Věříš ... Věřím ... Věříme ... (Zkrácená verze pro ty, co jim lezou na nervy moje "dlouhé sladké kecy a kteří si raději romány dle svého výběru přečtou vposteli"

Víra nemá jen kořeny staré 2-5 tisíc let. Je jistě starší a má zajímavou minulost. Jaký máte názor?


Věříš ... Věřím ... Věříme ... (Nezkrácená verze)

(před několika lety)
"Tak nám zvolili nového papeže, paní Nováková", poslouchám nechtěně konverzaci dvou dam ve starším věku ... "No jo, jenže když von ale prej byl v mládí ten fašista ..", reaguje ta druhá dáma. "Ale prej nebyl, jenom v tý organizaci pro mladý.." oponuje dáma první ... No a tak hovor plynul, dozvěděl jsem se spoustu věcí, třebas to, jak "ti mladí jsou voni hele tak zkažený, že maj ty různý sekty a chovaj se divně ..." Skoro jsem už jen čekal, kdy se ozve: "tak nám zabili toho Ferdinanda! A kterýho?! No toho pobožnýho, z Konopiště .." ;o))

(napsáno před rokem)
Víra ... Mocná to čarodějka, viďte? Na něco, nebo někoho, nebo něčemu už věřili naši předkové a jejich předkové a ... a ... prostě už pralidé něčemu poddvědomě věřili. Víra - tohle slovo se těžko definuje. Víra je mocná, víra může přinášet jak dobro, tak i zlo, záleží na úhlu pohledu dané osoby. Každy z nás něčemu věří. Někdo je čistě materiálního zaměření, takže věří svým schopnostem, jiný je křesťan, takže věří v Boha a desatero, buddhista věří ve „věčné splynutí v samsáře“, muslim věří ve svého proroka Mohameda ... I jehovisté, scientisté a mnozí další věří ... Je krásné opravdu něčemu a v něco věřit, pokud ovšem nezačnou kvůli tomu rozbroje...

Říká se, že když se dva rvou, tak třetí se hihňá a má z toho vánoce. Jenže tady na Zemi je to zatím tak, že se rvou určité skupiny lidí, je jich mnoho těch skupin, rvou se hodně a ten, kdo se nerve, tak se nesměje, ale je velmi smutný nad tím vším. Takže arabové říkají, že jejich víra je správná, křesťané si stojí taky pevně za svým, je spousta dalších skupin, které si prosazují to "své", malou vyjímku tvoří snad buddhisté, kteří věrni své mírumilovnosti nechávaji lidi vůkol, ať si klidně "pindají, však ono je to časem přejde a přivede na správnou cestu.."

Záhada hlavolamu začíná.. Mám pocit, že bych spíš dokázal pořešit v klídku toho ježka v kleci, než tohle téma. Ale rád taky do všeho pindám a snažím se napsat svůj názor... prostě mi to nedá, neboť "ještě zřejmě nezmoudřel jsem a asi málo dostával po pazourách .. ;o)“ Ale vraťme se k víře. Už naši předkové měli svého Boha, nebo Bohy, rozdělovali si je podle důležitosti do svých panteonů. Naše hyper-super-extra-moderní doba na tom ovšem není jinak. Spousta skupin žije ve své víře s tím, že právě ta jejich víra je ta "pravá ..." Jenže mám takový silný pocit, že pravdu mají všichni a zároveň nikdo...

Základem každé víry je představa, že někdo je nad námi, někdo nám velí, pomahá. Jenže odkud se tohle v nás vzalo? Je to snad nějaká DNA-ujetá odchylka, která nám upravila mozek, abychom takto mysleli? Ale kdepak. On totiž nad námi opravdu někdo je. Tady na Zemi nejsme jen tak náhodně. Ten "NĚKDO" je prapůvodní entita, prapůvodní inteligence, prapůvodní síla, která dovolila vzniknout tomu všemu okolo a taky nám všem. Je to Bůh? Alláh? Manitou? Je to Vesmír ve své nejhlubší podstatě? Tak kdo teda? Ten, kdo odpovídá, že může mít klidně nejenom tato čtyři jména, má pravdu.

