Asi záleží i na velikosti (kolektivu), ale taky dost na mantinelech, který dáme těm ostatním.
Jednou se řeší pozdní příchod někoho, pak pracovní tempo, soukromí... Já na to reaguji tak, že prostě přišla/šel pozdě, a co - to se může stát každýmu. Pokud si udělá někdo svojí práci, je mi putna, jakým dělá tempem a pokud je to práce společná, nechám mu jeho díl a jdu od toho. Nedělám za ostatní, proč to řešit... Soukromí je zrádnější. Když někdo něco ventiluje, nemůže se divit, že to ostatní řeší.
Mám takovou zkušenost. Postupně přede mnou nikdo nikoho nepomlouvá a je klid na to rozebrat, jestli půjdem na oběd, jestli budou prémie nebo kam kdo pojedem na dovču. Vycházíme spolu dobře a vlastně si nepamatuju, že bych kdy dělala někde, kde jsem si "nenastolila" tímhle přístupem pohodu. Malý třenice jsou pohoda. Bez nich to asi nejde, každý jsme nějaký... Jen z toho nedělat bubliny větší, než jsou.

Klid na duši.