|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
“ Není to žádná ostuda dělat chyby, bylo by však mnohem znepokojivější ,kdyby nebylo žádné k nápravě. “ ( Čínské přísloví )
Zdravím všechny. 
Není tady
Kdo ničemu nevěří, tomu taky nic nevěřím.
Jan Neruda
Lepší paměť než láska má nenávist.
Honoré de Balzac
Nemohu nenávidět toho, kdo mi už jednou byl milý.
Božena Němcová
Žádný velký duch není bez trošky bláznovství.
Lucius Annaeus Seneca
Trpělivost činí lehčím to, co nelze napravit.
Quintus Flaccus Horatius
Snažte se ovládnout čtyři věci: žaludek, spánek, sex a prchlivost.
Pythagoras ze Samu
Není tady
Jeden lepší než druhý 
Za mě osobně je nenávist naprosté mrhání životem a věnování času někomu/něčemu, kdo/co za to vůbec nestojí. Snad ani nerozumím tomu, proč někoho/něco nenávidět. K čemu je to dobré?
Pythagoras mě nadchnul! Už mi chybí jen jeden a pak to bude la bomba! Jestli se mu teda dá věřit
Ale to mi asi ještě chvíli potrvá 
Není tady
Palomita napsal(a):
Za mě osobně je nenávist naprosté mrhání životem a věnování času někomu/něčemu, kdo/co za to vůbec nestojí. Snad ani nerozumím tomu, proč někoho/něco nenávidět. K čemu je to dobré?
:
Úplně s Tebou souhlasím Palo,že nenávist je mrhání životem. Je to doslova sebe-útok, sebepoškozování. Pokud se někdo stále domnívá že svou nenávistí ubližuje druhému ,tak by se měl rychle probudit.
Pěkně se o tom mluví, daleko hůře praktikuje jakmile se nám v životě stane něco kde je k nenávisti cesta otevřená.
Když někdo někomu zámerně škodi , když někdo vraždí, znásilňuje apď. ,pak se emoce vaří a k nenávisti blízko je.
Mnoho nás pak nebude kdo se nenávistí nebudeme sebepoškozovat.
Není tady
Záleží jak to má kdo v sobě nastavené a čím si v životě (ne)prošel. Vztek/zloba/strach/bezmoc/bolest.. to jsou všechno "chvilkové" pocity, které člověk musí prožít a zažít, aby se mohl posunout dál v případě traumatického zážitku. Nenávist je dle mého uměle živená na základě křivdy/ublížení, které nám kdosi kdysi způsobil. Co se stalo nedá se odestát a negativní zážitky už tak člověka ovlivní po zbytek jeho života. Proč moment, který mohl trvat chvilku (v porovnání s délkou života) živit takovou dobu? Přijde mi to, jak kdybych ráno vyšla ze sprchy, celá čistá a voňavá s otevřenou budoucností a pak si pro jistotu hupsla ještě do kupky hnoje z minulosti, abych náááhodou někde někomu něco nezapomněla. Preferuju vyčistit, uklidit, zavřít dveře a vykročit dál. Sice zjizvená a ponaučená, ale čistá.
To je moje pojetí nenávisti, někdo jiný si pod tím může zase představit něco úplně jiného a možná i žádoucího, kdo ví 
Není tady
No ano, záleží hodné na tom co píšeš a jak uź jsem zmínila, pokud si jeden projde například tím ,že mu někdo záměrně zmrzačil dítě, nebo jednomu někdo záměrně psychicky škodí celý dlouhý život, nebo zavraždí někoho blízkého třeba právě z nenávisti, pak bychom si mohly teprve říct jak to máme nastavený v průběhu takových zkušenosti.
Nenávist je drtivá a osvícen je ten koho za takových okolností nepohltí
Není tady
Palomita napsal(a):
Jeden lepší než druhý
Za mě osobně je nenávist naprosté mrhání životem a věnování času někomu/něčemu, kdo/co za to vůbec nestojí. Snad ani nerozumím tomu, proč někoho/něco nenávidět. K čemu je to dobré?
Pythagoras mě nadchnul! Už mi chybí jen jeden a pak to bude la bomba! Jestli se mu teda dá věřitAle to mi asi ještě chvíli potrvá
Palomito, jedna ženská mě před lety hodně poškodila (v prac. oblasti). Nemůžu teď říct, že bych ji nenáviděla, tak silný negativní "nevztah" to zas není, ale odpustit jí se mi nepodařilo...... 
V případě Pythagorových věcí se pokouším představit si, kterou z nich jsi ještě neovládla.