Vezměme například křesťanství – (protože trošičku malinko o něm něco vím, takže se můžu snažit rozebrat problematiku na tomhle případě) - je to mocná skupina lidí, věřící v „Boha“, ve své desatero, popírající reinkarnaci, s nádhernou knihou, která se nazývá Bible. Ale taky skupina, která se dělí na více skupin - katolíci, evangelíci ... atd. Každá z těch podskupin hájí svou "pravou víru", jsou místa, kde po sobě tyto znesvářené skupiny házejí kameny a bijí se. Ale je třeba si uvědomit, že tu funguje staré přísloví, že "v každé pravdě je kousek lži a každé lži je kousek pravdy. "Křesťanství“ je "staré" přes dva tisíce let. Ale tato víra nevznikla jen tak sama od sebe. Její základy mají někde své kořeny. Snad u Esejců? Má se za to, že ano. Mimochodem - Křesťanství i Korán původně vycházejí z jedné linie víry, takže je to velmi ironické a smutné, když se vlastně "dva velcí bratři" rvou už po staletí... Esejci ale taky neměli všecko ze své hlavičky. Spletitá cestička vede dále do minulosti. A zavede nás zřejmě až do Egypta. Tehdejší kněží v Egyptě znali velmi stará a obsáhlá mysteria a tajné nauky. Když Mojžíš (pokud to není ovšem vybájená postava, protože právě tyhle historické postavy se dost těžko ověřují. Je jisté, že byl někdo toho jména, ale jak dalece zasáhl do dějin, můžeme jen spekulovat, nebo opravdu věřit bibli) odcházel z této země, věděl mnohé z těchto tajemství. Ale ani v Egyptě to nekončí. Jdeme ještě dále. Že by snad bájná Atlantida? Kdo ví ... každopádně je dnes jasné, že existovala velká a mocná civilizace, která se zhroutila. A její zbytky se roztříštily do celého světa. Egypt, Jižní Amerika - jejich pradávná architektura má hodně společného na to, aby to mohla být náhoda.

Dospěli jsme až do pradávné civilizace. A zřejmě ani to není konečná, takže by nás to vedlo dále. Všechny víry, které kdy existovaly, mají někde svůj základ, jako vlákno pavučiny. Když po této nitce budeme zpětně putovat, dojdeme až prazákladnímu mystériu. Tam začíná pověstný pramen, který se za tisíce let rozdělil na řeky, říčky, potůčky, aby oživil myšlení lidí, naučil je přemýšlet, putoval dále a pak se opět sléval ve velké řeky, veletoky a nakonec v jednotný oceán, obohacený o lidskou zkušenost a nové pohledy a poznatky.

Je totiž úplně jedno, čemu kdo z nás věří. Křesťané, Muslimové, Buddhisté, Jehovisté, Indové a mnozí další mají svou „pravdu“. Každá ta pravda je skryta ve velkém množství omáčky, nazývané víra. Ale v podstatě platí jeden jediný velký zákon nad tím vším:

... MILUJ VŠECHNY, NEUBLIŽUJ A POMÁHEJ ... (dovětek současnosti - všeho s mírou, zřejmě je důležitý vyvážený postoj)

