helena napsal(a):

Ještě jí poraď, aby si to občas namátkově ověřila...

Žádný namátkově ! Systémově a se zálohovaným protokolem z GPS - to jsem přece už doporučoval..

Upravil(a) klokan (30. 3. 2009 8:43)

Sisi, vidím všechny trumfy ve tvých rukou.

Nech je, ať ho uštve, zlikviduje se slečna o to dříve. Jestli chlapi mají na něco alergii, tak je to tlačení někam. A zdá se, že této formy komunikace používá slečna "rádobykonkurentka" zejména.

Pokud je pěkně necháš, s rozvahou a nadhledem překonáš pár dnů (týdnů), pozornost upneš na sebe, abys byla spokojená, ještě krásnější a lehce "nedostižná", tak myslím, že máš vyhráno. Doposud to ustáváš zřejmě velmi dobře, až závidím, že já byla taková trouba....grilovací.

Pánové bývají často "hloupí" v tomto směru, bývají i manipulovatelní. Vlastně přesněji  bych řekla bezelstní. Nechi muže urážet, mnoha si vážím.  Ale v tomto ohledu uvěří všemu a jdou za pohlazením a podrbáním pod krkem úplně slepě. Říkám to proto, že jsem se divila 3 mužům z mého blízkého okolí, kteří takto mpostupovali, a přitom jim přiznávám inteligenci, přehled a vysokou úroveň.  Případy jako přes kopírák.  Procitli vždy až po zemětřesení.
Sisi, řekni - kdybys chtěla nějakého muže z tvého okolí - nezískáš ho (hypoteticky - vím, že nechceš..). je to tak jednoduché. A některé ženy jsou schopny udělat pro to maximum.

Pokud tvůj chlap stojí za to, a je to férovej hráč, procitne a poblije se ze sebe, a pak se srovná. A ty TO vezmeš. Pokud je moučka, rozplizne se v zajetí vychytralé děvy, a věru, že není o co stát....ne?

Na nějaký "kontroly" se ..... - víš co. ...nech je jiným

v tuto chvíli měl milion důvodů se sebrat a odejít, čekala jsem to, že toho využije. Ale je se mnou.


Sisi, budu asi  , ale - chceš být ty s ním?
Já si dlouho myslela, že chci a později jsem zjistila, že to tak není. Nevěra byla jen zástupným problémem. Chvíli trvá, než si to člověk připustí. Držím palce všem, co zvládnou jít dál, ale... měli by jít spolu.

majkafa napsal(a):

Nebo to taky může být tak, že bude svou milenku milovat, ona jeho a přesto se rozhodne z nějakých důvodů zůstat.
Život nám připravuje všelijaké kousky. A je jenom na nás, co si z jeho nabídky vybereme.
Nemusíme se ani "poblejvat". Ze sebe ani z jiných.
Jde "POUZE" o to, vybrat si vzhledem k okolnostem to, co při čem budeme šťastni, nebo aspoň co nás nebude bolet nebo bolet co nejméně. Nebo si taky můžeme vybrat cestu mučedníka. Je to JENOM na nás.

Jen taková drobná úvaha, vlastně jsem si to potřebovala napsat sama pro sebe.

