Milé slovo a úsměv ve tváří vyhladí každou vrásku :-)

Holky, já měla celý život podváhu (42kg, 163cm-nemohla jsem přibrat) a byla jsem šílená citlivka a žárlivka a ......
Klepe mi na dveře 42let a já během roku přibrala 8kg, zaoblila se na bříšku a zadku. Nějak jsem i zlenivěla, sex mi skoro nic neříká(hlavně at mi dají všichni pokoj) a tak nějak je mi všechno jedno-city mně neberou, žárlivost-co to je????
Tak nevím, nevím.....

Ahoj Anelo :-)

Zdravím všechny,
je mi 43. děti puberťáci 13 a 16let a někdy si připadám víc střelená než oni. Sleduji novinky v hudbě i ve filmech,chodím cvičit, občas s kamrádkama na kafe,je mi líp než před deseti lety, to byly děti malé a musela jsem jim věnovat všechen čas. Co se týče vzhledu-vlasy nabarvím, obličej namaluju a jestli mám nějaké kilo navíc - to přece charakter nemění. A stále si myslím, že toho mám ještě spoustu před sebou.
Sohlasím s Brizou3

Tak já mám na zrcadle v ložnici nalepené fotky dětí.Kouknout ráno na sebe to si netroufám.Je mi 49,no je pravda jsou chvilky kdy se cítím na osmdesát,to když se mění počasí a klouby hlásí změnu ale když přijedou vnoučata tak s nima lezu po čtyřech,v létě blbnu v bazénku nebo je honím když řádí na tříkolkách a kole.Vrásky neřeším,s váhou naštěstí problémy nemám.Klidně zajdu s ženskýma do hospůdky na bavoráka či vínko,nebo jsme lezli s tátou po kopcích.Na věk kašlu hlavně že je stále na co se těšit.

Ahoj devcata. tak me je 47 a vubec me to nevadi. Kazdy vek ma svoje plus a naopak citim se lepe jak ve dvaceti. Dokazu si ten zivot vice vychutnat, raduji se s malickosti. S tema kilama souhlasim, take s tim bojuji. Musim vice sportovat, zacala jsem delat i pred par rokama jogu, citim se v pohode. A co je vek? Pouze cislo, neberme to starnuti tak tragicky. Doporucuji si precist knizky od Susana Kubelka "Zivot zacina po ctyricitce" anebo "Ofelie se uci plavat".

Verča napsal(a):

Zdravím všechny,
tahle diskuse mi zvedla náladu. Ó, jak je mi důvěrně známý ten pohled do zrcadla a komunikace s "cizí" osobou. Teď už ani nekoukám do odrazu ve výlohách, taky "úžasný" pohled. Tak jdu radši zakrýt zrcadla, abych  zase o tu dobrou náladu nepřišla. Podle mě jsou přelom 40. narozeniny. To jsem měla pocit, že co jsem nestihla za celý život, musím dohnat za týden....Teď už je to fajn, bude mi 48 a teď mám zase pocit, že mám na všechno spousty času a nic mi neuteče. Pocit ujíždějícího vlaku se rozplynul jak pára nad hrncem. A když jeden vlak ujede - NEVADÍ ! vždyť pojede další...............Jen ty přibývající kila , to mě štve pořád..........už ani ne kvůli estetice, ale kvůli tomu, že s přibývajícími kily ubývá pohyblivost.....
  http://www.gify.nou.cz/zeny1_soubory/199b.gif

To Verča: naprosto s Tebou souhlasím. Ve 40 jsem měla depku z toho, že děti odejdou, zůstaneme sami (s manželem). Teď je mi 52 a musím říct, že je to mnohem lepší. Děti jsou ještě doma (sice asi už ne nadlouho), ale teď už i vztah mezi námi je jiný. Teď už spíše  partnerský- nepotřebují příliš radit, občas radí mi, starostí je méně, více času mám na sebe. Jsem mnohem klidnější něž  předtím, protože už nemusím řešit, co škola, jací kamarádí a vím, že se na ně mohu spolehnout. A konečně jsem pochopila to, že i když třeba nebudou všichni doma, vím, že když je budu potřebovat, tak tam budou.

jo, jo a když mají plnou hlavu huňatých stříbrných vlasů jsou prostě k sežrání.

Tak mě bude 43 v létě a já se raduji,že mám konečně nejlepší práci ve svém životě,že děti už mě moc často neotravují,pokud nepotřebují peníze na tah,že si zatím pořád rozumím s 26letým partnerem a nepřipadám si proti němu stará.I ráno v zrcadle si připadám normální.Nezaobírám se žádnou kosmetikou proti stárnutí,protože si stará nepřipadám.Ježiš jsem vůbec normální?to už si všechny ostatní šetříte na plastiku?

Michaela.43 napsal(a):

Bety, nešil, ty mluvíš o přechodu a já mám dojem, že mám nejlepší léta před sebou!!!

Souhlasím s Michaelou.43. Je mi taky 43 a mám ročního chlapečka (syna, nikoliv vnuka). A děsně si to užívám!

Dámy,nesmutněte,mě je 52  a řeknu vám,tak hezky,jako teď,mi ještě nebylo.Děti už mám z domu,nesnesitelného manžela jsem poslala k šípku a užívám si klidného a hezkého života po svém.A že stárnem?Je to přirozený běh světa,mějte se rády a myslete na sebe.Mějte své koníčky a kamarádky,život je prima.i když jste starší.

Tinko,
moje řeč, já dítko z domu ještě nemám, ale je již samostatné, manžel sice doma, ale aspoň se má mé dítko s kým bavit(třeba u TV) a já užívám  hezkého žiovta- sice dost prací, ale jak píšeš, je to taky přirozený běh života, koníčky mám neustále a bohužel , kamarádkám dávám termín ke střetnutí s měsíčním předstihem. Doufám, že je to neotráví...

Steličko,
ty si klidně vezmi ještě jeden brufen, přáníčka sbal, ale nevyhazuj, počkej, až za 10 let otevřeš zásuvku....