Ale nezapomeň, že pes je miminkem sotva půl roku! Pak už puberťákovatí.....a pak je dalších 12-15 let dospělej.
To já jen pro pořádek - informace se vždycky hoděj

lupina montana napsal(a):

Ale nezapomeň, že pes je miminkem sotva půl roku! Pak už puberťákovatí.....a pak je dalších 12-15 let dospělej.
To já jen pro pořádek - informace se vždycky hoděj

já vím Lupi ale spíš si říkám, že bych měla něco na mazlení - mládě už se cítí dospěle, chápeš, přece se nebude mazlit s mámou, to jen hooodně málo ... a taky bych měla s kým někam vypadnout ven, na procházku, do lesa, když potřebuju klid a ne kolem sebe užvaněné kamarádky nedej bože s horou kříčících dětí v zádech a sama se bojím. malinko mě láká i to, že se budu mít o koho starat - mladej už mě něják nepotřebuje, ale to starat mě zároveň trochu i brání v tom si toho psa pořídit, je to jako druhé dítě, prostě je to zodpovědnost, trochu se to ve mě mele, jestli být ráda, že mám relativně klid, dítě, které mě už tak něják nepotřebuje, tím pádem víc času pro sebe s tím, že si už někdy připadám něják zbytečná

no my se právě moc nemůžeme s mladým shodnout, jakýho psa ... já si představuju něco hezkého, malého, tak na polštář ... on pořádnýho, velkýho psa - ale toho už jednoho máme, je teda už starej ... jenže mě Lupi nikdy pořádně neposlouchal a když jsme šli an procházku, stačilo, že někde zmerčil kočku či co, nabral směr a mě za sebou vlekl struha nestruha, kaluž nekaluž

lupina montana napsal(a):

Reňas, stopro jsi se s taťkovou smrtí ještě nevyrovnala, jinak by nebylo zapotřebí, aby se ti o tom zdálo
To máš fuk, že je to 20 let - některý záněty taky vydržej 20 let.....
Z nějakého důvodu nechceš v tom snu vlastně připustit, že umřel - nebo vůbec onemocněl chorobou, která vede ke smrti: nechybí ti jeho podpora? Nebo naopak - třeba jste se spolu prali a teď nemáš s kým? Necítíš se nějak provinile v souvislosti s jeho nemocí?
Být tebou bych se před spaním párkrát zeptala sama sebe: to by mně zajímalo, proč se mi pořád zdá tenhle sen....
měla bys dostat nějakou odpověď - buď se tentýž sen nějak změní, nebo se ti bude zdát jiný - tak něco.
Nebo si odpověď nedáš, protože to vlastně vědět nechceš - což by mi přišlo divný, když se ti zdají takový sny....

No tak jsem si večer vzpomněla a řekla si to "zaklínadlo" od Lupiny,co to udělá.. Protože co kdyby...no a zdál se mi jeden sen z místa bydliště mého táty,ten nebyl nijak hrozný,jen jsem se motala před domem u branky. Nic víc nic míň.
Z toho druhého jsem se probudila ještě s víc tíživým pocitem. Nevím jestli to mám psát,abych vás tu moc nezahlcovala. A když tak nato myslím,tak to,už se mi taky zdálo,jen ten závěr nebyl možná takový,ale o té naší ulici,už určitě a že jdu směrem k nám..
Takže jedu na kole ulicí,kde můj otec žil a já svého času taky. Nějak se mi připletlo v tom snu(nebo před tím snem) i něco o škole,že si něco dodělávám. Vezu na tom kole sebou nějaké lejstra,možná učivo.. U jednoho domu se na mně usmívají a zdraví mě sousedi,kteří tam tehdy bydleli,já v tu chvíli vím,že otec,už nežije,to se mi v tu chvíli vybaví,mrzí mě to. U domu těch sousedů se mi ty lejstra vysypou,sbírám je,někdo mě míjí,kdo jde k těm sousedům. Pak jedu nebo spíš jdu asi s tím kolem dál tou naší ulicí,ta ulice postupně tmavne to,už je semnou,ale i mladší dcera,skoro,už na konci na nějaké židli v té ulici vidíme velkou černovlasou panenku,já myslím nato,že by si ji dcera mohla vzít. Jsme na konci, před námi se za chvíli má objevit náš -otcův dům,ale nejde vidět,protože před ním je zatažený závěs,mám pocit,že i sousedův vedlejší dům je za závěsem,v ulici je,už tma,celkem,už mám strach,říkám dceři něco jako počkej a opatrně do toho závěsu žduchám tím kolem zda tam něco-někdo není..no a sen končí a já se probouzím s tíživým pocitem.

