Psycholožka amatérka toliko....

Nelze lidi soudit jen podle vzdělání, majetku, úspěšnosti....

Můžeš mít vyučeného člověka, který žije v obyčejném paneláku a budeš ráda, když Tě bude považovat za kamarádku, protože je šikula, fajn, je s ním pohoda a legrace....A můžeš mít člověka, co vystudoval kdeco, má kontakty, obrovský barák a tučné konto...ale prostě si s ním nebudeš schopná ani popovídat u zubaře.....

Každý člověk má svoji cenu. Znala jsem odbornici ve zdravotnictví, byla to kapacita, ale co se týče pořádku v domácnosti a kuchařského umění by ji strčila do kapsy obyčejná dělnice. Mám kamarády mezi vyučenými a jejich přátelství si považuji...Znám ale i lidi výše postavené...a nemám potřebu se s nimi stýkat....

Snad si to tak nějak geneticky hýčkáme...když jsem dokončila zamlada pedagogické vzdělání, přišla moje matka ze srazu  své školy po x letech a řekla....TY HOLKY SE TAK CHLUBĚJ, TO SE NEDÁ POSLOUCHAT...ONA Á DCERU KADEŘNICI A CHLUBÍ SE S NÍ, JAKO KDYBY MĚLI DOMA KDOVÍCO...NO ŘEKNI, CO JE NA TOM ÚŽASNÝHO, KDYŽ TY JSI JENOM UČITELKA, ŽEJO....

Mírně jsem ztuhla...Když má matka později preferovala své mladší vyučené dítě...CITUJI JEJÍ NÁVRAT Z RODIČÁKU...má navíc, ale ta lenost a pohodlnost.....pochopila jsem, že jsem nikdy nebyla favoritka, ale jen ta starší dcera....dneska se ukázalo, že stále platí...PREFEROVANÉ DÍTĚ SE NA SVÉHO RODIČE ZÁKONITĚ VE VŠEM VYKAŠLE.....mohu jen zpovzdálí pozorovat, nyní již zcela vyrovnaná s realitou...JAK TÉ MÉ MATCE SÁZKA NA FAVORITA JAKSI NEVYŠLA....

Ilono, nejsem psycholog, ale mozna ti trochu pomuze vedomi, ze timto pocitem muze trpet kdokoliv (bez ohledu na vzdelani, uspesnost v zamestnani, atd.). Jiste existuje nejaka oblast, v niz jsi dobra a na druhe strane nemuzes byt dobra uplne ve vsem. Ja jsem v detstvi trpela podobnymi pocity jako ty, hodne jsem s tim musela bojovat a "dokazovat si", ze jsem dost dobra. Ted uz to nemam zapotrebi (vetsinou), ale reknu ti, ze presto ze jsem vystudovala pomerne narocnou VS, mam dobre zamestnani a delam si doktorat, pochybnosti me obcas prepadnou (je mi pres 30, nemam deti, rozvadim se a moje domacnost vypada podobne jako u damy zminene v kalupincine prispevku). I ti kamaradi tveho muze, pred kterymi se stydis, maji nekde slabe misto ...

IlonaN napsal(a):

Myslím si, že mám nějakou psychickou poruchu, asi poruchu silné méněcenosti. Když jsem byla malá, neustále jsem myslela na to, co si o mě asi myslí ostatní, jak mne hodnotí, jestli jsem hezká a chytrá. V dospělosti se to nezměnilo. Ať udělám cokoliv, stále se mne zmocňuje myšlenka: jsem dost dobrá? Nemyslí si ti druzí, že jsem blbá?
Stále mám strach, že když se bavím s vysokošlsky vzdělanými lidmi, kamarády mého manžela, že pro ně nejsem dostatečně intelektuálně chytrá... A já bych hrozně chtěla být.
Trápí mne to i v práci, říkám si, no co, ten druhý to zvládne lépe než já, já na to nemám, vždyť ten druhý je určitě lepší..
Jestlí je tu někde na baninetu nějaký psycholog nebo někdo, kdo může poradit, prosím, napište..

