Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové překrásné vydání.
                                                                                                              Andersen

Lidi mám rád, ale příroda je mi milejší.
                                                  Byron

Jen příroda dělá velké věci zadarmo.
                                              Descartes

Příroda se stále plete do umění.
                                       Emerson

Příroda je jediná kniha, která na všech stránkách nabízí zajímavý obsah.
                                                                                                 Goethe

Je třeba žít ve shodě s přírodou.
                                       Horatius

Co pokládáš za spravedlivější, abys ty poslouchal přírodu, či příroda tebe?
                                                                                                     Seneca ml.

Kdysi byla příroda mocná. Dnes je nemocná.
                                                   Švandrlík

Tak s tím bych asi polemizovala. Někdy se člověk může snažit sebevíc.

Palomito, dávám sem citáty k úvaze. Tedy nemusím s nimi úplně souhlasit, dokonce můžu nesouhlasit.
Seneca ml. - poslouchat/naslouchat; netuším, jak to bylo v originále. Podle mne se slovo naslouchat u nás začalo používat později než slovo poslouchat.
Švandrlík - mocná, nemocná; u něj to trochu beru jako hru se slovy, ze které vznikla myšlenka.

Palomito, ano, příroda je mocná stále. A když propukne nějaká přírodní katastrofa, pro přírodu je to něco, co se v průběhu staletí, tisíciletí prostě opakuje, ale pro nás s našimi značně omezenými délkami života (ve srovnání s trváním přírody) je to obrovský zásah ze strany přírody, proti kterému jsme často naprosto bezbranní...
Mocná je, ale i z velké části nemocná. Uschlé stromy, jiný charakter střídání ročních období, tání ledovců atd.

„Nespouštěj své oči z hvězd a své nohy ze země.“

T. Roosevelt

Judyna napsal(a):

Palomita napsal(a):

Judyna napsal(a):

Tak s tím bych asi polemizovala. Někdy se člověk může snažit sebevíc.

To by bylo fajn

No, už jsem začala . Někdy opravdu i maxiální snaha nestačí, jsou věci, které neovlivníš, takže k uzdravení (byť je to myšleno jakkoliv) nedojde. Pokud se tím myslí, že se člověk má k neštěstí, nemoci, postavit čelem, tak to bezesporu. Dobrý konec ale zaručen není. Pravda je, že si aspoń každý může říct, že to zkusil....
I s tou první částí by se dalo polemizovat - za hodně špatných situací si můžeme sami, ne že někdo jiný.

Proč Tebe to oslovilo?

O tom to přece je. Ten citát byl myšlen především na psychickou/citovou újmu. Spousta špatného se lidem děje, ať už jejich vinou, nebo ne. Dám příklad.. týrané dítě asi těžko ovlivní, jestli v té rodině zůstane nebo ne. Málokteré má tolik sebevědomí, aby se z rodiny dostalo už v dětském věku, takže většina to musí nějak "přežít". Ale to uzdravení už si pak v dospělosti musí zajistit sám. Znám hodně dospělých, kteří jsou "chudáci", protože jim v dětství bylo ubližováno a neustále se vymlouvají na to, jak jsou "zranění a ublížení" a přitom působí další a další bolest svým nejbližším. Nebo další.. žena, která je ve vztahu s agresorem. Jistě, že jí ubližuje, ale k tomu, aby se uzdravila, jí nikdo jiný nepomůže, to musí chtít a dokázat ona sama. Je to těžké? No neskutečně! Ale tu zodpovědnost si v tomto nese opravdu každý sám za sebe. Oslovilo mě to především proto, že si čím dál víc uvědomuju, jak se lidé vymlouvají, aby omluvili své špatné chování a nesouhlasím s nimi
Asi máš na mysli jiné příklady, které jsou s daným citátem v rozporu, tak budu ráda za jejich uvedení

vrabčák napsal(a):

Palomito, ano, příroda je mocná stále. A když propukne nějaká přírodní katastrofa, pro přírodu je to něco, co se v průběhu staletí, tisíciletí prostě opakuje, ale pro nás s našimi značně omezenými délkami života (ve srovnání s trváním přírody) je to obrovský zásah ze strany přírody, proti kterému jsme často naprosto bezbranní...
Mocná je, ale i z velké části nemocná. Uschlé stromy, jiný charakter střídání ročních období, tání ledovců atd.

Ona si poradí. Místa, která člověk už dávno odepsal, jako "mrtvá" se po x letech zase probouzí k životu. A až toho na ní bude moc, poradí si i s námi. Jsme tu hosty a vůbec se podle toho nechováme. Nedivila bych se, kdyby jednoho dne došla hostitelce trpělivost.. Já už bych nás vyhodila dávno

vrabčák napsal(a):

"Nespouštěj své oči z hvězd..." - sním ve dne v noci, pouštím si fantazii na špacír, raduju se z přírody, z krásné hudby a jiných lidských výtvorů, dopřávám si i drobné radosti, těším se ze vztahů s dobrými a zajímavými lidmi, se zvířaty atd., atd. 

