No, buď sa obrň a nechaj to vyšumieť, ono to možno časom prejde... alebo keby to nešlo, tak sa trochu stiahni z komunikácie s ich rodinou. A kamarát je dobrá sviň, nie že nie...

Dostat se do křížku s "jeho" sestrou je problém,  matka totiž bude vždycky stát na její straně. To, co  otevřeně  neudělá jeho matka, udělá to ráda  a bez zábran jeho sestra. Pak už jen stačí, když si maminka jemně přisadí a jejich společná manipulace s tvým přítelem  je napováženou. Sestra je mnohdy horší než tchyně a bývá často šedou eminencí, která v pozadí kuje zákeřné pikle. Zvláště, když všechno není tak, jak chce ona a nedej bože, když se od ní nenecháš komandovat a nechováš  se  k ní dostatečně  poníženě.
Teď má všechno v ruce tvůj přítel a záleží na něm, jak se k celé věci postaví. Měl by stát za tebou a nenechat se zviklat ani matkou, ani sestrou. Tato situace je prubířským kamenem vašeho vztahu - každé zlo pro nějaké dobro. Když tě obhájí a situaci ustojí, tak je to chlap, na kterého se můžeš spolehnout. Pokud ne, tak o tolik nepřijdeš, stejně by se jako slaboch projevil v jiné situaci, která by mohla být ještě horší.

Stalo se, ale asi tvoje nadávky měly nějaký důvod. Pochybuji, že jsi nadávala jen tak pro nic za nic.
Já bych řekla matce i tomu, co tě prásknul, že to vypovídá o jeho charakteru a zákeřném smýšlení. Chtěl ti tím přece cíleně ublížit a sám se dostat na výsluní. Jestli takového člověka rodina uznává, tak bych si dala pozor - vrána k vráně sedá- a nezapomeň, že si s chlapem bereš i celou jeho rodinu.   Každého z nás někdo občas vytočí a každý na někoho nadává, tak to je. Proto bych se omluvila jen jednou. Každé další omlouvání tě dostává do ponižujícího postavení a zjevně se sestře líbí, jak se "smažíš ve vlastním oleji". Teď už opravdu záleží na příteli, jak se zachová.

Pokud tuto situaci  s přítelem ustojíte, tak alespoň budeš mít s jeho rodinou vyložené karty a budeš vědět, kdo a jak s tebou smýšlí. Je rozhodně lepší znát svého nepřítele,  než si myslet, že je všechno OK,  zatím co se za tvými zády  proti tobě intrikuje. Ještě bych sestře doporučila, ať si žije svůj život a neplete se do cizího. S "jeho" sestrou se nemusíte milovat, ale chovat se k sobě slušně a  se vzájemným respektem, to ano, a to na ní také požaduj.
Že je starší ji neopravňuje vůbec k ničemu.

Můžeš napsat, proč jsi nadávala?

Mno, lehké to mít asi nebudeš. Ona není povinna Tě mít ráda a ty jí taky ne. Vždycky je ale lepší s rodinou vycházet - aspoň v rozumných mezích.
Poučení pro Tebe je, že příště máš držet pusu na zámek a myslet si svoje a možná by nebylo od věci "sebrat jí zbraně" tím, že za ní při vaření přijdeš a zeptáš se, jestli chce s něčím pomoct.
Pokud řekne ne, tak nemůže potom vykládat, jak nic neděláte a ona chudina, pokud řekne ano, tak jí pomůžes a čas můžeš využít k vyjasnění vašich problémů.
A až bude chválit kamarádky, tak si ještě přisaď - prostě je vychval do nebe a udělej z toho frašku.
Čas ukáže, jak se vaše vztahy vyvinou. Já se se švagrovou nebavila dva roky, momentálně u nás byla dvakrát na kafe a když se potkáme, tak nezávazně komunikujeme, ale většinou počasí atd.

problém je v tom, že já jí ignoruju a jí to pořád baví. Teď naštěstí odjela na 3 nebo 4 měsíce na školení a doma bude týden v měsíci. Tak to bude ok, ale pak se znova vrátí a buď zjistí, že to nemá cenu nebo to začne znova..

