Peťuli napsal(a):

Pan, napsala jsi ... přijmout pohnutky toho druhého - umět se doněj vcítit, nesoudit jeho, ale ani sama sebe ... Mě se to daří s rodiči, kamarádkami, snad i se synem (i když puberta je náročné období), občas už se dokážu neposuzovat tak přísně i já sama,  ale nepodařilo se mi to s partnerem. Proč? Proč mi to v jiných vztazích jde, ale v partnerském ne? Kde dělám chybu? Potřebuju to rozklíčovat a vůbec nevím kde začít.

Jen mě k tomu tak napadlo. Možná je to v tom, že vztah s rodiči a se synem je daný, svým způsobem jistý. Nepřestaneme být rodiči a dětmi. Ale s partnerem je to jiný, ten může kdykoliv zmizet. Možná si v tom vztahu nejsi jistá, bojíš se o ten vztah nebo je v tom vztahu (nebo tvém chování ve vztahu) něco špatně.
Mám to tak nějak taky, tak přemýšlím a uspořádávám si to i sama pro sebe.

Pandorraa napsal(a):

Wiki mne tak přivedla na myšlenku..... třeba je to Peťuli o pochopení LÁSKY... co to vlastně pro tebe je...

Pan já si myslím, že je to jedno s druhým. Všechno je jakoby jedno  velké puzzle z malých kousíčků a vždycky pochopení něčeho nabídne nový tvar a tím i možnost připojení druhého atd a dalšího a dalšího. Z jedné nebo druhé strany.

Já jsem při čtení různých knížek a při snaze uchopení života jinak, byla už nešťastná z toho, že každá kniha píše něco jiného , sem tam je v něčem shoda, ale stále se vše rozvětvuje a rozvětvuje a měla jsem v tom zmatek. . A říkala jsem si : "tak která je vlastně správná? Podle které se mám řídit??" A ony byly "spávně" všechny.  Když jsem četla víc a doplňovala stále chybějící, tak se kousky začly spojovat - tmelit - do navazujícího a souvisejícího celku.

Pochopení LÁSKY - té nesobecké a dávající je vyplněním velkého kusu toho našeho "puzzle". Určitě tato "kapitola" nejde vynechat...

Jen nevím jestli jsem ji dokázala pochopit hned na začátku "kariéry" ...ale jsme každý jiný a pokud se doopravdy chce, tak to jde. A je fuk, jdeme-li na to zprava či zleva. macík je šikovnej a přijde na to sama

Je hezké si číst, že mi věříte

Pořád jsem přemýšlela kde začít, co přečíst, co zkusit za terapii ......... no nakonec začnu od sebe, od toho co je nejsnažší a navíc příjemný. Budu se věnovat sama sobě, dělat si každý den čas jen pro sebe a tenhle čas bude stějně důležitý jako čas, který věnuju příteli, rodině a práci.
Se mnou je to totiž tak, že si třeba naplánuju procházku a nákupy po městě a těším se, co si hezkýho koupím, cestou se zastavím třeba na výstavu nebo jen tak do kavárny. Jenže pak se např. ozve přítel, že mě vyzvedne v práci a půjdem domů, kde mu uvařím něco dobrýho. Já hned přítele zařadím na první místo a snažím se mu ze všech sil vyhovět. Řeknu si, že na nákupy a procházku můžu jít kdykoliv jindy. Mám v sobě nějak nastaveno, že když mu nevyhovím, nepodřídím se mu, tak pro něho nebudu dost dobrá. Nepředstavujte si přitom mě jako domácí puťku co je pro ní vrchol dne uvařit guláš a jeho jako křupana, co potřebuje ženskou hlavně k tomu, aby mu uvařila a donesla pivo, tak to není Takže tohle není dobrá cesta, to je jasný. Jenže ono to pokračuje ještě dál. Já samozřejmě to, co dělám pro něho automaticky očekávám od něho nazpět. Takže si vymyslím romantický večer a on mi zavolá, že sorry, ale je s klukama domluvenej na pivo. No a já zuřím a myslím si, že mě nemá vůbec rád, protože jinak by mi TOHLE nemohl udělat. Jsem v tu chvíli přesvědčená o tom, že kdyby mě měl rád, tak to pivo zruší a bude se mnou.
Takhle to mám v sobě nastaveno a i když si to tady takhle hezky rozepíšu a uvědomím si, že to je špatně, tak to ještě neznamená, že je snadný to změnit.

Hezký den všem

macíku, moc ráda si tě čtu. Opakuju si s tebou svoji učební látku. Děkuji. A držím palečky.