Není tady
vrabčák napsal(a):
Palomito, jedna ženská mě před lety hodně poškodila (v prac. oblasti). Nemůžu teď říct, že bych ji nenáviděla, tak silný negativní "nevztah" to zas není, ale odpustit jí se mi nepodařilo......
V případě Pythagorových věcí se pokouším představit si, kterou z nich jsi ještě neovládla.![]()
![]()
To mě mrzí
S Pythagorasem se asi snažím marně.. vlastní stín nepřekročím a výsledný efekt mi zůstane navždy skryt 
Není tady
Díky moc. 
Myslela jsem na ty 4 věci z jeho citátu. Určitě neprozradíš, ale vrtá mi to hlavou.

Není tady
Vrabćáku je to věc těžká umět odpustit, co si budem povídat. ! Ale pozitivní na tom je ,že k ní kvůli tomu nechováš nenávist.
A je to dobře. 
Já se celý život pokouším odpustit své mámě velmi traumatizující věc a když už jsem si myslela źe jsem z toho venku, přišla další traumatizující událost ,tak jsem zjistila že jsem se dokonale obelhala.
Ve skutečnosti tahle necekaná zkouška prokázala že z toho venku nejsem, vrátilo se to ohromnou silou zpět.
Není v tom nenávist, je v tom neschopnost odpustit. Snad se nám to oběma , Tobě i mě jednou podaří,
Držím pěsti. 
Upravil(a) Serigala (1. 7. 2022 19:14)
Není tady
vrabčák napsal(a):
Díky moc.
Myslela jsem na ty 4 věci z jeho citátu. Určitě neprozradíš, ale vrtá mi to hlavou.![]()
![]()
No co by to tak mohlo být
Klidně dej tip, snesu všechno 
Není tady
„Abys byl šťastný, odpusť. Abys byl trvale šťastný, zapomeň na smutný zážitek.“ — Sri Chinmoy
„V dětství jsou nejhorší tři období - od 1 do 10, od 10 do 20 a od 20 do 30 let.“ — Cleveland Amory
„Není to to, co máte nebo kdo jste nebo kde jste, nebo co děláte, co vás činí šťastnými nebo nešťastnými. To je to, co si o tom myslíte.“ — Dale Carnegie
Není tady
Serigalo, díky.
Podle mého názoru si ona moje odpuštění prostě nezaslouží, ale vím, že tímhle přesvědčením škodím sama sobě. 
Tak ať se ti to podaří. 
Není tady
Palomito, myslím si, že z velké části ovládáš svůj žaludek a prchlivost (za pomoci příslušných odborných výrazů
), se spánkem že je to na dobré cestě (vstávání za ranního kuropění si kompenzuješ ukládáním se se slepicemi), ale vládu nad sexem že zcela necháváš na matce Přírodě.

