Zvláštní sen se mi dnes zdál, ale kam se hrabu na Somaidu.

Mluvila jsem s bratrem. Přiznal mi že dělal nebo dělá chyby aby se zavděčil a některých věcí je mu líto. A já jsem sama sebe slyšela jak mu povídám - nejsou věci dobré a zlé, jde o úhle pohledu, jak se na ně díváš. Pokud máš čisté svědomí, tak to nech plynout jak to jde. CO ty víš, co nakonec vyjde jako dobré a co bude zlé....

Ještě ad muži v mých snech, milovala jsem se s Brucem Willisem a byla jsem na kafi u Karla Zicha.

Regííí!
Půůůč........

Dneska se mi zdál zvláštní sen, pamatuju si jenom střípky, ale pořád se mi to v hlavě vrací.

První část se odehrávala v lese, jela tady na koni paní ve středním věku, možná královna, měla ne zrovna brnění, ale propracovaný oblek se zpevněnými částmi. Jela sama a klidně, působilo to takovým ušlechtilým (civilizovaným) dojmem. Objevil se před ní muž, kdysi asi byl podobně ušlechtilý, teď vypadal, že už dlouho žije v tom lese, jako by s ním pomalu splýval. Působil oproti ní smyslově, pudově, ona byla spíš mentálně a duchovně zdatná. Vytáhl meč a bodl tu paní do hrudníku, nechtěl ji zabít, spíš jen poznamenat. Vím úplně přesně, že ji bodl mezi žebra na levé straně. Štěpina meče jí začala putovat tělem. Vrátila se domů, chřadla, věděli jsme, co se stalo, ale nikdo netušil, co to znamená a co bychom měli dělat.

Druhá část s tou první určitě souvisela - byla jsem ve skupině, která se šla zeptat na radu jedné zkušené ženy, hledali jsme ji, adresa byla Lipová nebo Vinařská (to nevím přesně, v Brně jsou tyhle ulice vedle sebe), číslo 9, to vím jasně a vím, že to bylo důležité. Přišli jsme k domu a moc to nevypadalo jako dům, byl to obrovský, majestátání hrad, stojící na čtyřech věžích, a ten její dům byl ve třech z nich - stejně jako se podrřezávají vlhké domy a vsunuje se tam nějaká ta plachta či co, tady bylo jasné, že si postavili - vsunuli svůj dům, velmi moderní, nenápadný, ale perfektně promyšlený a docela luxusní, do tří z nohou toho hradu.

V další části jsem něco hledala mezi svými starými věcmi, našla jsem starou kabelku, podívala se do jedné z placatých kapes a k mému údivu tam byl balíček knížek, přečtených a odrbaných, svázaný provázkem. Jedna z těch knížek byla Typologie osobnosti od Michala Čakrta (tu opravdu mám). Dál jsem v kabelce našla srdce z růženínu - přesně takové mám, ale tohle bylo jiné, druhé, a věděla jsem, že je úplně nové, bylo v sáčku z obchodu a zlatou nití k němu byla připevněná papírová cedulka.

Já tam hned na první pohled viděla v několika událostech spolešný styčný bod:
konflikt starého  versus nové ( to staré se zdálo být v každém případě  při pohledu zpět hodnotnější ... vznešená paní, starý majestátní hrad, známé věci v kabelce... ale musí to ustoupit nově přicházejícímu : muž, nový dům, staronové věci ...
To staré ti jistým způsobem poskytovalo emocionální stabilitu, o tom novém nevíš, co si máš myslet a co to přinese do budoucna, je to nejisté, neznámé.....

Čtyřka je číslo stability ... opevnění a vyjadřuje jistotu, znamená však taky naše omezení , vězení a hradby...

Devítka je v každém případě posvátné číslo , která v materiálním světě představuje vrchol dokonalosti a ideu síly (devatero božstev měl Egypt a Řím)... zároveň však taky představuje  těžkopádnost a lenivost, protože na vrcholu už není o co usilovat... o co se starat...všechno běželo jak mělo v dobře zajetých kolejích . Pokud to člověku takto přestane vyhovovat nezbývá nic jiného než totální změna a tak se dostáváme na začátek: je potřeba se zbavit  a odstranit staré (a jisté) a dát prostor NOVÉMU neznámému .

Tak to bylo moje úvaha, ale právě dnes jsem četla, že sny vykládat lze nejlépe stejně sám sobě... tož TAK )

No Judit,ty máš ale sny, nádhera!
Tak já Ti taky napíšu, co mě k tomu tak nějak asociačně napadá...
Ten první - les - nevědomí. Paní má kolem sebe nějakou ochranu - obranu, je vznešená a je civilizivaná - racionální složka. Muž byl nejprve také civilizovaný, ale již žije dlouho v lese - je potlačen do podvědomí.
Takže tak nějak poskládaně : nějaký "střet" z nevědomí se ozývá. Něco, co bylo dlouho upozaděno, čemu jsi doteď nevěnovala tolik pozornost. Myslím, že nějaké "přírodní síly" tě zasahují a prostupují celé Tvé tělo. Mě to přijde jako přerod, kdy si uvědomíš, že něco, co Ti bylo dříve známé zase vstupuje (vypadá, že trošku nechtěně - brnění) do Tvého života.
Jako bys "věděla, co se děje, ale nevěděla, co s tím". Ale jde si o to jen vzpomenout. 

