Štvalo, ale - nebrala som to osobne. Ona fakt verila len sama sebe a väčšinou sa jej to ptovrdzovalo. To bol pes, čo si vedel sám zaobstarať žrádlo(aj keď väčšinou vyžobrať, párkrát ulovila myšičku), pitie, zábavu(toľko štekala, až sa niekto ustrnul a hodil jej kamienok) a dokonca sama prechádzala cez križovatku na semafór - a úplne v pohode. Nás si držala len pre zábavu a my sme to vcelku chápali a rešpektovali.   Občas sme dokocna dúfali, že "uloví" aj pre nás...
Tak ja som bola u nás cez žrádlo, takže som bola pre ňu No. 1. Po rozchode a presťahovaní k rodičom prešla táto čestná funkcia na mamu... ale ja som veľmi nežiarlila. Chápem, že žrádlo je žrádlo. (A maznala sa aj tak najviac so mnou... ).

Upravil(a) Selima (27. 5. 2009 15:40)

Wiki napsal(a):

Drápeček - to bylo u mojeho pejska - blondýny - na týden chození po třech. Asi ho to moc bolelo.  My jsme takový fajnovky.

Selim, neštvalo tě, že ti nevěří? Moje ješitnost to nemůže unést...
Myslím, že věří páníkovi. On se s ním moc necrcá a pes JEHO poslouchá na slovo. (já krmím, věnčím, koupu, češu, mazlím, masíruju, léky dávám, k doktorovi jezdím, povídám si sním, miluju ho ..) a to jsem s ním chodila i na cvičák! A to , co jsem ho naučila - to poslechne, ale jen páníka, kterému jsem naše výkony (i lehni!) ukázala. No rozumíte tomu?

Wiki, naprosto tomu rozumím. Tvůj manžel je PÁN a ty jsi chůva. U vlčí smečky to taky tak fungovalo. Je jedna ALFA, BETA a chůvy. No a když nebyla v přítomnosti Alfa, tak hned nastupovala Beta nabe chůvy. Takže to taky není špatný post:)
Jinak jsem pochopila že máte asi fenku,že. Ono i psů platí, že fena si vybírá Pána a pes Paní.
Nějak tak to bylo i ze začátku s naším psem. Můj přítel nemohl překousnout, že pes mě bere jako ALFu a jeho jako doprovod. Ale když s ním byl on sám, tak zase musel poslouchat jeho.
Otázka? Věříš si při venčení fenky, že tě posechne na první povel? Věříš si, že její výchovu zvládneš na 1? Věříš své fence ve všem? Pokud ne, proč by měla ona věřit tobě?

Klubko napsal(a):

Wiki napsal(a):

Drápeček - to bylo u mojeho pejska - blondýny - na týden chození po třech. Asi ho to moc bolelo.  My jsme takový fajnovky.

Selim, neštvalo tě, že ti nevěří? Moje ješitnost to nemůže unést...
Myslím, že věří páníkovi. On se s ním moc necrcá a pes JEHO poslouchá na slovo. (já krmím, věnčím, koupu, češu, mazlím, masíruju, léky dávám, k doktorovi jezdím, povídám si sním, miluju ho ..) a to jsem s ním chodila i na cvičák! A to , co jsem ho naučila - to poslechne, ale jen páníka, kterému jsem naše výkony (i lehni!) ukázala. No rozumíte tomu?

Wiki, naprosto tomu rozumím. Tvůj manžel je PÁN a ty jsi chůva. U vlčí smečky to taky tak fungovalo. Je jedna ALFA, BETA a chůvy. No a když nebyla v přítomnosti Alfa, tak hned nastupovala Beta nabe chůvy. Takže to taky není špatný post:)
Jinak jsem pochopila že máte asi fenku,že. Ono i psů platí, že fena si vybírá Pána a pes Paní.
Nějak tak to bylo i ze začátku s naším psem. Můj přítel nemohl překousnout, že pes mě bere jako ALFu a jeho jako doprovod. Ale když s ním byl on sám, tak zase musel poslouchat jeho.
Otázka? Věříš si při venčení fenky, že tě posechne na první povel? Věříš si, že její výchovu zvládneš na 1? Věříš své fence ve všem? Pokud ne, proč by měla ona věřit tobě?

jejda, tys mi dala !!

zkusím popořadě
Jo jsem fakt chůva a služebná - vždy po ruce. Ale jsem dvojka - to je fakt. A to není špatný..
Mám psy - 2 - lvíčky - malý chlupáče
Na povel mě neposlechne, a proto jsme chodili na cvičák (s tím jedním bázlivým a utíkavým) kvůli přivolání. Já nejsem správný vychovatel, já ho nedokážu vycvičit, protože mi to přišlo blbý. Vím, že je to stupidní, a proto si velkého psa taky nikdy nepořídím. On se vždycky podíval, jako že proboha proč si má lehat furt dokola? atd- víš?..a mně to bylo úplně trapný. Pustím ho, jen když na kilometr nikdo nikde není.. a nebo když máme s sebou páníka. Mám vrozený odpor k drilu a nedokážu se přemoci ani když jde vlastně o jeho bezpečí.

