18. září : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 18. září : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, kdy vás tlačí čas i finance! 18. září : Je vám čtyřicet a u řeíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Není tady
Otvorím chlievik - len či niekto príde? Mňa zaujíma ďalí vývoj, ale... no, uvidíme.
Není tady
to Pandorraa :
hezký, díky
já u jsem se nad tím pochopitelně zamýlela PROČ - nevěřím, e se věci dějí náhodou a věřím, e situace a lidi si "přitahujeme", protoe je potřebujeme. nicméně teď jsem pořád jetě v situaci, kdy se mi to straně patně hodnotí, těko se mi odliují "pravé" pocity od uraené jeitnosti, ega apod. Vím, e pravé jsou ve finále vechny, ale jde o to, které jsou upřímné kadý den to cítím trochu jinak a kadý den mám pocit, e to "poučení" je jiné. jetě nemám odstup a ani ten správný nadhled. nicméně se fakt snaím a to se doufám počítá (koneckonů jestli se nepoučím, tak si to zopakuju a to je sakra nějaká motivace )
Není tady
jestli se nepoučím, tak si to zopakuju
paty, inteligent stejnou chybu neopakuje
Ostatně uraená jeitnost a přilápnuté ego jsou podle mého mínění stejně "pravé" pocity, jako ublíená duička (co jsi asi myslela?). Jsou tvoje a musí se s nimi srovnat bez ohledu na jejich "ne/pravost".
Není tady
paty, jsi moudrá ena. Mám se od tebe hodně co učit.
Časem si z toho vaeho vztahu s Voytou vybere jen to hezké, respektive to oklivé si transformuje do přinejmením poučného a cenného. Jak u psala Pandorraa, ve má stejný potenciál tě obohatit a nebo ti něco vzít. Jde jen o to, jak se k tomu postaví. Já svoje zkrachovalé manelství vidím vesměs pozitivně. Hodně mi toho exmanelka dala (dobrého i zlého). Přínos to mělo velký a ztráty nebyly velké. Kadopádně poučení velké Kadý konec ti dává monost začít něco nového, lepího
Není tady
helena napsal(a):
jestli se nepoučím, tak si to zopakuju
paty, inteligent stejnou chybu neopakuje http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png
Ostatně uraená jeitnost a přilápnuté ego jsou podle mého mínění stejně "pravé" pocity, jako ublíená duička (co jsi asi myslela?). Jsou tvoje a musí se s nimi srovnat bez ohledu na jejich "ne/pravost".
... v tom případě moc chytrá nejsem protoe pár věcí jsem si v ivotě zopakovala - ony se na začátku tvářily úplně jinak a ve finále lo zase o to samé ... ale kolik z nás se poučí hned napoprvé, e ?
Není tady
paty0297 napsal(a):
to Pandorraa :
hezký, díky
já u jsem se nad tím pochopitelně zamýlela PROČ - nevěřím, e se věci dějí náhodou a věřím, e situace a lidi si "přitahujeme", protoe je potřebujeme. nicméně teď jsem pořád jetě v situaci, kdy se mi to straně patně hodnotí, těko se mi odliují "pravé" pocity od uraené jeitnosti, ega apod. Vím, e pravé jsou ve finále vechny, ale jde o to, které jsou upřímné kadý den to cítím trochu jinak a kadý den mám pocit, e to "poučení" je jiné. jetě nemám odstup a ani ten správný nadhled. nicméně se fakt snaím a to se doufám počítá (koneckonů jestli se nepoučím, tak si to zopakuju a to je sakra nějaká motivace )
paty,
myslím,e jsi na dobré cestě. A klidně se na to chvíli vykali, neobviňuj ani vojtu, ale hlavně ani sebe, netlač to tolik, pus se toho - jen tak ten odstup získá
Čím dřív se od toho odpoutá, tím líp. A prvním krokem k odpoutání je prosté přijmutí toho, co se stalo. Jen a pouze to.
