|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Dovoluji si vás požádat o radu. Už hodněkrát jsem zde četla že mít se ráda, mít sebevědomí, vážit si sama sebe má vycházet zevnitř nás, že z venku nám tohle nikdo nedá. Já to chápu a rozumím tomu. Jenomže já tohle uvnitř sebe nemám, necítím to tak. Jak na tom mám zapracovat, co mám udělat, abych tyhle pocity měla uvnitř sebe? Jak to, že někdo je má a někdo ne. Abych se cítila dobře, tak potřebuju popdoru zvenčí od svého okolí, sama tohle neumím.
Snad je můj dotaz aspoň trochu srozumitelný, jsem v tom nějaká zamotaná 
Není tady
Kdyby to bylo tak jednoduchý, tak jsme sebevědomí všichni, všichni si sami sebe vážíme a máme se rádi...
Když to člověk nezvládne sám, je dobré požádat o pomoc nebo použít nějaké techniky...
... viz moje oblíbené rodinné konstelace :-)
Možností je dost... od klasické psycho-terapie, alternativní směry, atd.
Není tady
Ahoj Macíku,
co třeba začít s nějakou literaturou, co se týká sebelásky, sebeúcty...mně osobně hodně pomohly knížky.
Když budeš čekat, že ti okolí bude házet okvětní lístky pod tvé nohy, abys měla příjemnější život. Tak se může stát, že budeš i zklamaná.
Není tady
Natálko, nahoď názvy knížek 
Není tady
Natálie napsal(a):
Ahoj Macíku,
co třeba začít s nějakou literaturou, co se týká sebelásky, sebeúcty...mně osobně hodně pomohly knížky.
Když budeš čekat, že ti okolí bude házet okvětní lístky pod tvé nohy, abys měla příjemnější život. Tak se může stát, že budeš i zklamaná.
Já vím, že tohle není správně. Ale nevím jak to změnit. Chodím k psychologovi, myslím si, že se snažím. Asi se nesnažím dost. Nebo spíš se motám v kruhu a nevím jakou cestou se vydat.
Někdy už mám pocit, že je líp, že už jsem na správný cestě - po těhle příjemných okamžicích se mi vždycky stane něco, co mě hodí zase dolů a já jsem tam, kde jsem byla.
Knížku přečtu, pochopím, líbí se mi, osloví mě - ale nic se ve mě nezmění, neumím to aplikovat v praxi.
Opravdu mě to trápí, protože nejsem takhle spokojená se svým životem.
Není tady
macíku nemysli si že když "poznáš a pochopíš"...bude už jen krásně BI
tohle co Ty ted hledáš je na celý život páč - i cesta je cíl - sice omleté ale pravdivé 
Není tady
Maci, máš to uvnitř sebe, jen jsi to doposud neobjevila
A podporu z venčí, tu potřebujeme všichni o tom žádná. Jenže podpora sama o sobě není k ničemu, když není nic, co ty sama na sobě vidíš jako plus.
Jenže nikdo není ve všem úplný pako.
Lidé většinou dělají tu chybu, že se soustředí na to, co sami na sobě nemají rádi a srovnávají se s těmi, kteří jsou v tom, po čem oni sami touží, dokonalí.
Jenže to je k ničemu.
Když se já začnu poměřovat například s top modelkou pokud jde o věk a vzhled, nejspíš skončím v hluboké depce - teda mne by naštěstí taková blbost už nenapadla. Pokud půjde o jiné kriterium, výjdu z toho jako rovnocenný partner, možná v depce skončí ona. Rozumíš?
Nejde o to na sobě hledat chyby, ale spíš přednosti, to, co umíš, co tě baví, v čem jsi po*ně dobrá. Říkám DOBRÁ, nikoliv NEJLEPŠÍ. Protože to není o POMĚŘOVÁNÍ a SOUPEŘENÍ, ale objevování svých vlastních dobrých stránek.
A ty na tobě lidé vidí, nejsou hloupí, tomu věř.
Tam hledej tu podporu zvenčí, tam hledej to, co podpořit lze. Tam hledej svůji sebedůvěru a odtud začni rozplétat to zašmodrchané klubko. Jinak ho nerozpleteš,spíš ještě víc zamotáš a budeš se jen propadat hloub a hloub.
Něco se člověk může naučit jedině tak, že jde od nejjednoduššího k nejsložitějšímu.
Nevím, proč jsou lidé tak hloupí, že to dělají přesně opačně.... pak jen zbytečně zažívají bolest a zklamání....
