|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ze vsech stran slycham ze svatba byla nejvetsi blbost jakou ten ci onen udelal. Sef v praci mi porad rika abych se nikdy nezenil, nekde jsem videl statistiky rozvodu a zda se mi ze kdyz se 2 vezmou ze uz to je docela zazrak kdyz spolu taky zustanou. Jestli se nekdy ozenim tak se nechci rozvadet. Jak poznat ze ten se kterym jsem, je prave ten ktereho bych si mel vzit? Jak dlouho s nekym chodit (zit ve spolecne domacnosti) nez ji pozdam o ruku?
edit: koukam ze do nazvu tematu se mi nejak vlodilo 2x "se" sorry
Upravil(a) arquebus (2. 3. 2009 19:53)
Není tady
Jsem pro vzít se :-)
Vzhledem k tomu že jsem to rozhodnutí udělala :-)
Víš, ono je to tak. Nikdo Ti nezaručí (ani ten papír ne), že spolu zůstanete do konce života a že budete šťastní.
To ani nejde.
Lidi se mění a vztah taky.
Může se stát, že se za rok, dva... rozvedeš...
Nelze se rozhodovat dopředu, nevíš, co bude za 20 let...
Můžeš se rozhodovat jen teď a tady.
No a teď a tady já vím/cítím, že je správné, abych se za tohohle chlapa vdala.
Do budoucna vím, že pokud budou problémy, tak je budu chtít řešit, abychom spolu mohli zůstat. A věřím, že i on je bude chtít řešit.
Ale to je tak všechno, na co se můžeme spolehnout.
Jenže, pokud budeš čekat na "jistotu" tak se neoženíš nikdy.
Rozhodli jsme se vzít po 2 letech 10 měsících vztahu a svatba bude po 3 letech 3 měsících vztahu (cca)... Bydleli jsme spolu v podstatě od začátku. V době svatby mi bude 34 a ženichovi 29...
Není tady
arquebe, víš na tyhle otázky za tebe stejně nikdo odpověď nenajde a věř mi, že pochybovat můžeš i po svatbě.
Obecně je svatba rituál, kterým říkáš okolí, že ten druhý je pro tebe důležitý a chystáš se v tomto svazku i vychovávat děti. Právně dáš do kupy majetek s tím druhým a opět, je to velmi praktické, pokud s tím druhým hodláš vychovávat děti. V prvních letech života dítka funguje i chemie hormonů. To jsou tedy ty "společenské" záležitosti.
Jenže jako ve všem hlavní roli tu má tvoje přijetí toho druhého. Pokud se se snatkem vnitřně neztotožníš, nadělá to víc paseky než užitku.
Není tady
Tak já si myslím, že svatba není blbost, hlavně co se týče zabezpečení majetku pro toho jednoho i druhého, a taky pro děti.
Platí samozřejmě pravidlo, že ten, kdo přináší do společného oficiálního svazku větší majetek, nebo v průběhu tohoto svazku dává více financí do společného soužití, může být v budoucnu znevýhodněn.
To asi proto od svého šéfa můžeš slýchat, že svatbu už nikdy, protože hoTREBA jeho žena takto oškubala...
Většinou jsou tedy postiženi muži, to je pravda.. Na druhou stranu jsou předmanželské smlouvy, a kraviny, jako takového typu, že ji přeci nepotřebuješ, že spolu budeme žít navždy, neber v potaz. To nikdo nikdy neví...
Pak svatba je důležitá také z toho hlediska, že kdyby se druhému něco stalo: a nebyly jste v oficiálním svazku: , že druhý by byl docela v háji.
