Hele, Tenebien... před časem - ne moc dlouhým... tady byla jedna osoba, která přišla taky se "silným příběhem"... pokud si myslíš, že tvoje kvalifikace "téměř znásilněné ženy" tě předurčuje k provozování seminářů pro zabránění dalších znásilnění... no, tak dle mého názoru se hoooodně mýlíš... no ale... jak myslíš...

Souhlasím, Martinko, znásilnění probíhá obvykle mezi dobře známými, někdy i partnery. Moje jedna velmi dobrá kamarádka má podobnou zkušenost a mohu jenom říct, že je to hnusné...
Když jsme te probíraly, tak jsem dospěla k názoru, že je to způsobeno velkou naivitou, neschopností chápat muže a jeho pohnutky, posuzování muže podle sebe sama, což nikdy nefunguje..
My ženy si musíme uvědomit, že muži jsou opravdu naprosto jiní než my... na ně nefungují modely, které běžně používáme v životě a naopak jejich modely jsou nám naprosto nesrozumitelné, tedy, dokud nemáme možnost poznat je během dlouhodobějšího společného soužití...
Vím do svého partnera, že muži vnímají od žen určitou vyzývavost v různých situacích: například přijmout pozvání do jakéhokoli privátu muž bere jako souhlas se sexem! Když s ním chcete být bez sexu, nejděte s ním nikdy společně na soukromá místa, ale naopak, na místa veřejná, do restaurace, divadla, kina apod. Pokud vám po divadle nabídne, že vás doprovodí, můžete to přijmout, ale před vchodem svého domu se s ním rozlučte a nekompromisně ho nechte odejít. Kdyby vás přemlouval, že zajde "jenom na chviličku" "na kafe", apod., a vy povolíte, pak opět to bere, že chcete sex! Koledujete si o znásilnění.

Problém se znásilněním je taky ten, že muži atavisticky vnímají ženy jako svou "oprávněnou kořist" a v kritických situacích se podle toho chovají. S tím bychom my, ženy, měly vždy počítat a pokud se jejich majetnické chování projeví, pak dát jim citelně najevo, kdo je pánem situace a majitelem našeho těla...

Upravil(a) Jency (12. 3. 2009 11:42)

Helča: Strach je nejlepší obrana...:-/

Jency: Tuhle osobu neznám a nesetkala jsem se s ní. Nemyslím, že mě moje zkušenost nějak předurčuje... ale asi nejsem tak lhostejná jako ostatní.

Martinka a Jency: Ano, ale tam jsou úplně jiné podmínky. Já bych se chtěla zaměřit na napadení na ulici... která nejsou vůbec výjimečná. Pokud chceš statistiku, tak na Praze 8 noc před tím, než se to stalo mně, se podobná věc stala třem dalším dívkám. Takže asi tak...
Jinak nechci napadat tvůj návrh kurzu sebeobrany, ale taky jsem kdysi dělala karate... a v situaci, kdy na tebe skočí chlapák zezadu, povalí tě na zem a rovnou ti hlavou začne mlátit o betonový chodník to není úplně využitelná věc. :-(
Navíc se to musí brát ještě z psychologického hlediska - některé útočníky vzruší bezvládná žena, jiné ta, která se brání... takže se může stát, že ho ženské chování ještě víc nabudí.

Selima: Ano, právě proto si myslím, že by holky měly alespoň vědět, že se to může stát i jim... kdekoliv... o jednu kamarádku se takhle snažil muž za bílého dne v parku... o další slečně jsem se dozvěděla včera od kamarádky. Muž ji sledoval od šaliny, dokonce za ní utíkal... díkybohu to zvládla domů.
Ty měly mnohem větší štěstí než já. Ze svých zranění jsem se musela nějakou dobu léčit... ale není to jen o fyzických šrámech. Mnohem horší jsou ty šrámy na duši. Nevíte, jak strašné je lekat se vlastního stínu ještě víc než půl roku poté, co se to stalo.

Tohle bych chtěla, aby holky pochopily. A přitom stačí jen pár věcí a dá se tomu vyvarovat...

Tenebien napsal(a):

A přitom stačí jen pár věcí a dá se tomu vyvarovat...

A jaké to jsou? :-)

Jinak pokud to chceš brát z psychologického hlediska... každá "oběť" si svého útočníka "přitáhne"... takže pokud chce být někdo opravdu v bezpečí před takovými útočníky, nebo se útoku bojí... tak bych je rovnou poslala např. na rodinné konstelace, aby si to téma pořešily dřív, než to budou řešit v nemocnici... :-)

Wiki napsal(a):

Myslíte , že je vhodné u sebe nosit nějaký pepřák nebo něco?

Pokud s ním neumí zacházet, může si tím víc ublížit, než by jí to pomohlo... a taky nevíš, jak bude útočník na pepřák reagovat... třeba ho to ještě víc rozzuří a holku zabije... než aby ho to zastavilo...

Já bych osobně na fyzické úrovni doporučila ty kurzy sebeobrany... zvlášť ty dva, co mi tu vymazali (ale jestli chceš, pošlu do SZ - je to v Praze)...