Není tady
adra napsal(a):
macíku nemysli si že když "poznáš a pochopíš"...bude už jen krásně BI
tohle co Ty ted hledáš je na celý život páč - i cesta je cíl - sice omleté ale pravdivé
Samozřejmě nečekám že mi někdo napíše udělej to a to a budeš šťastná až do smrti
Přijde mi, že jsem se na tý svý cestě nějak ztratila a teď fakt nevím kam dál. Ale i zůstat tam kde jsem je nesnesitelný a ničí mě to.
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Maci, máš to uvnitř sebe, jen jsi to doposud neobjevila
A podporu z venčí, tu potřebujeme všichni o tom žádná. Jenže podpora sama o sobě není k ničemu, když není nic, co ty sama na sobě vidíš jako plus.
Jenže nikdo není ve všem úplný pako.
Lidé většinou dělají tu chybu, že se soustředí na to, co sami na sobě nemají rádi a srovnávají se s těmi, kteří jsou v tom, po čem oni sami touží, dokonalí.
Jenže to je k ničemu.
Když se já začnu poměřovat například s top modelkou pokud jde o věk a vzhled, nejspíš skončím v hluboké depce - teda mne by naštěstí taková blbost už nenapadla. Pokud půjde o jiné kriterium, výjdu z toho jako rovnocenný partner, možná v depce skončí ona. Rozumíš?
Nejde o to na sobě hledat chyby, ale spíš přednosti, to, co umíš, co tě baví, v čem jsi po*ně dobrá. Říkám DOBRÁ, nikoliv NEJLEPŠÍ. Protože to není o POMĚŘOVÁNÍ a SOUPEŘENÍ, ale objevování svých vlastních dobrých stránek.
A ty na tobě lidé vidí, nejsou hloupí, tomu věř.
Tam hledej tu podporu zvenčí, tam hledej to, co podpořit lze. Tam hledej svůji sebedůvěru a odtud začni rozplétat to zašmodrchané klubko. Jinak ho nerozpleteš,spíš ještě víc zamotáš a budeš se jen propadat hloub a hloub.
Něco se člověk může naučit jedině tak, že jde od nejjednoduššího k nejsložitějšímu.
Nevím, proč jsou lidé tak hloupí, že to dělají přesně opačně.... pak jen zbytečně zažívají bolest a zklamání....
Taže to mám - aspoň jedna dobrá zpráva Teď jde o to, abych to našla. Jo, zamotaná jsem v tom pěkně, to máš pravdu.
Mrzí mě, že jsem tohle nezačala řešit už dřív. Jenže dokud je člověk relativně spokojený, tak vlastně nemá potřebu na sobě nějak zvlášť pracovat. Průšvih je, že mě už opravdu začlo téct do bot. Hnojím si život, vztah. Dělám spoustu věcí blbě, bohužel to jinak neumím.
Není tady
Včera byl v TV druhý díl takového "měnícího pořadu". Upozornila mě na něj kamarádka.. Ne že by to byl nějak úchvatný TV zážitek,prostě proměna vcelku hezké , leč zakomplexované holky v načančanou holku. Byl tam zajímavý moment- moderátor ji postavil před skupinu holke od hubené až po veeelmi baculatou. Ona sama se měla zařadit kam patří do řady. Samozřejmě ve vleku svých komplexů se zařadila mezi výrazně baculatější holky...
Pro mě to jen potvrdilo, že málokterý člověk je schopen objektivně vidět sám sebe.. Většinou se vidí ošklivější, hloupější, nedokonalý..... Každý by měl ráno vstát se slovy jsem dost dobrý pro to abych se měl rád... 
Není tady
macík* napsal(a):
Já vím, že tohle není správně. Ale nevím jak to změnit. Chodím k psychologovi, myslím si, že se snažím. Asi se nesnažím dost. Nebo spíš se motám v kruhu a nevím jakou cestou se vydat.
Někdy už mám pocit, že je líp, že už jsem na správný cestě - po těhle příjemných okamžicích se mi vždycky stane něco, co mě hodí zase dolů a já jsem tam, kde jsem byla.
Knížku přečtu, pochopím, líbí se mi, osloví mě - ale nic se ve mě nezmění, neumím to aplikovat v praxi.
Opravdu mě to trápí, protože nejsem takhle spokojená se svým životem.
Má rada je - nesnažit se. Pustit to. Všechno. Nechat věci plynout. Pozor, tohle neznamená nechodit k psychologovi, nečíst knížky, nepřemýšlet, nevnímat. Jen nebýt NIJAK urputný, přijímat, co přichází, klidně si nad tím přemýšlet, nic nelámat přes koleno. Neumím to líp vyjádřit slovy.