Věřit mně by mohl, ve věci, že mu nenechám ublížit, že u mě má jistotu.
Ovšem v jednom pravdu máš, vlastně selima taky, že mi prostě nevěří. Když mezi něj a mě vlítla cvičitelka s úmyslem ho vyplašit, tak pes zmatený neběžel na mé přivolání ke mně , ale pryč. Nehledal u mě "záchranu".
To je pro něj nenebezpěčnější, proto jsme zkusili cvičák. Ale nezvládla jsem to. Už má 5 let. Vzali jsme si ho 1/2ročního a byl strašně bázlivý a lekal se každého zvuku.
No asi tak..
Druhej pes je pitomec, který se od nás nehne..

Selima napsal(a):

Klubí - ono to bola asi viac-menej sranda. Neviem, kaé plemeno má Wiki, ale s jazvečíkom veľkú výcvikovú vodu nenamútiš, lebo to sú psi, čo sa MUSIA vedieť v nore samostatne rozhodnúť, páníček tam za nimi nelezie, takže potom majú sklon aj mimo noru rozhodovať sami za seba. Ja som jej verila, že je schopná žiť samostatne a že s nami je dobrovoľne, z lásky, a nie kvôli žvancu alebo neschopnosti prežiť bez svorky. Ako mi verila ona, to za ňu nemôžem povedať, ale spolužitie to bolo pekné a veľmi dúfam, že ešte ku mne nejaký jazvec raz príde.

Seli, věř mi, že i jezevčík lze vychovat. Jsou ještě jiná plemena,. která jsou ještě samostatnější a uvažují svou hlavou,aby přežila. Všechna Ruská plemena jsou taková. A ještě pravý import z Kavkazu nebo jiné drsné oblasti, znamená docela slušný oříšek.
Jinak souhlasím, že jsou prostě služení plemena, která lze cvičit lehčeji. Jezevec patří k těm samostatnější, kde se používá VÝCHOVA:)

Ono je to vlastně nesmírně složitý....
Tvůj pes se spoléhal , že mu kryješ záda? To je taky pro tebe hodně nepříjemné..., ale asi jsi to zvládla, viď? To jsi vážně dobrá.

Pejska mám od půl roku, a od narození byl v chovné stanici. Sice by se tam nemělo nic stát, ale kdo ví...
Lekal se, přesně jak píšeš ty, vlastního stínu. Druhý pes byl v naprosté pohodě, nevzbudil se ani když jsem mu štouchala vysavačem do pelechu. Tento pes má hrůzu ze všech zvuků, natož z vysavače u hlavy.

Ty máš asi ty tažné pejsky, ne? Nebo si to pleru s mamlamuty a ještě jedním plemenem...Hasky?

V souvislosti s tímto - byli jsme v Harrachově na výletě a moje psy (puštěné v lese - nikde nikdo) napadli vlekařovi psi - tažní, snad evropský tažný pes. Z ničeho nic přilítli a začla děsná vřava....Nic moc jim neudělali (pár drobných kousanců), ale vyděsili je natolik, že tento lekavý pes utekl. Ten druhý se furt obloukem vracel ke mně.
Ti psi byli vycvičeni, prý se při zápřahu ani neohlídnou, natož aby vybočili z trasy. ...nehledě, že by běželi jen tak někam..Oni byli taky na procházce.

Psa jsme hledali asi 6hodin. Byla jsem polomrtvá strachy. Naštěstí jsme ho našli (ve spolupráci s taxikáři, policií a vesnicí )
Bál se ještě víc. A kdyby nastala podobná situace, stačí aby mu něco bouchlo za zády (výfuk, něco spadne na zem..) a vezme nohy na ramena zase. U mě bezpečí nehledá. No po Har. už se ani nedivím. Taky jsem "selhala".
Dá se s ním něco dělat?

