Nějaké velkolepé a dlouhodobé štěstí asi není, ale i drobné chvilky štěstí nejsou k zahození.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Naprostý souhlas Irenko, jen jsem chtěla na netypickém příkladu zviditelnit, to , co Ty jsi nazvala : "Velkolepým štěstím".
Někdy se zdá, že stejný přístup jako Josefa, má spousta jiných lidí a na úplně jiné společenské "výši", ve své rovině vnímání, jen to u nich není vidět.

je to věc názoru.

Nedá mi to abych nenapsala. Již vím co je štěstí!!!
Před třemi týdny jsem byla v nemocnici na hysterektomii.Po dnu kdy jsem ležela na JIP mě přivezli na pokoj. Vedle na posteli jsem zaregistrovala mladou paní v šátku. Během krátké doby za ní přišla nějaká paní, vzala si k ní židli a povídá" mladá paní, měla by jste si již vyřídit úřední záležitosti, jak to bude s dětmi , když manžela nemáte , peníze na Hospic máte? Měla by jste co nejdříve nastoupit, je mi to líto" atd.atd. Zpozorněla jsem a krve by se ve mě nedořezal. Musela jsem se opravdu skoro odplazit na chodbu, kde mě sestřičky položily na chodbu. Ani nevěděli že tam doktorka z Hospicu je a řeší přede mnou tyto věci. Patří to k životu ale bylo to hrozné. Ty její oči a pláč nezapomenu do konce života.Když jsem se pak dozvěděla, že měla tu samou operaci asi před 1/2 rokem a teď umírá protože to bylo pozitivní, dostala jsem příšerný strach. Přežít tu dobu, než jsem měla výsledky byly šílené. Když mi řekli že je to negativní, přehodnotila jsem celý život. Vždy jsem řešila "teď mi to připadá jako kraviny" manžela jak mě štve a trápila se šíleně a ostatní věci, peníze, lidi v práci, drzou dceru atd. tak jsem si neuvědomovala že to nejsou šílené problémy ale pouze nějaké trápení. Začala jsem se nějak více radovat, že jsem zdravá , mám holky velkou a prcka (2), se kterýma se zasměju, můžu řešit ty "kraviny", jedu k rodičům,dáme si vinko, posedíme, podrbem. Všechny tyto věci jsou štěstí, ale my si to vůbec neuvědomujeme!! Zdraví je to nejdůležitější, není to samozřejmost!!!!!!!!!!

Petunko,
ano, bohužel si to uvědomujeme, až když ho ztrácíme.

Já jsem dnes zažila takové malé štěstí, ale je tu se mnou a je mi moc krásně.Byla jsem si koupit krém na obličej, protože jsem v zaměstnání dlouho venku na mrazu střídavě ve vlhkém prostředí a kůže na obličeji mi začíná praskat.Nechtěla jsem žádný z osvědčených drahých krémů, ale nějaký dobrý levný krém.Po dlouhém přemýšlení mě oslovila krabička AB.Vzpomněla jsem si, že jsem jej před 30 ti lety, jako děvče viděla na maminčině toaletě.Neváhala a dala ho do košíku.Před málo okamžiky, kdy jsem se okoupala jsem jej otevřela a natřela obličej.Vůně krému mě vrátila zpět do dětství do máminé náruče, kdy jsem cítila její vůni jako pocit bezpečí a lásky.Náhle mám krásný večer jsem s maminkou,tatínkem v jejich ložnici obklopená jejich city.I to je štěstí.

Před chvílí šla malá spát a říká mi " maminko pufu (pusu)"  " a etě jednu"!!
Mamka volá, že plete malé čepici a děda že zlobí!!! A já mám pocit štěstí (ale předtím bych to nevěděla)!!

Jistě se to bude miminku líbit.Protože jak všude tvrdím i věci mají paměť a Ty jsi to Blaženko dělala jistě s láskou.Bude se cítit jako princ nebo princezna, viď.Lidé by si měli umět pomáhat.Také jsem darovala zcela zadarmo jedné naší mladé ošetřovatelce kočárek,zavinovačky a celou výbavičku na její děťátko.Byla to moc hodná a pracovitá holka.I když huba nevymáchaná, kolikrát bych jí tak plácla.

Žana2:
máš pravdu, že věci mají paměť.
Potřebovala jsem 2 kusy nábytku, úplně atypické. Protože jsem podnikavá, tak jsem
hledala výrobny a všude možně. Pak jsem narazila na inzerát. Ty dva kusy byly vyfocené. A jako by byli pro mě udělané na míru.Hned na fotkách působily neuvěřitelně příjemně a ještě jsem měla pocit, jako když mi z toho něco vyzařovalo: Dobře zaplať a dobře se Ti povede. No, jak ve střelené pohádce. Když jsem spočítala účel a dobu, po kterou je budu potřebovat, bylo jasné, jak řešit. Tak jsme pro starý dlouhý peřiňák a skříň jeli. Syn bývalých majitelů, byl vyrovnaný, jak sluníčko a bylo jasné, že tady bydleli optimisti. Zaplatila jsem víc, než jsem musela.
A cítila jsem ve vzduchu spokojenost, že věci dále slouží a že je to v pořádku. A to se přeneslo i do pokoje. Já myslím, že se mi ti nezdá.

Myslím, že štěstí není vůbec nic objektivního, je to podle mě jen o subjektivním pocitu štěstí. Dokonce si nemyslím, že by např. tak zásadní věc jako zdraví bylo nejdůležitějším předpokladem štěstí -  i když samozřejmě jsem za ně nesmírně vděčná a uvědomuju si, jaký je to dar.
Četla jsem, že proběhl rozsáhlý průzkum, kdy byli lidé ze všech možných koutů planety dotazováni na to, zda se cítí být šťastní. Výsledek ankety byl pro spoustu lidí poněkud paradoxní, protože nejšťastnějšími lidmi na Zemi se stali občané nějakého chudého afrického státu, kde např. o nějakém bohatství nebo dobré zdravotnícké péči nemůže být řeč...
Myslím, že to taky dost vystihuje krátký příběh od mého nejoblíbenějšího autora, Anthony de Mella (bohužel už si ho nepamatuju přesně, ale smysl příběhu se pokusím co nejlépe zachovat): Jakéhosi člověka navštívil anděl a řekl mu: " Náš Pán ti udělil velikou milost: přej si jakoukoli jednu věc na světě, a o co požádáš, bude ti splněno." Nebohý člověk se trápí dny a noci a přemýšlí, co nejdůležitějšího by si měl přát, co by ho učinilo šťastným. Andělovi už je člověka líto, a tak se zasměje a poradí mu: Přej si to, že ať jsi po celý svůj život šťasný, ať už ti bude sesláno cokoli."

Blážo, ten dokument jsem taky viděla. Hodně mě oslovila přesně ta scéna, kterou popisuješ - hlavně ten krásný dům... Záleží jen na úhlu pohledu...

Ahojky všechny,

tak mě život odvál z těchto stránek, mám moc prac. povinností, ale konečně po dlouhé době se mohu zase připojit. Jakže to říkal pan profesor v Cestě do študákovy duše? Štěstí, co je to štěstí, muška jenom zlatá

Ahoj, Lvice,
průzkumníkem se stáváme po určitém množství příspěvků. Jsem zvědavá, cu budeme za další měsíc, jestli třeba agent 007 ? To víš, proto tolik píšu, kvůli hodnosti.