macík* napsal(a):

Tak už jsem trochu vychladla. Už nemám tep 150 ale tak 120
Včera jsem to chtěla rozseknout a ukončit. Neudělala jsem to a jsem teď ráda, bylo by to fakt unáhlený, dneska by mě to mrzelo a některý věci už nejdou vzít zpět. Možná to vidíte jinak, ale já si pořád myslím, že na tenhle krok je zatím času dost.
Jak sem dneska píšu a čtu vaše rakce - ZA KTERÉ VÁM DĚKUJI - tak je to lepší (trochu )
Taky se vám stává, že když si myslíte, že jste něco vyřešili, že už to máte zmáknutý, tak se vzápětí stane něco co vás jakoby prověří? Mě se to stává pořád - viz. toto dnešní vlákno.

No jasně že ano :-) Život je změna a člověk řeší pořád něco.

Chci Ti doporučit jeden kurz, který se zabývá vztahem mezi muži a ženami - nejlepší co znám:
Stát se MUŽEM / Být ŽENOU, Praha, 1.-3.5.2009 http://smysl.com :-) v Praze...

Možná by Ti to dalo odpovědi na některé Tvoje (i nevyslovené) otázky... :-)

Jdu si znovu pročítat svoje vlákno o sebevědomí, souvisí to všechno se vším. A budu doufat, že se mi brzy v tý mojí zateměný mysli rozsvítí.
Takže pokračuju v započatý práci

Hezký víkend všem

sandra napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Macík: přítel si je Tebou jistý... co ho trochu znejistit - jako že Ty sama nevíš, jestli ho vlastně chceš... a že chceš poznávat i jiné muže... - mohl by Tě lovit - pokud ještě má zájem.
Když si myslí, že Tě má jistou, tak se nesnaží...
Jinak nevím co poradit :-)

A nebo na to jít od lesa, jak říká Martinka. Prostě nic neřešit, být v pohodě, naplánovat si dost svých aktivit...pak to budeš třeba ty, kdo má míň času a on ten, který bude přemýšlet nad tím, co se děje a proč už nejsi tak po ruce jako vždy...

to bych poradila i já

Nechal bych tomu čas, však ono to vykrystalizuje. Možná se to usadí, možná se to ještě přiostří a pak bude rozchod méně bolestivější (dlouhodobě), alespoň u mě to tak bylo

Macíku, život ti přinese to, čemu půjdeš naproti.

Macíku, když mi došlo, že všechno, kvůli čemu jsem kdy v životě brečela, nebo byla smutná, byly vlastně moje ILUZE. Iluze - to je viník.
Ale víš co je úplně na tom nejhorší? Že jsme to MY, kdo si ty iluze vytváří, krmí, živí, oprašuje, uchovává, brání, hýčká..atd
Takže vlastně viník - iluze - ale jsme to MY  , kdo jim dá život a ještě ho udržuje.

Toto, když mi došlo, že každý den, každou minutu , každou myšlenkou, každým slovem -  si stavím svůj zítřek,............ tak se mi udělalo mdlo... Uvědomíš si pak, cos to všechno...proboha... zasela...( a to teda pro mě bylo zjištění !! )

Ale vlastně na druhé straně, až přejde prvotní otřes, tak zůstane to pozitivní. A to je to, že je to VŠECHNO jen v mých rukou. Což zase nezní špatně, ne?

macík* napsal(a):

Holky díky. Nejhorší je, že já už nevím, jestli chci něco zachraňovat. Zároveň ho mám pořád moc ráda. Jsem fakt mimo, úplně staženej žaludek. Kdybych věděla třeba že už ho nechci, tak udělám rychlej proces a bude konec. Jenže ty city........to je strašný.
Já už mám tolik aktivit, že nevím co dřív. Asi dělám pořád něco blbě nebo jsem si vybrala blbě chlapa.
Mě chybí asi nějaký buňky na vztahy, všechno je to na pytel Už se to se mnou táhne skoro rok.

Utíkáš...
Kličkuješ.
Neřešíš.
Dobrovolně a ráda se necháš mást.
Hledáš vně to, co je uvnitř.

když má někdo s jedním vztahem trápení pořád dokola, jsou špatné dvě věci :
1. - ten vztah
2. - ten, kdo strká hlavu do písku a nechce vidět, že to nikam nevede

Upravil(a) mashanka (12. 4. 2009 0:21)

terezka007 napsal(a):

Orchidei_11 napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

No jasně že ano :-) Život je změna a člověk řeší pořád něco.

Chci Ti doporučit jeden kurz, který se zabývá vztahem mezi muži a ženami - nejlepší co znám:
Stát se MUŽEM / Být ŽENOU, Praha, 1.-3.5.2009 http://smysl.com :-) v Praze...

Možná by Ti to dalo odpovědi na některé Tvoje (i nevyslovené) otázky... :-)

Mám tomu tedy rozumět tak, že jsi se kurzu zúčastnila a byl Ti přínosem? Tento mě přímo neoslovil, ale jiný... Děkuji.

A to si opravdu myslite, ze vam nejaky kurz muze pomoct v oblasti mezilidskych vztahu??? To prece neni ucetnictvi ani cizi jazyk

Ano, ony si to myslí - a až někde náhodou potkají toho pravého, kterého by potkaly i bez kurzu, budou mít za to, že je to tím kurzem

Upravil(a) mashanka (12. 4. 2009 14:37)

ahoj, jsem tady úplně nová a nevím jestli založit zcela nové téma...prostě mě nadpis tohoto tématu zaujal, akorát já to mám trošku jinak, neumím se po dvou letech rozejít s mužem, protože je ženatý,rozum mi jasně říká, že mám,ale já to nedokážu..
Přečetla jsem si celé toto téma, je fajn, že Macík se má ráda, má zájmy,aktivity. Já nemám chuť vůbec k ničemu, ztratila jsem přátelé,jen přemýšlím a bolí mě proč to zašlo tak daleko , prostě letargie s velkým L.