Cestu mučedníka nechci!Chci svého manžela a otce svých dětí.Budu za udržení rodiny bojovat.Vlastně můžu jen jít dál a neohlížet se.Co bylo, bylo.Žili jsme spolu pěkný život a někde se stala chyba. Já věčně doma, nechodila jsem ani k sousedce na kafe. Doma s malým dítětem, větší jsem věčně někde doprovázela na různé kroužky. Doma bylo uklizeno, navařeno, jen se večer čekalo až se dostaví tatínek, někdy přišel domů, když už děti spaly.Byl vyčerpaný, musel mimo práci, ktarou nemá fyzic. náročnou stihnout ještě nějaké sportovní aktivity a další své koníčky, které si pěstuje mimo domov.A já jsem vždy doufala, že se na mě těší, že oceňuje i mou práci doma, s dětmi, pro něho(dělala jsem to z lásky, doufala, že to ocení).Doma je vše na mě, muž se nestará o účty, o nákupy, o úklid, o děti, o mě...Protože má hodně koníčků a přece jsem ho potkala i s něma, věděla jsem, že je takhle vytížen, tak co si stěžuji?Já jsem také dříve sportovala a postupně jsem se vzdala vlastně dobrovolně všeho pro děti, pro manžela, abych mu byla vždy k ruce, také jsem chodila do práce, z práce rychle domů a doma další šichta. A teť když se zamyslím, tak po čem se mě vlastně stýská?Co jsem se stala pro svého muže?Služebnice a matka.Tak si našel ženu,milenku.Už to snad i chápu.Asi bych ji měla nastěhovat k nám domů, já odjedu k rodičům a předám jí svou úlohu a muže, kterého ona miluje a chce s ním dítě.Může si to s ním s mužem s velkým M vyzkoušet nanečisto.Uvidíme, jestli to zvládne....
Už se mě otvírají pomalu oči a začínám se stavět na své vlastní nohy, pro začátek začínám opět sportovat a zjišťuji, že se líbím i jiným mužům a vlastně, že by se měl bát manžel omě a ne já o něho!!Měla bych zvednout hlavu a možná ve mě uvidí zase i milenku!

sisina napsal(a):

javena napsal(a):

v tuto chvíli měl milion důvodů se sebrat a odejít, čekala jsem to, že toho využije. Ale je se mnou.


Sisi, budu asi  , ale - chceš být ty s ním?
Já si dlouho myslela, že chci a později jsem zjistila, že to tak není. Nevěra byla jen zástupným problémem. Chvíli trvá, než si to člověk připustí. Držím palce všem, co zvládnou jít dál, ale... měli by jít spolu.

Začínám se bát toho, že postupně zjišťuji, že život, který jsme spolu žili se mě zase tak moc nelíbil.Asi to tak mělo být a něco mě mělo otevřít oči. Doufám že se odrazíme ode dna a začneme budovat důvěru oba na tom pěkném, co nám ještě zbylo. Já už taky nebudu stejná jako dřív. Musím se začít mít víc ráda.Nenaříkat a jít dál.Pokud bude chtít jít se mnou, mám nataženou ruku.Ale nechci ho mít u sebe za každou cenu!!Najednou se přestávám bát.

a o tom to je...

Mikeš napsal(a):

Wiki napsal(a):

Pánové bývají často "hloupí" v tomto směru, bývají i manipulovatelní. Vlastně přesněji  bych řekla bezelstní. Nechi muže urážet, mnoha si vážím.  Ale v tomto ohledu uvěří všemu a jdou za pohlazením a podrbáním pod krkem úplně slepě.

Ač muž, víceméně souhlasím.
Když jsem objevil Babinet, pročítal jsem si zdejší vlákna... pobavil mě příběh jedné z vás, kde byla popsaná situace, že "...manžel sedí doma a trápí se touhou po milence. Nejí, nespí, hubne. Je strašný se na něj koukat, jak trpí jako zvíře..." (přibližná formulace).
Pomyslel jsem si něco o tom, jak může bejt nějakej chlap takhle blbej a dokonce jsem to s patřičným komentářem (kde mmch nechybělo ono pověstné: "Já bych nikdy...") dal přečít i manželce. A po pár týdnech? Seděl jsem doma stejně jako ten mamlas z onoho vlákna a vzdychal touhou taky... jsme fakt nějaký divný...

Mikeši, víš co za tím je..ne?
Uznání. Pocit uznání.  To zamává s mnoha lidmi (ne-li všemi), i se ženskýma.
Náš párový život většinou upadá do stereotypu a co potom, když dojde ještě k nějakému domácímu poštěkávání...nebo dlouhodobější nespokojenosti.. Nevšímate si tu tam párů, kde žena i na ulici peskuje svého chlapa, organizuje ho, a jak v Kameňáku se ptá ženy "nevíš - mám ještě žízeň nebo ne?". Možná si to už ani jeden z nich neuvědomuje.  No..a pak...se potkaj s nějakou slečnou. Co z toho může asi vzniknout?