Nemusí to chápat, prostě to příjmi a odpus si to. Pochopení pak příjde, uvidí. A bude u vědět na pořád Pochopí, proč se ti tyhle věci děly a dějí... a ony se dít přestanou
Není tady
to Pandorraa
Tvůj přístup se mi moc líbí, ale i kdy je zdánlivě prostý a jednoduchý, tak je to ten nejtěí...
odstup je to, co potřebuju nejvíc, ale zároveň nejsem ochotná to "pustit" a neřeit. take hledám proč, k čemu mi vlastně to lpění slouí a jestli je to jetě pořád o voytovi nebo u spí o mé představě (o něm a naem vztahu). myslela jsem si, e u jsem to přijala, ale pak jsem zjistila, e jsem se k tomu ani nepřiblíila, e jen respektuju stav, který je nastolen, ale pořád ho neberu za "definitivní". svým způsobem tím voytu vlastně uráím, protoe jeho rozhodnutí neberu "váně", pořád čekám, e se něco změní. přijde mi to prostě tak absurdní, e to snad ani nemůe být pravda obávám se, e dokud se neodstěhuje a tím to konečně "neroztípne", tak si ten kadodenní kolotoč malých nadějí a velkých zklamání budu uívat pořád dokola. take ta správná otázka asi zní - proč tohle vlastně dovoluji a ubliuji sama sobě (ne on, ale já jsem původce té bolesti - on mi jasně řekl, e odchází a taky to udělal, já si tady ivím ty naděje, které jsou znovu a znovu "zklamávány" s kadým odchodem za Ní...)
Upravil(a) paty0297 (24. 3. 2009 11:21)
Není tady
Přesně tak, ubliujeme si sami sobě. Při mém rozchodu (rozvodu) jsem taky zjistil, e pokud budu setrvávat déle, ne je nutné, ubliuju si tím a protahuju tak délku rekonvalescence. Ono opravdu je lepí rychle tnout, ne se v tom pilat. Bolí to moná zpočátku víc, ale zase o to rychleji ustoupí...
Není tady
Já jsem vděčná mému BM, e dokázal odejít poměrně rychle, i kdy se poprvé vrátil po pěti dnech a podruhé se pokouel vrátit po půl roce. Já bych to nedokázala rychle ukončit, moná jetě teď bych se v tom plácala a ubliovala sama sobě. Pořád bych doufala, e pokud se mnou jetě stále je, pokud se vrácí, jetě stále máme naději.
Dodnes nerozumím tomu, proč jsem jetě stále někdy k sobě masochista.
Upravil(a) majkafa (24. 3. 2009 11:46)
majkafa napsal(a):
Já jsem vděčná mému BM, e dokázal odejít poměrně rychle, i kdy se poprvé vrátil po pěti dnech a podruhé se pokouel vrátit po půl roce. Já bych to nedokázala rychle ukončit, moná jetě teď bych se v tom plácala a ubliovala sama sobě. Pořád bych doufala, e pokud se mnou jetě stále je, pokud se vrácí, jetě stále máme naději.
Dodnes nerozumím tomu, proč jsem jetě stále někdy k sobě masochista.
líp bych to nenapsala : Pořád bych doufala, e pokud se mnou jetě stále je, pokud se vrací, jetě stále máme naději. - přesně takhle to cítím a můu si stokrát opakovat, e kdyby chtěl být se mnou, tak se mnou prostě JE ...
Není tady
Vařila jsem teď nudle s mákem mému milému synkovi, a se vrátí z práce, má je moc rád. A tak jsem si u toho přemýlela, e se stále snaím lhát sama sobě.
Protoe jsem napsala - máme naději.
Nene, správně je to, e pokud se vrací - mám naději.
Jsou to tři roky a momentálně mám zase troku smutnící období. Tolik mi chybí. Ne takový, jaký byl, kdy odcházel. Ale ten, co mě miloval.
Miloval mě vůbec?
Upravil(a) majkafa (24. 3. 2009 12:29)
Moná je úplně jedno, jestli tě miloval nebo nemiloval. Tys ho milovala a to stačí. Nepotřebuje být milována lidmi, přesto můe být láskou plná
Není tady
majkafa napsal(a):
Vařila jsem teď nudle s mákem mému milému synkovi, a se vrátí z práce, má je moc rád. A tak jsem si u toho přemýlela, e se stále snaím lhát sama sobě.
