27. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 27. února : Jednoduchá kefírová buchta na plech. Rychlý recept zcela bez vajec! 21. února : Jak vyuít skořápky z vlaských ořechů? Odvar z nich dodá chybějící jód a pomůe i s kalem |
|
|
Selima napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Serigalo, díky.
Podle mého názoru si ona moje odputění prostě nezaslouí, ale vím, e tímhle přesvědčením kodím sama sobě.
Tak a se ti to podaří.Ono záleí aj na tom - podža mňa - či urobila niečo, aby tú záleitos odčinila, plus: čo je to "odpustenie"? Podža mňa ne-odpustenie môe znamena aj to, e sa jej v budúcnosti radej vyhnem (čie účinná a zdravá prevencia), alebo aj forma "trestu" a to, e varujem iných, aby sa im nestalo to isté.
Má hodně silné ego, vdycky jí lo jen o její vlastní kariéru, s čím se nikdy ani netajila, la "přes mrtvoly"... Neměla potřebu nic odčiňovat, ani by ji to nenapadlo. Natěstí ji potkávám velmi zřídka a kdy to stihnu, opravdu se jí radi vyhnu. Nezdravím ji.
Její předchůdkyně (la do důchodu) o ní trefně poznamenala: "Citu se u ní nedočká."
Není tady
Palomito, ničím jsem se tehdy neprovinila. Do očí mi bezostyně lhala a hodně mě pokodila. Vnímala jsem to jako křivdu a velkou nespravedlnost. Ale souhlasím, e člověk se s tím musí snait nějak po svém vyrovnat a jít dál.
Není tady
vrabčák napsal(a):
Palomito, ničím jsem se tehdy neprovinila. Do očí mi bezostyně lhala a hodně mě pokodila. Vnímala jsem to jako křivdu a velkou nespravedlnost. Ale souhlasím, e člověk se s tím musí snait nějak po svém vyrovnat a jít dál.
Rozumím tomu i tvým pocitům. Sama jsem se v tom mrcasila větinu svého ivota. A kdy se na to zpětně podívám, tak mi neublíilo jen to obvinění a trestání, ale i já sama svým přístupem, protoe to zas a znova ovlivňovalo mé kroky. Nepíu tady, jak by to mělo fungovat, ale jak to funguje u mě. Pocit křivdy a nespravedlnosti mě nenaplňoval a vlastně ani neposouval tím správným směrem, spí mě vdycky srazil zpátky. Nejsem masochista, nevyhledávám věci, které mi nedělají dobře, ale holt mám delí vedení, take ne mi to dolo.. Na druhou stranu znám lidi, kteří potřebují být v pozici oběti a potřebují být litováni a to je svým způsobem činí spokojenými. Proto chápu, kdy to někomu dělá dobře, e se v tom "vyívá". Nedávno mi jedna taková osoba řekla, nojo, kdy ty jsi silná a zvládne se nad to povznést. Opak je pravdou. Abych si zachovala alespoň nějaký zdravý rozum a nezeílela, musela jsem najít cestu ven. A tohle jediné mi pomohlo. Neobviňovat sebe, ale ani ostatní. Poučit se, posílit se a jít dál. To je to, co mi pomáhá, bez ohledu na to, jaké doivotní následky to na mě zanechalo.. psychické, fyzické i ty zdravotní..
