Popravdě ... než mít něco takovýho na talíři, tak se radš budu celý štědrý večer postit ... nebo - a to je možná horší - bych se stala ... vegetariánkou

A dyť já vím ... ale čuník je normální, má uši a optimální počet končetin (což má každý, kdo jich má mezi dvěma a šesti vč. ploutví) a ocásek a normální jazyk a tak vůbec ... a když se dobře vykrmí a nepřiroste mezi tím jednemu k hercně, tak je výborný ... ale při představě hada kdekoliv, vč. talíře, mi naskakuje husí kůže a teče zelená voda ze zubů

Asi jo ... takhle už jsem ochutnala aj nutrii, jezevce ... a psa

lupina montana napsal(a):

Andromeda napsal(a):

Ppavlo, tak mě zaujala ta tématika mužství a ženství, která se tam hodně opakuje, potom i mateřství... A taky, že často v něm máš věci jakoby naopak, nemáš tendenci se třeba chovat mužským způsobem a neutlačuješ v sobě to ženské? To je tak co mě asi zaujalo a napadlo, jinak o tom spaní jsem ti tuším snad radila i já, ale asi je tohle důležitější téma, tak si tě to stejně našlo...

Uvidíme, co v tom uvidí ostatní...

Jj.....přesně tohle mě napadlo taky, Pavli....
S tou rybou - to je krásnej a smutnej sen. Ryba je obyvatelem hlubin, takže ve snech symbolizuje něco, co bydlí v tobě hluboko. Možná opravdu chtěla jen, abys u ní seděla a byla s ní, dokud neumře, ale zase jsi reagovala jako chlap, všímáš si?
Ježíš, mně je z toho snu smutno i za tebe
A ten šéf nemusí být jen doopravdický šéf; může to být něco, nějaká myšlenka, nebo spíš celej názor, kterej ti šéfuje v hlavě a teď ti to dává pěkně sežrat: ryby z hlubin, děvenko? To si vyhoď z hlavy...tady jsem pánem já a budeš dělat to, co ti řeknu.....
TAk nějak to vidím já.

no jo lupiško, ale co s tím ? jak se zbavit těch snů ? stejně vůbec nerozumím, co mi mají říct, jsem z toho akorát unavená ... už jsem přemýšlela šoupnout postel jinam, jestli to zabere a budu v klidu spát ... není noc aby se mi něco nezdálo, nebudila jsem se a už toho začínám mít dost ... vždycky se mi hodně zdály sny, ale poslední rok je to děs ...

No lupi, doma jsem rozhodně nesklízela úspěch proto, že bych se chovala jako kluk ne že by tatík nechtěl kluka, když už jednu holku doma měl, ale doma mě cpali do šatiček, vzpomínám si na příšerný kalhotky s krajkou vzadu na zadečku, šílený růžový kloboučky a culíky nemám pocit, že by někdo chtěl, abych se chovala jako kluk, naopak jsem po dlouhé době byla v celým širkým příbuzenstvu jediná holka, všude kolem mě jen samí kluci, tak se podle toho všichni chovali
ono se to samo zvrtlo tak něják když mi bylo asi osm a začala jsem víc kamarádit s klukama jak s holkama. Za první jsme se přestěhovali, za druhý mi holky přišly prostě příšerný s tím, co pořád dokola řešily (byla jsem na mrtvici z toho s tebou se nebavím, s tebou jo atd) a s klukama byla něják víc sranda, chodila jsem s nima ven a vlastně se to táhlo až dokud jsem se nevdala, na disky, zábavy a tak jsem chodila taky s klukama ne že bych neměla kamarádky, ale s klukama byla fakt větší psina, byli tak něják čestnější, líp se mi s nima vycházelo.
Já s nimi sice klidně hrávala fotbal, ale doma jsem česala s holkama panenky snad ještě ve 13 - 14 letech
Ale že bych se chovala jako kluk, oblíkala, to asi ne, já byla vždycky ten princeznovský týpek s dlouhými vlasy, nehty, sukni, podpatcích, s naplácenejma řasama
No a s tím nemít na sebe takové nároky - no dřív, dřív jsem se snažila mít všechno perfektní, prtože jsem chtěla naším ukázat, že nejsem horší jak ostatní - nikdy mi nešla matika, každej rok jsem bojovala před vysvědčením, abych z ní neslízla trojku na vyzo a nezkazila si ho tím - máma mi pořád předhazovala podívej se na tu a na tu, jaký ta má známky, musíš v tý matice víc zabrat a prostě pořád byl pro ni někdo lepší, pořád se oháněla tím, ať se nedívám  na ty horší, ale na ty, co něco umí ... pak, postupem času jsem se na nějáký dokazování vyprdla, kdybych se strhala, stejně nikdy nebudu ta dokonalá, jak si představovali ... prostě jsem jaká jsem a šlus.
jenže ono to teď ani něják nejde dělat co chci já a tak. Mám dítě, jsem na to sama a když něco potento, tak už se to poveze a co pak
A někdy se mi strááášně chce být malá holka, nemít žádný starosti, povinnosti a nešílet z toho, že všechno zodpovědnost leží na mě a co když to prostě nezvládnu .. nevím, jestli mi rozumíš, jak to myslím.
když to porovnám s lety před tím, spoustu věcí už mám asi jakoby na háku a neřeším to, z čeho bych se dřív nejspíš hroutila, na druhou stranu jsem někdy fakt hrůzou bez sebe, že to všechno nezvládnu a co když selžu, co bude pak

PPavlaa napsal(a):

A někdy se mi strááášně chce být malá holka, nemít žádný starosti, povinnosti a nešílet z toho, že všechno zodpovědnost leží na mě a co když to prostě nezvládnu .. nevím, jestli mi rozumíš, jak to myslím.