Tohle základní pravidlo platí už od dob, kdy prapůvodní entita, nazývaná námi například Bůh a mnohými jinými jmény, dala vzniknout všemu okolo nás. Platí tady pravidlo práce s energií. Všechno má svou příčinu a ničemu se nedá uniknout. Každá zkušenost, ať už dobrá, nebo zlá (z našeho pohledu) má svůj účel a zákonitě je na ni i patřičná odezva. Každý člověk na této planetě se narodil s tím, že něco zdokonalí, že se něco naučí a v příští inkarnaci opět. Země, je jako škola. Učíme se a pak skládáme zkoušky. Všechny duše mají božský původ. Když se narodí na svět člověk, narodí se vlastně takový další „malý Bůh“. My všichni jsme „takoví malí Bohové“. Máme neomezenou moc měnit osud svůj, osud nejbližších a osud celých národů. Myšlenky jsou naším velkým energetickým potenciálem. Pomocí myšlenek měníme postupně všechno okolo nás. Všechno, čeho jsme dosáhli, jsme nejprve museli vymyslet. Jakmile něco vymyslíme a věříme, že to takhle "máme, nebo budeme mít", pak se v nejbližší budoucnosti tak stane (samozřejmě, že naším přičiněním, jak jinak). Když se narodíme, máme právo dělat vše. Nejsme omezováni nikým jiným, než „stejnými malými Bohy“ jako jsme my - lidmi. Můžeme být darebové, můžeme ničit, můžeme dokonce i zabíjet, ale zákonitrosti platí nadále - zabij a budeš jednou zabit za stejných, ne-li horších okolností... Nič vše okolo sebe a jednou bude zničeno všechno tvé nejbližší a nejmilovanější... Ale miluj všechny a všechno okolo a všichni okolo tě budou milovat. Pomáhej a bude ti taktéž nabídnuta pomoc. Je nasnadě, že mnohem příjemnější je opravdu dělat takzvané "dobré" věci, než zlé, protože s čím kdo zachází, tím potom schází. Ale každý se učíme. I ti z nás, kteří tohle vědí a dobře ví, že to funguje, dělají spoustu chyb. Jak v myšlenkách, tak navenek. Avšak i zde je nutno si uvědomit, že platí zákon „všeho s mírou“. Bezmezná oddanost a láskyplnost má svá úskalí, protože buď se (i když ne ve zlém úmyslu, ale naopak v nejlepším možně dobrém úmyslu) snažíme někoho ovlivnit a tím pádem mu můžeme narušovat jeho vlastní osud, který si vytyčil, nebo naopak díky své bezmezné oddanosti můžeme být svedeni ze své vlastní osudové linie. Samozřejmě nikde není černé na bílém, že zrovna „toto si ti dva lidé takto nedomluvili, aby pak prožili společně výslednou zkušenost. Je potřeba intuitivně vycítit, zda dobro, které chcem konat, je opravdu to, co cítíme, že je správné, nebo jen díky ovlivněnosti a dogmaty, kdy nám bylo řečeno, že musíme být „bezmezně láskyplní“ a podle toho jednáme na základě této víry. 

A co závěrem této kapitoly? Každý z nás má právo věřit v cokoliv chce, pokud mu to přinese něco pozitivního a pozitivně ovlivní své okolí. Pokud máte pocit, že bible, desatero je to pravé pro vás, pak směle do toho. Pokud se to týká jiné víry, pak samozřejmě taky směle do toho. Každému, co jeho jest. Ovšem nezapomínejte na to, že je třeba taky trošku přemýšlet a občas analyzovat. Pokud nás někdo nutí dělat něco, co nám nesedne, byť je to v rámci dané víry, pak něco není v pořádku! Tady je
důležitá svoboda nade vše ostatní. Svoboda volby své cesty a svého myšlení. Jakékoliv ovlivňování a nucení k něčemu se vždy a zákonitě jednou obrátí proti svým ovlivňovatelům a nutitelům, je jedno, jakkoliv je daná víra dobrá a je jedno, jakkoliv jsou dobré záměry daného člověka, který přesvědčuje a obhajuje natvrdo, že "jen a jen jeho víra je to pravé a ostatní jsou odpadlíci a pohani ..."

(dovětek ze současnosti)
Je možné, že víra samotná vychází z našeho nitra, z našeho vlastního vnitřního JÁ, kde byla už od počátku, jen jsme se k ní museli postupně propracovat a pochopit její pravý smysl? Dnes a nyní mám takový pocit. Zatím dnes a nyní. Pokud je pravdou, že zde na Zemi už několik velkých civilizací mohlo být, pak zákonitě ti lidé, kteří v těchto civilizacích ukončili reinkarnační cyklus, tak nám zanechali ony dávná mystéria. Ale zdá se, že historie se musí opakovat a každý z nás si projde svou cestu k pochopení víry.

(ještě jeden dovětek kvůli zadání tématu)
Zapomněl jsem vlastně srozumitelně zadat dotaz na závěr, za což se omlouvám.

Takže - jak cítíte, vidíte, či jinak chápete víru? Je daný postoj popsaný výše správný, nebo má nedostatky, popřípadě jaké? Pokud je postoj špatný, pak proč? Předem děkuji za názory (k tématu).

Upravil(a) DaiTerr (18. 3. 2009 10:48)