Tvůj příspěvek mi mj. připomněl příhodu, která u se stala před desítkami let. Měla jsem tehdy velmi dobrou a velmi specifickou kamarádku. Byly jsme 3-4 a nae párty byly legendární Byly jsme také kolegyně v práci. Najednou se mě kamarádka začala stranit a přestala mě i zdravit. Problémům/konfliktům se nevyhýbám, tak jsem se jí přímo zeptala, zda má se mnou nějaký problém? Prý ano. Na otázku jaký, mi neodpověděla, otočila se a odela. Nebavily jsme se přes deset let. Nikdy jsem nepřila na to, co jsem udělala tak hrozného, e mě tímto způsobem zavrhla. Nicméně necítila jsem vůči ní ádnou zá, bylo to její rozhodnutí, které jsem respektovala a mé svědomí bylo čisté. Pár měsíců na to jsem z práce odela, stejně jako druhá z nás. Stýkala jsem se tedy pak jen s tou jednou jedinou. Po x letech se mě zeptala, jestli by na sraz mohla přivést i tu, co se se mnou nebaví, zda by mi to nevadilo. Neviděla jsem problém. Samozřejmě jsem se zeptala, co bylo příčinou jejího chování. Prý jí někdo řekl, e jsem ji nějak pomluvila. Ztratily jsme roky ivota, kdy já jsem z jejího pohledu neudělala nic, abych to odčinila. Natěstí byla natolik rozumná, e mě netrestala. Pro vysvětlení, pomluvit jsem ji nemohla, protoe říkám věci na rovinu a v dobrém. Vdycky to v nás probudí vánivé diskuze, protoe ani ona si servítky nebere a málokdy se shodneme
Co sama zpětně uznala a omluvila se mi. Nemusela, nic se nestalo, to ona měla pocit zrady a ztráty důvěry. Kdo mě u ní "prásknul"? No, byla to ta čtvrtá z nás. Vysvětluju si to tak, e jsem něco řekla, ona to nějak pochopila a příjemce zprávy si k tomu dosadil a bylo vymalováno. A takovéhle "malichernosti" ovlivňují ná ivot den co den. Nedávejme jim větí význam, ne mají. Touhle příhodou nesrovnávám, je jen pro pobavení, jak se můou vyvinout nějaká nedorozumění, kdy nás někdo neprávem z něčeho obviní
Není tady
Selima napsal(a):
No, predstav si, e a na prechode pre chodcov zrazí - dovtedy ivú, pomerne zdravú, pracujúcu a v rodine silno fungujúcu - ofér v plnej rýchlosti, ktorý ani nezastaví, resp. zastaví o kus ďalej a ani nevystúpi z auta, zavolá synovi a ani sa nejde pozrie, či a teda dorazil úplne, alebo či aspoň trochu ije... Potom neprejaví žútos, a neskôr, keď má zaplati poisovni a aj Ty ho chce iada o nejaké bolestné (napr. na lepí vozík, zaplatenie operácie, apod.), tak pole oficiálny list.
Ty si nejaký čas v bezvedomí, potom má hrozné bolesti, absolvuje 4-5 operácií, z toho jednu re-operáciu, lebo sa Ti dostane do čerstvej rany nejaký "operačkový stafylokok". Po 4 rokoch má pravú ruku slabo funkčnú a pravú nohu o 8 cm kratiu a absolútne nefunkčnú - a kvôli problémom s rukou a ramenom nemôe ani pouíva barlu. Si odkázaná na vozík a z bytu sa dostane len vežmi zriedka, lebo syn (ktorý sa o Teba musí stara) má náročnú prácu a tie váne problémy s meniskom...To sa človek ako ubráni nenávisti, hoci ja to tete dos vyhováram a snaím sa obraca jej mylienky iným smerom... Ale nie vdy sa darí. Prosto jej ten človek obrátil ivot naruby, a určite nie dobrým smerom.
Selimo píe výrazný příklad ze ivota, přesně jeden z těch kdy k pocitu nenávisti ( naprosto lidská emoce) nebo nelásky řekněme, k viníkovi je prostor otevřený.
A nevěřím nikomu ani Tobě PALOMITO e bys nebyla pohlcena pocitem ,e ten kdo Tě srazil a nepociuje ani lítost ,není viník.
To zda bys mu ale byla schopna do budoucna odpustit je věc dalí, ale jak znám lidi, znám jen hrstku osvícených kteří to opravdu dokáí za takových okolnosti jako je například tento,nebo mnohé jiné závané.
Ve hře je i to předevím,jestli člověk učinil něco a lítost neprojeví nebo projeví. Jestli člověk kodí záměrně nebo naopak z nevědomosti. O to jak závaný čin uskutečnil a za jakých okolnosti. A tak dále.
To jsou faktory kdy je snadnějí a méně snadné odputět.
Pokud se jedná o malý moment, malinký banalní čin, čert ho vem. Ale cokoli větího je i větí sousto.