Další tvoje otázka ohledně poznání toho druhého, abys v zamilované euforii neudělal blbost: zkus s druhou polovičkou žít ve společné domácnosti aspoň 2 roky, to je optimální čas ujasnit si, že si chceš někoho vzít a budovat s ním majetek a mít děti. A nikdo ti i takto nezaručí, že spolu budete navždy: je to jako s kytkou, o kterou se musíš starat, pečovat, a když se přestaneš starat brzo, brzo uvadne, když se budeš snažit stále, pravidelně ji zalévat, tak nebude mít důvodu uvadnout, maximálně povadnout, ale i ta květina musí mít zájem být zalévána.
No to se ze mne stal nějaký básník 
Tak snad jsem ti dala rozumnou a pochopitelnou odpověď na tvoje otázky.
Není tady
Pokuď o tom přemýšlíš,tak se radší nežeň ..a hlavně o nic nepřijdeš.Já nevidím žádný rozdíl v tom jestli jseš nebo nejseš ženatý ..Pro mě je to jenom kus papíru....vlastně jedině ,že kdyby se něco stalo bral by si vdovskej důchod....Já osobně si myslím ,pokud se mají dva lidi opravdu rádi ..je naprosto jedno jestli jsou manželé..
Není tady
sisi21 napsal(a):
Pokuď o tom přemýšlíš,tak se radší nežeň ..a hlavně o nic nepřijdeš.Já nevidím žádný rozdíl v tom jestli jseš nebo nejseš ženatý ..Pro mě je to jenom kus papíru....vlastně jedině ,že kdyby se něco stalo bral by si vdovskej důchod....Já osobně si myslím ,pokud se mají dva lidi opravdu rádi ..je naprosto jedno jestli jsou manželé..
Nu, sisi, ale to je právě to: pro některé lidi, jako pro mně, papír o svatbě neřeší to, že mám ráda člověka, se kterým žiju, protože ho prostě ráda mám.
A tím, že ho mám ráda, s ním chci budovat svoje zázemí - bydlení, děti.
A teď si představ, že takhle hezky buduješ, buduješ, a najednou ten druhý tady není... A to co jste budovali i pro svoje děti, může být pryč, protože v tomto případě vše bude patřit tomu, kdo je jeho oficiální rodina, to jsou tedy většinou rodiče či příbuzní.
Jeho potomek má smůlu, protože nejste vdaní...
Není tady
Takže nikdo Ti nikdy nezaručí,že vztah vydrží a to ani ten s papírem. Do jaké statistiky budeš patřit ty,dopředu nikdy nevíš. Statistika je jen statistika. Názory od známých a kolegů nebo od nás tady z Babinetu, budeš slyšet různé,je to většinou o vlastní zkušenosti. Víš,co já být tebou,tak bych to zas tolik neřešila,ono ten svazek manželský by měl vyplynout,tak nějak přirozeně,bez nátlaku,bez strachu z různých statistik a jasně,že z lásky a od obou partnerů,protože je to pro ně důležité a protože,oba to chtějí, tímto společně završit. Ale přiznám,se,že já ačkoliv(zatím) spokojeně vdaná(ale,až po druhé) 13 let,jsem hodně proto,aby i pokud má člověk,možnost,tak,aby rozhodně s tím druhým,prvně zkusil žít,bez"papíru" a až pak to završili případnou svatbou,no a pokud se rozhodnou pro nějaké to mimi 
,tam,jsem,už konzervativnější a viděla bych to právě nato,vstoupit do svazku manželského,ale nemusí totak nutně být (a určité věci,takové ty fujtajbl,majetkové se dají upravit i právně,že konec konců,s příjmením případného potomka a obou rodičů,je to,už na nich). Jinak,co se týká toho žití na hromádce,mně se to zatím vyplatilo v tom,že než jsem z někým žila,pod vlivem hormonů,bylo vše,tak růžové,po společném soužití,po nějakou dobu,už nikoliv,takže rozchod bez dětí,nebyl,až tak bolestný. Když to tak vezmu,já vlastně se svými partnery,vždy zkusila žít (byla ta možnost),pak přišla další velmi krátká známost,žádné společné soužití,rychlá svatba a totální fiasko a rozvod,naštěstí bez dětí. S mým druhým,mužem,jsme spolu jak se říká chodili,pak žili a až se rozhodli pro prvního potomka,završili to skromnou svatbou,protože jsme to tak,už oba cítili a chtěli. Aby dítě přišlo do svazku manželského. No,takže vidíš asi to tak vidím,ze svých zkušeností,takže to bude stejně na Tobě a Tvé partnerce,jaký bude happy end. Je fajn,že nad tím,přemýšlíš,ale nechala bych tomu trochu volný průběh a pak uvidíš,jak to Ty a Tvá partnerka cítíš. Srdce Ti napoví,zda ona ano či né. Záruku,na šťastný vztah nebo manželství to Ti opravdu nikdo nedá. 
