mashanka napsal(a):

A přemýšlela jsi někdy nad tím, proč si tak dokonalý člověk vybral za partnerku zrovna tebe, když si myslíš, že jsi tak hrozná a neschopná ? nemyslíš si, že nějaký důvod k tomu mít musel ?

Hm Samozřejmě rozumem si tohle odůvodním. Řeknu si že mě má rád a je mu se mnou dobře, když se mnou je. Nemusí se mnou být, bydlíme každý zvlášť, nemáme společný závazky.
Jenže jakmile jsem zapadlá v tom hnusným koloběhu nejistoty, nedůvěry, nulovýho sebevědomí......to se pak není čeho chytit a o co se opřít. To pak stačí že přítel udělá něco jinak než obvykle dělává a hned je zaděláno

Macíku - k tomu partnerovi - toho neřeš, na to se vykašli. Důležitá jsi teď ty. Jen ty . Až se najdeš a budeš vědět JO, to jsem já a tak je to příjemné, tak pak můžeš začít řešit okolí. Partnera.
Ty jsi totiž jakýsi  zálkadní stavební kámen a on je a bude jen nadstavba. Tím nechci říct, že není partner důležitý, stejně jako reakce okolí. Je. Nicméně prvně Ty. Když všichni kolem tebe zmizej, tak zůstaneš sama- ty ta základna. A musíš fungovat dál i sama a dobře, ne jen přežívat. A ta základna musí být pevná zakořeněná (obrazně - můžeš se klidně přestěhovat do Dolní lhoty.. ) kvalitní. S kvalitou základny bude samozřejmě souviset kvalita nadstavby (nástavby) - tím myslím partner atd. Pak si "dovolíš" kvalitní nástavbu....promiň že tě přirovnávám k základovce (píšu stejně jakoby o sobě) a vymýšlím ty přirovnání z voleje, tak jak to cítím...

I když se ti to bude zdát kruté, třeba jsi chtěla chlapa "pořídit" , aby tě zabezpečil, poskytl zázemí, aby ses s ním rozdělila o domácí práce( ), aby ses mohla spolehnout, že budeš mít s kým jezdit na dovolenou atd....to je podle mě špatně. Úplně převrácená filozofie (moje). převrat přišel za mého života, takže popisuju on - line příběh, neopisuju učebnici psychologie. A tápala jsem dlouho, takže fakt vím, jak to vypadat nemá, proto okamžitě rozpoznám, že toto je to pravé. Toto je ono.

A nakonec zjistíš, že to běží samo, samo se vše nabízí, je to jednoduchý, zábavný, žádná křeč a to tě posiluje stále víc, takže se "pohoda" stále umocňuje a můžeš jít dál - výš....

Oprávněnost kritiky partnera nebo kohokoliv, si troufám tvrdit, že dokážeš vyhodnotit až ve chvíli, kdy budeš mít jasno sama o sobě. pak už tě nemůže zmást jakýkoliv útok, výplod, nařčení..a nutit tě k sebepodceňování nebo k vinění se z  problémů jiných atdatd. Pak na to jen shora mrkneš, v mžiku zařadíš a adekvátně zareaguješ (třeba i někoho odkážeš někam.. )

Kukačko, Věro, díky, jste milé..

