aby dítě mělo svůj pokoj, tak jen jedno... - určitě bych nevolila pokoj navíc na úkor minim.počtu dětí (2).Já sama jako jedináček jsem vždy záviděla kamarádkám,že mají doma ještě někoho k sobě.A to nemluvím,když si jako dospělá,tak máš v tom světě alespoň nějakou spřízněnou duši a je to určitě fajn pocit.

Myslíte že když je mi 18 tak mám spřízněnou duši v bráchovi kterýmu je 8 nebo ségře který je5? to fakt ne..mam hodně kamarádek a ještě víc kamarádů,bud bude pokoj nebo se stěhuju k nim,jinak se to řešit asi už nedá,když to nejde po dobrym...

monísek8 napsal(a):

Je mi 17,studuji střední školu.Můj problém je že mám pokoj s mým 7-letým bráchou.Ségra spí v ložnici s našima,jsou jí 4roky.Stejně teda tráví většinu času v našem pokoji.Je teda téměř nemožné,abych si nechala věci které pokládam za důležité třeba jen tak na stole nebo ve spodních přihrádkách skříně aniž by je oni dva neprozkoumali..musím si teda i takovou maličkost jako je lesk na rty dávat až nahoru na skřín kam zase nedosahnu já..a to je jen prkotina.O tom že si tam nemůžu nikoho zvát nemluvím,to je jasné,neslyšeli bysme se když by okolo nás pořád lítali malé děti,natož abysme se věnovali třeba něčemu jinému..další věc je,že přijedu ze školy tak v šest večer,což je doba kdy se prckové balí,jdou se koupat,večerníček a spát.Takže musím pokoj vyklidit,učím se teda v obýváku,kde koukaj naši na tv.Máme sice dům,ale starý a nejde přestavit nebo upravit jinak.Ted prosím naše,jestli by mi třeba nenechali ložnici a nespali v obýváku na rozkládacím gauči ale nevim no...máte někdo třeba podobný problém?nebo navrhovali byste nějaké řešení?děkuju

No,ono hodně záleží,jak se k tomu staví rodiče,oni by si taky mohli připadat,že v obývaku nebudou mít soukromí na spaní,určitě je tam TV,jeden chce třeba koukat.. druhý,už né..to k tomu,jak tu někdo psal,aby rodiče spali v obýváku. Mělo by se najít takové řešení,aby to vyhovovalo všem nebo taky slevit ze svých nároků,možná jde o kompromis z obou stran rodiče-děti.

Brácha vyřešil doma v 3+1 pokoje tak,že starší neteř má svůj pokojík a mladší dvojčata jsou spolu v druhém pokojíku(místo ložnice) A brácha ze švagrovou si pořídili v obýváku pod stupínkem spaní pro sebe. Takže i tak se dá. Ale musí jim to vyhovovat. To vidím,jako řešení u vás,stejně jednou příjde doba,kdy si i tví sourozenci by stěžovali,že chtějí mít každý svůj pokoj.

U nás by spaní v obýváku neklaplo,manžel chodí brzy spát,protože hodně brzo vstává a já mám ve zvyku ještě svítit,číst,dívat se na TV a ho to ruší i přes prosklené dveře,natož kdyby měl spát přitom v té stejné místnosti.
Takže naše dvě ratolesti kluk-holka budou hold v pokoji spolu bojovat pořád,jsou sice jen o 3 a půl roku od sebe,ale i tak si stěžují,právě,že by chtěli každý svůj pokoj.  O tom,ale neuvažuji,když chtějí soukromí,jde jeden hold do kuchyně ke stolu nebo se válí u čtení třeba v ložnici. Pokud si jeden z nich dovede kamarádku(kamaráda),ten druhý je tam nechá,sám,nesmí je rušit, jde třeba ven se svými kamarády nebo si čte v obýváku,kouká na DVD,TV,v obýváku máme i PC.. Ale stává se,že dceru vezmou i mezi sebe a ona něco s něma kecá nebo si něco hrají,ale říkám u nás mezi nima není,až tak velký věkový rozdíl.

Jinak u vás doma musíš počítat s tím,že tam asi pořád bude živo,teda pokud se rodiče s mladšími sourozenci někam nevzdálí,ale co se týká tvé případné návštěvy nebo třeba učení,pakovala bych je jinam.. i s hračkami,třeba natu dobu do obýváku a neměli by tě vyrušovat. Ale zas,aby to nebylo každý den,nevím jakou dobu na úkor i těch malých sourozenců.

No největší probém je asi s tim učením,ptže ja přijedu ze školy v šest a už musim vyklidit pokoj ptže mamka tam rozestýlá postele a prcci jdou spát,takže si vemu učení a věci na druhý den včetně oblečení ptže ráno vstávam jako první a stěhuju se do obyvaku,jenže tam toho moc neudělam je malej,na stole maji naši věci a táta kouká na tv takže ani klid není...ja už prostě nevim ale nin s nima řeč...jen čekam na 18.narozky a stěhuju se k příteli do klidu..ale mamka to nepřežije,připada mi tak trochu na mě závislá,sem asi taková její spřízněná duše,ptže bydlíme duchodcema (jako rodičema od táty) a ty sou važně příšerný vubec s nima se nedá vyjít tak sem taková jediná na mamky straně a mluví se mnou skoro o všem,zas ji tady nechci nechat ale už sem ji to řekla prostě to jinak nejde když to nechce řešit...ja potřebuju odmaturovat a s dvouma řvoucíma prckama za zády to vážně nejde a v obýváku u tv na stole 1x1m taky ne...uvidime

Pokud je mamka tvoje spřízněná duše,tak by to mohlo nějak dopadnout.Já sama jsem synovi a dceři dala před 7 lety k vánocům dárek,každému svůj pokoj.V ložnici jsem nechala trojdílnou skříň a komodu a letiště nastěhovala do obyváku do rohu,dodatečně jsme vyhodili sedačku,děti se smilovali každý nad jedním křeslem a do své obyvákoložnice jsem si koupila sedačku malou a děti mají své soukromí od 12(dcera)a 15(syn).Mimochodem od té doby se mají mnohem radši.Každý máme svoji televizi i počítač(vše ve starším vydání,nejsme milionáři)a když nechcem,tak se nemusíme celý den ani vidět.

JJ, venku je v květnu krásně. Každý rok zkouším u maturit pár lidí s totálně spálenými rameny

No právě,soukromí,to já vlastně neznám...venku pořád někdo je,babička nebo děda pořád tam něco dělají,nebo soused co opravuje motorky to je taky dobrý klid...a vydat se někam do přírody se sešitama v batohu na zádech,to pro mě není,potřebuju mít všechny věci při ruce jinak jsem nervozni a nemužu se soustředit..prostě se rozvalit na posteli kde bych nikoho nebudila světlem nebo prostě si jen nechat položené učení na stole a nenajít ho pomalované nebo tak nevim no ale už toho mam nad hlavu,snašela sem to dlouho ale už to nejde...

Jo stan by šel,ale ono zas už potom takove teplo nni,přijedu ze školy v šest,tak v pul sedmy už je zima a pak už tma s baterkou si kazit oči...nevim no a jak říkám stěhovat tam všechny věci,vše musim mít při ruce jinak jsem nervák..