Ahojky Ilono, chtěla bych tě povzbudit , soudě dle tvého druhého vlákna se právě nenacházíš v dobré životní situaci, která se ti možná zbytečně zdá jako bezvýchodná.  A to tomu seběvedomí teda rozhodně nepřispějě. Jak tu píšou holky, takové pocity má prostě většina lidí, nemysli si . A víš co? Ten pocit, že vysokoškolák je někdo lepší, ten jsem měla občas taky, nebo spíš jsem trpěla pocitem jakési nedostatečnosti. Pak jsem šla na vyskokou a necítím se být lepším člověkem, nebo chytřejším, jak tu píše Mashanka, je to z 80procent o vůli a píli. Ale můžu ti říct, že mé sebevědomí vzrostlo, to určitě. A ne kvůli ostatním, že by mě uznávali, ale kvůli sobě. A vůbec, nic ti nebrání v tom se na VŠ přihlásit a zkusit to. Ono mezi náma, střední škola už není považována za to, co dříve........ hlavně neusnout na vavřínech

Psycholog přes Babinet Ti moc nepomůže, co takhle zajít osobně k nějakému skutečnému psychologovi? :-)

Ilonko... proč se srovnáváš s ostatními? Už jsem Ti psala SZ ohledně vlákna o práci...

Jsi dobrá taková jaká seš, ať už máš práci nebo ne... ať vypadáš tak či onak...

S tím ostatní nemají co dělat...

Těžko se s tím pracuje když je na to člověk sám, být Tebou zajdu pro nějakou odbornou psychologickou pomoc :-)

A hlavně: NESROVNÁVEJ SE S OSTATNÍMI. Vždycky se najde někdo, kdo něco umí líp než Ty... ale taky někdo, kdo něco umí hůř než Ty!!! :-) A Ty asi vidíš jen ty lidi, kteří umí něco líp než Ty. Tomu se říká selektivní vnímání :-)

Prostě bereš do úvahy jenom to, co potvrzuje Tvůj názor... a že ten názor není objektivní, to je snad jasný.

Díky, díky, to je všechno super, co tu vesměs píšete. V každém příspěvku je nějaká ta pravda.
Já jsem se dala do té kupy takové, že vím, že nepotřebuji psychologa, ale na věci mám střízlivý názor a ve slabých chvilkách prostě jsem labilka a napíšu na babinet.
Pak se druhý den kouknu na názory a musím se sama pro sebe usmívat, proč se vlastně tak někdy lituji, když někteří jsou na tom hůře, jiní lépe a ty různé názory mi pomáhahí dostat se do kupy.
Jo, a taky když se z toho člověk vypíše je fakt super, nikdy jsem si až tak moc neuvědomila, že psané slovo, myšlenky, dokážou nádherně uvolnit duševnímu stavu..

Leri napsal(a):

Ilonko, jako bych to napsala já, ten tvůj příspěvek, u mně je to přesně tak!
Ve vzdělání to není, to mi věř. To je hloupost. pokud není ten vysokoškolák namyšlený, tak se bude bavit s kýmkoliv, s kým si má co říci, a není to o vzdělání.
Já mám přesně takové pocity co ty a trápím se tím pořád.
Na druhou stranu si myslím, že srovnávat se s těmi lepšími, je správné, přece se nebudu srovnávat s lidmi, co jsou na nižší úrovni jak já! Člověk by měl na sobě pořád pracovat.
A kdo o sobě nepochybuje, myslí si, jak je ve všem dobrý a je suverénní, neuzná, že taky dělá chyby, tak to taky není v pořádku, ne?

Přesně. Ano. Mít přirozené nároky sama na sebe, být trochu iniciativní, porovnat si svoje možnosti, uznat a poučit se i z chyb, a občas mít i pochybnosti: to je to, co dělá člověka přirozeně vdělaným, dle mého kritéria.

Ale pořád to vzdělání dává jednu hodnotu: kastovnictví ohledně práce, možnosti přijetí, ocenění za ni. Protože člověk pouze vyučený má cestu k dobrému platu a značně stíženou, ne-li zavřenou než ten Vš, který v konečném důsledku může být úplný debil. Středoškolák většinou za podobnou práci jako VS je financně méně ohodnocený.
Ono to má svoje logické opodstatnění: proč by člověk, který se věnoval vzdělání delší dobu a prokazoval náročnější zkoušky atd měl být finančně ohodnocený jako středoškolák nebo dělat, nedej bože, manuální práci...