Není tady
Vrabčáku taky děkuju.
Není tady
vrabčák napsal(a):
Palomito, jedna ženská mě před lety hodně poškodila (v prac. oblasti). Nemůžu teď říct, že bych ji nenáviděla, tak silný negativní "nevztah" to zas není, ale odpustit jí se mi nepodařilo......
V případě Pythagorových věcí se pokouším představit si, kterou z nich jsi ještě neovládla.![]()
![]()
Vrabčáku, odpouštět je třeba. Ne kvůli těm, co nám nějak ublížili nebo uškodili, ale kvůli nám samotným. Je to neuvěřitelná úleva, když se to podaří. Asi neumím najít ta správná slova, ale můžu doporučit knihu Chatrč. Je to sice o odpouštění daleko závažnějších vin, ale v principu je to stejné. Jen varuju, je to hodně náročně a silné čtení. 
Není tady
vrabčák napsal(a):
Palomito, myslím si, že z velké části ovládáš svůj žaludek a prchlivost (za pomoci příslušných odborných výrazů
), se spánkem že je to na dobré cestě (vstávání za ranního kuropění si kompenzuješ ukládáním se se slepicemi), ale vládu nad sexem že zcela necháváš na matce Přírodě.
![]()
Parádní rozbor!
No, za sebe to vidím na tu prchlivost.. i když je poslední dobou velký posun k lepšímu, stále jsou tam momenty (situace), které úplně nezvládám a neovládám
A máš naprostou pravdu, se žaludkem se srovnal i spánek. Přizpůsobení se rytmu žaludku má nečekaně pozitivní vliv i na další aspekty mého života. Sice spím/bdím jindy, než většina lidí, ale ti se za mě nevyspí a ani se nepostarají o můj život či zdraví, takže co na tom záleží
Teď je otázka, zda je tento styl "ovládání se" dočasný a nebo trvalý. Jsem na začátku, takže s pár zaškobrtnutími určitě ještě počítám 
Není tady
Xsaro, moc děkuju. 
Není tady
Palomito, to mě těší! 
A potvrdila jsi nepřímo, že láska
opravdu prochází žaludkem, jak se už hooooooooooooodně dloooooooooooouho říkává. 
Nezbývá mi, než ti popřát převážně trvalou pohodu, klid, vyrovnanost a totéž i tvým nejbližším, blízkým i méně blízkým a i trochu vzdálenějším, kteří s tebou přicházejí do styku.

Není tady
Díky vrabčáku, taky to mému blízkému okolí přeju

Není tady

Palomita napsal(a):
Záleží jak to má kdo v sobě nastavené a čím si v životě (ne)prošel. Vztek/zloba/strach/bezmoc/bolest.. to jsou všechno "chvilkové" pocity, které člověk musí prožít a zažít, aby se mohl posunout dál v případě traumatického zážitku. Nenávist je dle mého uměle živená na základě křivdy/ublížení, které nám kdosi kdysi způsobil. Co se stalo nedá se odestát a negativní zážitky už tak člověka ovlivní po zbytek jeho života. Proč moment, který mohl trvat chvilku (v porovnání s délkou života) živit takovou dobu? Přijde mi to, jak kdybych ráno vyšla ze sprchy, celá čistá a voňavá s otevřenou budoucností a pak si pro jistotu hupsla ještě do kupky hnoje z minulosti, abych náááhodou někde někomu něco nezapomněla. Preferuju vyčistit, uklidit, zavřít dveře a vykročit dál. Sice zjizvená a ponaučená, ale čistá.
To je moje pojetí nenávisti, někdo jiný si pod tím může zase představit něco úplně jiného a možná i žádoucího, kdo ví
No, predstav si, že ťa na prechode pre chodcov zrazí - dovtedy živú, pomerne zdravú, pracujúcu a v rodine silno fungujúcu - šofér v plnej rýchlosti, ktorý ani nezastaví, resp. zastaví o kus ďalej a ani nevystúpi z auta, zavolá synovi a ani sa nejde pozrieť, či ťa teda dorazil úplne, alebo či aspoň trochu žiješ... Potom neprejaví ľútosť, až neskôr, keď má zaplatiť poisťovni a aj Ty ho chceš žiadať o nejaké bolestné (napr. na lepší vozík, zaplatenie operácie, apod.), tak pošle oficiálny list.
Ty si nejaký čas v bezvedomí, potom máš hrozné bolesti, absolvuješ 4-5 operácií, z toho jednu re-operáciu, lebo sa Ti dostane do čerstvej rany nejaký "operačkový stafylokok". Po 4 rokoch máš pravú ruku slabo funkčnú a pravú nohu o 8 cm kratšiu a absolútne nefunkčnú - a kvôli problémom s rukou a ramenom nemôžeš ani používať barlu. Si odkázaná na vozík a z bytu sa dostaneš len veľmi zriedka, lebo syn (ktorý sa o Teba musí starať) má náročnú prácu a tiež vážne problémy s meniskom...
To sa človek ťažko ubráni nenávisti, hoci ja to tete dosť vyhováram a snažím sa obracať jej myšlienky iným smerom... Ale nie vždy sa darí. Prosto jej ten človek obrátil život naruby, a určite nie dobrým smerom.
Není tady

