Když čtu podobné náměty vzpomenu si na dobu svých studií v Brně, kde studovalo značné procento Arabů z Alžíru, Lybie atd., jak se ti hoši chovali k nám děvčatům pozorně - "líp než evropsky", nedalo se jim nic vytknout, a to mezi nimi byli byť ze stejné kultury samozřejmě povahově i temperamentově odlišní jedinci, více či méně věřící, vybavuju si, jak jsem se s jedním Muhamedem (těch byla většina bavila o koránu o vpodstatě mírumilovném islámském náboženství, jak ho mrzelo, že se "za něj - jako kamaráda Araba" stydím, když jsem se bála, že nás zahlédne někdo z intru a budu mít průser, jak se snažili romanticky chovat k dívkám....Prostě chlapci (až na jednoho, který poněkud propadl alkoholu a zvlčil, ale pořád byl milý a neagresivní, jen  místo studia spíš flámoval - ten si mimochodem nechal líbit i facku ode mne) byli milí, mírní, slušní, vychovaní, plně akceptovali vpodstatě přidrzlé chování evropanek... .... a později, jsem si na to pokaždé vzpomněla, když jsem zaslechla  příhody, jak Evropanka narazila, jak je nešťastná, když se za vyvoleným přistěhovala, když jsem četla knížky typu bez dcerky neodejdu apod. Prostě neuměla jsem si představit, že by tito hodní hoši se změnili jako mávnutím kouzelného proutku při příjezdu do své domoviny. Ale asi jo, vliv výchovy, kultury dané země je silný.

Včera byly ve zprávách záběry z Íránu, končila převolební kampaň. Stoupenec Ahmadínedžáda pravil: Politika je náboženství a náboženství je politika. A islám se netýká jen politiky, je to návod na celý život. Někteří muslimové si prostě rádi (třeba na studiích) orazí mezi jinou kulturou, aby se pak vrátili domů a žili slušným islámským životem.