JSOU VZDY VYJIMKY, ale tohle je prostě základní pravidlo fungování dnešní společnosti...

Upravil(a) IlonaN (2. 3. 2009 21:43)

Ilonko, ohodnocení by mělo být podle toho, jakou práci děláš, a ne s jakým vzděláním ji děláš. A takto to funguje.
Pandorro, asi jsem to nenapsala úplně správnými slovy, chci tím říct, že člověk, který je v něčem lepší než já, tak ten je pro mě příkladem, člověk ctižádostivější, pilnější, pracovitější, ten, kdo na sobě pracuje, ten, kdo se dobře stará o rodinu a tak. V takových lidech já mám své příklady a snažím se jim vyrovnat.

Pandorraa napsal(a):

Leri napsal(a):

Na druhou stranu si myslím, že srovnávat se s těmi lepšími, je správné, přece se nebudu srovnávat s lidmi, co jsou na nižší úrovni jak já!

Leri, tak tohle mne zaujalo.
Jak to prosím rozeznáš? Kdo je lepší a kdo na nižší úrovni, jak ty? BI.

Ilono, fungování dnešní společnosti není o vzdělání, stejně tak jako psychika každého z nás není o vzdělání.
Především TY si musíš vážit sama sebe, mít se ráda. Tohle najdeš jen uvnitř, z venku ti to nikdo nedá. Pokud to tak sama necítíš, vždycky budeš pochybovat

Co se týče fungování dnešní společnosti ohledně toho, jaké má kdo vzdělání, za tím si stojím. Kromě určitých vyjímek...
Že člověk o sobě někdy pochybuje, to taky považuji za správné, protože neznám nikoho kolem sebe, kdo by alespoň jednou nepochyboval, jak by měl něco udělat a následně posoudit, jestli to bylo správné nebo ne. Říká se tomu zdravé sebevědomí. Ten, kdo si myslí, že vše dělá perfektně a nikdy nemá pochybnosti, tak tomu gratuluji, ale jestli to není o tom, že třeba nemá city...

Źelvičko, jistěže jsem sama sebou, to přece ani jinak nejde, jen chci říct, že když je někdo v podobné situaci jako já úspěšnější, tak se ptám, jestli bych nemohla být taky. Prostě na sobě zapracovat. Ale moc to nefunguje. Možná se málo snažím, anebo snažím a vyjde to naprázdno.

Ten, kdo si myslí, že vše dělá perfektně a nikdy nemá pochybnosti, tak tomu gratuluji, ale jestli to není o tom, že třeba nemá city...
Jsou takoví lidé, já to tedy absolutně nechápu, myslím, že každý dělá chyby, ale když někdo ty chyby neuzná, tak to fakt nevím, co to je za povaha.....

No jo, to jo, ale já to s tím vzděláním myslela tak:

co ten chlapík nebo žena s vyučením musí dělat pro to, aby měli těch 30 000- třeba tři směny. Než se takový šikovný človíček dostane na vedoucí pozici, musí se vypracovat.
Šikovný podnikající truhlář - může být boháč.

Středoškolák: na rozhraní - má šanci pracovat za lepší peníze jako ten s výučním listem, mít větší možnosti postupu na určité pozice..

VŠ - na některé pozice ho ani nevezmou, protože je prostě VŠ a nepotřebuje moc času na povýšení, pokud je taky šikovný, třeba jako ten človíček vyučený a šikovný ve svém oboru. A to nehledě na to, že na určité profese prostě VŠ musí být

Tak, takhle jsem to myslela, a fakt si myslím, že tak z 80 procent to  funguje.

Leri napsal(a):

Ilonko, ohodnocení by mělo být podle toho, jakou práci děláš, a ne s jakým vzděláním ji děláš. A takto to funguje.
Pandorro, asi jsem to nenapsala úplně správnými slovy, chci tím říct, že člověk, který je v něčem lepší než já, tak ten je pro mě příkladem, člověk ctižádostivější, pilnější, pracovitější, ten, kdo na sobě pracuje, ten, kdo se dobře stará o rodinu a tak. V takových lidech já mám své příklady a snažím se jim vyrovnat.

Děkuji za objasnění.