No tak tenhle sen byl teda pro mně zvláštní,změněný byl,ale lepší se nedá říct. No,ale myslím si,že teď se mi zas nějakou dobu na tohle téma nebude nic zdát. Nebývá to pravidelně ani často,ale roky to rozhodně,už trvá. Až asi zas po nějaké době se to zas v nějaké formě o které jsem tu psala zopakuje a nevím,proč.

To je fuk, Reňas, že nebyl hezčí, nebo lepší - hlavně, že se to někam pošouplo
Jj, přesně tak - zvednout závěs by to ještě hctělo. Ty se asi budeš bát, budeš se tomu vyhejbat a vymlouvat se na blbiny (to je noumální postup psýchy, Úďo ) ale očividně je velice důležitý, abys ho zvedla.
A máš ssebou dítě - to je vždycky strašně dobrý, protože dítě=naděje, budoucnost, nové začátky.
Jde ti to krásně, kočko!

Děkuji Lupí i Crabate. Jsem zvědavá kam to dál bude pokračovat,poty roky se to většinou motalo pořád dokola,stejný sen,průběh,kdy jedu k nám a bojím se,když se blížím "domů",co bude s mým otcem..jak ho tam uvidím,v jakém stavu.. No a ještě si vzpomínám,že snad jednou se mi zdálo,že jsem v tom domě snad přes léto  nebo tam chci nějaký čas zůstat,otec vím,že,už nežije ale zase ten strach tam být.. hlavně,až se setmí,jednou snad v tom snu figurovala i má máma.  Takže vlastně to není vždy stejný sen,ale ten,že za ním jedu a bojím se jak to sním bude je nejčastější během těch roků,pořád dokola.
Nyní to bylo jiné v tom,že tam byl ten závěs,před tím nikdy a dcera semnou v tom snu,už vůbec né. Nebo ta panenka-zvláštní. Jen ty nějaké obavy,strach tam jsou,úzkost. No závěs jsem neodhrnula..,tak mi to asi moc nejde.. Tak uvidíme jaké bude pokračování,co z toho vzejde.  Jaký to má smysl,co by mi tím chtěl říct. Mimochodem ten dům,už je zbořen,vlastně sním i půl vesnice,jednou či dvakrát jsem jela kolem té pustiny a chci se tam jít po letech podívat i když,už nebude naco..snad  jen na zbývající 1/2 vesnice,tam jsou lázně atd.,tak tam ta část zůstala a už jen pomyslně  se budu dívat na náš dům,kde kdysi stál. A ukázat to místo i dětem.