dekuju vsem za prispevky, v kazdem je neco dobreho k zamysleni. 
Není tady
IlonaN napsal(a):
sisi21 napsal(a):
Pokuď o tom přemýšlíš,tak se radší nežeň ..a hlavně o nic nepřijdeš.Já nevidím žádný rozdíl v tom jestli jseš nebo nejseš ženatý ..Pro mě je to jenom kus papíru....vlastně jedině ,že kdyby se něco stalo bral by si vdovskej důchod....Já osobně si myslím ,pokud se mají dva lidi opravdu rádi ..je naprosto jedno jestli jsou manželé..
Nu, sisi, ale to je právě to: pro některé lidi, jako pro mně, papír o svatbě neřeší to, že mám ráda člověka, se kterým žiju, protože ho prostě ráda mám.
A tím, že ho mám ráda, s ním chci budovat svoje zázemí - bydlení, děti.
A teď si představ, že takhle hezky buduješ, buduješ, a najednou ten druhý tady není... A to co jste budovali i pro svoje děti, může být pryč, protože v tomto případě vše bude patřit tomu, kdo je jeho oficiální rodina, to jsou tedy většinou rodiče či příbuzní.
Jeho potomek má smůlu, protože nejste vdaní...
To co jsi napsala není pravda 
, protože děti dědí po svých rodičích i když nebyli manželé .
Není tady
aprill napsal(a):
IlonaN napsal(a):
sisi21 napsal(a):
Pokuď o tom přemýšlíš,tak se radší nežeň ..a hlavně o nic nepřijdeš.Já nevidím žádný rozdíl v tom jestli jseš nebo nejseš ženatý ..Pro mě je to jenom kus papíru....vlastně jedině ,že kdyby se něco stalo bral by si vdovskej důchod....Já osobně si myslím ,pokud se mají dva lidi opravdu rádi ..je naprosto jedno jestli jsou manželé..
Nu, sisi, ale to je právě to: pro některé lidi, jako pro mně, papír o svatbě neřeší to, že mám ráda člověka, se kterým žiju, protože ho prostě ráda mám.
A tím, že ho mám ráda, s ním chci budovat svoje zázemí - bydlení, děti.
A teď si představ, že takhle hezky buduješ, buduješ, a najednou ten druhý tady není... A to co jste budovali i pro svoje děti, může být pryč, protože v tomto případě vše bude patřit tomu, kdo je jeho oficiální rodina, to jsou tedy většinou rodiče či příbuzní.
Jeho potomek má smůlu, protože nejste vdaní...To co jsi napsala není pravda
FAKT? I kdyz mu neni 18? Kdo se tedy o ten majetek stara? Zakonny zastupce? A to s nim muze i nejak nakladat?
To jsem nevedela...To potom je jina situace, protoze aspon to dite by bylo nejak zaopatrene.
Není tady
Ono je to trochu složitější.
Každopádně by se lidi měli brát z lásky a to především. Těžko můžeš dopředu odhadnout, jestli tě tvá milující polovička jednou obere o majetek, podvede nebo spolu půjdete ruku v ruce celým životem.