Je to, jako bys věci, co již znáš měla začít znovu používat. Najít nějaké skryté poklady, možná rezervy.

A ta devítka a dům... Možná velmi prvoplánově mě napadá devátý dům - z astrologie. Ale protože naprosto nerozumím astrologii, tak musíš sama nějak vědět,jestli Ti to něco říká nebo ne...

Díky za nápady Dneska se mi zdál sen, ve kterém se bavili dva studenti o biologii, konkrétně o zvířatech. Ten první tvrdil, že podstatné je zvíře co nejpřesněji popsat, zařadit do nějakého systému, ten druhý mu vehementně odporoval, že podstatné je pochopit jeho skrytou podstatu prostřednictvím nějaké metafory, symbolu... Bylo jasné, že jejich cesty se brzy rozejdou.

Pak jsem ještě byla ve školce, sprchovala jsem se tam a říkala jsem, že nechci maminku.

Zdálo se mi o mamince mého přítele. Pěkně jsme si povídaly, tak normálně a uvolněně, jako kamarádka s kamarádkou, což se nám za jejího života nikdy nepodařilo ... teda dokud se nezeptala, jak jsme na tom se svatbou .... a pak už ve vzduchu visela otázka, proč si jejího syna nechci vzít ... a já i v tom snu blábolila ty otřepané fráze, že nám ten papír fakt k ničemu nejni ... No neměla jsem moc příjemné pocity, když jsem se vzbudila....

Lupiška říkala, že tenhle sen mám dát sem akorát, že nevím, jak ho popsat, když nemá hlavu ani patu
prostě se mi zdála taková blbost. Usnula jsem a ve snu jsem viděla oknem světlo, které ozářilo celou místnost (mám ložnici v podkroví, jednalo se o střešní okno). pak se mi nezdálo asi nic, na nic si nevzpomínám, jen jsem se najednou vzbudila, děsně jsem sebou škubla a nemohla se rozkoukat. Mozek mi nebral, že jsem doma, v ložnici, ve své posteli - kde bych měla být, že jo, když jsem šla spát prostě jsem měla pocit, že jsem před tím byla někde jinde, ale nevím kde. když jsem se vzbudila, bylo to, jakoby mě někdo do té ložnice snad hodil, takový blbý vzbuzení, jako když se člověk lekne. rozhlížela jsem se, kde vlastně jsem, byla strašně vykulená z toho, že v ložnici, moc jsem nechápala, co tam dělám, když jsem byla jinde, jak to, že ležím v posteli a tak. nějákou dobu jsem se nemohla vůbec vzpamatovat, pochopit, kde vlastně jsem. prohlížela jsem si noční stolek, budík, koukala kolem sebe, než mi došlo, kde jsem a pak jsem zase nechápala, co tam dělám

a fakt jsem nic nepila

lupina montana napsal(a):

Kulííš.....už i maminka tě pronásleduje??
Když budu hoodně důsledná, tak mužská půlka páru je ta racionální, žejo. Třeba nějakej racionální nápad...třeba...a "matka" toho nápadu? No, někde se vzít musel, žejo...

Se přiznám, že si asyk stojím na vedení

možná že ty ses citově neodpoutala od toho domu, možná že stále přebýváš v něm, v minulosti, i když víš, že ti nepatří... a tobě se to už ani nelíbí...

Kulišu, no asi jsi měla, nebo máš nějakej racionální nápad,ne? Nebo máš racionální postoj k....nějakejm přístavům, bo k čemu A ten nápad z něčeho vznikl, někde má původ,počátek...z něčeho se zrodil. Tak mně to připadalo

Agewo, já myslím, že trochu ještě vězíš v tom exvztahu, ačkoli si myslíš, že ne - nějaký kořínky tam ještě asi budou? Anebo nejsi pevně rozhodnutá, ačkoli si myslíš, že jo. Ono se ti o tom domě zdá častěji? Jestli se ti po něm třeba nestýská? Mně ale přijde, že ačkoli máš jiný vztah (a asi lepší, když tam s vámi byly hrdličky ) tak pořád máš nějaké pochybnosti.

Holky, co máte zkušenosti s anděly a s podobnými potvůrkami, nebo s cestováním astrálem (škoda, že tu není Kazalin, co)  - mrkněte na ten Pavlin sen....mně přijde hoodně zvláští! Jako by to ani nebyl pořádnej sen