Samozřejmě e i vrah který zabije třeba z nenávisti je lidská bytost a i on je hoden odputění za svůj čin,pokud se na to podíváme z úhlu ,kdy jsme si vědomi toho e takový člověk nemůe byt ani astný ani psychicky zdravý člověk. Zoufalý člověk.
Ale to u jinde jsme. Tohle dokáe málo smrtelníků. Pozůstalý vraha soudí a nejen oni.
Větinou je vinen za svůj čin a někde dokonce odsouzen k trestu smrti.
Upravil(a) Serigala (7. 7. 2022 10:27)
Není tady
Serigala napsal(a):
A nevěřím nikomu ani Tobě PALOMITO e bys nebyla pohlcena pocitem ,e ten kdo Tě srazil a nepociuje ani lítost ,není viník.
Netuí, nezná, nevěří a přesto si troufá říct, jak bych se v nějaké situaci zachovala, nebo co bych si myslela. Mysli si co chce, má na to plné právo. U jsem to tu tuím někomu jednou psala, to e si něco neumí představit, nebo něco neumí, neznamená, e to nezvládnou jiní.
Není tady
Palomita napsal(a):
Selima napsal(a):
Ono záleí aj na tom - podža mňa - či urobila niečo, aby tú záleitos odčinila, plus: čo je to "odpustenie"? Podža mňa ne-odpustenie môe znamena aj to, e sa jej v budúcnosti radej vyhnem (čie účinná a zdravá prevencia), alebo aj forma "trestu" a to, e varujem iných, aby sa im nestalo to isté.
Mně by zase spí zajímalo, z jaké pozice mohu rozhodovat o tom, kdo je vinen a (ne)zaslouí si odputění? Nějak se necítím oprávněna, abych o druhých mohla takto smýlet a rozhodovat. Tohle jsou (pro mě) docela závané stavy, které mohou významně ovlivnit ná budoucí ivot. Kdy sami ostatní soudíme a prohlaujeme za viníky, jsme připraveni se i jedním takovým stát, bez ohledu na ná skutečný prohřeek?
Odpoutět bychom měli předevím sami sobě, protoe kadé situaci musíme nějak čelit. Moná jsme jí mohli předejít, moná jsme udělali chybné rozhodnutí, moná jsme ji (ne)mohli ovlivnit. Kadopádně to hlavní co musíme zvládnout lépe je od teď dál.
No, ja nehovorím o nejakých banalitách alebo nedorozumeniach, ale o jasných veciach... ak začneme relativizova dobro a zlo, skončíme s tým, e vlastne vetci vetko robíme dobre a ohradi sa proti niečomu je vlastne zločin, načo vetci začnú kriča "Odpusti!" To ale nie je svet, v ktorom by mi bolo dobre. A áno, som pripravená pripusti, e aj ja som niekomu "vinníkom*" - u len tým, e spotrebúvam kyslík, kráčam po tejto zemi (minule som sa zhrozila, kožko mravcov a chrobákov som zachlotila jediným krokom) a vlastne existujem. A jem mäso, mäsové produkty, rastlinné plodiny, zabíjam mole a mravce (u seba doma zámerne, inde nezámerne) a asi občas leziem na nervy susedom, kolegom - a bratovi pravidelne. Pracujem na tom, ale... nie som dokonalá. Ale u som aspoň vo fáze, keď krotím svoj utipačný humor, bleskový úsudok a sklon klebeti. A to nehovorím o vytváraní domnienok - domnienky sú sfine.
Není tady
Palomita napsal(a):
Serigala napsal(a):
A nevěřím nikomu ani Tobě PALOMITO e bys nebyla pohlcena pocitem ,e ten kdo Tě srazil a nepociuje ani lítost ,není viník.
Netuí, nezná, nevěří a přesto si troufá říct, jak bych se v nějaké situaci zachovala, nebo co bych si myslela. Mysli si co chce, má na to plné právo. U jsem to tu tuím někomu jednou psala, to e si něco neumí představit, nebo něco neumí, neznamená, e to nezvládnou jiní.
Ano troufám si říct e Ti to nevěřím a to právě proto e na to podle tvých slov mám plné právo.
A jak ví zase Ty , co zvládnu zase třeba já a co umím a neumím? Nebo jak Tě napadlo psat tu větu o tom cos tu jednou někomu psala?