Wiki napsal(a):

Ono je to vlastně nesmírně složitý....
Tvůj pes se spoléhal , že mu kryješ záda? To je taky pro tebe hodně nepříjemné..., ale asi jsi to zvládla, viď? To jsi vážně dobrá.

Pejska mám od půl roku, a od narození byl v chovné stanici. Sice by se tam nemělo nic stát, ale kdo ví...
Lekal se, přesně jak píšeš ty, vlastního stínu. Druhý pes byl v naprosté pohodě, nevzbudil se ani když jsem mu štouchala vysavačem do pelechu. Tento pes má hrůzu ze všech zvuků, natož z vysavače u hlavy.

Ty máš asi ty tažné pejsky, ne? Nebo si to pleru s mamlamuty a ještě jedním plemenem...Hasky?

V souvislosti s tímto - byli jsme v Harrachově na výletě a moje psy (puštěné v lese - nikde nikdo) napadli vlekařovi psi - tažní, snad evropský tažný pes. Z ničeho nic přilítli a začla děsná vřava....Nic moc jim neudělali (pár drobných kousanců), ale vyděsili je natolik, že tento lekavý pes utekl. Ten druhý se furt obloukem vracel ke mně.
Ti psi byli vycvičeni, prý se při zápřahu ani neohlídnou, natož aby vybočili z trasy. ...nehledě, že by běželi jen tak někam..Oni byli taky na procházce.

Psa jsme hledali asi 6hodin. Byla jsem polomrtvá strachy. Naštěstí jsme ho našli (ve spolupráci s taxikáři, policií a vesnicí )
Bál se ještě víc. A kdyby nastala podobná situace, stačí aby mu něco bouchlo za zády (výfuk, něco spadne na zem..) a vezme nohy na ramena zase. U mě bezpečí nehledá. No po Har. už se ani nedivím. Taky jsem "selhala".
Dá se s ním něco dělat?

Tak s vysávačom jazvecová Linda bojovala ú.p.o.r.n.e, až kým nám raz nerozhrýzla hadicu, potom sme si už zakázali dráždiť ju tým. Hrozne nás bavilo sledovať, aká je podráždená a zlostná a hlučná... a ako srdnato s ním bojuje.

Selima napsal(a):

Podľa mňa sa VŠETCI psi boja dierovaných podláh, moja jazvečica preskakovala také tie mriežky bežne. Do vlaku som ju vynášala - ale ona mala cca 13 kg... Výšok sa nebála a po eskalátore sme museli chodiť stále dokola... ale mriežky a dierované podlahy ee.

Naša Amélia nie, predstav si Máme lávku pre peších, celú deravú a ona sa naprostriedku zastaví a so záujmom sleduje kačice dolu na rieke pod sebou Vlaky takisto - cestovala dva razy a mohla by stále. Bojí sa iba, keď muž ziape a ja sa nasledne rozzúrim. 

Co je s klubkem?
Já ani netušila že bych se měla chovat alfovitě. Taky nejsem žádná alfa od přírody, i když muž si myslí, že chci vládnout - takový nesmysl...ani psovi nedokážu poručit. Já mu pořád jen vysvětluju a ptám proč dělal to, když ví že nesmí... a ták.

Náš pes se taky právě ke psům chová útočně (pokud se tomu tak dá říct při jeho 8kg). Je to asi taky strach.

Wiki napsal(a):

Co je s klubkem?
Já ani netušila že bych se měla chovat alfovitě. Taky nejsem žádná alfa od přírody, i když muž si myslí, že chci vládnout - takový nesmysl...ani psovi nedokážu poručit. Já mu pořád jen vysvětluju a ptám proč dělal to, když ví že nesmí... a ták.
Náš pes se taky právě ke psům chová útočně (pokud se tomu tak dá říct při jeho 8kg). Je to asi taky strach.

Taky jsem to netušila. Ono to ale je daleko lepší - to není o "vládnutí" tak, jak si ho my představujeme. Pes má radši, když za něj rozhoduješ, jak jen to jde - je to pro něj jednodušší. A když nerozhoduješ, tak to veme (dle svojí vlastní povahy) více či méně do tlapek - což není vždycky ideální, žejo....Možná se tvůj pes chová útočně právě proto, že si myslí, že ty to holt nevyřešíš?
Tohle máme teď na programu my: už jsem Amálku naučila (víceméně) že každé setkání s jiným psem napřed řeším já s tou cizí alfou, neboli člověkem. Takže ona že může komunikovat s tím pejskem, až jak já rozhodnu. A teď máme na pořadu situace, kdy na ni někdo vyletí - to ona neustojí, agresivní psy, a odpovídá úplně stejně. A já se snažím najít způsob, jak jí vysvětlit, že to pořeším, aniž bych jako trotl cenila zuby na cizího psa na ulici
Takže jestli na tohle máte nějakej trik, sem s ním.