Přijde mi, že nemáš vážný vztah, protože většinou se lidi zamilují, zafungují hormony a už to jede. Sestěhují se k sobě, přijdou děti ani nevíš a už se vezeš.. 
Věci by měli plynout přirozeně a jak se to musí moc lámat přes koleno, je někde chybka.
Není tady
Ja som teda človek, ktorý je skôr proti... ani neviem prečo. Asi že nemám rada oficiality a veci "pro forma". Ale ak sa dvaja ľudia majú radi a obaja to myslia úprimne, tak svadba nemôže škodiť. Ale zasa - asi ani nie je nutná... Pre mňa je proste dôležitejšie, čo si poviem JA s MOJÍM MILOVANÝM - ako sľub, a nemusím mať k tomu obecenstvo, znudeného úradníka či úlisného kňaza. No nepopierma, že svadba sa môže aj vydariť a byť nezabudnuteľným zážitkom; hoci zatiaľ som zažila skôr opačné prípady. A najokázalejšie svadby sa zvyčajne skončili rozvodom do dvoch-troch rokov, bohužiaľ. Som stará cynická skeptička.
Není tady
Seli o tom to je, o rituálu, kterým si ti dva přiznají i společnosti okolo, že od té chvíle jsou pár. Jde o rituál, ty kulisy kolem podle mě zas až tak podstatné nejsou. A že jde o rituál důležitý si myslím podle přírodních kmenů, kde takový rituál stále existuje. Tam asi nejde tolik o materiálno jako o tu duševní stránku věci.
Není tady
arquebus napsal(a):
Ze vsech stran slycham ze svatba byla nejvetsi blbost jakou ten ci onen udelal. Sef v praci mi porad rika abych se nikdy nezenil, nekde jsem videl statistiky rozvodu a zda se mi ze kdyz se 2 vezmou ze uz to je docela zazrak kdyz spolu taky zustanou. Jestli se nekdy ozenim tak se nechci rozvadet. Jak poznat ze ten se kterym jsem, je prave ten ktereho bych si mel vzit? Jak dlouho s nekym chodit (zit ve spolecne domacnosti) nez ji pozdam o ruku?
edit: koukam ze do nazvu tematu se mi nejak vlodilo 2x "se" sorry
Tohle je presne tema, kdy se lidi deli na 2tabory. Jedni jsou pro svatbu a druzi tvrdi, ze to pro ne neni dulezite. Ja jsem teda urcite pro, uz jen kvuli tem detem. Podle me lidi, kteri si nechteji toho druheho vzit tak si spis nechvaji jak se rika zadni vratka nez jak tvrdi, ze papir pro ne neni dulezity. Myslim, ze svatbou das najevo partnerce i ostatnim, ze to s ni myslis vazne. I kdyz ne vzdy to dopadne dobre 
Rozvodu je cim dal vic, bohuzel. Ale to dopredu stejne nikdy nezjistis, takze bud a nebo.
Upravil(a) hhanca (24. 10. 2012 14:33)
Není tady
Tohle je presne tema, kdy se lidi deli na 2tabory. Jedni jsou pro svatbu a druzi tvrdi, ze to pro ne neni dulezite. Ja jsem teda urcite pro, uz jen kvuli tem detem. Podle me lidi, kteri si nechteji toho druheho vzit tak si spis nechvaji jak se rika zadni vratka nez jak tvrdi, ze papir pro ne neni dulezity. Myslim, ze svatbou das najevo partnerce i ostatnim, ze to s ni myslis vazne. I kdyz ne vzdy to dopadne dobre Rozvodu je cim dal vic, bohuzel. Ale to dopredu stejne nikdy nezjistis, takze bud a nebo.