Samozřejmé e neznám Tebe ,ale to neznamená e nemohu napsat svůj názor e Ti to co píe nevěřím.
Je to jasnějí?
Není tady
Palomita napsal(a):
Selima napsal(a):
Ono záleí aj na tom - podža mňa - či urobila niečo, aby tú záleitos odčinila, plus: čo je to "odpustenie"? Podža mňa ne-odpustenie môe znamena aj to, e sa jej v budúcnosti radej vyhnem (čie účinná a zdravá prevencia), alebo aj forma "trestu" a to, e varujem iných, aby sa im nestalo to isté.
Mně by zase spí zajímalo, z jaké pozice mohu rozhodovat o tom, kdo je vinen a (ne)zaslouí si odputění? Nějak se necítím oprávněna, abych o druhých mohla takto smýlet a rozhodovat. Tohle jsou (pro mě) docela závané stavy, které mohou významně ovlivnit ná budoucí ivot. Kdy sami ostatní soudíme a prohlaujeme za viníky, jsme připraveni se i jedním takovým stát, bez ohledu na ná skutečný prohřeek?
Odpoutět bychom měli předevím sami sobě, protoe kadé situaci musíme nějak čelit. Moná jsme jí mohli předejít, moná jsme udělali chybné rozhodnutí, moná jsme ji (ne)mohli ovlivnit. Kadopádně to hlavní co musíme zvládnout lépe je od teď dál.
S tou druhou časou bezvýhradne súhlasím, ale zasa by to nemal by alibizmus na to, aby sme sa ani nepokúsili napravi minulos... povedzme tým, e sa skontaktujeme s človekom, ktorého sme zrazili a skúsime mu nejako pomôc zvládnu situáciu, ktorú sme zavinili. (Ak o to stojí, samozrejme!) Alebo sa ospravedlníme osobe, o ktorej sme klebetili, a vysvetlíme svoju motiváciu či úmysel... atď., etc. Tam je potom odpustenie asi prirodzenou - alebo prirodzenejou - súčasou procesu.
Není tady
vrabčák napsal(a):
Selima napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Serigalo, díky.
Podle mého názoru si ona moje odputění prostě nezaslouí, ale vím, e tímhle přesvědčením kodím sama sobě.
Tak a se ti to podaří.Ono záleí aj na tom - podža mňa - či urobila niečo, aby tú záleitos odčinila, plus: čo je to "odpustenie"? Podža mňa ne-odpustenie môe znamena aj to, e sa jej v budúcnosti radej vyhnem (čie účinná a zdravá prevencia), alebo aj forma "trestu" a to, e varujem iných, aby sa im nestalo to isté.
Má hodně silné ego, vdycky jí lo jen o její vlastní kariéru, s čím se nikdy ani netajila, la "přes mrtvoly"... Neměla potřebu nic odčiňovat, ani by ji to nenapadlo. Natěstí ji potkávám velmi zřídka a kdy to stihnu, opravdu se jí radi vyhnu. Nezdravím ji.
Její předchůdkyně (la do důchodu) o ní trefně poznamenala: "Citu se u ní nedočká."
Tak tam je vyhnú sa prvoradé a hlavné, podža mňa... a ete varova druhých. Prípadné odpustenie či neodpustenie je z môjho pohžadu a druho- alebo treoradé.
Není tady
Palomita napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Palomito, ničím jsem se tehdy neprovinila. Do očí mi bezostyně lhala a hodně mě pokodila. Vnímala jsem to jako křivdu a velkou nespravedlnost. Ale souhlasím, e člověk se s tím musí snait nějak po svém vyrovnat a jít dál.
Rozumím tomu i tvým pocitům. Sama jsem se v tom mrcasila větinu svého ivota. A kdy se na to zpětně podívám, tak mi neublíilo jen to obvinění a trestání, ale i já sama svým přístupem, protoe to zas a znova ovlivňovalo mé kroky. Nepíu tady, jak by to mělo fungovat, ale jak to funguje u mě. Pocit křivdy a nespravedlnosti mě nenaplňoval a vlastně ani neposouval tím správným směrem, spí mě vdycky srazil zpátky. Nejsem masochista, nevyhledávám věci, které mi nedělají dobře, ale holt mám delí vedení, take ne mi to dolo..
