Ahojky,tak se přidávám mezi maminky s dětmi blízko od sebe.O Natálku jsme se snažili téměř 3 roky,tak jsme ani nečekali,že to druhé půjde tak rychle a samo .Natálce bude asi rok a 3/4 až se jí narodí sourozenec a ve mě se střídá období radosti a strachu.První rok byl užásný a teď jak se přes něj malá přehoupla,tak už začíná zlobit,vztekat se,fackovat mě,rostou jí zoubky,v noci se budí stále tak 3x,já jsem unavená....ale mám pro ně úžasného tatínka,který se nebojí zapojit do  čehokoliv.Tak snad s jeho oporou to nějak zvládneme,ale jak říkáte,prostě musí .Těch prvních pár týdnů,kdy bude mimís téměř pořád spinkat(tady si to maluji trochu růžově ),tak si snad zvykneme a najedeme také na nějaký režim.

Tak ja se k vam taky pridam. Druhy prcek by se mel narodit v pulce dubna, tazke rozdil bude cca 21 mesicu a i presto, ze to bude pro me sakra narocne, pac se budu muset ucit na cervnove statnice , tesim se na to a verim, ze to nejak zvladneme. Dokonce jsme chteli mimi jeste drive, coz se nam i povedlo, ale nakonec to nedopadlo TP jsem mela 29.1) Jedine ceho se bojim je, aby Davidek nezarlil. Nikdy to nedelal, ale posledni dobou jak si vemu nejake jine mimco do naruce tak se mu to nelibi, pobrekava a chce ke mne
S hlidanim bude muset nejvic pomahat manza, nastesti ma praci, ktera mu to dovoluje, s babickama je to uz horsi. Mi rodice jsou na SVK a tchani i kdyz s nima bydlime v jednom domku, tak doma moc nejsou, ale zase kdyz je tchan doma, tak si maleho veme a fakt se mu hooodne venuje. No uvidime, ale snazim se byt optimistka a rikam si, ze kdyz moje mamka bez uplne pomoci babicek zvladla 3 deti do peti let, tak to ja ty dve musim zvladnout taky a hrave Ale to si povime tak za pul roku

A stejne tak si myslim, ze to zvladneme vsechny bez ohledu na vekove rozdily Drzim palecky

Ahoj holky! tak se k vám taky přidáváme.
Až se malej narodí, Domčovi bude rok a 3/4..  Všeci se nám strašně diví, říkají, že jsme blázni.. ale my to tak chtěli.   Sice mám někdy (často) pochyby, jak to všechno bude, jak to zvládnem, jak to všechno co nejlíp sehrát... ale ono se uvidí..
Holky zajímalo by mě... co už v tom máte praxi..   když se prcek narodil, co ten starší? spal s váma a prckem nebo s tátou někde vedle nebo sám v pokoji?? Nebudí se děti moc nazvájem?
děkuju moc!

ahojky
tak se taky hlásím do klubu
máme teď po šestinedělí a zatím tak nějak v pohodě ale já tu mám po ruce babí a když houknu tak i chlap se přidá odpoledne jsou většinou dost v klidu, protože to přichází babí z práce a když není unavená z práce nebo nemá svůj program tak ochotně a ráda pomůže nebo si Jendu vezme taťka ven, do bazénu apod., teda když je doma a není 200km od domova...
zato dopoledne si užívám to je tu cirkus a nestíhám se kolikrát najíst, ale dá se to a těším se až bude Adamovi aspoň rok, tak nějak si myslím, že to už pak půjde spousta věcí snáz, kluci si vyhrajou a budou spíš spolu než viset na mě

Romčo, my tandemový kočárek máme, ale kluci jsou od sebe 17měs. Jenda teda chodí hodně, ale cestu do města a z města celou nezvládne a hlavně je to pro mě rychlejší ho naložit a fičet s tandemáčem uvidíš jak to bude mít Estí s chozením, kočár můžete dokoupit pak vždycky, je jich k mání mraky, koupila jsem ježděný, můžeš mrknout sem, psala jsem tam o něm http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=41257