U mě to fungovalo a funguje. Teprve když jsem se přestala snažit a mermomocí chtít a nechala vše plynut, najednou to přišlo tak nějak samo. A vždycky, když zapomenu a zamotám se znovu do přílišných chtění a snažení, věci neplynou a přestane mi být fajn. Ale už to vím, vzpomenu si, přestanu řešit a nechávám plynout.
Žít tady a teď. Vypustit čas.
Přítomný okamžik je to jediné, co mám.
Upravil(a) majkafa (4. 3. 2009 15:45)
Majkafo, ale asi to nejde tak jednoduše, že? Jak ráda bych nechala věci plynout, neřešila. Jenže na mě to všechno tak nějak sedlo...........měla bych to teda pustit, zahodit? Je na to nějaký trénink, šlo ti to samo, že sis poručila, nebo ses to musela nějak naučit?
Občas mám pocit, že se mi podařilo něco setřást, jenže ono to na mě potvora potom skočí znovu a je to ještě těžší.
Není tady
macík* napsal(a):
Majkafo, ale asi to nejde tak jednoduše, že? Jak ráda bych nechala věci plynout, neřešila. Jenže na mě to všechno tak nějak sedlo...........měla bych to teda pustit, zahodit? Je na to nějaký trénink, šlo ti to samo, že sis poručila, nebo ses to musela nějak naučit?
Občas mám pocit, že se mi podařilo něco setřást, jenže ono to na mě potvora potom skočí znovu a je to ještě těžší.
Jde to velmi těžce. Neznám recept všeobecný, jenom svůj. Vlastně ani ten svůj nedovedu konkrétně napsat slovy. Vyplynul z celého mého života, ze všech konkrétních událostí, z mého pádu na dno, sedmitýdenního pobytu na psychiatrii po pokusu o sebevraždu, při skupinové terapii, po prodeji domu se vzpomínkami po odchodu manžela atd.atd.. Možná na to je nějaký trénink, u odborníků, ale já ho neznám. Musela jsem klesnout na úplné dno a zjistit, že mě ještě za řekou mrtvých nechtějí, když to řeknu tak pateticky, zjistit, že tady prostě musím být a pak jsem se rozhodla, že když teda musím, tak ať to za něco stojí. A stále to nešlo, až když jsem řekla - kašlu na to, budu teda jen tak nějak žít - přežívat, když jsem vše pustila, najednou to "samo" přišlo. Teď už umím, když "zabloudím" vrátit sama sebe na svou cestu, zase to všechno pustit, když začnu být příliš urputná.
Když to na mě "skočí" , nebráním se, řeknu si, tak jo, jsi tady, chvilku si tě užiju, posmutním, pak odejdeš - a - je to pryč. Když jsem se bránila, tím víc mi potvora za krkem seděla.
Myslím, že každý si musí najít svou cestu, literatura, psycholog, přátelelé, babinet nám můžou dávat návody, ale to, co funguje pro nás, si musíme v tom všem najít sami.
macíku, pokud to nejde takhle, zkus to se skupinkou lidí. Relativně neznámí lidé se kterými se už nemusíš vidět pokud nebudeš chtít. nějaký sebepoznávací či terapeutický víkend. Když uslyšíš odezvu lidí, snad v tom najdeš něco kladného, na čem můžeš začít stavět to sebe vědomí.
Není tady
Mám celý život problém jako Macík. Teď mi ale dost pomohlo, že jsem při hromadném propouštění nebyla propuštěna - i když těch propuštěných je mi velmi líto. Že bych nebyla tak bezcenná? Jinak se pořád hlídám, jestli nejsem někde špinavá. Uznejte, v tomto blátivém počasí je to utrpení, každý den něco přepírat. Odpoledne na zastávce si vždycky připadám vedle lidí jak vagabund. Ne, že by se ostatní neušpinili, ale ono to na sebevědomém člověku není vůbec vidět, té případné skvrnky si tak nějak nevšimneme.
Není tady
Mne na začiaotk pomohla kniha V. Leviho Autogénny tréning, ale to je ešte dávny socík, takže neviem, či sa dá zohnať. Omkrnem, či aj teraz sú nejaké dobré knihy na začiatok. Inak, u mňa to tiež bolo hlavne POSTUPNÉ. Je to zásadná zmena, tak si nepredstavuj, že zajtra sa zobudíš ako niekto iný. trpezlivosť, hlavne trpezlivosť...