Na druhou stranu znám lidi, kteří potřebují být v pozici oběti a potřebují být litováni a to je svým způsobem činí spokojenými. Proto chápu, kdy to někomu dělá dobře, e se v tom "vyívá". Nedávno mi jedna taková osoba řekla, nojo, kdy ty jsi silná a zvládne se nad to povznést. Opak je pravdou. Abych si zachovala alespoň nějaký zdravý rozum a nezeílela, musela jsem najít cestu ven. A tohle jediné mi pomohlo. Neobviňovat sebe, ale ani ostatní. Poučit se, posílit se a jít dál. To je to, co mi pomáhá, bez ohledu na to, jaké doivotní následky to na mě zanechalo.. psychické, fyzické i ty zdravotní..
Tvůj příspěvek mi mj. připomněl příhodu, která u se stala před desítkami let. Měla jsem tehdy velmi dobrou a velmi specifickou kamarádku. Byly jsme 3-4 a nae párty byly legendárníByly jsme také kolegyně v práci. Najednou se mě kamarádka začala stranit a přestala mě i zdravit. Problémům/konfliktům se nevyhýbám, tak jsem se jí přímo zeptala, zda má se mnou nějaký problém? Prý ano. Na otázku jaký, mi neodpověděla, otočila se a odela. Nebavily jsme se přes deset let. Nikdy jsem nepřila na to, co jsem udělala tak hrozného, e mě tímto způsobem zavrhla. Nicméně necítila jsem vůči ní ádnou zá, bylo to její rozhodnutí, které jsem respektovala a mé svědomí bylo čisté. Pár měsíců na to jsem z práce odela, stejně jako druhá z nás. Stýkala jsem se tedy pak jen s tou jednou jedinou. Po x letech se mě zeptala, jestli by na sraz mohla přivést i tu, co se se mnou nebaví, zda by mi to nevadilo. Neviděla jsem problém. Samozřejmě jsem se zeptala, co bylo příčinou jejího chování. Prý jí někdo řekl, e jsem ji nějak pomluvila. Ztratily jsme roky ivota, kdy já jsem z jejího pohledu neudělala nic, abych to odčinila. Natěstí byla natolik rozumná, e mě netrestala. Pro vysvětlení, pomluvit jsem ji nemohla, protoe říkám věci na rovinu a v dobrém. Vdycky to v nás probudí vánivé diskuze, protoe ani ona si servítky nebere a málokdy se shodneme
Co sama zpětně uznala a omluvila se mi. Nemusela, nic se nestalo, to ona měla pocit zrady a ztráty důvěry. Kdo mě u ní "prásknul"? No, byla to ta čtvrtá z nás. Vysvětluju si to tak, e jsem něco řekla, ona to nějak pochopila a příjemce zprávy si k tomu dosadil a bylo vymalováno. A takovéhle "malichernosti" ovlivňují ná ivot den co den. Nedávejme jim větí význam, ne mají. Touhle příhodou nesrovnávám, je jen pro pobavení, jak se můou vyvinout nějaká nedorozumění, kdy nás někdo neprávem z něčeho obviní
Ad odpustenie: kamarátila (by) si sa znovu aj s tou tvrtou, s tou ohováračkou? (Bez nejakého vysvetlenia, teda...)
Není tady
Selima napsal(a):
Palomita napsal(a):
Selima napsal(a):
Ono záleí aj na tom - podža mňa - či urobila niečo, aby tú záleitos odčinila, plus: čo je to "odpustenie"? Podža mňa ne-odpustenie môe znamena aj to, e sa jej v budúcnosti radej vyhnem (čie účinná a zdravá prevencia), alebo aj forma "trestu" a to, e varujem iných, aby sa im nestalo to isté.
Mně by zase spí zajímalo, z jaké pozice mohu rozhodovat o tom, kdo je vinen a (ne)zaslouí si odputění? Nějak se necítím oprávněna, abych o druhých mohla takto smýlet a rozhodovat. Tohle jsou (pro mě) docela závané stavy, které mohou významně ovlivnit ná budoucí ivot. Kdy sami ostatní soudíme a prohlaujeme za viníky, jsme připraveni se i jedním takovým stát, bez ohledu na ná skutečný prohřeek?