Palomita napsal(a):
„Abys byl šťastný, odpusť. Abys byl trvale šťastný, zapomeň na smutný zážitek.“ — Sri Chinmoy
„V dětství jsou nejhorší tři období - od 1 do 10, od 10 do 20 a od 20 do 30 let.“ — Cleveland Amory
„Není to to, co máte nebo kdo jste nebo kde jste, nebo co děláte, co vás činí šťastnými nebo nešťastnými. To je to, co si o tom myslíte.“ — Dale Carnegie
1. Zabúdať by som nechcela - môže to byť účinné varovanie a prevencia pred opakovaním... ale samozrejme, že záleží na povahe "zážitku".
2.
Muži podľa môžu rozšíriť citát na 6 období - "od 30 do 40, od 40 do 50 a od 5é do smrti"....
3. Súhlasím bezvýhradne....
Není tady

vrabčák napsal(a):
Serigalo, díky.
Podle mého názoru si ona moje odpuštění prostě nezaslouží, ale vím, že tímhle přesvědčením škodím sama sobě.
Tak ať se ti to podaří.
Ono záleží aj na tom - podľa mňa - či urobila niečo, aby tú záležitosť odčinila, plus: čo je to "odpustenie"? Podľa mňa ne-odpustenie môže znamenať aj to, že sa jej v budúcnosti radšej vyhnem (čiže účinná a zdravá prevencia), alebo aj forma "trestu" a to, že varujem iných, aby sa im nestalo to isté.
Není tady
Selima napsal(a):
No, predstav si, ..
Nepotřebuji se tu předhánět, kdo má "horší" zážitky a bolístky. Život není závod a ani soutěž, ať si každý jede podle svého tempa a svým vlastním stylem. Tetě přeju, ať myslí na to, co ji činí šťastnou tady a teď, ať už je to z jejího úhlu pohledu cokoli 
Není tady
Selima napsal(a):
Ono záleží aj na tom - podľa mňa - či urobila niečo, aby tú záležitosť odčinila, plus: čo je to "odpustenie"? Podľa mňa ne-odpustenie môže znamenať aj to, že sa jej v budúcnosti radšej vyhnem (čiže účinná a zdravá prevencia), alebo aj forma "trestu" a to, že varujem iných, aby sa im nestalo to isté.
Mně by zase spíš zajímalo, z jaké pozice mohu rozhodovat o tom, kdo je vinen a (ne)zaslouží si odpuštění? Nějak se necítím oprávněna, abych o druhých mohla takto smýšlet a rozhodovat. Tohle jsou (pro mě) docela závažné stavy, které mohou významně ovlivnit náš budoucí život. Když sami ostatní soudíme a prohlašujeme za viníky, jsme připraveni se i jedním takovým stát, bez ohledu na náš skutečný prohřešek?
Odpouštět bychom měli především sami sobě, protože každé situaci musíme nějak čelit. Možná jsme jí mohli předejít, možná jsme udělali chybné rozhodnutí, možná jsme ji (ne)mohli ovlivnit. Každopádně to hlavní co musíme zvládnout lépe je od teď dál.
Není tady