Není tady
majkafa napsal(a):
Myslím, že každý si musí najít svou cestu, literatura, psycholog, přátelelé, babinet nám můžou dávat návody, ale to, co funguje pro nás, si musíme v tom všem najít sami.
Taky to tak vidim. Me pomohl doposud mix nekolika veci. Nejdriv jsem zacala u psycholozky, pak me hodne pomohl v sebeobjevovani muj odjezd do ciziny, pak jsem dostala kontakt na jednu uzasnou holcinu, ktera me "navedla" na cestu, hodne mi pomohlo EFT a pak taky literatura (momentalne Eckhart Tolle: Nova Zeme a pak knizky od Paula McKenny).
Jeden cas jsem se v tomhle problemu mit se rad, mit sebevedomi hodne placala a uz jsem byla docela zoufala. A pak mi tu kdosi na Babi, uz ani nevim, kdo napsal, ze i cesta muze byt cil a v tu chvili se mi rozsvitilo, ze treba ted momentalne to nejde ale kdyz budu pokracovat a nelamat to pres koleno, tak to treba prijde. A skutecne v momente, kdy jsem tohle tema nechala plavat a soustredila jsem se spis na cestu nez na to, jak to nejde, tak to prislo.
Není tady
Macíku, s Tvým problémem se potýká velká spousta lidí - to Ti buď útěchou Sama jsem s tím taky dlouho bojovala a ve slabších chvílích bojuju i teď. Pravda je, že i když by Ti všichni kolem říkali, jak jsi úžasná, stejně Ti to bude málo, pokud nezměníš sama sebe. Důležité je, jak vystupuješ navenek. Když bude poznat, že se nemáš ráda a nevěříš si, okolí Tě tak bude brát.
Není tady
Macíku, znám Tvůj příběh ze života po nevěře.....Tak ten návrat k příteli není asi ideální,že?
. Ach jo, proč je ten život někdy tak složitý.....
Není tady
Já když jsem měla u psychologa jmenovat své kladné vlastnosti, tak jsem si nedokázala vzpomnět ani na jednu jedinou. Takže ten problém znám a je mi vlastní. Ale čase jsem se naučila žít podobně jako Majkafa - neřešit, nechat vše plynout, žít ze dne na den, nic neplánovat, radovat se z maličkostí a snažit se užít si v životě těch pěkných věcí. Jakmile začnu chtít, aby bylo něco jinak než je, trápit se tím jaká jsem a jaká bych měla být, stáhne mě to okamžitě do bažiny sebezpytování a zákonitě hnusných pocitů a myšlenek. ještě to nemám úplně vychytaný, takže se občas trápím, ale snažím se na sobě pracovat. Vím, že nikdy nebudu sebevědomá ženská, ale řeším to tím, že to neřeším.
Není tady
adra napsal(a):
Natálko, nahoď názvy knížek
Kay Pollak: Žádná setkání nejsou náhodná
Hélene Mathieu: Zvyšte si své sebevědomí
Don Miguel Ruize: Přestaň se bát- Čtyři dohody- Láska, vztahy a přátelství
Louise L. Hay:Já to dokážu, Miluj svůj život, Síla ženy, Síla je ve vás
Není tady
chtěla jsem taky být ta nej,a pořád pocity méněcennosti,dnes na to kašlu,jsem jaká jsem,jsou horší...a já se mám najednou ráda a to mě posouvá výš a výš,sakra neumím to vám vysvětlit
Není tady
macík* napsal(a):
Dovoluji si vás požádat o radu. Už hodněkrát jsem zde četla že mít se ráda, mít sebevědomí, vážit si sama sebe má vycházet zevnitř nás, že z venku nám tohle nikdo nedá. Já to chápu a rozumím tomu. Jenomže já tohle uvnitř sebe nemám, necítím to tak. Jak na tom mám zapracovat, co mám udělat, abych tyhle pocity měla uvnitř sebe? Jak to, že někdo je má a někdo ne. Abych se cítila dobře, tak potřebuju popdoru zvenčí od svého okolí, sama tohle neumím.
Snad je můj dotaz aspoň trochu srozumitelný, jsem v tom nějaká zamotaná
Všichni je v sobě mají, i Ty, jenom je v Tobě někdo zadupal úplně na dno. Když budeš chtít, můžeš se mít ráda - jde jen o to, rozhodnout se pro to. Nemusíš dělat vůbec nic, o nic se snažit, číst knihy a pracovat na sobě - jenom ROZHODNOUT SE
Upravil(a) mashanka (4. 3. 2009 22:27)
Není tady
Děkuji vám všem 
jdu si to všechno pořádně pročíst.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