Lupi, mohla by ses mi prosím podívat na sny a říct mi, co si o tom myslíš ? Mně už asi hrabe
V tom prvním snu se mi zdálo, že ke mě přijela Viktorka s přítelem a nějákým dítětem, asi 10 letým. Přivedla jsem je k sobě domů, vedla nahoru, že jim ukážu, kde budou spát. Ale to, co jsem považovala za svoje doma, nebylo moje doma, vůbec jsem to tam neznala, ale cítila sjem, že tam bydlím. Byla to obrovská místnost s postelemi, velkými okny, vysokými stropy, ale spíš mi to připomínalo školu bez lavic, jak dům na bydlení. Místnost byla taková studená, neosobní a měla jsem z toho takový smíšený pocity. Pak jsem v tom snu sama jela do města. Chtěla sjem si nakoupit, projít obchody, byla jsem v jednom malém obchůdku s korálky. V uličce, která je ve starém městě. A pak najenou šup, byla jsem někde jinde. najednou byla noc a byla jsem v lese. Bylo tam se mnou ještě pár dalších lidí, někam jsem šli, stezkou v lese, ale pak se postupně ztratili i ty lidi, byla sjem tam sama, cítila úzkost, ale ne strach. Věděla jsem kam jdu a že tam musím. Šla jsem tím lesem, zastavila se u obrovskýho stromu, měl velký kořeny a já vedle něj něco dělala, byly tam nějáké značky, něco jako obdélníky, nebo sjem je tam sama dávala, já nevím. Cesta trvala dlouho, pak jsem vylezla na kraj lesa a stála na kopci, pode mnou bylo město, všude tma, ale byla vidět nějáká záře, nevím, jestli to byly výbuchy, ohňostroj, nebo co. Někde sjem viděla obrovský oheň a všude tam pobíhali lidi. Měla jsem z toho stranej pocit zmatku, ale nevím, jestli byl jen ve mně, nebo i v těch lidech. Pořád byla ta hnusná noc a já sešla dolů, do těch uliček v tom starém městě, všechny baráky tam byly starý, jakoby neudržovaný, kde kdo do nich lezl a já taky. Něco sjem hledala, nevím co, ale vím, že sjem u sebe měla zbraň prolízala jsem všechny ty baráky, v některých byli lidi, taky asi něco hledali, koukala jsem za dveře, na půdu, byla ze všeho vyděšená a v jednom baráku byl chlap, pořád mi něco říkal, naháněl mi hrůzu a já věděla, že jestli se ke mě přiblíží, že ho zabiju. Byl obelčenej zvláštně, jako se oblíkali lidi dřív. A já pořád jen chodila z jednoho baráku do druhýho a hledala sjem, věděla sjem, že to musím najít a vrátit se zpátky přes ten les za ostatními, že čekají, až to přinesu. Ale nevím co
Několikrát jsem se v noci vzbudila, ale sen pokaždé pkračoval dál, když sjem usnula. Asi jsem sebou musela pěkně ve spánku mrskat, vždycky sjem se probudila něják divně, s nohama na polštáři a tak
To byl tak hnusnej sen, fuj.
A další noc se mi zdálo, že jsem byla doma, přišla kamarádka, která mi dělá vlasy, ostříhala mě, nabarvila. Dívala jsem se na sebe a říkala si, proč mi ty vlasy obarvila na hnědo a neudělala mi ani žádný proužky, žádnou pořádnou barvu, aby je oživila, byla to taková blbá hnědá, ale pak sjem si všimla, že když pohnu hlavou, barva vlasů mi přejde do oranžova a že když na ně zasvítí sluníčko, jsou červený .. Pak jsem vylezla z koupeny a šla do obýváku, byla u nás kadeřnice, ke který nechodím, stála tam, něco povídala a najednou v tom obýváku kolem nás šla kočka. na zádech měla vyřízlou kůži ve tvaru obdélníku, i když šla, viděla jsem to hrozně zblízka, přechod té srsrti, kůže, masa až k páteři. Nebyla tam krev, měla to jakoby zaschlé, ale normálně vyříznutýho kus obdélníku, jasně jsem viděla její páteř Ale nikomu kolem to nepřipadalo divný a já si pořád říkala, jak se může pohybovat jakoby nic, že ji to přece musí bolet.
Pak sjem byla najednou u extchyně před barákem, někam šla s jejich psem. nebo spíš on se mnou, všude za mnou chodil, vrátila sjem se, abych ho zavřela za branku, ale on nechtěl, tak sjem zavolala bratránka, aby mi ho pomohl zavřít, samotný mi to nešlo, ten pes mě nechtěl poslechnout a vadil mi tam strom.
A pak jsem byla najednou na Vranovský přehradě, šla tam sama kolem nějákých stánků, prohlížela si co kde mají a v tom posledním se zastavila, dívala jsem se na jednoho chlapa, bylo na něm něco zvláštního, nevím, jestli měl zohavenou tvář, nebo byl postiženej, ale něco tam dělal a hrozně mu to šlo. Byla tam s ním taková starší paní, povídala mi o tom chlapovi, o tom, co dělá. pak jsem šla zpátky a všimla si, že mám na sobě oblečení co sjem před tím neměla, halenku a takovou moc krásnou sukni, cítila jsem se v tom moc příjemně a bylo mi tak něják dobře, měla jsem z té sukně radost

Lupi, tu páteř tý kočky mám před očima ještě teď, připadám si jako úchyl, že se mi něco takovýho zdá

Upravil(a) PPavlaa (14. 7. 2009 3:00)

Óch - to je krásnej sen, Míšo!    Velký bílý had! Já ti noumálně závidím, Úďo    Však ti pořád říkám, že jsi velká čarodějka....

Pavli, je toho moc, tak já vemu ten první sen, jo?
Takový sny se mi zdávaly taky, mmch - hodně podobný.
Jsi "doma" a nejsi tam "doma" je celkem jasný, ne? Někde (v nějakejch názorech, postojích a zvycích) jsi se usadila = jsi tam doma. Jenže něco se v tobě změnilo, takže tehnle tvůj starý "domov" už ti nevyhovuje. Proč tam byla hostem zrovna Vikorka nevím - jestli ti to připadá důležitý, zkus na to přijít (dopátrat se, co máš s ní společnýho a to by měla být ta tvoje část, která tam hrála Viktorku )
Cesta lesem je jeen ze základních symbolů psýchy: je to cesta podvědomím. A jestlis tam potkala velký strom s mohutnými kořeny, tak to se mi zdá velice dobrý - takový zdravý.
To město: STARÉ město, žejo? Lidi, oblečení ve STAROBYLÝCH kostýmech? Minulost, to, co už není skutečnost - ale vracíš se tam a něco hledáš. Moc jste toho nenašli, viď 
Snům není tak těžké rozumět - chce to jen polochtat malinko představivost a říct si to několikrát pomalu a v různých variantách: většinou sama přijdeš rychle na to, co ti sdělujou.
Mmch - proč proboha je noc hnusná?? 