Niko, u nás ani jinak než společný spaní všech nejde zatím nemáme dodělanou novou ložnici, takže jsme všichni v původní, ze které pak budou děcáky. Žádný problém to nikomu nečiní, Jenda má extrémě tvrdý spaní, takže ten nic a Adam se taky vůbec na žádný hluk nebudí, tohle je absolutně v klidu
Jenda se bude osamostatňovat cca v létě, kdy mu budou dva, to snad budou pokoje už hotový a Adama si zatím nechám v ložnici a pak ho taky přestěhuju ale to je ještě daleko.

ahoj holky, chci se zeptat, jak jste vychytaly uspávání obou dětí? já prcka uspávám, někdy, když není hodně unavený i 45 minut , spí ještě i po obědě, tak si to nějak nedokážu představit, co bude zatím s malou......
díky předem za nápady...

Trochu to oživím takovým p.itomý.m dotazem, ale fakt nevím a dost nad tím dumám , kde nebo spíš v čem máte nebo plánujete mít přes den druhý mimčo? Já totiž s postýlkou z ložnice hýbat nemůžu a koš nebo kolíbka se mě zdá (v tu dobu s 2 letým zvědavým rarachem) zralá akorát tak na zvrhnutí - prostě už vidím, jak se prcek v rámci zkoumání sourozence za ten koš či kolébku pověsí a oba dva spadnou/vypadnou (nejspíš nebudu super žena, abych je stále hlídala ) Jen tak na gauči, jako s prvním - to nepřipadá v úvahu. Jiný řešení mě vůbec nenapadá

Ahoj, témátko jsem znova pročetla, ale cítím se hrozně bezradná a zoufalá a spíš se asi potřebuju vypsat
Nic nezvládám, nic mě nejde..novouška má bolení bříška a rozhodně není spavá..vůbec nevím jak to mám dělat. Mám hrozný výčitky kvůli staršímu, kterýho nestíhám. Snažím se na něj mluvit, každou chvíli se ho dotknout, pohladit, když malá vyjímečně spí v postýlce, jdu si k němu a snažím se s ním hrát, večer když to jde, koupu ho...s uspáváním problém není, přestěhoval se k nám do ložnice, takže v podstatě usínám s dětmi společně..mám pocit, že to je hrozně málo, že ho ztrácím..byli jsme taková sehraná dvojka a teď je to prostě pryč a mě je to hrozně líto..nějak se s tím nedokážu jako matka poprat...achjoo..do toho ještě ty hormony..mám pocit, že jsem totálně vybouchla.
Muž jde příští týden do práce, tak se hrozně bojím, jak zvládnu obsloužit obě děti, jestli se vůbec dostaneme ven, buď uspávám nebo kojím nebo řeším pláč..
Asi mě taky dere, že nevidím do Matyho duše, vidím, že toho "vetřelečka" řeší, že nechápe, proč je tam najednou ten uřvanej uzlík, kterýmu věnuju maximu času a který ho okrádá o maminku, jak mu mám vysvětlit, že se pro něj nic nemění?
Jsem celá rozpolcená, jak to udělat, abych tu péči rozdělila spravedlivě?

Ani nevím jestli tenhle příspěvek poslat, vím, že ze mě z části mluví i poblázněný hormony , že jsem na začátku 6nedělí a všechno bude lepší, ale nějak mě tenhle fakt přestal uklidňovat a počáteční optimismus je prostě tetam No, třeba je na tom někdo podobně a jedna psychouška se svým výlevem aspoň trochu uklidní jinou

Upravil(a) mishasha (4. 9. 2010 12:37)

Mishinko, honééém utíkám na pomoc!

