Tulipánka napsal(a):

Myslíte, že by se tam mohl skrývat klíč k možnosti či nemožnoti vyléčení mé nemoci? Dělám teď takový pokus a nejsem si jistá, zda to je či není cesta.

Myslet si kazdy neco bude avsak odpoved znas jenom Ty.

Tulipánka napsal(a):

Hir,
když já si s tím pořád nejsem jistá. Chvíli si myslím, že odpověď znám, pak se něco přihodí a už ji zase neznám . Tak si říkám, jestli mě tímto snem nedá podvědomí odpověď

Ano jasne Tulipku to chapu.   Rozeznat odpoved neni snadne.
Ten sen je zrcadlici odraz Tveho bezneho vedomi,je to jedno a totez. Tohle je muj nazor na Tvuj sen.
Vsechno mas ve svych rukach a vubec nezalezi na tom pochopit prave tento sen, ale zachytit sve vedomi si neceho. 
Bud si jses plne vedoma toho,ze dokazes se uzdravit a tedy vyuzit svoji vnitrni silu a moznost uzdraveni a nebo nejsi. Je to na Tobe. Sen,nesen,je to v Tvem vedomi (vedomi si neceho).

Tulipánka napsal(a):

Poprosila bych vás taky o pomoc s výkladem pro mě myslím významného snu:
Jeli jsme se školou snad na sportovní utkání a kamarádka si uvědomila, že já přeci nemůžu kvůli své nemoci jít, tak mě naložila do vozíku za kolo a vezla mě.
Já jsem si však říkala, že ten vozík vůbec nepotřebuju, tak jsem z něho vstala a šla dál po svých celkem bez problémů.
Pak jsem přišla k nějakému domu (něco jako americké koleje, Řecký dům - nebo něco podobného. Prostě výběrový kolej, kam se jen tak každý student nepouští). Stála jsem u dveří a byla jsem něco jako donáška nebo tak nějak a trochu jsem se bála jít dovnitř. Pak jsem chvíli stála mezi dveřemi a když se nic nedělo, vešla jsem do domu. Uvnitř jsem potkala pár děvčat, ale nikdo mě odtamtud nevyháněl.
Pak jsme došli na hřiště, kde se měl konat ten zápas. Soupeři už na nás čekali, ale my jsme to nestíhali, protože už nám měla končit hodina. Takže zápas nakonec nebyl.

Myslíte, že by se tam mohl skrývat klíč k možnosti či nemožnoti vyléčení mé nemoci? Dělám teď takový pokus a nejsem si jistá, zda to je či není cesta.

Děkuji všem

Mě se tam líbí pár momentů - to s tou kamarádkou a vozíkem. Byla ti nabídnuta pomoc, teda spíš takové ulehčení situace, obrazně ses se mohla nechat vézt, ale ty sis radši vybrala jít po svých tedy vlastní cestou a vlastními silami a to je podle mě pozitivní.

To s tím domem, to skoro vypadá, že někam chceš jít, ale prostě si neveříš (nebo svým schopnostem) - vidíš se jako donáška, která v tom místě nemá co pohledávat, prostě ubíráš sama sobě ve svých očích hodnotu. Nakonec vidíš, že ti nikdo nebrání vstoupit, je to jen tvoje iluze sama o sobě, co ti brání vejít. Tohle už by bylo k zamyšlení.

Tomu popisu ohledně zápasu moc nerozumím jak je to popsané.

-----

Hir, myslet si samozřejmě může každý co chce, ale pokud to Tuli navede a ona se v něčem co napíše někdo jiný pozná, pak co je na tom špatného, vyžádat si cizí náhled..?

Andromedo,
moc děkuju za výklad, s tím vozíkem jsem tak trochu tušila, ale výklad domu pro mě byl nerozluštitelný. Myslím, že to docela sedne, ale pravděpodobně ty symboly nemoci nemají s řešením nemoci nic společného, spíš se řešení nemoci projektuje do snových symbolů (ale řeší jiné téma).

Mariposo,
takže máš i ty pravdu

Tulipánko, mě zaujalo s tím domem/kolejí něco jiného. Ty ses tam bála vstoupit. Když jsi tam vešla, nic se nestalo a nakonec jsi zjistila, žes tam šla zbytečně. Zápas nebyl. Ale podívám-li se na to z jiného úhlu, nebylo to zbytečné - zjistila jsi, že to zvládneš (vstoupit do neznáma) a sama (bez pomoci kamarádky a vozíku)... Možná nad něčím váháš a moc to rozmýšlíš - tak aby to "neuteklo". Otázka je - bylo ti líto, že se ten zápas nekonal? Víš, jestli se jedná o zbytečně vynaloženou snahu (nebylo ti to líto), nebo bys nad něčím neměla moc přemýšlet a jít do toho, protože to zvládneš a mohla bys přijít pozdě (bylo ti to líto).
Ale možná jsem vedle jak ta jedle - jen pocit.

Upravil(a) javena (12. 4. 2010 22:37)

Tak to vypadá, jako by tě někdo do něčeho nutil (trenér do zápasu), tobě se do toho nechce (ta kolej), ale nechceš ho zklamat (chudáci ti spoluhráči - ti se tak těšili )... máš sice pocit, že na to máš (jdeš sama, nevezeš se na vozíku), ale jen se ti nechce a nevíš, jak z toho slušně vycouvat...
To nebude o nemoci... Do toho "pokusu" o vyléčení tě hádám nikdo netlačí, to vychází z tebe...