Já s tím taky souhlasím, že ti, kteří se nechtějí ženit a jsou mladí, zastírají, i pro ty druhé vrátka. Jenže je tu zase předmanželská smlouva, takže majetek se udržet dá. U mne také platí ten pocit, že dávám druhým najevo, že jako pár to spolu myslíme vážně a chceme zachovat základní společenskou jednotku jako takovou: rodinu. To tu přeci je od začátku, i od těch pralesních lidí, jak už to tu někdo zmínil, rituál, kterým se dává ostatním najevo vážnost vztahu.
Ti, kteří se už jednou rozvedli, tak těm se nedivím, že už se znovu nechtějí ženit. Asi to není nic příjemného. Tedy pokud tu nejsou jiné aspekty: jako alkoholismus, psychyické týrání, nenávist atd...
Není tady
pokial nemas v sebe filozofiu manzelstva, tak to nema vyznam. pre mna je manzelstvo nieco ako istota, opora a znamena pre mna urcite pozitky, povinnosti a zaruky. nepotrebujem mat zadne vratka.urcite sa nestotoznujem s nazorom, ze je to len papier, nie , je to iste vyjadrenie, je to otvorena ruka. vobec nemam na mysli majetkove zalezitosti, tie sa daju osetrit aj inak. horim o postoji , vnutornom, citovom. mam skusenost, ze najviac zosmiesnuju, bagatelizuju a dehonestuju manzelstvo ti, ktorim vobec nehrozi.
Není tady
Milej Arquebusi,
nech si projit hlavou par veci, ktery reknu dost natvrdo:
1. Nezapominej, ze svatba nema s laskou nic spolecnyho. Mozna ti to pripadne divny jestli ti je petadvacet, alet to ze nekoho milujes neznamena ze si ho musis brat. Hodnej chlap s idealama to samozrejme bere jako vyznani, ale uvedom si ze to mas nafurt a ze to tak vubec nemusi bejt z druhy strany i kdyz to ted tak vypada. Kdo se chce brat? ty nebo ona? Vetsinou zacne tlacit zena. Pro zenu je manzelstvi (ted me damy proklejou) vrcholem a bezpecnou cestou k zivotnimu naplneni = otehotneni, a taky financnimu zabezpeceni. Navic spousta zenskejch neni schopna zit bez chlapa, cejtej se samy.
Kolem triceti zacne hnizdit a konec, shani chlapa at je jakejkoliv. Schvalne se zeptej samotnejch tricitek, co potrebujou otehotnet a stezujou si ze nejsou chlapi. Bodejt by byli. Pokud to prezijes sam do petatriceti, budes v klidu. Pro muzskyho je manzelstvi vetsinou klec. Musis si vybrat jestli chces bejt v kleci nebo ne.
2. Myslis ze se ti zena kterou milujes nezmeni? Zeptej se ostatnich jak se lidi meni po vstupu do manzelstvi. Chlapi backorovatej, zensky osklivnou a vetsina lidi ma milenky/milence. Podivej se kolem sebe. Brrrr.
3. Manzelstvi je upraveny zakonem. Jakmile do manzelstvi jednou vlezes, uz z neho nebudes moc nikdy bez ztrat odejit. Musis si sam rict co vlastne v zivote opravdu chces?
4. Rozvodu je 50%. To znamena kazdy druhy manzelstvi se rozpadne. Je to horsi nez ruleta. Neni otazka jestli se rozvedes, ale kdy. Jestli je ti min nez petatricet, tak se ne to vykasli, cena za rozvod je prilis vysoka.
Hodne stesti a utikej co muzes
Jim
Není tady
arquebus napsal(a):
Ze vsech stran slycham ze svatba byla nejvetsi blbost jakou ten ci onen udelal. Sef v praci mi porad rika abych se nikdy nezenil, nekde jsem videl statistiky rozvodu a zda se mi ze kdyz se 2 vezmou ze uz to je docela zazrak kdyz spolu taky zustanou. Jestli se nekdy ozenim tak se nechci rozvadet. Jak poznat ze ten se kterym jsem, je prave ten ktereho bych si mel vzit? Jak dlouho s nekym chodit (zit ve spolecne domacnosti) nez ji pozdam o ruku?
edit: koukam ze do nazvu tematu se mi nejak vlodilo 2x "se" sorry
na tohle není návod. Jsou lidi, co spolu chodili pár měsíců a jsou spolu už léta a pak jsou lidé, co spolu chodili 5 let a po roce manželství šli od sebe.