Naprosto přesně vím, jak to myslíš

na druhou stranu jsem někdy fakt hrůzou bez sebe, že to všechno nezvládnu a co když selžu, co bude pak

Někdy pomáhá, když si představíš ty nejhorší možný scénáře - obvykle se ukáže, že to nebude tak horký....
Dala sis nelehkej úkol, Pavlí - v téhle situaci ze sebe vydolovat kus bezstarostnosti, to je darda....ale obávám se, že podle těch snů je nejvyšší čas - duše ti pláče...
Napadla mě jedna věc - jak jsi psala, žes s klukama hrávala fotbal, ale doma česala panenky, že navenek mužský, doma, v bezpečí ženský chování - žes to měla už zamala. Ono to bude asi ještě složitější - taky mě napadlo, jestli to "hraní fotbalu" a hry s klukama nebyl trošku protest - jestli tě naopak necpali do holčičkování až moc?
Každopádně někde je chybka, ale co se těch snů týče, není nutno je pitvat a vykládat za každou cenu: stačí, když si je člověk zapamatuje, myslí na ně občas a ony už si svoje udělaj. Už to smo, že je vnímáš a nezatlačíš honem do tmy stačí, aby mohly působit.

Asi to bude něco důležitého, když se ti to hlásí takovouhle silou... Možná kdybys začala "pitvat" dobrovolně, vědomě, tak tě to nebude takhle po nocích válcovat...

Judita napsal(a):

Asi to bude něco důležitého, když se ti to hlásí takovouhle silou... Možná kdybys začala "pitvat" dobrovolně, vědomě, tak tě to nebude takhle po nocích válcovat...

jenže Juditko, já nevím co pitvat ...
a už vůbec nechápu, co se děje tak důležitého, jen vím, že to nechci
přece se nezačnu dopovat prášky na spaní nebo chlastat, abych v noci spala jako špalek

PPavlaa napsal(a):

....... jen vím, že to nechci

Ale cim vic to nebudes chtit tim vic to bude dotirat. Nicit Te to  mila Pavli.

PPavlaa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Hodně důležitého.....Koukni, Pavlí, něco s holčenčí stránkou to bude, tak jako tak.....
Jenže Judit, znáš to, leckdy člověk ani netuší, že má něco pitvat....ani se mu o tom nezdá

jenže jak zjistím, proč a co s tím dělat ?

Pavli, teď bych s tím nedělala lautr nic - tedy, jedno přece: zajímej se o ně, těš se na ně - co se ti zas bude zdát - jak jen to je možný. Protože čím víc se budeš bránit a "nechtít" to, tím budou ty sny hrůzostrašnější. Ony to tak dělají - je to stejný, jako když tě někdo nechce a nechce slyšet, tak křičíš, pláčeš, nebo vyhrožuješ.
Tvoje psýché potřebuje, abys slyšela, co se ti snaží sdělit a ty si ucpáváš uši, bereš prášky a proto ona zesiluje hlas!
Zatím nedělej nic, jen pozoruj ty sny a vyčkej - není třeba za každou cenu "něco dělat"
A kdyby ti to přišlo málo akční uvědom si, kolik kázně a kolik úsilí tě bude stát to nicnedělání

Tak dnes jsem měla tzv. Apokalyptický sen.
Nedá mi to... musím ho zveřejnit...třeba jako doklad doklad pro jevy budoucí... ( neberte, prosím, tak zcela vážně... jen mírně)

Odehrávalo se to nejdříve volně  v přírodě...byla jsem součástí  nějaké větší komunity... s pocitem, že :
1)  zúčastněné osoby povětšinou blíže znám...
2)  máme nějaké konkrétní informace,( pro přežtití) se kterými nakládáme ve vlastní prospěch, zatím co všude okolo volně žijí lidé , kteří tyto informace nemají a nezajímají se....

Přesto, že v komunitě bylo plno známých (bezpečně vím, že např. Vanilka )  jsem se cítila dost emocionálně opuštěně a lítostivě... velkou závislost na mě projevovalo moje nové (nezvykle klidné) zvířátko, které bylo všude  se mnou , nalepené na těsno, dokonce jsem ho chvílemi nosila v náručí ...
Pak jsme se uchýlili všichni  do ukrytu nějaké zchátralé budovy ( panelového typu) , venku se výrazně setmělo  a na obzoru se objevila kometa. Jako načervenalé velké slunce s ocasem jedovatých plynů, které pokryly část  nebe.
Byla jsem v klidu, věděla jsem, že jsme na rozdíl od ostatních lidí, kteří se na tu senzaci dívají venku , chráněni.
Potom jsme se všichni převlékli do jiných , čistých oděvů a šli ven. Já jsem poněkud chaoticky hledala své šaty, trochu si poplakala a pak si od někoho půjčila oblečení.
Později jsme se  a rozdělili se na menší skupiny... jedna skupina byla moje... přímo jsem vyzvala   lidi, aby se ke mě přidali.
Tak to je celé... 

Upravil(a) Somaia (6. 5. 2009 9:35)

Jééé , Salvatore, ráda tě vidím. (taky to asi není náhoda... že? )

Děkuji za tvou reakci.
Jen bych chtěla ještě podotknout, že nejdůležitější ze všeho bylo to komunitní uspořádání a velmi silná vazba mezi lidmi. Vše na základě silných emocí a lásky k bližním.
Rozhodně to nebyl nepříjemný sen.

Já myslím, že rozhodně nezapomenu ... jsou sny , které si v detailech pamatuji celý život. Tento byl taky velmi silný, emocionální  a výpravný

Upravil(a) Somaia (6. 5. 2009 9:55)