Protoe jsem napsala - máme naději.
Nene, správně je to, e pokud se vrací - mám naději.
Jsou to tři roky a momentálně mám zase troku smutnící období. Tolik mi chybí. Ne takový, jaký byl, kdy odcházel. Ale ten, co mě miloval.
Miloval mě vůbec?
mrzí mě, jestli ti k té smutnící náladě přispívám, to bych nechtěla
ale má pravdu - je to tvrdý, ale upřímný - ne "máme", ale "mám" - tím, e odeel, o tu naději u nestojí ...
ale ta poslední věta je podle mě zbytečná, kdyby nemiloval, vůbec by sis tuhle otázku nepokládala -nemůe nám chybět něco, co jsme nepoznali ...
Není tady
Moná tam mělo být - milovala jsem ho vůbec? Sama nevím.
paty i ne, ve OK. To je jenom má smutnící nálada. Ale u vím, e zase přejde a uvidím sluníčko. Kadý mrak má stříbrný okraj. A nad mraky je stále sluníčko, i kdy ho ne vdy vidíme. Kdy jsem zítra na den tomu bude rok, letěla dopoledne z Egypta, to sluníčko jsem nad těmi mraky viděla. JE TAM.
majkafa napsal(a):
Moná tam mělo být - milovala jsem ho vůbec? Sama nevím.
To se mi zdá u dobrá otázka
Není tady
Moná to byla jenom závislost a sobecká touha vlastnit. Závislost, která jetě stále někde uvnitř malinko přetrvává. A občas vyleze ven. Ale je čím dál tím slabí a méně často vylejzá.
Ale smutno mi za ním je. To jo.
Smutno ti být nemusí, kdy ví, e něco nového a lepího na tebe jetě čeká... a nemusí to být zrovna vztah. Na tom světě je takových zajímavých věcí, e smutnit po něčem co bylo, je vlastně rouhání
Není tady
Nevím, kaliku.
Jediné, co vím, (zrovna dnes jsem si četla k tomu jeden lánek zrovna tady na babinetu, kde bylo vyzýváno, abychom se při zapalování lýtek a krizi středního věku nechovali destruktivně) je, e jsme se oba chovali destruktivně a zničili jsme naim dětem jejich jistotu. A e to děti patně snáí. A e to já patně snáím.
majkafa napsal(a):
Moná to byla jenom závislost a sobecká touha vlastnit. Závislost, která jetě stále někde uvnitř malinko přetrvává. A občas vyleze ven. Ale je čím dál tím slabí a méně často vylejzá.
Ale smutno mi za ním je. To jo.
ale závislost a touha vlastnit jsou podle mne lidem přirozenou (nikoliv správnou ) součástí lásky a to i té "nejulechtilejí" = mateřské. jde jen o to do jaké míry jsou tam tam zastoupeny a jetě důleitějí je nakolik jim podléháme...
...páni, já jsem zase chytrá... to si koleduju o monost to předvést v praxi...
Upravil(a) paty0297 (24. 3. 2009 13:19)
Není tady
majkafa napsal(a):
Nevím, kaliku.
Jediné, co vím, (zrovna dnes jsem si četla k tomu jeden lánek zrovna tady na babinetu, kde bylo vyzýváno, abychom se při zapalování lýtek a krizi středního věku nechovali destruktivně) je, e jsme se oba chovali destruktivně a zničili jsme naim dětem jejich jistotu. A e to děti patně snáí. A e to já patně snáím.
e ty to patně snáí je věc jiná ne e děti to patně snáí. Spí bych řekl, e děti hůř snáí dusno a nevraivost mezi rodiči ne e se rozeli...
Není tady
Spí si říkám, jak vypadá láska oprotěná od sobectví (od touhy po vlastnictví)... Láska by asi neměla vyvolávat nějaké skličující pocity, to u pak není láska...
Není tady
Souhlasím.
Jene mezi námi dusno a nevraivost za těch 20 let dá se říct, e nebylo. U nás byla milenka bleskem z čistého nebe. Doslovně.
O to je to těí.
Upravil(a) majkafa (24. 3. 2009 13:25)