Macíku, keďže si dostala veľa nápadov a rád, skús si z toho vybrať zatiaľ len jednu, tú ktorá ťa naozaj zaujala. Keď začneš s hľadaním, zrazu sa ti otvoria možnosti a ďaľšie podnety samé od seba. A postupne ťa zaujmú ďaľšie, iné veci, ktorým budeš rozumieť alebo sa snažiť porozumieť.
V jednom tvojom príspevku som čítala, že nechceš byť "hodná holka". Vieš, to čo písala Wiki alebo ja, nie je o tom aby sme boli "hodné holky"... je to o tej radosti vo vnútri v nás. Uvediem príklad...bola som v obchode a až doma som si pozrela účet, na ktorom mi predavačka naúčtovala navyše mlieko. Na druhý deň som potrebovala kúpiť niečo v zelovoci a potraviny boli hneď vedľa. Zašla som tam, bola tam tá predavačka, tak som sa pozdravila a povedala som jej: včera som tu s dcérkou nakupovala a vy ste mi omylom naúčtovali mlieko. Ona sa prekvapila a hneď hľadala riešenie, lebo cítila z môjho hlasu, že jej nejdem vyčítať, že ma okradla, ale že sa len pomýlila. A mýliť sa je predsa ľudské.
Ja som mala veľké problémy s tým, sa sama obrániť. Ľudia a dokonca aj kamarátky si na mňa dovolovali a ja som sa potom sama doma trápila, plakala a prisahala som si, že im nabudúce niečo poviem a nedám sa. Samozrejme, že nabudúce to dopadlo rovnako, nič som nepovedala, mala som strach. Potom som pochopila, že všetko beriem asi príliš vážne. A tak, keď ma "akože" chcel niekto uraziť, zasmiala som sa a aj keď ma to niekde hlboko zasiahlo, so šarmom a ľahkosťou som to vrátila späť....ale nie s tým, že sa chcem mstiť....
Teraz, keď sa mi niečo nepáči, keď ma náhodou niekto z niečoho obviní, alebo ma nahnevá. Tak jednoducho poviem, nahnevala si ma, lebo to a ono.... ale poviem to bez emócií a ešte k tomu dám aj návrh na zlepšenie alebo vyriešenie toho problému. Nehádam sa, nerozčulujem sa, nepúšťam sa do konfliktov.... ale nie preto, že by som sa bála, ale preto, aby som nestratila v tom hneve, v tých veľkých emóciách samú seba, svoju tvár a hlavne preto, že život je taký krátky na to, aby sme sa v ňom hnevali. Treba si ho radšej užívať.... Asi som sa zaplietla a snáď si ma trošíčku pochopila, čo som tým chcela povedať.

Upravil(a) Emma (5. 3. 2009 16:16)

Wiki napsal(a):

Macíku - k tomu partnerovi - toho neřeš, na to se vykašli. Důležitá jsi teď ty. Jen ty . Až se najdeš a budeš vědět JO, to jsem já a tak je to příjemné, tak pak můžeš začít řešit okolí. Partnera.
Ty jsi totiž jakýsi  zálkadní stavební kámen a on je a bude jen nadstavba. Tím nechci říct, že není partner důležitý, stejně jako reakce okolí. Je. Nicméně prvně Ty. Když všichni kolem tebe zmizej, tak zůstaneš sama- ty ta základna. A musíš fungovat dál i sama a dobře, ne jen přežívat. A ta základna musí být pevná zakořeněná (obrazně - můžeš se klidně přestěhovat do Dolní lhoty.. ) kvalitní. S kvalitou základny bude samozřejmě souviset kvalita nadstavby (nástavby) - tím myslím partner atd. Pak si "dovolíš" kvalitní nástavbu....promiň že tě přirovnávám k základovce (píšu stejně jakoby o sobě) a vymýšlím ty přirovnání z voleje, tak jak to cítím...

I když se ti to bude zdát kruté, třeba jsi chtěla chlapa "pořídit" , aby tě zabezpečil, poskytl zázemí, aby ses s ním rozdělila o domácí práce( ), aby ses mohla spolehnout, že budeš mít s kým jezdit na dovolenou atd....to je podle mě špatně. Úplně převrácená filozofie (moje). převrat přišel za mého života, takže popisuju on - line příběh, neopisuju učebnici psychologie. A tápala jsem dlouho, takže fakt vím, jak to vypadat nemá, proto okamžitě rozpoznám, že toto je to pravé. Toto je ono.

A nakonec zjistíš, že to běží samo, samo se vše nabízí, je to jednoduchý, zábavný, žádná křeč a to tě posiluje stále víc, takže se "pohoda" stále umocňuje a můžeš jít dál - výš....

Oprávněnost kritiky partnera nebo kohokoliv, si troufám tvrdit, že dokážeš vyhodnotit až ve chvíli, kdy budeš mít jasno sama o sobě. pak už tě nemůže zmást jakýkoliv útok, výplod, nařčení..a nutit tě k sebepodceňování nebo k vinění se z  problémů jiných atdatd. Pak na to jen shora mrkneš, v mžiku zařadíš a adekvátně zareaguješ (třeba i někoho odkážeš někam.. )

Kukačko, Věro, díky, jste milé..

No, ja som to mala zhruba tak, že keď som si zariadila dobrý singl život, tak sa práve niekto objavil... A nebála som sa ani odísť pracovne na pol roka do úplného neznáma... naopak, celkom som sa tešila. Ostali mi dodnes z tých čias kamaráti... a tak vôbec. Partner je podľa mňa rozšírenie života o ďalší rozmer, nie jeho jediná či hlavná náplň.