Tulipánka napsal(a):

Javeno,
do toho pokusu o vyléčení se tlačím já sama .

Tuli, cim vic clovek tlaci, tim vzdalenejsi to je. Ten tlak ho vzdaluje. Ale to Ty vis, Tulipanku

Tulipánka napsal(a):

Mari,
to víš, že to vím . Ale v meditaci mi to řeklo, že abych se vyléčila, musím CHTÍT. A než se to chtění doladí, abych nešla hlavou proti zdi ...
Jinak to teď docela funguje, už zase jsem bez problémů na 50% dávce "léků". Ale dál to nejde. Asi proto, že mám pochybnosti. Prostě nedokážu uvěřit, že můžu "léky" úplně vysadit. Když dávku snížím o 50%, uvěřit se dá. Ale být úplně bez....
Teď jde o to, jestli mě varuje Vyšší JÁ, ať neriskuju a nebo jestli je to pochybovačné ego. Zatím to neumím rozlišit. Ale doufám, že je to varianta B. Když už jsem došla do půlky cesty bez větších problémů, tak se snad dá dojít až nakonec

Mně to připadá, jako by tvé vědomí chtělo jít jiným směrem, než podvědomí. Podvědomí (auto) chce jet dolů, rychle příjemnou cestou, ale ty jsi se silou vůle rozhodla jít do kopce. Proto ti to nejde jít. Nechceš náhodou sledovat matčin vzor, tzn. jít za ní, třeba jen z povinosti, i když tvá cesta vede jinudy?
Případně vyžadovala by vůbec tebe matka, abys šla za ní, nebo to chceš jen ty? Matka se tě lekla, nečekala, že jdeš s ní.

Připadá mi: neměla by ses od matky odpoutat a jet si vlastní cestou? Pohled matky byl prázdný, už tu není, proč se ji snažíš následovat?

Upravil(a) Tulipánka (20. 4. 2010 17:35)

Pag - jak jsi na tom sama se sebou? Jak se cítíš? Nezapomínáš na sebe a nebo právě jen funguješ jako chlap? Matka , levá strana a panenka marie jsou výrazné ženské symboly...

Pag napsal(a):

A s tou ženou jsem to taky už řešila, ale v podstatě se cítím spíš jako služka než jako žena a to služka celkem unavená.

Je pravda, že mamka se chovala stejně a vím, že já se právě mám naučit nějak v sobě nenechat uhášet mou osobitost (jsem beranka, přítel je ryba)  naopak ji podporovat a projevovat. No, hlavně vím, kam to zapomínání na sebe vede... A stejně (ikdyž to vím) je těžké si nastavit jiný.

Asi budu muset zase na nějaký ženský srazík načerpak inspiraci a jemnou ženskou energii

no vidíš.......a kam jsi kráčela? K chrámu Královny nebes, žejo? Je to "do kopce" - snadný to asi nebude. Auto jsi nechala dole možná proto, že auto nemusí být symblo těla, ale způsobu, jakým se pohybujeme životem - prostě, je to tvoje energie, kterou máš k dispozici a můžeš užívat a která ti věci usnadňuje. Tak třeba ta cesta ke Královně nemá být usnadněná a profrčená jen tak letmo, ale možná máš vnímat každý krok?
A máma tě v tom očividně nepodpoří, vypadá to

Ne Lupi, šla jsem "domů", od Královny nebes.

Holky, moc děkuju za výklady, moc mě to pomáhá a taky cítím vaši podporu, jste skvělé.

A koukám, že Pavla už to shrnula jasněji
No - ono to nedělat oběť u lidí je velice, velice těžké. Uvědomila jsem si to docela nedávno. Byla jsem totiž příkladný obětní beránek - což by sam o sobě nebylo tak strašné. Takový obětní beránky mají i společenská zvířata - otloukánky, na kterých si všichni vylejou svoje frustrace. Jenže! Tohle je nesmírně důležitá role! Nesmírně - on takovej beránek vlastně udržuje rovnováhu a má své veledůležité místo v partě - a zatraceně dobře to ví. Například smečka, která o něj přijde, je pěkně rozhozená, než se najde jinej. U zvířat je to naprosto vpořádku, neboť svoji roli hrajou vpodstatě do smrti, pokud se jim nepovede poposunout se v hierarchii o stupínek výše, což se stát může.
A tady je ten problém lidských otloukánků: dokavad jsou v původní rodině, kde k té roli přišli, je to OK - ale pak vylezou do světa a ten na nich žádá naprostý protiklad jejich dosavadní role. Ono už jen si tohle uvědomit je docela fuška - že jsem byla oběť a už nemám být. Jenže: to si člověk uvědomí - a co teď? Mně třeba se to nepovedlo jen tak si to v hlavě převrátit - přese všechno přesvědčování sebe sama a malování lákavých perspektiv - svou roli jsem měla pod kůží pěkně hluboko. Navíc člově NEVÍ jak by se vlasně měl chovat - naučil se být oběť, no....já aspoň měla to štěstí, že kus mojí bytosti se s tím nikdy nesmířil - a Pag, připadá mi, že ty to máš stejně.
Abych to nějak ukončila - mně s tímhle pomohla homeopatie - sama bych si tam tu informaci prostě nebyla zapracovala.