Hm no jsem na začátku.....to taky nezní špatně  

Musím si to všechno v sobě uspořádat, promyslet, zjistit co je podstatný a co je jenom hloupost.  Hodně teď přemýšlím o rodině, o mamině, o tetách, o babičkách. Jsou věci co se v naší rodině opakujou pořád dokola. Já to opakuju taky, ale nechci. Neříkám, že je všechno špatně, o svojí rodinu mám ráda. Ale něco mi nevyhovuje a svazuje mě to a je načase to utnout.
Já ráda partnerovi vyhovím, udělám radost. Ale někdy už je to na hraně. To je to,co si nesu z rodiny. Chlap přijde domů a ženský vypadne všechno z ruky a začne mu snášet mnoho jídel. V televizi se kouká zásadně na to, co chce chlap a když si ženská prosadí svůj pořad tak si ho neužije, protože se celou dobu cítí provinile. Chlapovi se zásadně neříká kolik co stálo - ženská přece pro sebe nebude tolik utrácet. Takhle bych mohla pokračovat do aleluja.

Potřebuju najít sama sebe, zoufale se potřebuju volně nadechnout, přestat plnit nesmyslný věci a přestat nést tu tíhu.

macík* napsal(a):

když si ženská prosadí svůj pořad tak si ho neužije, protože se celou dobu cítí provinile.

Tohle j ta perla macíku, tohle potřebuje přeprogramovat.  Já tohle třeba nemám (za to mám jiné libé zhůvěřilosti). Takže pátrej, kde se to v tvé hlavince vzalo, že chlapovi se má za každou cenu vyhovět. A když ne je to chyba, za kterou máš pykat? Od rodičů? Z prvního vztahu?

Achá, tak tohle jsem přehlídla, z rodiny - popřemýšlej, co k podobnému jednání vedlo mámu a v čem ty jsi jiná než ona a v čem jsou tvoji partneři jiné než táta. JInak je velmi pravděpodobné, že tento vzorec začneš opakovat, ty už ho vlastně používáš ve chvíli, kdy nevidíš jiný způsob. Zatím cítíš, že ti vadí.

macík* napsal(a):

Martinko,
můj chlap zvládne z domácích prací a vaření téměř všechno. Uvaří i on mě, není to problém. Problém je v tom nastavení. To jídlo píšu jako takový příklad jeden za všechny. Týká se to jinak snad všech oblastí života.
Víš, mě kdyby tohle vyprávěla kamarádka, tak jí vysypu z rukávu kompletní návod co má jak dělat. Budu se u toho tvářit jako suverén a ještě navrch přidám pár historek o tom, jak já jsem tomu svýmu chlapovi ukázala Já tak nějak v životě předstírám že jsem nezávislá žena znající svojí hodnotu a občas mi to i někdo uvěří a občas mě za to i někdo obdivuje Jenže uvnitř sebe jsem ženská co je šťastná když chlap (vůbec) přijde domů a ona mu může předříkávat co je pro něho v lednici.

Jinak dnes večer budeme mít s mým milým jedno moc zajímavý téma. A já mám jedinečnou šanci začít někerý svoje poznatky aplikovat do praxe. Ha, to je opravdu výzva!

Tak to Ti držím palce a pak poreferuj jak to dopadlo :-)

Jo to jsem celá já, taky někomu jinýmu vystřihnu návod jak s příručky :-) Ale praxe někdy pokulhává... na druhých to člověk vždycky vidí líp než na sobě...

Možná horší je, když uvaříš/upečeš a chlap to nesní... Dostala jsem k Vánocům domácí pekárnu, jenže příteli už se to přejedlo! No nic, upeču a dám zmrazit aspoň pro sebe :-)

Martinka1 napsal(a):

Možná horší je, když uvaříš/upečeš a chlap to nesní... Dostala jsem k Vánocům domácí pekárnu, jenže příteli už se to přejedlo! No nic, upeču a dám zmrazit aspoň pro sebe :-)

Hm tohle znám. Jsem si vymyslela jídlo o několika chodech a on si DOVOLIL na to nemít chuť. No co, mrazák to jistí

Macíku, všechno je o kompromisech.

Pokud některé ženě vyhovuje starat se o pána, jen co se otevřou dveře, má z toho pocit naplnění, tak je vlastně vše v pořádku. Oba budou spokojeni. A jsou i ženy hospodyňky, takže proč ne... Přejímání vzorců z rodiny je klasika, děláme to všichni i nevědomky, ale musíme si uvědomit, že u babiček rodina fungovala jinak a bylo rozdělení úloh tak nějak logické.

Jsou ženy, které toto absolutně odmítají, je to myslím zase opačný extrém. Pokud to někomu vyhovuje a pár bude večeřet v restauracíh, tak taky na tom nevidím nic špatného. Všichni budou spokojeni.

