Lolík napsal(a):

Hruštička napsal(a):

No pokud jsi teď na všechno sama,tak si uvědom, že až přijdou děti, tak bude ještě hůř. Nemysli si, že se něco změní. Nezmění. Chceš to tak mít celý život? Tak zůstaň.
Radím kartáře.
Ten, u kterého jsem byla mi říkal,že u něj byla holka, která chodila s klukem 5 let a měli naplánovanou svatbu na únor. On ale v kartách viděl,že on jí chodí za jinou ženskou. Ale neřekl jí to.Snažil se jí domluvit,ať svatbu zruší, ale nedala si říct.Tak ji alespoň o pár měsíců posunuli. No a hádej,co se stalo? V únoru mu sama přišla na nevěru a okamžitě se s ním rozešla. Představ si, kdyby to zjistila až po svatbě. Pak přišla ke kartáři a on jí předpověděl, že se hned na podzim vdá a otěhotní. A vše se do puntíku stalo. Seznámila se z klukem, během 2 měsíců byla svatba a brzy na to dítě. Úplně se prý změnila, dospěla a byla štastná.
No ale spousta z nich je šarlatánů.Tak bych se nejprve poptala kolem, než bych někoho navštívila.

Lolík:
Díky mockrát za radu, je to fakt těžký.
Kartářům moc nevěřim a ani nerozumim, takže jak se znám asi natrefím na to špatného.
Je to těžký, ale ta myšlenka na ten rozchod se tu stále objevuje. Všechno by se šíleně zkomplikovalo. Máme nakoupený dohromady spousty nábytku, spotřěbičů, jeho rodina mi dává každý svátek, naroz.  a Vánoce docela dost peněz, zvykli si na mě, rozumím si s nimi.
Ale nesmím sedět a čekat. Taky mám takovou obavu a otázku: "..no a co když už jiného, lepšího nenajdu..?" je to děs.
Ale jinak stojí vždy při mě, když mám problémy snaží se je se mnou vyřešit....no, a pak se zase objeví ty jeho slova: "ne, nepomůžu ti,...ježiši už zase...nemysliš, že je zbytečný brát tu antikoncepci, když...."
Každopádně díky, budu silná a uvidíme.....ale rozhodně mu to neudělám, tak jednoduchý. Možná mu dám poslední šanci, ale pak se na to vy.....

To, že máte společné věci je sice trošku komplikace, ale ne taková, aby ses kvůli tomu bála rozejít. Podle toho, co píšeš, asi bude dělat naschvály a nebude to lehké, ale musíš být silná ted´než to bude ještě komplikovanější (např. dětmi atd.) Nebud´s někým jen ze zvyku!!! Už vůbec ne s někým takovým. On se nezmění, chápeš to? Člověk se dokáže změnit pouze pokud on sám chce a ten Tvůj NECHCE... 

Já mám podobnou zkušenost. Bývalý přítel mě nakonec málem přesvědčil, že nejsem normální já. Když mi ale řekl, ať si laskavě uvědomím, kde je moje místo (tím myslel u plotny, pračky a žehličky), řekla jsem si, že takhle prostě žít nechci, i kdybych měla být sama. Samozřejmě mi dával také za vzor svou maminku...   Ona sice ženská vytváří domov, s tím já souhlasím, ale nerovná se to oddanému samozřejmému sloužení. Mně by úplně stačilo, aby mi přítel slušně poděkoval např. za jídlo a nebral to jako samozřejmost. Nakonec mi nehezky VYNADAL, když neměl vyžehlené kalhoty (podotýkám, že ty kalhoty byly rovné jak prkno, ale on je chtěl mít jen z principu vyžehlené, protože se pak prý tak brzo neušpiní..), když jsem mu snídani udělala formou švédského stolu a ted chleba jsem mu "nebyla schopná ani namazat", atd.. Když jsem mu řekla, že to nestihám (měla jsem zkoušky), jestli by to nemohl udělat sám, urazil se a řekl mi "Proč JÁ bych to měl dělat?????"
Tak jsem od něj odešla. Nebylo to vůbec jednoduché, protože jsme také měli spousty společných věcí a hodně to bolelo. Myslela jsem si, že bez něj nebudu umět existovat...
Teď jsem moc ráda, že jsem to udělala. Nejen že jsem v sobě našla sílu a zjistila jsem, že sama taky dokážu žít, ale navíc jsem nakonec našla to, o čem jsem si myslela, že je jen utopie- přítele, který v domácnosti pomáhá a dokáže ocenit každičkou maličkost, kterou udělám. To se to pak o tu domácnost stará úplně jinak- s láskou a ne s nechutí.