Macíku, je úžasné, že si rozpoznala svoj problém, že si ho dokázala dešifrovať! Vieš koľko to mne dlho trvalo? A to som stále nevedla, v čom to je, kde je problém. Si úžasná baba, šikovná a inteligentná. To je tvoj úžasný začiatok a už aspoň vieš, od čoho sa môžeš odpichnúť, čo chceš zmeniť.
Nikto ti nepovie alebo nedá manuál priamo do ruky, podľa ktorého sa to môžeš naučiť, naštudovať. Skús si teda niečo nájsť o strachu, ako sa dá zbaviť strachu. Lebo vlastne strach je takou brzdou všetkého, celého žitia.

macík* napsal(a):

Snad tohle přiznání si svýho problému je ten začátek cesty.

Maciku,
Ne snad -ale urcite je to velky krok.

Chtela bych Ti neco rict o strachu.
Kdyz jsem byla mala(myslim ze to zazilo hodne deti),tak jsem trpela strachem z bubaku ve skrini a pod posteli.Svazoval me tolik ze me nedovolil jit a presvedcit se ze tam nejsou.
Ten prelud porad trval do te doby dokud zase sam neodeznel. Jak prisel tak odesel.
No, a proc to rikam. Protoze prave to me pomohlo v dospelosti pochopit co je vlastne strach jakehokoliv druhu a nebat se ho.
Je to neco co nema zadnou pevnou podstatu,je to prelud ktery si utvarime sami svou myslenkou.Je to neco co v zadnem pripade nemuze trvat vecne.
Je me jasne ze to teoreticky chapes taky.

Existuji techniky na vsechno Maciku.
A napriklad jak Ti dnes Klarka S. poslala ten kontakt,myslim si,ze je to zajimavy. A ze tenhle muz zna hodne technik ktere by Te mohl naucit.  Neznam toho muze osobne to ne,ale libi se me. Pokud je schopny naucit,ukazat a presvedcit ckoveka(klienta),ze je sam sebe klient schopen uzdravit a najit svoji silu v sobe a lasku,pak mu fandim.
Ty tu silu mas samozrejme taky,jen nevis jak na to.  Ale kdo vi,treba to dnes nevis,ale zitra mozna poznas ze si tu cestu dokazes najit sama i bez pomoci a pokud ne,pak ver, ze cest existuje bezpocet.
I to jak dnes pohlizis na situaci v Tvem zivote se jednoho krasneho rana promeni.

Jak rekla Majka=nechat veci plynout.  I na to existuji techniky,Jsou podle mne ale pro zacatek (prvni krok) dost tezko pochopitelny. Mnohdy k nim musis nejprve dojit kucek po krucku.

macík* napsal(a):

Pročítám si vaše reakce a jsem úplně dojatá Jste skvělí, děkuji vám za podporu, za porozumění, za to, že mi píšete svoje zkušenosti

Věř tomu, že stejně taková jsi ty: skvělá, podporující, chápající a se spoustou zkušeností, které mohou pomoci zase někomu dalšímu.
Jak jsem to tak četla, tak i svůj nejaktuálnější problém sis už pojmenovala.
Opravdu NEMUSÍŠ být vždy ta hodná holka, protože láska opravdu není ZA ODMĚNU.
Ta prostě JE Neboj se toho.

Pandorraa napsal(a):

macík* napsal(a):

Pročítám si vaše reakce a jsem úplně dojatá Jste skvělí, děkuji vám za podporu, za porozumění, za to, že mi píšete svoje zkušenosti

Věř tomu, že stejně taková jsi ty: skvělá, podporující, chápající a se spoustou zkušeností, které mohou pomoci zase někomu dalšímu.
Jak jsem to tak četla, tak i svůj nejaktuálnější problém sis už pojmenovala.
Opravdu NEMUSÍŠ být vždy ta hodná holka, protože láska opravdu není ZA ODMĚNU.
Ta prostě JE Neboj se toho.

Ahoj Mari,
díky. Jsem ráda, když se dozvím že v tom nejsem sama a že s tím jde něco dělat a najít si tu svojí cestu.