To ti opravdu nezávidím. U nás to není naštěstí až tak vyhrocené. Vlastně už to ani nikdo nechce semnou řešit, protože v tom vidí uzavřenou kapitolu, ale mě uzavřená nepřipadá. Kdykoli se ale ozvu s tímhle tématem, nikdo to semnou řešit nechce. Ale mě to prostě vadí. Je mi jasný, že by vztah mezi mnou a jeho sestrou nefungovat úplně nejlíp, ale nenávist z její strany mě opravdu zaskočila a i zamrzela a proto to řeším. Nevím jestli jí mám podskakovat, ignorovat nebo být nepříjemná, ale stačí mi abych jí jen slyšela a vzpomenu si na to všechno a mám špatnou náladu..Její matka to vidí asi takhle.."prostě sis to po*** a s tím už nic nenaděláš". Já bych usmíření brala, ale ona se na to netváří. Nevím, jestli to mám dál snášet nebo jí to navrhnout. A když navrhnout tak jak, abych se nemusela cítit poníženě? A kdyby to nepřijala?

amba - nechápu, co z toho ti lidi mají. To musí bavit 40 let zloby.
Mám zkušenost takovou, že se se švagrovou delší dobu nestýkám, začala jsem ji ignorovat, jen na vánoce a velikonoce pošlu pohled, sms ke svátku a narozeninám, pokud se potkáme, řeknu ahoj.
Tím to končí.
Po více než třech letech nemá ode mne žádné podněty ke zlu, tak se nám začíná začleňovat do rodiny... už dvakrát přijela na kávu - ne úplně cíleně, ale něco potřebovala, tak zůstala, teď navrhla posezení v hospůdce a manžel přijal.
Nejsem z toho dvakrát odvázaná, ale přežiju to.
Bylo mi opravdu líp bez ní.
Svoje "tlaky" dělala za zády. Přede mnou vždycky vysmátá, ukecaná, pohoda, za zády manželovi říkala, co jsem to za spratek, co si to k ní dovoluju, všechno vztáhla na sebe, všechno brala jako rýpnutí.
Setkání s takovou osobou nic nepřináší.
Je lepší jít si z cesty.
Příbuzné si člověk nevybírá.

Sandrea - v Tvém případě bych zkusila rozhovor mezi 4 očima, zkusila bych to asi urovnat, ale ne ji lézt do zadku. Prostě si promluvit a dohodnout se na tom, že se budete respektovat. I když na tom se snad dohodnout ani nedá. Buď to tak je nebo ne.
A tímto bych tuto kapitolu uzavřela.
A čekala, jak se sestra projeví.
Pokud by byla pořád stejná, volila bych ignoraci. Nic jiného by Ti ani nezbylo. Vnucovat se jí je hloupost a hádat se taky. Takže nechat ji, ať se dusí.
To, že Tě to vyčerpává věřím. Bývala jsem moc špatná, kolikrát jsem přemýšlela, proč je na mě švagrová taková, že jsem jí nic neudělala.
Až po dlouhé době mi začíná být ukradená do takové míry, že už nad ní nepřemýšlím.

A taková malá rada - neřešila bych jí s přítelem. Buď to sám vidí nebo ne. Ale kdybys do něj měla hučet jak do dubu, jaká je sestra děsná, tak by se to nakonec mohlo otočit proti Tobě.