Držím Ti palečky, ať se totéž poštěstí i Tobě.

Upravil(a) Rybička (6. 2. 2006 8:53)

To Rybička: Ty chlapi jsou fakt volové, někteří tedy...dobře, žes ho poslala do háje...

Bety, Lolík: Starého psa novým kouskům nenaučíš...a dospělý chlap je totéž co starý pes....nemyslím, že tu hru na rozdělení úkolů bude hrát....možná se pokusí, ale určitě nevydrží....rozmazlený mamánek...od těch raději ruce pryč a nohy na ramena...

Správnej chlap má úžasný pocit právě z toho, když přivodí partnerce orgasmus, stejně jako je to opačně.  Takže souhlasím - sobec. A možná i pohodlnej.

Hruštička napsal(a):

No tak u nás je to tak,že jediná práce.kterou doma vykonává muž je vynášení odpadků. Občas umyje nádobí,tak 1-2x za týden.
Máš jednu výhodu. Už jsi poznala,jaký je, aniž byste byli manželé. Tudíž jsi ušetřila peníze jak za svatbu, tak za rozvod. Já jsem na to bohužel přišla až po svatbě,takže si vše (do slova a do písmene) až na ty odpadky dělám sama. Tedy děti taky pomáhají.
Moje rada: Jdi od něho!!! Nikdy ho nezměníš a on nikdy nezačne dělat něco sám od sebe. Já se o to snažím už 13 let.Marně.
Švagrová si vzala chlapa, který šel do sněhu v teniskách řka, co to mám za manželku, když mi ani zimní boty nenachystá. A to jsou spolu 2 roky manželé a asi 6 let spolu chodili,ale nežili spolu.
A napadla mě ještě jedna věc: Běž ke kartáři. Ale k dobrému. ten ti řekne, jestli je to ten pravý a jak váš vztah dopadne. Já jsem u jednoho byla, protože jsem věděla o hodně věcech, které řekl a ony se opravdu splnily.No a dozvěděla jsem se, že se nerozvedu a jiného muže mít nebudu. Musím ještě říct, že jsem na tom jako ty a můj muž je mým prvním mužem vůbec.Takže si už moc asi neužiju a zůstanu věrná mé hračičce.

Hruštičko, já si tedy tou kartářkou nejsem jistá ani u tebe. Váš vztah s manželem mi nepřijde spokojený. Co když se kartářka spletla a ty sis mohla najít jiného a lepšího muže? Co když ses tím, žes uvěřila kartářce připravila o štěstí s jiným partnerem? Vím moc dobře, že máš děti, ale žít v nešťastném manželství takovou dobu?

teda já musím souhlasit s Evou

Jestli není zvyklý o sexu mluvit, způsobíš mu tím velkou újmu, protože se totálně zabejčí. Chlapi dokážou kvůli tomu způsobit cirkus.