Jinak já jsem se o víkendu sbalila a vyrazila jsem za svojí kamarádkou. Hodně jsme si povídali a dostali jsme se i k tomuhle mému trápení. Řekla mi, že můj velkej problém je, že se zbytečně podceňuju a že jsem na sebe moc přísná. Ostatní jenom omlouvám, jsem k nim schovívavá a chybu hledám hlavně u sebe.
Sedí to na mě, jsem taková. Chci být nejlepší, cítím za všechno odpovědnost, potřebuju mít nad vším kontrolu. Když se něco nedaří podle mých představ nebo se ke mě někdo nezachová hezky tak hned hledám chybu u sebe a myslím si, že musím být ještě lepší, aby se mi příště už nic takovýho nestalo. Když to shrnu tak všechno špatný co se mi stane považuju za svoje osobní selhání

No ale víkend jsem si užila jak se patří mám spoustu energie a nápadů, tak snad mi to aspoň chvíli vydrží

Macíku,
já osobně si myslím, že to není o tom, naučit se, aby mi to bylo JEDNO, ale abych spíš dovedla příjmout pohnutky toho druhého - uměla se do něj vcítit, nesoudila jeho, ale ani sebe

Taky si nemyslím, že lidé jsou k..., tedy vycházet z toho je ten největší omyl, jakého bych se mohla dopustit. Spíš si myslím, že každý člověk má svá trápení, která ho nutí k témuž, co třeba tebe - snažit se být nejlepší, aby byl milován a když nemůže být nejlepší, tak je prostě nejhorší - je přece jedno, jakým způsobem si vezme pozornost - tedy ti lidé si to myslí, jedno to samozřejmě není.

Nicméně každý se snaží svým chováním ochránit přes zraněním především sám sebe a je celkem putna, čím to odůvodňuje - to jsou jenom hrátky.
Takže jde spíš o to, nehrát hry, být sám sebou, neubližovat druhým a nenechat si ubližovat

Macíku, těší mne, že v mých příspěvcích nacházíš to, co tam je a neztrácíš čas hledáním toho, co tam není

Počítej prosím s tím, že jak se začneš zbavovat svých "ochranných slupek" a sundávat své "masky", lidé, kteří to tak nemají, tě budou vnímat jako ohrožení a podle toho se k tobě budou chovat. Nenech se tím ale odradit, budeš chvíli zranitelnější, ale časem mnohem silnější, časem se s tím naučíš zacházet a věř mi, že to není žádná magie a nepotřebuješ žádného mága, abys se to naučila
Je to jen jak řekla Mari běh na dlouhou trať, práce na celý život a sem tam to člověk nemusí ustát. Ale i to je normální a stává se to nám všem

A jsem přesvědčená o tom, že žádné klubko není naolik zašmodrchané, aby se nedalo rozmotat. Samo rozmotávání taky nemusí být vždy utrpením, může být i vzrušujícím dobrodružstvím
Hlavně se nenech ničím a nikým hnát vpřed rychleji, než jak to sama cítíš.
Ty určuješ pravidla, ty posuzuješ výsledky.
Vnější svět ti slouží jen pro ověření a korekci, nikoliv jako tvůj soudce.
Cítíš se dobře - jsi na správné cestě.
Cítíš se mizerně -někde jsi špatně odbočila a je třeba se vrátit

Osobně mám vyzkoušeno, že to jak se lidé cítí uvnitř mnohdy vůbec neodpovídá tomu, jak se tváří na venek. Ti největší "ramenáči" se dost často uvnitř smaží v docela slušném peklíčku
Tak prostě věř svým pocitům a intuici

Peťuli, nevím, co ti říci, nerada bych "střílela diagnozu" od boku.
Z kinezky, EFT, Reiki i RUŠky ať už jako klintka nebo terapeutka mám ale jednu zkušenost - a potvrdily mi ji i karty, které někdy používám jako korekci či hravý element - a to totiž tu, že příjdu s problémem, který chci prioritně řešit, protože ho považuji za klíčový, ale během terapie - povídání - se ukáže něco zcela jiného a pak zase jiného a pak..... a tak to chvíli pokračuje, než se dostanu k tomu, co mne/ ke mně/klienta přivedlo... A když už se tam konečně dostanu přes úplně jiný psychický balast, tak si najednou často uvědomím, že mám vyřešeno Původní, pro mne klíčový problém, se zatím sám rozplynul.

To, o čem ty mluvíš, může být od naprosté (pochopitelně potlačené) lhostejnosti k dotyčnému až po naprostou závislost na něm.
Mezi tím je celá škála možností a pocitů....
Zkus si představit, že partner jednou bez jakéhokoliv vysvětlení odejde. Pak pozoruj pocity, které tě zaplaví... tam někde je odpověď na tvou otázku.
A pokud si nejsi jistá sama sebou, raději to sama ani nezkoušej, najdi si "horského vůdce", tedy někoho, kdo při tom na tebe dá pozor