Já bych se zachovala takto:
V žádném případě rozhovor mezi čtyřma očima ne! Pěkně, až bude rodinka pohromadě, najednou,  PŘEDEVŠEMI ji oslovit, a požádat je, aby tě naposledy vyslechli v záležitosti "okna". Tím, že se o tom nemluví, neznamená, že to je vyřešené. To, co jsi řekla, byla  jen reakce na její nepřiměřené chování vůči tobě, kdy se tě snažila zesměšnit, urazit a ponížit.  Podobný  malér se může stát každému a  za ty urážky by byla na místě omluva oboustranná. Ty si  její urážky nemusíš nechat líbit. V každém případě, že uděláš první krok a tímto jí říkáš ještě jednou promiň.  Dál se už o tom nebudeš bavit, teď je chvíle, kdy jí nabízíš smír a uvidíš, pro co se rozhodne ona, to už necháš na ní.(Když přeneseš tíhu rozhodnutí na ni, je to to nejhorší, slaboši to nesou neobyčejně těžce.)
Řeč bych si připravila a řekla jí to ve chvíli, kdy ona nebude připravená. V žádném případě bych se nenechala zatáhnout do jiné komunikace, věř tomu, že ona se o to bude snažit. Byla bych připravená na každý takový pokus jí říct, že odbíhá od tématu, to že není předmětem řešení a hned bych se vrátila k tématu.Ona může celý rozhovor "rozbourat", tak bych jí řekla, že to byla její volba a tím končíš, protože vidíš, že je proti tobě cíleně zaměřená a hned bych se jí zeptala PROČ - co jí na tobě vadí. ( Ať řekne cokoliv, zeptej se proč to říká, proč to dělá se tak chová - pořád dokola). Trvala bych jen na konkrétní odpovědi, žádné obecné fráze, žádné mlžení. Kdyby to dělala, přerušila bych ji a znovu se zeptala proč se k tobě tak chová, přece k tomu musí mít  konkrétní důvod. Stále bych chtěla jen konkrétní odpověď.  Počítej s tím, že ona bude vzteky bez sebe, tak bych jí řekla, že opravdu nemá smysl se dál bavit a rozhovor bych ukončila. Ať tento pokus o smír dopadne jakkoliv,  budeš vědět, na čem jsi. Nelam si s tím hlavu, v životě nemáš vedle sebe jen lidi, kteří tě mají rádi.
No, je to těžké, ale dá se to ustát.
V žádném případě bych nedoporučila rozhovor mezi čtyřma očima, ona stejně až odejdeš, řekne  všem jen to, co se jí hodí a spíš ti to uškodí. Jedině před svědky to má účinek.Pokud ona nepřistoupí na tebou nabízený smír, ztrapní se ona a ty můžeš jen získat.
V žádném případě se před ní neponižuj, to je přesně to, co by ona chtěla a bylo by to do budoucna horší a horší, až by tě úplně zadupala . Trpěla bys mnohem víc, než je tomu teď. Výše popsaným chováním ji asi n.....š, ale zároveň nastavíš hranice, které ona nebude moci překročit a bude tě muset začít respektovat.
Nelam si stím hlavu, věř tomu tomu, že všichni  kolem tebe tě nemilují a stává se to i v rodinách. Sestru sis nevybrala, ani s ní nechceš trávit svůj život, tak ať si ona žije ten svůj a nemotá se do tvého.

Sandreo, jen tak pro info, kolik je tobě a té slečně?
Zadupat do země tě nemůže, pokud se nenecháš Já bych na to šla diplomaticky. Až bych příště šla ke tchánovcům na návštěvu, koupila bych něco dobrého ke kávě, řekla jim, že mě celá tahle situace mrzí, že si uvědomuji, že jsem se mohla na její adresu vyjádřit jiným způsobem, ale že už bych to ráda uzavřela a navrhla smír A ať si slečna vydupe ze země třeba celé království.
Od této chvíle bych to už opravdu sama v sobě uzavřela a už to neřešila. Ale to je jen můj pohled na věc.

Annie.
Máš pravdu, každý případ je jiný, ale princip zůstává stejný. Vlasně se ani  nejedná  konkrétně o Sanderu, ale úplně stejně se sestra (matka) bude chovat ke každé partnerce bratra. K tomu, aby ji ponížila a dala najevo svou převahu využije jakoukoliv příležitost jako záminku k tomu, aby jí to dala "sežrat". Buď si to jeho partnerka nechá líbit, bude se před nimi ponižovat a dělat jim pomyšlení, nebo se rozhodne udělat takovému chování přítrž a získá si respekt. Je-li někdo ze zúčastněných mladší, staršího nic neopravňuje k tomu, aby z této pozice vyžadoval poslušnost a  prezentoval vlastní nadřazenost. Respekt získá jedině svým chováním.

Sandra:
Nemysli si, že zafunguje diplomacie. Může být na místě jen tam, kde obě strany jsou vstřícné a ochotné problém řešit. V tomto případě vůle není. Každý vstřícný krok bude sestra brát jako slabost Sandery a bude  , třeba za zády, spřádat proti ní intriky, dokud to Sandera nezastaví a nezíská si respekt. Úplně stejně, jak matka s dcerou pomlouvají jiné lidi, pomlouvají i Sanderu, když odejde.
Bohužel, čím víc se Sandera bude snažit, tím víc se sestra bude doslova bavit jejím trápením . Nejjednodušší je nastavit si sebevědomě pravidla zcela otevřeně a co nejdříve, i za cenu třesku.
I když se momentálně situace uklidní, stejně nebude vyřešená a je jen otázkou času, kdy se stane neúnosná a bude  se MUSET vyřešit. Čím déle, tím hůř.