... na psychické úrovni doporučuju si pořešit sklon "být obětí"... jak už jsem psala, např. na rod. konstelacích (taky můžu doporučit)...

Psychické nastavení je důležitější než se na první pohled může zdát... protože, jak vysvětlit, že jednu holku napadnou a druhou ne? Prostě něco "vysílala" (podvědomě) a ten útočník to podvědomě cítil a proto ji napadl... z toho samého důvodu jiná napadená nebude...

Takže zkombinovat fyzickou i psychickou cestu...

Plus samozřejmě jsou určitá pravidla, jak napadení zminimalizovat... ale to se v těch kurzech sebeobrany probírá jako první!!! :-) Minimalizovat šanci např. tím, že nebudu chodit přes parky atd.

A musím přiznat, že když jdu večer sama jenom od zastávky skrz sídliště domů, tak se taky necítím moc dobře... ale tomu jde zvlášť v zimě (kdy je tma už od 16 hod.) těžko zabránit... cestě do bytu z MHD :-) A taky to nejde vždycky v doprovodu...

Tenebien napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Tenebien napsal(a):

A přitom stačí jen pár věcí a dá se tomu vyvarovat...

A jaké to jsou? :-)

Jinak pokud to chceš brát z psychologického hlediska... každá "oběť" si svého útočníka "přitáhne"... takže pokud chce být někdo opravdu v bezpečí před takovými útočníky, nebo se útoku bojí... tak bych je rovnou poslala např. na rodinné konstelace, aby si to téma pořešily dřív, než to budou řešit v nemocnici... :-)

Souhlasím s tím, že si oběť útočníka 'přitáhne'. V takovýchhle situacích je to ale spíš tím, že je jediná v okolí. Útočníkovi je pak úplně jedno, jestli jí je dvacet nebo padesát. Prostě má tu chuť a žádné zábrany.
Jinak bohatě stačí, když se holky nebudou bát a zeptají se svých kamarádů (čímž myslím kamarády například ze školy nebo opravdové přátele - ne takové ty, co znají pár dnů), aby je doprovodili, nebo budou spát po nějaké akci u sebe. Když jsou holky dvě, šance na přepadení je mnohonásobně nižší.
Pak je samozřejmě vhodné nosit pepřák nebo paralyzér. Já osobně jsem si pořídila takové 2in1 - paralyzér s pepřákem. Nehnu se bez něj z domova ani za bílého dne. Po tmě ho nosím v ruce v kapse... Což je další chyba - většina holek, když už mají pepřák (který stojí asi tak 120 Kč, tudíž to není žádný velký výdaj), tak ho nosí v kabelce. Tam je jim ale úplně k prdu... ve chvíli, kdy je někdo přepadne, tu kabelku nezvládnou ani otevřít, natož nahmatat pepřák, odjistit ho a správným koncem na útočníka stříknout...

Jednoduchá prevence, která sníží riziko... pak jsou tu další faktory, ale to už by bylo na přednášku... :-)

A umíš s tím pepřákem správně zacházet? Protože když ho stříkneš proti větru, budeš ho mít v očích Ty sama... a jak jsem psala: pořádnýho chlapa to nemusí vůbec odradit, spíš pořádně nabudit...
Chtělo by to aspoň nějaký nácvik...

A taky jak jsem psala: pokud jsi dospělá a chodíš v zimě domů víc než po 16 hod. (což všichni kdo pracují) těžko můžeš každý den po manželovi/tatínkovi/... chtít, aby Tě vodili z práce domů (příp. ráno do práce, pokud je ještě tma)...

A taky, jak jsem psala o tom zážitku na kurzu... jak nás kluci přepadávali... v té chvíli, pokud na to nejsi psychicky připravená, se ani nemusíš dostat k tomu, tu ruku s pepřákem vyndat z kapsy... prostě stojíš jako zmražená a koukáš, jak na Tebe útočník běží a Ty nejsi schopná utýct...

Takže pokud chceš takovéhle věci zkoušet, radila bych Ti jít na ten kurz a vyzkoušet si to v praxi... až na Tebe někdo naběhne (samozřejmě ne že jim budeš stříkat ten slzák do očí)... jenom si to vyzkoušet, jestli jsi schopná ho použít :-)

A vím, že zkusmé přepadení není to pravé... ale i tak to bylo docela reálné...

A ještě jsem si vzpomněla z kurzu na klíče... jak jsem si myslela, že klíče v ruce mě zachrání... jenže jsem o ně přišla... kdyby to byl opravdový útočník, tak nejenže bych byla zmlácená, ale mohla bych i vyměňovat všechny zámky a doklady... o baťoh jsem totiž přišla taky...

A ještě jeden poznatek, jak na to tak vzpomínám: šly jsme jedna holka za druhou... a před koncem cesty parkem jsem viděla kámošku, jak ji taky "přepadávají"... tak jsem jí šla pomoct... a dostala jsem podruhý...