Upravil(a) moneta (13. 4. 2009 18:04)

PPavlaa napsal(a):

monetko, ráda tě vidím bude to všechno ok, ty to přece víš

díky Pavli, snad každá žkušenost i ta negativní a zlá člověka posune dopředu;)

Pavli, dnes už jsem celkem k.o. a jdu do postele, snad tě tu zase uvidím.

Ahoj Macíku,

víš, že jsem nedávno řešila podobný problém? A víš, v čem je problém? Že řešíme toho chlapa a ne sebe. A protože osud má lidi rád, a opravdu jim chce připravit, to nejlepší, tak aby to ho dosáhl, občas nám musí dát přes d*žku. A pak přichází to zmatení v nás? Co to, jak to? Vždyt já se chci věnovat sama sobě? Tak to má přeci fungovat i na vztah? A ono nic.
A proč? Protože ti osud chce ukázat, že jsi asi sešla ze svého přesvědčení a tak ti dává zase herdu do zad, aby ses na ní vrátila.

To, že se ti nedaří ve vztahu není vždy problém toho druhého. I když takvé může být. Já tvrdím že krize ve vztahu nemá jednoho viníka. Je to prostě 50:50. Ti, kteří jsou alibisti, tak hledají vinu u toho druhého. Hází na něj špínu a říkají světu "beee, podívejte se jak on/ona je na mě hnusný/á.".
Místo aby si zalezli někam a chvíli přemýšleli, jestli nemůžou něco změnit u sebe.
A když se začneš měnit ty, občas to okolí neunese. Protože tvoje proměna se jim nehodí do krámu.
A tak nastávají první třecí plochy. A ty znejistíš. Protože ta změna je dlouhý letitý proces. To se nezmění za týden, měsíc.
Ale u tebe, Macíku je skvělé, že jsi si to uvědomila. A jdeš si tou cestou.

To, že přítele máš stále ráda, to je naopak super stav. Proč nenávidět někoho s kým jsi byla delší dobu za dobře? Víš, já jsem třeba před 14ti dny potkala svou první lásku. Kluk, kterého jsem opustila, a pak to chtěla dát zpět a nešlo to. Trpěla jsem rok jako pes. A dnes? Kecali jsme asi 30 minut na ulici. Já pozorovala jeho dvě malé dcery a přemýšlala jsem, jak je dobře, že jsem každý jinde. A jak ho ráda vidím a moc mu tu rodinu přeji. Pak přišla jeho žena, krásná baba a oni spolu ruku v ruce odešli. Já se za nima dívala a říkala si, že je to krásný pocit, mít toho člověka stále ráda a přát mu to.

To samé jsem měla teď před vánoci. Prostě bylo to jako na houpačce s jedním mužem. Ona mě chtěl, pak nechtěl, pak zase jo a já jeho taky. Ale zjistila jsem, že on by se vrátil, ale jen za určitých "podmínek". A kdybych já kývla, byla bych asi chvíli šťastná. Ale zase bych se podřizovala já jemu. A sešla bych právě z té cesty, kterou musím a chci projít sama se sebou.
Netvrdím, že odmítnutí bylo bolestné. Moc bolestné. Bulela jsem do polštáře, musela schovat fotky, nekomunikovat s ním.
Jsou chvíle, kdy musíme prostě opustit něco,abychom získali něco dalšího. Náš mozek bohužel funguje dost často na tzv. "vzpomínkový optimismus". To je většinou stav po rozvodu, rozchodu, kdy si pamatujeme jen to hezké, a to kvůli čemu jsme se rozešli zahalí vlna ILUZE. A přesně jak tu řekla už Wiki, že si iluze vytvořila. A stejně tak ty si možná ty iluze vytváříš o svém partnerovi.
Víš, moje psycholožka mi řekla, že návraty jsou jen pro SILNÉ osobnosti. Kteří udělají čáru za minulostí a fakt chtějí na 100% žít spolu, aniž by hledali kdo udělal chybu atd.
Dost často se prý stává, že ten který nejprve ten vztah opustil a pak se chce vrátit nevdrží to "máslo na hlavě" a vztah nakonec ukončí.

Takže já bych to viděla asi takto. Klidně ve vztahu dál buď. Ale stále si opakuj, co ti přináší a že se svět nezboří, když skončí.

Ještě taková memopomůcka. Vezmi si papír. Doprostřed nakresli postavičku sebe. Pak kolem udělej bubliny a do každé té bubliny napiš věc, pocit, nebo osobu bez čeho prostě nechceš být, nedokážeš existovat a čeho jsi ochotna se vzdát a čeho nikoliv. Očísluj od 1.- 10. Nejnižší číslo bude znamenat to nejpotřebnější, nejvyšší to nejméně potřebné. Pak se na to dívej a říkej si, proč tuhle konkrétní věc nechci pustit ze života? Co se stane když tam nebude dál? A naopak tu věc,kterou lehce pustíš a nepotřebuješ jí. Vypadá to směšně,ale uvidíš, jak je to docela složitý úkol.  Pokud máš nějakou dobrou kamarádku, či kamaráda,příbuzného, zkus ho požádat, ať to udělá taky a porovnejte si ty panáčky a bubliny.
Není to o tom,že ten druhý má pravu a tak je to lepší. Ne je to jen jiné. A třeba dojdeš k poznání, co je pro tebe důležitější.
Hodně štěstí.