Tohle opravdu neovládám ten zbytek už mám spjatý se zemí. Pro mě kdo nespouští své oči z hvězd musí neustále vyhlížet nové a nové podněty a přesně jak píšeš, pouštět si fantazii na špacír. Když je mi dobře, cíle (vize) nepotřebuji. Když je mi špatně, je mým cílem, abych se měla dobře a tedy nepotřebuji hledět ke hvězdám, ale dělat krok za krokem, aby se mise splnila Jsem v tomto děsně přízemní A tobě děkuji za sdílení svého pohledu

Palomita napsal(a):

Judyna napsal(a):

„Nespouštěj své oči z hvězd a své nohy ze země.“

T. Roosevelt

To jsem nikdy neuměla.. mám nohy i oči spjaté se zemí Co vidíte ve hvězdách, když do nich hledíte?

Vrabčák už odpověděl.
Snění, fantazie, možná touha po neznámém. Bez snění si život moc neumím představit. Ale nesmí se to samozřejmě přehánět , je třeba stát nohama na zemi a uvědomit si, co je sen a co je realita

Judyna napsal(a):

Snění, fantazie, možná touha po neznámém. Bez snění si život moc neumím představit. Ale nesmí se to samozřejmě přehánět , je třeba stát nohama na zemi a uvědomit si, co je sen a co je realita

Já zase nevím, o čem bych měla snít.. Úplně mi uniká část života a evidentně celkem významná Když mi bylo ouvej, tak jsem si vytýčila cíl. Ale abych utíkala do světa fantazie, nebo že bych snila o tom, jaké to bude.. nebo co by se mi líbilo.. Věděla jsem jen, co už se mi určitě v životě dít nebude. Nesním, realizuji. "Nemám čas" koukat ke hvězdám. Když mi není dobře, dělám vše pro to, aby se to změnilo a když mi dobře je, musím si užívat ten přítomný okamžik, protože nikdy nevím, jak dlouho potrvá Fantazie jako taková mi nic nepřináší, ani úlevu, ani řešení, ani relax. Možná proto ji nepoužívám a v dobrém závidím všem, kteří jsou fantazie schopni

Evi,

Palomita napsal(a):

Judyna napsal(a):

ad vytučnělé - to není tak jednoduché. Vem si případy vlčích dětí (extrém). Jde o to, že ve výchově je důležité správné načasování - kritické období je právě prvních pět let života. Pokud tam se něco hodně prošvihne, dítě je poznamanáno celý život - viz zmíněné vlčí děti, které se později nikdy nenanučí mluvit, různé společenské návyky a hlavně  vztahy. Od takového člověka nemůžeš v dospělosti očekávat nic moc. Není toho schopen. I týrané ženy možná nejsou všechny schopny odejít od tyrana, jejich psychika je až příliš narušena a nedokážou to, nemají takovou sílu, i když chtějí. Prostě k vůli samotné musí být i nějaká síla, schopnost věc překonat. To všichni nemají.
Jinak oběcně - výmluvy a omlouvání svého špatného chování, vymlouvání se,to mě štve taky. S tím souhlasím a s tím souvisí i to, co jsem napsala - že za hodně věcí si lidé mohou sami, není možné se vymlouvat na druhé.

Dle mého má každý tu sílu v sobě, jen ji najde v jiný moment. A někdy ji nenajde vůbec, protože je to pro něj snazší, než ten strach ze své vlastní zodpovědnosti. Ono je přece jenom pohodlnější říct, no já se tak chovám celý život, protože mi v dětství ublížili. Ale zakousnout se a zkusit to zpracovat.. znovu a znovu, protože se to nikdy nepovede hned napoprvé.. to je boj a tvrdá dřina, která stojí spoustu slz, bolesti a mnohdy i zklamání.
U týraných žen je zase otázka, zda si myslí, že se jim může stát ještě něco horšího, než v čem žijí teď. Na to si každá musí odpovědět sama a podle toho si zase vyhodnotí, jestli je lepší být s tyranem a nebo se osamostatnit. Neberu teď extrémy žen, které jsou někde vězněné.
Myslíš, že si vlčí děti uvědomují, co se jim stalo a že je něco špatně? Detailně ten případ nesleduji, takže vůbec nevím, v jakém byly nebo jsou stavu.

Já si myslím, že lidská psychika je velice křehká a někdy může dojít k nevratným škodám. Ale Ty máš jiný pohled a je fajn, že svět je pestrý