vědí, že jsou joudové

luminka napsal(a):

Tak se mi zdá, že někteří lidé jsou jakoby určeni k tomu, aby pořád stáli opodál a stranou, kdyby uměli nevímco a nevímjak. Začíná to ve školce, kolektiv je třeba nebere, protože jsou zakřiknuté a nemluví. Jenže v první třídě se rozmluví a není to nic platné. Většinou sedí v řadě u dveří, aspoň za nás tam sedávali ti "horší", a i když rozesazuje učitelka, má sklon je tam posadit. Pokud to dítě v nějakém předmětu zaostává, smějí se mu, akdyž má z něčeho jedničky, tak mu prý učitelé nechutně nadržují. Při dospívání se té osobě každý směje, že nemá ještě kluka a utahuje si z ní. A pak se ten zázrak stane a kluka má, dokonce takového, co to s ní myslí vážně. A asi jeden rok je ráj na zemi. Pak to začne znova, tu osobu jaksi podivně nebere partnerova rodina, tchyně, tchán, švagrová, všichni jsou lepší, rychlejší, slušnější, vychovanější, všechno stíhají a připojí se k nim i manžel. A když se děti rozpovídají, jsou drzé a mámu neposlouchají, berou jen ty oblíbené. I pes si tak nějak dělá co chce a neposlouchá. A když si na člověka zvyknou, po 20 letech to přestane být peklo, tak to pokračuje v práci, kam si ten člověk doteď chodil odpočinout. Kolegyně si spolu špitají, tak nějak mimo vás, vy pak nic nevíte, ani to důležité, co se týká práce. Začínají vás podivně nebrat, kritizovat, napomínat. Sice práci máte, nevyhodí vás, protože to umíte dobře a rychle, ale tak nějak je všude obsazeno, musíte se prosit, jestli si někam smíte sednout, jestli se vejdete ke stolu, nebo do jídelny. Hledají na vás jen chyby. Nemůžete nic říct, protože následuje jen pohrdání nebo vás vůbec neposlouchají. A přitom mají úplně stejné starosti jako vy. Už se nebudu opakovat, to jsem tady už psala, setkali jste se s něčím takovým?

Tahle věta mě přímo praštila do očí. Nebude to tím, že ty s nízkým sebevědomím a malou dispozicí pro takt to chtějí "zlomit" tím, aby je všichni kolem poslouchali? Dokonce i ten pes?
Lámou to moc přes koleno a příliš jim záleží na tom - co by tomu řekli sousedi.
Když se nám zdá, že jiní jsou lepší, rychlejší, slušnější než my - NO A CO?

Já bych zase místo převychovat se, poradila přijmout se a akceptovat se - vyber si, co chceš

mashanka napsal(a):

Já bych zase místo převychovat se, poradila přijmout se a akceptovat se - vyber si, co chceš

Luminko,
nejdřív jak říká mashanka - příjmout se akceptovat taková, jaká jsi a PAK teprve jak říká martinka - začít se převychovávat
Jinak to nejde
Drž se.

Ještě jsem zkusila přemýšlet, čím mohu být nesympatická. Tak tedy: mám na ženu dost hluboký hlas, navíc ještě takový kuňkavý. A někdy je mě zase slyšet na hony daleko, jako bych buď  kuňkala, nebo křičela, nic mezi tím, no, asi se snažím lidi překřičet, když mě nevnímají. Navíc vyslovit "Ř" je pro mě věc nemožná.
A co lidi hodně nesnášejí, to je kuňkavé zdravení na půl huby. A vím, co je toho příčinou. Je to tehdy, když nemám ujasněné, jestli dotyčnému tykám nebo vykám. Největší potíže mám s těmito lidmi:
1. Maminčiny sestřenice nebo kamarádky - to byl problém v dětství, teď  je už nepotkávám. Přitom stačilo úplně málo - zeptat se matky, jak jim mám říkat, a pokud by nevěděla, vyřešit to s nimi, a bylo by po problému.
2. Dospělí spolužáci mých dospělých dětí.
3. Dospělé děti kolegyň.
4. Jakékoliv děti na vsi, co mě tak vzorně zdraví, nevím, jak odpovědět. Nikdy mi to nebylo příjemné, že už mi děti říkají dobrý den, že jsem stará. Byla bych raději, kdyby byly nevychované a nezdravily.
5. Tchyně, tchán. Po svatbě jsem přistoupila na jejich návrh tykání, ale nešlo mi to z pusy. Pak mi vyčetli neznatelný pozdrav, tak jsem se naučila halasné "ahoj". Ale když mám říct, ti, nebo tě, stále to řeším nějakým opisem, tak se stydím.
6. Halasné, hlučné mladší kolegyně, kterým se stydím nabídnout tykání, protože se bojím odmítnutí, ale vykat jim je takové nějaké divné, tady není jiné řešení, než nabídnou tykání při pracovní besídce.
Dále je to moje nadřízená, ta do těch kategorií nepatří. U ní je totiž jasné, že jí vykám. Tykání by nabízela ona, protože je nadřízená, ale ona to neudělala. A jinak si se všemi tyká a mě to štve. Není mi to příjemné, proto jí také Dobrý den neříkám s nějakou radostí. Tady stačilo nabídnout jí to před lety, když ještě nebyla nade mnou, je o malinko mladší, no jo, kdyby.
Taky lidi může štvát to, že je neoslovuju, nebo jenom málo. Když oni oslovují mě, tak to nemám ráda, protože to přehánějí. Za každou větou "paní K.......", to už je opravdu příliš. Možná by ode mě chtěli totéž, ale mně toto přijde nějak zbytečné. I když vím, že se lidem neříká "Hele", to by mi taky mohli říkat "Jů".