Říká se, že charakter poznáš nejlíp v nějaké krizové situaci. Takže pokud ta tvoje je spíš domácí typ, zkus jí vzít na 14dní do hor, nebo na vodu.Taky si dobře všímej, jak spolu vychází její rodiče.
my s manželem za 6 dní slavíme 17let od svatby a za oba můžu říct (tenhle týden jsme si o tom povídali), že nelitujeme.
Není tady
Ja mam, jako ve vetsine, nazor jako Selima. Nechapu, necitim, nerozumim, k cemu je svatba. Tyhle argumenty, ze majetek atd uznavam, ale vnitrne je fakt necitim. Svatbu taky chapu jako divadlo pro rodice, aby se tam mohli dojimat ;-)
Ale samzorejme nikomu to neberu, to, ze nekdo mluvi cizi reci, chapu podobne, ze nekdo chce mit svatbu.
Upravil(a) baba.jaga (3. 1. 2010 17:06)
Není tady
baba.jaga napsal(a):
Ja mam, jako ve vetsine, nazor jako Selima. Nechapu, necitim, nerozumim, k cemu je svatba. Tyhle argumenty, ze majetek atd uznavam, ale vnitrne je fakt necitim. Svatbu taky chapu jako divadlo pro rodice, aby se tam mohli dojimat ;-)
Ale samzorejme nikomu to neberu, to, ze nekdo mluvi cizi reci, chapu podobne, ze nekdo chce mit svatbu.
pravda, majetek se dá ošetřit i jinak, darovací smlouvy, závěť..,ale představ si situaci, kdy jednomu z partnerů se něco stane, bude odvezen do nemocnice a tomu druhému lékaři nepodají informaci, protože není příbuzný a tak nemá nárok..a takových situací je víc.
Není tady
laminanonte napsal(a):
baba.jaga napsal(a):
Ja mam, jako ve vetsine, nazor jako Selima. Nechapu, necitim, nerozumim, k cemu je svatba. Tyhle argumenty, ze majetek atd uznavam, ale vnitrne je fakt necitim. Svatbu taky chapu jako divadlo pro rodice, aby se tam mohli dojimat ;-)
Ale samzorejme nikomu to neberu, to, ze nekdo mluvi cizi reci, chapu podobne, ze nekdo chce mit svatbu.pravda, majetek se dá ošetřit i jinak, darovací smlouvy, závěť..,ale představ si situaci, kdy jednomu z partnerů se něco stane, bude odvezen do nemocnice a tomu druhému lékaři nepodají informaci, protože není příbuzný a tak nemá nárok..a takových situací je víc.
ja to vsechno chapu, ale porad pro me nejsou tyto duvody uplne postacujici. Jde spis o iracionalni pocit, rekla bych.
Není tady
baba.jaga napsal(a):
laminanonte napsal(a):
baba.jaga napsal(a):
Ja mam, jako ve vetsine, nazor jako Selima. Nechapu, necitim, nerozumim, k cemu je svatba. Tyhle argumenty, ze majetek atd uznavam, ale vnitrne je fakt necitim. Svatbu taky chapu jako divadlo pro rodice, aby se tam mohli dojimat ;-)
Ale samzorejme nikomu to neberu, to, ze nekdo mluvi cizi reci, chapu podobne, ze nekdo chce mit svatbu.pravda, majetek se dá ošetřit i jinak, darovací smlouvy, závěť..,ale představ si situaci, kdy jednomu z partnerů se něco stane, bude odvezen do nemocnice a tomu druhému lékaři nepodají informaci, protože není příbuzný a tak nemá nárok..a takových situací je víc.