Definitiv napsal(a):

Wiki - tak to vypadá že to máme doma podobně. ATo já sice i poručím, pes se přikrčí (když ví že něco provedl) ale jaksi účinkem se to míjí U nás je to v pohodě pokud dojde pouze k prvnímu čuchnutí, to si líbit nechá a pak si už psa nevšímá. Pokud s pes hce ovšem čuchnout podruhý, tak to už nastává vix že občas i chlupy lítaj

Když něco provede (má jen jeden hřích, zato trvalý  - značkuje) - tak ho zavolám, on ví, přikrčí se, popř. zaleze, stihne-li to. Já ho k tomu vezmu (hrajem to tak už léta), řeknu mu že je to fuj a že nesmí a pustím ho. Odlítne jak raketa, ale já už se těším, že ho za 3minutky (to tak stihnu uklidit) můžu zavolat a povyprávět mu, že to se nesminká, nóó. Má tak 3měsíční cykly.

A na procházce, potkáme-li psa který mu nevoní, to už poznám, že ho pozoruje a bystří, tak mu melu furt : nesmíš! nesmíšnesmíš!  a držím ho jako nakrátko. Nic jinýho neumím, no a vypadá to celkem dobře. Kdyby byl na volno tak jde provokovat, začne se nafukovat, prsit a pokud dosáhne, tak začne nakrývat (cokoliv)

Jinak  já si celkem o "výcviku" a výchově nemám co povídat, resp. nemám čím přispět. Viz. příklad.. Včera jsem byla se psy s dcerou a byli jsme ve psím areálu - oplocený a psi na volno. Byl tam jen jeden malý pes - tak jsem si troufla. Můj čokl odběhl daleko ode mne - k tomu druhýmu psu a já na něj 2x zavolala. Pes - klasika - bez reakce - a dcera mě poučila, abych se prý neztrapňovala a mám dělat jako že nic, že to tak chci...

No tak klídek, Def...pes by naopak měl chodit do postele, když chce Protože postel je nora a v noře jsou na noc všichni hezky pohromadě. Máli už je otrklá a nebojí se, tak chodí buď střídavě ke mně a k mužovi, nebo vůbec...a někdy je celou noc venku - ale jen když se jí chce Ale do roka, roka a půl spala s čumákem na někom z nás, kdybychom jí náhodou chtěli zdrhnout.
A tuhle jsem zrovna přemítala, proč je radši uvnitř v domě, když jsme pryč - a to i když je hezky a na zahradě má přece jen víc zábavy. A došlo mi, že je to furt o tý noře. Jednak není normální, aby celá smečka odešla a v noře zbyl sám, notabene relativně dospělý pes - tak už to je divný. A když už by to vůbec nastalo myslím, že by byl radši uvnitř v noře, protože prostor okolo je v péči alfa páru - ten rozhoduje, kdo smí do vnitřního prostoru a kdo ne. Chudák poslední ve smečce si musí připadat, jak nahej v trní...tak teď přemítám, jak to zařídit, aby byla venku a přitom si tak nepřipadala
Válení v rybě...no to není ale zlozvyk, to je normální maskování, přece! Dle dobrých mravů by ses měla válet taky
A myši jí dovoluju lovit - když už nechci, aby lovila srny

No pochop - protože tě nemůže poslechnout! Objevil něco neuvěřitelnýho - například ježka, nebo krtka - a teď tě volá, abys to šla nějak vyřešit To by člověk musel být alfovatej alfa, aby na dálku dal tomu psovi vědět, že o ježka nemá zájem...asi bys měla zpozornět, zaposlouchat se a pak se bez zájmu otočit a volně odklusat Což se v parku dělá doost blbě a člověk potřebuje pevný nervy....
Co mě se týče, já jsem prozatím ráda, že jsem dosáhla alfovatosti, jaké jsem dosáhla a soudím, že jsem na vrcholu svých možností. Takže ježky tak nějak vzdávám.
Ono vůbec, když chceš, aby ten pes zamířil jakýmkoli směrem, musíš tím směrem zamířit napřed sama, takže když se řítíš k němu a potažmo k ježkovi, jistě si myslí, že vzbudil tvůj zásadní lovecký zájem