Upravil(a) luminka (15. 4. 2009 22:07)

požadovaný dokument není k dispozici

už mi to funguje. Nádherný.

Upravil(a) majkafa (15. 4. 2009 22:18)

Každý z nás má v sobě slunce. Jen ho najít.
Díky za krásu na dobrou noc.

luminka napsal(a):

Ještě jsem zkusila přemýšlet, čím mohu být nesympatická. Tak tedy: mám na ženu dost hluboký hlas, navíc ještě takový kuňkavý. A někdy je mě zase slyšet na hony daleko, jako bych buď  kuňkala, nebo křičela, nic mezi tím, no, asi se snažím lidi překřičet, když mě nevnímají. Navíc vyslovit "Ř" je pro mě věc nemožná.
A co lidi hodně nesnášejí, to je kuňkavé zdravení na půl huby. A vím, co je toho příčinou. Je to tehdy, když nemám ujasněné, jestli dotyčnému tykám nebo vykám. Největší potíže mám s těmito lidmi:
1. Maminčiny sestřenice nebo kamarádky - to byl problém v dětství, teď  je už nepotkávám. Přitom stačilo úplně málo - zeptat se matky, jak jim mám říkat, a pokud by nevěděla, vyřešit to s nimi, a bylo by po problému.
2. Dospělí spolužáci mých dospělých dětí.
3. Dospělé děti kolegyň.
4. Jakékoliv děti na vsi, co mě tak vzorně zdraví, nevím, jak odpovědět. Nikdy mi to nebylo příjemné, že už mi děti říkají dobrý den, že jsem stará. Byla bych raději, kdyby byly nevychované a nezdravily.
5. Tchyně, tchán. Po svatbě jsem přistoupila na jejich návrh tykání, ale nešlo mi to z pusy. Pak mi vyčetli neznatelný pozdrav, tak jsem se naučila halasné "ahoj". Ale když mám říct, ti, nebo tě, stále to řeším nějakým opisem, tak se stydím.
6. Halasné, hlučné mladší kolegyně, kterým se stydím nabídnout tykání, protože se bojím odmítnutí, ale vykat jim je takové nějaké divné, tady není jiné řešení, než nabídnou tykání při pracovní besídce.
Dále je to moje nadřízená, ta do těch kategorií nepatří. U ní je totiž jasné, že jí vykám. Tykání by nabízela ona, protože je nadřízená, ale ona to neudělala. A jinak si se všemi tyká a mě to štve. Není mi to příjemné, proto jí také Dobrý den neříkám s nějakou radostí. Tady stačilo nabídnout jí to před lety, když ještě nebyla nade mnou, je o malinko mladší, no jo, kdyby.
Taky lidi může štvát to, že je neoslovuju, nebo jenom málo. Když oni oslovují mě, tak to nemám ráda, protože to přehánějí. Za každou větou "paní K.......", to už je opravdu příliš. Možná by ode mě chtěli totéž, ale mně toto přijde nějak zbytečné. I když vím, že se lidem neříká "Hele", to by mi taky mohli říkat "Jů".

Luminko, Vy se z toho ale nikdaaa nevybabrete, pokud budete resit takovehle podle me dost podruznosti.

Luminko, ano, outsideri existuji. Ale taky si myslim, ze je to "jen" role, do ktere se ve vetsine pripadu sami uvrtaji. Ty vyjmenovane veci (kunkani, vykani, zdraveni), to jsou v podstate blbosti, priznej si to. A nasleduji moje oblibena prirovnani Jako kluk jsem byl tlusty intelektual, takze oblibenost nula. Mam pro zmenu vyssi hlas. Zmenil jsem se o 180 stupnu (rekneme slusne osvalenej vysokej...), ale v palici to porad zustalo. A ja se zacal koukat kolem a zjistil jsem, ze mam kolem sebe spoustu kamaradu, kteri vypadaj na "muj" prvni pohled silene (tlusti, "nedbaji" o sebe,...), ale pozor, spousta z nich je oblibena, ma partnerky prip. milenky, jsou uspesni. A cim to je? Neresi blbosti, jsou komunikativni, neresi porad, co si o nich mysli ostatni. Jednou vetou - maji se radi a diky tomu maji prostor na normalni zivot a ne na rypani se v ehmehm... Kazdy to ma jinak. Jen se do toho pustit - psycholog, terapeut, masaze, kartarky, carodejky, joga, kostel, box Vyber si, namichej si koktejl, uvedom si, v cem jsi dobra. Mej se rada, duveruj si. Nekde jsem cetl, ze je dokazane, ze kapsari si vybiraji lidi podvedome podle stylu chuze. Vyberou si shrbeneho cloveka, ktery kouka do zeme a nechaji projit "rovne" lidi, kteri koukaji pred sebe. Proste pokud se programove chovas jako obet, vecny pesimista, kyselo, tak potom te tak lidi budou brat. Jo a kdyz jsme u hlubsiho hlasu, muzu te uklidnit. Znam spoustu chlapu, kterym prijde sexy... Tak hlavu vzhuru.

No, Annie, moje sestra se odstěhovala 300 km daleko a dokud se sama nezměnila, tak byla outsider i na novém místě.