ja to vsechno chapu, ale porad pro me nejsou tyto duvody uplne postacujici. Jde spis o iracionalni pocit, rekla bych.
pokud to s partnerem cítíte stejně, pak není co řešit. Můj švagr se také rozhodl neženit, dokonce se po 6letech rozešel s přítelkyní a jeho nová přítelkyně to cítí stejně jako on. Nevím, co je k tomu vede, protože rodiče obou žijí v dlouholetých harmonických svazcích, ale je to jejich volba a nikdo v rodině se jich neptá "kdy už?"
Není tady
ahojky i můj přítel si mě chce vzít, ale ja nechci.Řekla jsem mu že pro mě papír a prstýnek není důležitý a že i bez papíru můžem být štastný.Jenže on to prostě nechce,že až jednou budem mít děti a každý bude mít jiný příjmení že to bude hrozný...Že chce abychom měli stejný příjmení.Já se svatby bojí,podle toho co všude čtu a vidím statistiky rozvodovosti, tak je mi z toho špatně.Zrovna někde psali že ročně je to 31000 případu rozvodů..Takhle když se neshodnem si seberu par svých švestek a odejdu s čím jsem přišla...
Není tady
Dovena napsal(a):
ahojky i můj přítel si mě chce vzít, ale ja nechci.Řekla jsem mu že pro mě papír a prstýnek není důležitý a že i bez papíru můžem být štastný.Jenže on to prostě nechce,že až jednou budem mít děti a každý bude mít jiný příjmení že to bude hrozný...Že chce abychom měli stejný příjmení.Já se svatby bojí,podle toho co všude čtu a vidím statistiky rozvodovosti, tak je mi z toho špatně.Zrovna někde psali že ročně je to 31000 případu rozvodů..Takhle když se neshodnem si seberu par svých švestek a odejdu s čím jsem přišla...
až budou děti, můžeš si na matrice jméno změnit a zdůvodnit to tím, že chcete, aby jste se jmenovali jako rodina stejně. Koukni na Sáru Saudkovou, ta si taky vzala Saudkovo jméno, aniž by si ho brala.
Není tady
Asi takto: od dob, kdy rodičové skončili s provdáváním svých dcer s věnem (a jedině za věno),
od dob, kdy skončilo kupčení s jejich domnělým či skutečným panenstvím, od dob, kdy nikoho
nepohoršuje, když svobodná mladá dívka odejde z rodičovského domu, tak je to víceméně na
svobodném rozhodnutí každého jedince, každého z páru.
No bohužel taky to s institutem manželství dopadá zhruba tak stejně jako se svobodou politickou.
A se vztahy mezi lidmi je to podobně jako s politickou kulturou.
Nikde nic, co by bylo pevné a závazné.
Příklad:
O rozpočty se tvrdě bojuje, toho hádání, a nakonec je to stejně úplně jedno, jaký rozpočet byl ?!
Stejně se ZASE překročí.
Jsem toho názoru, že dnešní lidé si svoji svobodu nezaslouží - neumí s ní totiž žít.
Neunesou svoji svobodu a chovají se nezodpovědně, což je (bohužel) úplný mor na svobodu.
Jsme zajati do začarovaného kruhu přílišné svobody.
Propadáme skepsi, rezignujeme na volby. A proč? - Že se politikům nedá věřit?
Vždyť nevěříme sami sobě, jak bychom mohli věřit druhým?
Obvykle ten, kdo věří ve své schopnosti, nemá se svatbou problém. Nebojí se jí.
Ženit se? Vdát se? - Dřív to byl jediný způsob, jak se osamostatnit, jak odejít z rodičovského domu
a mít přitom dveře k návratu (= k vítané návštěvě) stále a trvale otevřené.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.