Takže v tomhle případě rada: když někoho uvidíte, ne že jim poběžíte na pomoc (leda byste chtěly spáchat sebevraždu)... spíš utíkejte druhým směrem a volejte mobilem o pomoc na policii... není to zbabělost ale záchrana vlastního života...

Tenebien napsal(a):

Jinak ještě k pepřáku - ten ti má pomoct nějakým způsobem toho člověka rozrušit... jeho soustředění je to tam - můj švagr ho sám na sobě zkusil - dvoumetrový a 120 kilo vážící muž a fakt nebyl schopný... (ale musím říct, že je to dobrodruh, který už zkusil i slzák)

jinak co se týče použití - koupit dva a jeden si v parku zkusit jen tak vystřelit.
jsou mnohem lepší takové ty s pacičkou, kde je hned vidět, odkud se střílí...
pak jsou ještě takové druhy, které nevypouští rovnou roztok, ale takové kapičky, které se roztříští až ve chvíli, kdy na něco dopadnou...
a jak říkám, sebeobrana je skvělá věc, ale někdy je taky naprd (a neříkám, že teda pepřák není...:-[)
na tohle všechno chci taky holky upozornit...
Já měla štěstí, že mě do toho křoví nestihl dotáhnout, že mám hlas jako zvon, a že byl poblíž takový rytíř na bílém koni, co mi přiběhl na pomoc... ovšem některé jiné holky to štěstí mít nemusí:-/

Jo já chápu že jsi se z toho ještě nedostala a že se chceš chránit... můžu Ti říct, že druhý den po tom zkusmém přepadení jsem chodila a na každém kroku jsem se otáčela, jestli na mě někdo nestartuje...

... ale při běžném normálním životě nechodíš pořád s pepřákem v kapse... fakt ne

A nemyslíš na každém kroku na to, jestli Tě někdo přepadne... protože Tě ani nenapadne, že by to mohl někdo udělat :-)

Důležité je, aby si z toho holky něco vzaly - ne, aby se bály i za bílého dne, to jsou výjimečná přepadení. Mnohem víc se jich stane v noci, navíc když je útočník posilněn alkoholem.
Takže ať pepřák mají a V NOCI s ním chodí. Já s paralyzérem taky nechodím v ruce za dne... ale jakmile je tma, tak ho prsknu do ruky, ruku hodím do kapsy a hned se cítím líp.

Jestli tím zachráním jednu holku, tak to bude výhra!

Tenebien napsal(a):

Důležité je, aby si z toho holky něco vzaly - ne, aby se bály i za bílého dne, to jsou výjimečná přepadení. Mnohem víc se jich stane v noci, navíc když je útočník posilněn alkoholem.
Takže ať pepřák mají a V NOCI s ním chodí. Já s paralyzérem taky nechodím v ruce za dne... ale jakmile je tma, tak ho prsknu do ruky, ruku hodím do kapsy a hned se cítím líp.

Jestli tím zachráním jednu holku, tak to bude výhra!

Zachraň radši sama sebe... bez ironie... to je to, co potřebuješ zrovna nejvíc... z mého pohledu

Chodíš k nějakému odborníkovi, potom co se Ti to stalo? Aby Ti pomohl se s tím vyrovnat? Možná si myslíš, že to není potřeba... ale tím, jak chceš každého DRUHÉHO zachraňovat, tak vidím (možná se pletu), že potřebuješ zachránit hlavně SAMA SEBE... teda tu část, která se tím napadením POŘÁD JEŠTĚ cítí být zraněna...

Ale to musíš chtít Ty sama... to nikdo jiný za Tebe udělat nemůže... Stejně jako Ty nemůžeš zachránit druhé, aby se jim to nestalo - pokud ony samy nebudou chtít...

Tenebien napsal(a):

Určitě mi ten tvůj pohled napiš;-)
Já si totiž myslím, že se to může stát komukoli, nejen holkám, které něco signalizují... ;-)

Jen odpovím až večer, jdu s kamarádkou na oběd a na Tutanchamona;-)

Už jsem ho nastínila:

- v životě se nám nestane nic, co bychom nechtěli... PODVĚDOMĚ... takže cokoli, co se nám stalo, jsme PODVĚDOMĚ chtěli... nějaká část v nás to chtěla... proto si to přitáhla = proto se to stalo.

Je to podvědomá část v nás, o které vůbec nemusíš vědět.

Tudíž řešení je - najít tu svou podvědomou část a pracovat s ní.

Technik je víc, mně nejvíc vyhovují už potřetí zmiňované konstelace, ale určitě lze i jinak...

Pokud si vyřešíš část, která "chce" být napadena... tak se už žádné další napadení konat nebude :-)

Tolik ve zkratce.

Tak večer :-)

Myslím si, že po tomhle zážitku potřebuješ PÉČI sama sebe a možná i někoho dalšího. Abys opět získala ten pocit bezpečí...

... a strach opravdu není nástrojem k tomu, aby se Ti nic nestalo...

... neslyšela jsi ještě o tom, že čeho se bojíš, to si přitáhneš? (neboli, čeho se bojíš, to si nějaká podvědomá část v Tobě přeje, aby se to stalo)... jen na přemýšlení...