Odpoutět bychom měli předevím sami sobě, protoe kadé situaci musíme nějak čelit. Moná jsme jí mohli předejít, moná jsme udělali chybné rozhodnutí, moná jsme ji (ne)mohli ovlivnit. Kadopádně to hlavní co musíme zvládnout lépe je od teď dál.S tou druhou časou bezvýhradne súhlasím, ale zasa by to nemal by alibizmus na to, aby sme sa ani nepokúsili napravi minulos... povedzme tým, e sa skontaktujeme s človekom, ktorého sme zrazili a skúsime mu nejako pomôc zvládnu situáciu, ktorú sme zavinili. (Ak o to stojí, samozrejme!) Alebo sa ospravedlníme osobe, o ktorej sme klebetili, a vysvetlíme svoju motiváciu či úmysel... atď., etc. Tam je potom odpustenie asi prirodzenou - alebo prirodzenejou - súčasou procesu.
Mmch, tvoja príhoda s kamokami je skvelým príkladom toho, e odpusti po vysvetlení alebo objasnení je prirodzené=, resp. ani nie je vlastne ČO odpúa. Bez toho vysvetlenia by to ale asi pre mňa bolo mätúce a zloité.
Není tady
Selima napsal(a):
Ad odpustenie: kamarátila (by) si sa znovu aj s tou tvrtou, s tou ohováračkou? (Bez nejakého vysvetlenia, teda...)
Určitě bych se jí na to zeptala a ani bych se nedivila, kdyby si to nepamatovala Úplně vidím, jak drbaly mě a tohle z toho vzelo
Opravdu zde není co odpoutět, vdy ani nevím, co se stalo, jen vím ten výsledek. Ten jsem se pokusila zvrátit, nevylo to, tak jsem to uzavřela a la dál. Take jo, do té doby na mě opravdu nepůsobila dojmem pomstychtivé mrchy, klidně bych se s ní bavila dál. Jsou jiní adepti, které záměrně do svého prostředí nepoutím a vyhýbám se jim, ona mezi ně určitě nepatří.
Paradoxně ta specifická se to snaila hodit na ní, e je to "její vina" a já ji jetě bránila.. by ses posmála
Není tady
Selima napsal(a):
Mmch, tvoja príhoda s kamokami je skvelým príkladom toho, e odpusti po vysvetlení alebo objasnení je prirodzené=, resp. ani nie je vlastne ČO odpúa. Bez toho vysvetlenia by to ale asi pre mňa bolo mätúce a zloité.
V tomto případě by to (u mě) lo i bez toho, ale jenom díky tomu, jak se ta kámoka chovala. Nevyrypovala, nepomlouvala, netrestala mě. Prostě jsem pro ni byla vzduch. Kdyby mi v průběhu těch let úmyslně kodila, nepustila bych ji k sobě. Ne proto, e bych měla co odpoutět, ale proto, e se taky přirozeně bráním a nemám na čele kosočtverec.
Není tady
Selima napsal(a):
S tou druhou časou bezvýhradne súhlasím, ale zasa by to nemal by alibizmus na to, aby sme sa ani nepokúsili napravi minulos... povedzme tým, e sa skontaktujeme s človekom, ktorého sme zrazili a skúsime mu nejako pomôc zvládnu situáciu, ktorú sme zavinili. (Ak o to stojí, samozrejme!) Alebo sa ospravedlníme osobe, o ktorej sme klebetili, a vysvetlíme svoju motiváciu či úmysel... atď., etc. Tam je potom odpustenie asi prirodzenou - alebo prirodzenejou - súčasou procesu.
Souhlasím, to u je pak otázka svědomí a často i charakteru..
Není tady
Vám vem děkuju za zajímavé příspěvky.
Stačí být shovívavým a mnoho, velmi mnoho odpustíme.
F. M. Dostojevskij
lechetný člověk je smířlivý, ale ne povolný.
Člověk malý je povolný, ale ne smířlivý.
Konfucius
Na cti si nejčastěji zakládají ti lidé, kteří ádnou nemají.
J. Paul
Sebe samého zná kadý nejméně.