Zvolila jsem po různých zkouškách střed. Pánovi vyhovím ve všem. Nechce nic, co by se mi příčilo.  Nemám důvod nevyhovět a dělám to ráda. Jednak mě těší, že bude spokojen, nakrmen, (tím paádem dá pokoj), a nedělá mi problém postarat se o to, co on neumí a nedělal by rádl.  Fakt nechci , aby žehlil a vytíral. myslím, že ho nepotřebuju u těchto úkonů vidět. ( Dovedete si představit zlomeného berana??)
Emancipace - neemancipace. Je mi to proti srsti, a  navíc si to udělám sama lépe - ba nejlépe . Samozřejmě má muž i "své" úkoly, kterých já se zase štítím a nechci (ryby, odpady, auta apod.)a oceňuji , že mě on nenutí do nich. Zvolil vybral a ujal se jich sám. Dělba vznikla přirozeně. Pokud bych vyváženost vztahu neviděla, cítila jsem se znevýhodněná a něco jako zneužitá,  tak jsme zase u nevyváženého vztahu a jdu pryč. Nebylo by mi tam dobře Donutit nikoho nelze. Pro mě to význam nemá žádný. A zase znovu - tento partner přišel, až když jsem přesně věděla, že takového chci.

Narovinu- co budeš mít z chlapa, který ti vyžehlí a uvaří a bude zhnusený a otrávený?

A tu míru, odkud kam partera pustíš, tu má každý z nás v sobě. A každý ji má nastavenou jinak.

.

PavlaH napsal(a):

macík* napsal(a):

když si ženská prosadí svůj pořad tak si ho neužije, protože se celou dobu cítí provinile.

Tohle j ta perla macíku, tohle potřebuje přeprogramovat.  Já tohle třeba nemám (za to mám jiné libé zhůvěřilosti). Takže pátrej, kde se to v tvé hlavince vzalo, že chlapovi se má za každou cenu vyhovět. A když ne je to chyba, za kterou máš pykat? Od rodičů? Z prvního vztahu?

S tou televizí máte úplně pravdu. Já tak miluju české seriály a filmy, i ty dětské. Třeba Tajemství proutěného košíku, My z konce světa, My všichni školou povinní, i seriály pro dospělé bych si s nostalgií ráda připomněla. A za těch 20 let jsem viděla co? Politické debaty, akční story, mrtvol hory a těch fotbalových utkání!

Selima napsal(a):

Wiki, varenie ma bavilo... ale niekedy mi pripadalo blbé, že ja s vyplazeným jazykom varím každý deň a páníšek sedí a nakrknuto sa pýta, KEDY UŽ BUDE OBED???? (Pričom sám varí rovnako dobre ako ja...). Horšie je to s prácami, ktoré neznáša nikto v rodine, ale zjavne ich treba urobiť. Tam už asi ide naozaj len o to, KTO bude nasr...dený(nie o to, ČI...).
Pre mňa je už ale tiež určujúca MOJA spokojnosť, a než s chlapom, ktorý dokopy nič nerobí, ale trvá na vypigľovanej domácnosti, to budem fakt radšej sama. A to nehovorím o trávení voľného času. Keď sa zamilujem - a aj potom - mám sklon tráviť s milým dosť času, ale keby mi chcel siahnuť na orientálne tance , tak to by niečo zažil!!!! Alebo keby mi dal vybrať - Pes alebo ja, tiež by som dlho neuvažovala...

Přesně tak :   (proto mu taky nesahám na jeho fotbal, tv, atd - vím jak je to nechutné)
- kdyby neměl rád psy - nazdar -okamžitě! ( naopak -upustil i od "mužské" výchovy- např. "na místo !!!" tech mojich drobečků - zrovna se jim nechtělo na pelíšek - místo - tak proč by tam chodili - ne??moje logika a demokracie)
- moje práce, můj režim (jájájájá  )- nazdar
-finanční neshoda -čao
-jakékoli nucení - nazdar

Ale to se vyřazuje jaksi vždy postupně, samo,než bych dnes začla s někým žít. Tento pán procházel sítem v každíém kole vítězně. Shoda vysoceprocentní. Jen jeden rozdíl - je to prostě chlap.   No ale pokud chce člověk tyhlety smíšené páry, tak s nějakým drobným rozdílem holt počítat musí  .
Podstatou je - to co dávám, to se mi vrací, takže je tam vyváženost. Toto potřebuju. Nemám už čas ani chuť se crcat s nějakým vysvětlováním a obhajováním a bránit své..blabla atdatd..Už to jen musí přijít a sednout jak pr.el na hrnec