takže.... nejdřív tě mooc a mooc zdravím a posílám a veliký objetí pro Vás všechny!
Jdu ti taky hlavně dodat sílu a trošku toho povzbuzení a ze své zkušenosti můžu říct, že opravdu!! bude jen líp a líp!!   Vydrž!!!!
vzpomínáš jak jsem ze začátku měla úplně ten samej problém, že prostě Domíka šidím a že s ním nedělám věci tak a stejně dlouho jako předtím a že je chudáček "ten druhej" najednou.. ? Byla jsem z toho fakt dost smutná, že se mu nemůžu tolik věnovat jako předtím, strašně jsem to řešila.. ale ono za to můžou fakt hodně ty hormony a tak nějak ten začátek toho všeho ..
takže neboj, stačí jen zatnout zuby a hlavně to teď vůbec neřešit..
Děláš to všechno výborně! Jakmile můžeš, sama říkáš, že se snažíš Matyho pohladit, pomazlit, když je chvilka tak se mu věnovat.. Ono to bude chvilku trvat a Maty si taky zvykne, neboj! Domča ze začátku dělal- nebo spíš malýho totálně ignoroval, prostě jako by nebyl, občas se tak jako zastavil, co to tam leží v postýlce a když malej brečel, tak byl schopnej mě pomalu tahat za kalhoty a dožadovat se svýho...
a teď???  huláká na mě když "Onza" brečí, "mámo poď,mámo poď" a já prostě musím jít utěšovat Honzíka.. podává mu dudlíka, drží mu ho prstíčkem u pusinky, protože to mrně pořád fluše ven, chrastí mu chrastítkem a chodí mu dávat pusinky na dobrou noc..
Neříkám, že nejsou dny, kdy jsem ráda, že je večer klid a oba spí... ale už se to opravdu krásně ustálilo, a je to fajn. Někdy mi připadá, že mám i větší klid, než když byl je Domča..
Ono, to má totiž i svoje výhody, samože nebudeš už asi nikdy mít na Matyho tolik času jako před tím.. ale na druhou stranu se Domča víc osamostatnil, dokáže si hrát krásně sám, pomáhá mi -víc ho úkoluju.. prostě.. už musí být ten starší bráška.. A ono to určitě zas tak špatný není!
Uvidíš, jak si pak budou rozumět.. a na nějaký "šizení" si ani nevzpomenou. A navíc.. za chvilku prcci povyrostou a to všechno můžeme dělat všichni spolu dohromady!
takže opravdu vydrž a ono to půjde, uvidíš!
Jo.. a takyjsem měla strach, jak to všechno půjde, až H. půjde do práce.. Ale ono to kupodivu prostě šlo a bez větších problému. sice nám to ze začátku všechno trvalo, ale co.. nikdo nás nikam nehonil.   Hodně jsem brala kluky ven, v kočíku se malýmu líbilo a Domča byl taky rád, takže obstarej to nejnutnější (dát najíst, oblíct) a běžte ven. Denisce se bude krássně spinkat v tomhle počasí a Maty se aspoň trošku unaví!
A pokud to jde, ať ti pomáhá tvůj. Večer tomáme rozdělený, každej jednoho a jde to super! Ze začátku mně bylo líto, že jsempřišla o "naše" večery s Domíkem, ale prostě jinak to nejde. Máme dvě děti a prseno manžel nemá..
Jo.. a neboj... něčeho se prostě nezbavíš... hltám pořád, ikdyž kluci oba spí, zadržovat na záchod už umím taky bravůrně, že bych v klídku zvládla nějakýho bobra.. a poslední dobou mi přibylo.. že piju dřív než mám sklinku u pusy- takže jsem věčně politá.. Babička mi na to říká, že to spěchem.. (nakláním sklinku dřív, než ju mám u pusy)..   Co všechno přibude, později napíšu, jsem si jistá,že tímhle to nekončí..
No, opravdu si nedokážu představit se vrátit dopráce a jít znovu na pracovní oběd.. 
Jo.. a taky bych řekla, že 6-nedělí končí u druhýho prcka dřív!

Luluc, se sourozencem máš pravdu, je to to nejlepší co jsme mu mohli dát, díky

Nikoušku, ty prostě nikdy nezklameš , škoda, že bydlíš tak daleko, bych ti zajela dát hudlana a ne jednoho díky za povzbuzení, však si pamatuju, jak jsem ti radila "vydržet"..jsi skvělá, díky

Mahari, v tvojí situaci bych se asi fakt zhroutila, jsi dobrá!

Holky vím, že to chce čas..jako se vším, ale takováhle podpora a pochopení taky pomůže, fakt moc díky