M. T. Cicero
Víme, co jsme, ale nevíme, co můeme být.
W. Shakespeare
Buď přísný k sobě, ale shovívavý k jiným.
G. P. S. Maior
Upravil(a) vrabčák (19. 7. 2022 11:11)
Není tady
vrabčáku, jetě jednou díky moc za podnět k zamylení a nové citáty jsou :super:
Není tady
I já děkuju.
Upravil(a) vrabčák (7. 7. 2022 22:04)
Není tady
Včera som o odpúaní rozmýžala na Hamletovi (Letné shakespearovské hry, česko-slovenské - viac teda slovenské - predstavenie na naom hrade), a dospela som k tomu, e keby bol Hamlet odpustil, asi by nezomrelo es žudí.... Ale zasa by duch jeho otca nenaiel pokoj, spravodlivosti by nebolo učinené zados - a hlavne by nebolo o čom písa .
Upravil(a) Selima (8. 7. 2022 8:31)
Není tady
Selima napsal(a):
Palomita napsal(a):
Mně by zase spí zajímalo, z jaké pozice mohu rozhodovat o tom, kdo je vinen a (ne)zaslouí si odputění?
.No, ja nehovorím o nejakých banalitách alebo nedorozumeniach, ale o jasných veciach... ak začneme relativizova dobro a zlo, skončíme s tým, e vlastne vetci vetko robíme dobre a ohradi sa proti niečomu je vlastne zločin, načo vetci začnú kriča "Odpusti!" .
No právě, není zde řeč l banalitách.
S tím ostatním mohu taky jen souhlasit, Kam bychom to doli
kdyby
Není tady
vrabčák napsal(a):
Vám vem děkuju za zajímavé příspěvky.
![]()
Stačí být shovívavým a mnoho, velmi mnoho odpustíme.
F. M. Dostojevskij
Buď přísný k sobě, ale shovívavý k jiným.
G. P. S. Maior
Vrabčáku také děkuji za podněty k zamyleni. . Ráda dumám nad vím a zadumám i tady a teď na těmito citáty.
Shovívavost je skutečně fajnová vlastnost , ale podle mého pozorování má i shovívavost mít své hranice v naem vlastním zájmu.
A to jednodue proto e existují lidé kteří si buď této vlastnosti u druhých neváí ,nebo ji dokonce povaují za slabost.
A ona to do jisté míry u některých jedinců opravdu slabost je. Pokud jsou mírní a laskavý za vech okolnosti a ke kadému, stene se jim e jim pak právě ti co si toho neváí a vycítí v tom něčí slabost,budou jim pak típat i dříví na hlavě. A opakovaně.
Já shovívavost u lidí oceňuju a podle toho se k nim také i zpětné chovám. Ale někteří lide si ji nezaslouí a ti co toho mají tendence zneuívat, těm dám zřetelně najevo kam můou s kam u ne.
Mít ve shovívavosti a v přísnosti k sobě a k druhým tak jaksi rovnováhu je podle mne zlatá střední cesta.
Není tady
Serigalo, úplně souhlasím.
Není tady
Není tady
Samolibost zveličuje nae chyby, stejně jako nae ctnosti.
J. W. Goethe
Láska je strom, na kterém jako loupeník číhá árlivost.
S. Čech
I dobří lidé musí často zlému přivyknout.
P. Syrus
Více ceníme povznáející klam ne tmu přízemních pravd.
A. S. Pukin
Dlouhý styk se zlem stejně jako s dobrem vede k tomu, e v něm člověk nalezne zalíbení.
L. A. Seneca
Kdy malí posuzují velké, soudí je podle sebe.
M. Privin
Není tady
Vlastnost, která se líbí u ctitele, bývá odmítána u manela.
Molière
Čím je člověk rozumnějí a lepí, tím více dobra v lidech pozoruje.
B. Pascal
Vady velkých jsou radostí lidí malých.
B. Disraeli
Knihy jsou pro lidi tím, čím jsou pro ptáky křídla.
J. Ruskin
Vhodně mluvit není těké jako vhodně mlčet.
F. de la Rochefoucauld
Mluvit a nemyslet je jako střílet a nemířit.
M. de Cervantes y Saavedra
Není tady