Já jsem se takhle jednou snažila jednoho partnera rozmluvit o problémech v sexu a případně, co by se nám tak líbilo... Absolutně nebylo možné, buď prostě o tom chlap bez problémů od začátku komunikuje a nebo to z něj nedostanete. Jen pro poučení - zkoušela jsem fintu, s jeho kamarádem jsme před ním začali o sexu otevřeně hovořit, a dopadlo to tak, že se stejně nezapojil a ještě jsem byla pomalu za koště, že mluvím s někým o tom, kde by se mi to třeba líbilo zkusit. Takže tohoto se vyvarujte. Nejen, že jim vadí o tom mluvit, ale bude jim vadit ještě víc, když o tom budete mluvit byť před nimi s kýmkoli dalším.  To byl hrozný pokus :-)))

Povbídám, to byl společný kamarád a domluvili jsme se takhle na něj, jako poslední zoufalý pokus ho rozmluvit. Absolutně vůbec. Odvážná jsem, ve finále jsem ho i dovážně opustila Měl si se mnou víc povídat o sexu

Nety taky můžu mluvit o všem, ale nelíbilo by se mi kdyby tohle probírala "se společným " kamarádem přišlo by mi to že ho chceš do postele ...

Omlouvám se neměla jsem přístup na net, tak jsem docela zaspala a koukám kolik tady přibilo vzkazů a rad.

Opravdu se všemi s vámi souhlasim, přiznávám, že si za to můžu vlastně sama. Je pravda, že tohle bylo už na začátku, a vlastně ani nechápu, proč jsem byla tak slepá a hluchá. Možná, že to je tím, že pocházím z rodiny, kde se docela často hádalo a křičelo, možná, že mám k vůli tomu jakousi averzi, jsem uťápnutá a nechám se často ovlivňovat. Vlastně poslední rok až dva, jsem si všimla jak se chová a začalala jsem si to teprve teď uvědomovat. Možná jsem chtěla být přesný opak jeho bývalé (teď vidím, že k tomu měla důvod).
Teď to všechno vidim.
Ale přes tohle ho mám ráda, ale.....přitom hrozně toužim po volnosti. Hrozně moc.... Občas už nemám vůbec sílu.

No, teď za ten týden vám mohu říct jak to popojelo. Mluvili jsme o tom, říkala jsem mu co cítim a že ten náš problém je možná v tom, že nejsem zas tak spokojená s jeho přístupem. No a dopadlo to, že se o tom nechce bavit.  A že stejně chci slyšet jen to, že mi má a bude pomáhat...No a to je celý. Přijeli jsme k jeho rodičům, a debata byla ukončena. Jo, ten večer a ještě druhý den se snažil, hladil mě, laskal ve vlasech, objal mě.....no, ale jak vzpomínám na včerejšek....měl v hlavě už jen ty kalhotky. Tak já to fakt vzdávám.
Cítim až to udělám jak mi bude nádherně, jak se mi uleví, a budu moct normálně žít....Doufám

Barborka napsal(a):

Lolik:
ty se s nim teda rozejdeš? Podle poslední věty to tak chápu...

No, ještě si o tom nějak popovídáme, protože jsme to po příjezdu k rodičům nedořešili, a pak uvidim. Není a nebude to jednoduchý, ale prostě cítím, že jsem to měla udělat  dávno. Bude všechno daleko složitější, ale přitom i jednodušší. Vy jste mi dali jakejsi "kopanec" abych se probudila. Nesmim dál sedět a čekat, chápu to.
Asi bych to měla udělat a bez řečí, co? Já jsem si to v mysli říkala už dřív, ale pořád jsem zůstala a mlčela. Ten "kopanec" jsem fakt potřebovala. Nemám skoro žádnou skušenost s chlapama. Před tímto jsem měla ještě horšího, nesměla jsem nikdy říct svůj názor, musela jsem poslouchat jen jeho, dokonce mě i vydíral....a řeknu vám, že to bylo peklo. Pak jsem si našla tadytoho a byl to super, nechal mě dýchat a říct svůj názor....takže je to docela pokrok, ale...vždycky je tu to ale....

Kdysy jsem našla (náhodou, nejsem ten typ co prohledává) nějakej dopis co mu psala jakási bejvalka (buhví jaká, měl jich hróóózně moc) a bylo v něm napsáno, že je naprosto nespolehlivej chlap, zahleděnej sám do sebe, všechno ví a všechno zná, a že lituje holku, která si ho jednou vezme, ovšem jestli se tak stane....tenkrát jsem to nechápala....teď pozoruji jakousi podobnost.