29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Tak jsem se konečně dostala k té slohovce, abych nebyla za ostudu
4.3.2009 byl den jako každý jiný, kromě toho že jsem měla 32. narozeniny . Žádná oslava se nekonala vzhledem k mému pokročilému stádiu těhotenství a gratulanti chodili celý týden průběžně aby to stihli
. Za ten den mně jen asi 2x mírně zabolelo v podbřišku což jsem mimo jiné i řešila s Rheou přes icq, která tvrdila že to ještě nic nebude. V šest večer začaly tyto opravdu hodně mírné bolesti pravidelně a to po deseti minutách. Když už to trvalo dvě hodiny, začalo se mi to zdát divné a tak jsem volala příťovi, aby už dorazil domů, že radši pojedeme do porodnice na monitor. Dorazil za půl hodiny, připravila jsem mu ještě večeři aby netrpěl hlady a před devátou jsme vyrazili směr porodnice na Bulovce. V devět mně dali na monitor a ve čtvrt na deset (ještě na monitoru) jsem ucítila vlhko a teplo mezi nožkama – praskla mi voda. Od té chvíle už se nejednalo o opravdu mírné bolesti, ale o už celkem slušné kontrakce střídavě po 4, 3 a 2 minutách (ani jsem to už moc nestíhala sledovat). Takže jsem se převlíkla do slušivé nemocniční košilky, proběhl UTZ a vyšetření na koze na kterou už jsem stěží vylezla, sepsali jsme porodopis a byla jsem odeslána rozloučit se s příťou který celou dobu čekal na chodbě. V průběhu loučení proběhly 2 celkem slušné kontrakce, které snad hůř rozdýchával příťa než já, byl bílý jako stěna a raději odjel k domovu. Zavolala jsem svojí sestře, která je na Bulovce zaměstnaná a byla jsem s ní domluvená, že za mnou kdykoliv dorazí, abych na to nebyla sama. Přijela asi za 40 minut, to už jsem byla na porodním boxu a měla za sebou klistýr – mimochodem s poměrně častými kontrakcemi sedět na záchodě je taky celkem zážitek
. Pak následovala sprcha s míčem, hopsání, dýchání, ale vzhledem k tomu, že jsem se hodně rychle otvírala byly kontrakce dost silné a ani sprcha ani dýchání mi nijak neulevilo. Pak už jsem se vyšplhala na křeslo, lehla na bok a nebyla schopná se ani pohnout. Takto jsem přežila ty cca 2 hodiny do té doby než jsem mohla začít tlačit (5 minut před půlnocí), což mi v tu chvíli od bolestí dost pomohlo. Jenže ouha, Eriček měl na moje porodní cesty velkou hlavičku a ani za pomoci korpulentní PA která mi ležela na břiše nechtěl lump jeden ven. Fáze tlačení se tedy protáhla na 40 minut, pak to louplo, ucítila jsem že mi udělali nástřih, který absolutně nebolel, a na druhé zatlačení (5.3.2009 v 00:35) byl Erísek venku. Strašně se mi ulevilo a už jsem viděla to úplně fialové stvoření jak ho odnášejí pryč. Přišlo mi, že ho nějak dlouho neslyším, ptala jsem se hned co s ním je, zda je v pořádku a v tu chvíli začal křičet jak na lesy. Hned mi ho přinesli, byl krásně zmuchlaný a zkusili jsme ho nechat přisát – moc se mu ale nechtělo, jen se uklidnil a přestal plakat. V tu chvíli jsem byla strašně šťastná a pyšná na našeho krásnýho kluka. Hned jsem volala tatínkovi, aby přijel, ten byl ale snad víc unavený než já – zkrátka ho ten porod strašně vyčerpal
, takže když ani po hodině nedorazil volala jsem znovu a co myslíte? Usnul vyčerpáním, takže jsem ho odvolala, protože Eríska už odnášeli na novorozenecké. Po porodu jsem trošku víc krvácela, takže mi ještě museli udělat kyretáž a pak samozřejmě zašít – bylo to malinko nepříjemné, ale na celém porodu už to bylo to nejmenší. Od dětského Dr. Jsem se pak dozvěděla, že Eríska museli křísit, zřejmě proto jak to trvalo dlouho a měl plný nosánek i pusu plodovky, takže ho odsávali a proto jsem ho tak „dlouho“ neslyšela když ho odnesli. Podle pana doktora to ale velmi rychle rozchodil - Apgar skóre měl 5, 9, 10. Totálně vyčerpanou ale šťastnou mně odvezli na pokoj, ale celou noc jsem nebyla schopná usnout, byla jsem v naprosté euforii z narození našeho zlatíčka.
Personál na Bulovce byl moc příjemný, nejúžasnější byla paní doktorka Menzlová které tímto děkuji, děkuji i svojí sestře, která mi byla celou dobu oporou a děkuji tatínkovi za zplození našeho krásného potomka a za to jak strašně ho má rád a je na nás pyšný
.
Upravil(a) Kotrmelína (30. 3. 2009 18:17)
Není tady
Kotrmelí, moc krásně napsáno. Jsem se fakt zasmála, jak to nejvíce zmáhá ty chlapy
Ať Erísek roste a jste zdraví
Není tady
tak jsem si zase pobrečela- jako už tradičně u slohovek
ale taky si vzpomněla, jak Kotrmelínka ohlásila // a jsem ráda, že z těch // je nádherný klučík se spokojenými rodiči
takže ještě jednou vše nej
Není tady
Kotr, moc pěkně napsaný, ještě jednou moc a moc blahopřeju k Erískovi! Ať jste pořád tak krásná a spokojená rodinka.
Není tady
Kotrmeli, moc hezká slohovka už si jen ten krásný uzlíček užívej (doufám, že Tě nechá aspoň trochu vyspat
)
Není tady
Ahoj Kotrmelčo, ještě si pamatuju, jak jsme se potkali na Zličíně, ty s luxusním bříškem, a ty už jsi mamina Nádherná jímavá slohovka, ještě že jsou doma jen psy, tak si tu můžu pofňukávat
Ještě jednou moc gratuluju a posílám Erískovi pohlazení
Není tady
Kotr - taky vzpomínám jak jsi hlásla dvě čáry to to uteklo... Gratuluju moc moc moc k Eričkovi, je to chlapák
a ty taky žes to tak pěkně zvládla
Není tady
Kdo mohl tušit, že se z malého píchnutí v podbřišku za pár hodin vyklube Eriček na svět Tak ještě jednou velká gratulace a ať se daří.
Není tady
Jsem stejného názoru Rheuš
Holky děkuji a jsem ráda že vás mám
Není tady
gratuluju a musím souhlasit, paní doktorka Menzlová byla prima
Není tady
Kotrmelíno, moc hezká slohovka -
Není tady
Kotrmelínko moc hezká slohovka. Moc gratuluji Tobě i Eričkovi a ať se mu na světě líbí
Není tady
Kotrmelí krásná slohovka. Eriček je silný bojovník. Celé rodině přeji hodně štěstíčka a hlavně zdravíčka.
Není tady