Já jsem se  také zpočátku manželství hodně snažila, abych se sestrou a tchýní alespoň slušně vyšla. Jakákoliv moje snaha byla sestrou (a tchýní) zhodnocena jako moje slabost a bylo to horší a horší, myslely si, že si ke mně mohou dovolit cokoliv, dokud jsem (i s manželem) neřekla dost. Třesk byl pořádný, ale od té doby máme klid, stálo to zato.
Sestra se dodnes snaží vystrčit růžky, když to udělá, manžel ji "seřve", a to je neuvěřitelně laskavý, tolerantní a klidný člověk. Za celé manželství jsem ho NIKDY neslyšela tak zuřit, jen když si se sestrou vymezují hranice.
Dodnes by nám sestra chtěla neomezeně poroučet, šikanovat,  stále nás lživě v širokém okolí pomlouvá, dělá nám naschvály, no, dělá co umí, ale není jí to nic platné, my si žijeme svým životem a na ni kašleme. S tím se ona nesmířila a nesmíří, chce mě srazit na kolena a dostat do poníženého postavení, což se jí nepodaří. Také jsem pro ni jen hajzl, ku..a, hov.o. Když mi nejvíc nadává, tak jí s úsměvem řeknu, že její nadávky nemají vypovídající hodnotu o mně, ale její  zvrácené a sprosté myšlenky vypovídají o ní,  otočím se a jdu pryč. Tím ji nejvíc rozzuřím, nenechám se zavléct do konfliktu.
Navíc nám strašně závidí, a to úplně všechno. Závist ji tak spaluje, že je to až hmatatelné. Je to zlý a zapšklý člověk, ale to je její problém. 

Někdo tady psal, že si to mají vyřídit "holky" mezi sebou a nezatahovat do toho přítele (bratra). Já si myslím, že by hlavně bratr měl mezi nimi udělat pořádek a postavit se za Sanderu, aby dal rodině jasný signál, na čí straně je a na kom mu záleží. Můj muž to udělal, vždycky. Mám v něm celoživotní oporu.
Samozřejmě, každý se musí rozhodnout a vyšlapat si cetičku životem sám. Já píšu jen moje zkušenosti a po letech mohu už posoudit, jak dobře jsem udělala.

amba - to o nezatohování bratra jsem asi psala já. Měla jsem ale na mysli věčné si stěžování na sestru, pořád to rozebírat /sama vím, že jsem manžovou sestrou a jejími výlevy dost žila a myslela na ně skoro pořád/. To nevede k ničemu. Jen přítele otráví. Koho by bavilo pořád dokola poslouchat totéž.
Vím jak to myslíš Ty - vidím to stejně. Až přijde k lámání chleba, měl by se přítel postavit na stranu Sandrei.
Mezi náma - manžel se postavil na mou stranu, tím švagrová přestala kušnit před ním. Pokračuje ale v okolí, což mi ani tak moc nevadí. Ale hlavně - P. je tak jiný, co je s ní...nikdy takový nebyl. Vždycky byl tak hodný, milý. Ona s ním dobře mává. Nevím co na ní vidí...asi je dobrá v posteli, protože jinak nevím
PS: to ať si ku.va píše, že jsem!!! Pro nic jiného by se mnou totiž manžel nebyl.

Annie:
Haha, slovo od slova stejné řeči -  je to pořád stejný. Místo toho, aby si jeho báječných vlastností užívaly ony, tak se objeví cizí ženská, která jim  bratra ukradne a ony holt už s ním nemohou orat, jak si plánovaly.
Jsme to my ale potvory!
Myslím si, že sestra je úplně stejná jako tchýně, tak bycha na ni a nenechat si líbit vůbec nic. Hned je třeba ji usměrnit, ona totiž stokrát opakovaná lež se stává pravdou a nejhorší je, že bratrovi z  sesterské "lásky" umí pěkně nasadit brouky do hlavy. Když se včas nezastaví, dokáže  svou manipulací  bezohledně rozbít i perspektivní vztah, jen aby ona měla navrch.
My si z ní nic neděláme, je nám spíš k smíchu. Naštěstí lidi v okolí, kde nás pomlouvá, vědí, že stejně jak zle pomlouvá nás, pomlouvá i je a mají jí plné zuby.
Naštěstí všechny sestry takové nejsou, když se ale tyto tendence objeví, jsou nebezpečné.