Mmch vzpomněla jsem si na svého chlapa, který krátce po našem spol. soužití řekl. Miláčku, můžu jít na fotbal, pustíš mě? Vrátil bych se tak za 2 hodiny.....
Neptala jsem se proč se rozváděli s jeho BM. je to totiž úplně jedno. ...

Kukačka napsal(a):

Náš párový život většinou upadá do stereotypu a co potom, když dojde ještě k nějakému domácímu poštěkávání...nebo dlouhodobější nespokojenosti.. Nevšímate si tu tam párů, kde žena i na ulici peskuje svého chlapa, organizuje ho, a jak v Kameňáku se ptá ženy "nevíš - mám ještě žízeň nebo ne?". Možná si to už ani jeden z nich neuvědomuje.

přesné.

...ale no tak ...ty manželky jsou tak strašné že? až se tvuj milenec rozvede taky budeš mít koho peskovat...dočkej času / leda, že by se mu rozvádět nechtělo.../

xxxx napsal(a):

Kukačka napsal(a):

Náš párový život většinou upadá do stereotypu a co potom, když dojde ještě k nějakému domácímu poštěkávání...nebo dlouhodobější nespokojenosti.. Nevšímate si tu tam párů, kde žena i na ulici peskuje svého chlapa, organizuje ho, a jak v Kameňáku se ptá ženy "nevíš - mám ještě žízeň nebo ne?". Možná si to už ani jeden z nich neuvědomuje.

přesné.

...ale no tak ...ty manželky jsou tak strašné že? až se tvuj milenec rozvede taky budeš mít koho peskovat...dočkej času / leda, že by se mu rozvádět nechtělo.../

nenapadlo tě, že myslím třeba sebe a manžela po 20 letech, na své rodiče, kteří jsou spolu 43 let?
proč musíte nutně vědět všechno líp?

Upravil(a) Kukačka (1. 4. 2009 9:06)

xxxx, to je strachu, aby nějaká taky nepřišla za tvým manželem,co?
Tak už se na to vykašli.
Ale já vím, že mě ted začneš presvědčovat o tom, jak to máš super zařízené a jsi v pohooděěěě, pohodičceeeee. Škoda, holky, že ti to není možné věřit

A tuhle znáte? :

Až já budu velká,
budu pořád blbka,
já mudrovat nepřestanu,
bo by mě klepla pepka...

Za mým? Nikdo. Já jsem svobodná, krásná, mladá ženská

xxxx napsal(a):

Klubko napsal(a):

Za mým? Nikdo. Já jsem svobodná, krásná, mladá ženská

aha takže třicítka na krku a manžel nikde?

Přesněěěěěě. 2x žádost o ruku, 2x z mé strany odmítnuta. Míry 95- 70- 98, věk 30, pohlaví ženské, vlasy plavé, oči zelené, 176 cm výšky, středoškolské vzdělání, IQ při posledním měření 128, sestra jedna....

xxxx, nenapadlo tě někdy, že může být ženská svobodná 30ti letá bezdětná i spokojená? Myslela jsem ,že ten nároz z dob Marie Tereize, že když je ti 30cet, tak se chytáš všeho co jde kolem je už mezi lidmi dávno pryč.
Překvapila jsi mě. BI. Někde jsi psala, že jsi lékařka? Ty se taky musí rozhodovat ve třiceti, zda rodinu nebo další kariéru a atestaci ne? Znám jich plno 30tiletých, spokojených bezdětných...
Víš, já se musím přiznat, že furt přemýšlím, kde se v tobě bere ta zloba. Rýpání, slídění po senzacích.  Taky jsem vždy kopala kolem sebe, když jsem nevěděla jak dál, když jsem byla zaprdená do sebe. Vykašli se už na to. BI.