Ten druhej sen: Pavli, nejsi vůbec úchyl: jen se tě psýché snaží na něco důrazně upozornit, a protože nereaguješ na jemnější podněty, musí to udělat takhle drasticky.    Snaž se přijít na to, co a proč pro tebe znamená OBDÉLNÍK poněvadž ten tam hraje nějakou důležitou roli (vyskytoval se i v lese u stromu). Zeptat se: co je obdélník a nepřemejšlet! Plácat. Měla by ti vylézt uspokojivá odpověď.
Pro mě totiž obdélník není nijak důležitej, takže netuším, co by mohl znamenat.
A teď mrkej na drát:
všude za mnou chodil, vrátila sjem se, abych ho zavřela za branku, ale on nechtěl, tak sjem zavolala bratránka, aby mi ho pomohl zavřít, samotný mi to nešlo, ten pes mě nechtěl poslechnout a vadil mi tam strom.
Tohle se ti tam opakuje- žejo? Ten pes potřebuje, abys šla ty za ním - ne on za tebou. Jenže ty si pořád myslíš, že "tě poslechne" - tedy, že instinkty poslechnou rozum ale ony potřebujou, aby naopak rozum následoval je. A když chce rozum udělat pořádky, stane se co?
Vadí mu.....strom 

Upravil(a) lupina montana (14. 7. 2009 9:12)

Já zkusím chvíli spekulovat nad těmi vlasy a tou kočkou.

Ty si necháváš udělat něco s hlavou - jakoby přijímáš to, jak si tě modeluje někdo jiný, té kamarádce do toho nezasahuješ, ve snu není zmínka ani o tom, že bys jí řekla, co přesně chceš. Jako by ses spolehla na to, co s tebou udělá (jak tě vidí) někdo druhý (komu věříš), trpně to přijmeš a pak se divíš, že to není podle tvého gusta, že se ti to vlastně až tak moc nelíbí. Připomíná ti to nějakou situaci v životě?

Hnědá je barva země a ty jí podle všeho asi moc neholduješ, stejně jako černé noci. Noc a země mají docela hodně společného. Ve spojení s vlasy mi hnedá připadá jako narážka na ženství. Země živitelka, přijímající, ze všech živlů nejvíc pasivní (pokud ovšem vybuchne prostřednictvím sopky, pak je to něco). Ty taková být nechceš, chtěla bys být víc ohnivá, chtěla bys mít ve vlasech barevné proužky - jasné znamení pro všechny okolo, že v životě nehraješ jen jednu roli, že nejsi jenom ta mamina od dětí (například).

Sen ti ale ukazuje, že jde hlavně o to, co uděláš, jak se zachováš - když pohneš hlavou, když přijdeš na slunce, najednou to hraje barvami. Nejde o to prohlašovat o sobě, že jsi vícevrstevnatá bytost (barevné proužky), jde o to se tak chovat. Jednou můžeš být starostlivá matka, vzápětí (podle okolností) vášnivá milenka nebo něco tvořit, vymýšlet. Jde o tu pružnost, že přepínáš mezi různými rolemi, a pořád jsi to ty.

A úplně stejné poselství vidím v té kočce. Kočka je ženské zvíře. A páteř - ta je pružná, umožňuje pohyb, a zároveň je pevná, drží tělo pohromadě. Myslím, že podstatné bylo, že ta páteř byla odhalená. A že ti ta kočka ukázala, že to nebolí, že je možné ukázat, jaká jsi osobnost, aniž bys musela trpět. Že se nemusíš bát rozpadu osobnosti (pevnost páteře), pokud ukážeš své různé tváře, různé stránky své osobnosti (pružnost páteře, pohyb).

Každopádně tu sukni si pořiď 

Judita napsal(a):

Každopádně tu sukni si pořiď 

holky, děkuju vám oběma

Bóžebožebože Úďo, had je tvoje síla! Přímo čarodějná, když se probere! A bílej had - bílej mák Ty nevíš, co se stalo Jiříkovi, když ho spapal jen kousínek? A ty máš celýho - a ještě ti pomáhá dítě. Samo o sobě "čerstvá pramenitá voda"
Ježíš, to je krásnej sen.....
Mně se zdaj samý protivnostě, momentálně...pracovně - hnusný sny
Ne, že bych se rouhala, ale hada ti závidím